Tvoje naděje nepovede ke zklamání

 1. Proč byla Abrahamova naděje opodstatněná?

JEHOVA slíbil svému příteli Abrahamovi, že prostřednictvím jeho potomstva získají požehnání všechny národy na zemi. (1. Mojž. 15:5; 22:18) Abraham mu bezmezně věřil, a tak byl přesvědčený, že svůj slib splní. Když mu ale bylo 100 a jeho manželce 90, ještě pořád byli bezdětní. (1. Mojž. 21:1–7) „Přesto s nadějí věřil, že se stane otcem mnoha národů, jak to bylo řečeno.“ (Řím. 4:18) A ty víš, že to, v co Abraham doufal, se nakonec stalo. Narodil se mu Izák, syn, na kterého tak dlouho čekal. Díky čemu si byl jistý, že Jehova svůj slib splní?

 2. Proč byl Abraham přesvědčený, že Jehova splní svůj slib?

² Proč byl Abraham „pevně přesvědčený, že to, co Bůh slíbil“, dokáže splnit? (Řím. 4:21) Protože s ním měl blízký vztah. Právě díky své víře měl Jehovovo schválení a on ho považoval za bezúhonného. (Jak. 2:23) Abrahamova víra a naděje spolu podle Římanům 4:18 úzce souvisely. Pojďme se teď podívat, co o naději řekl apoštol Pavel v 5. kapitole Římanům.

 3. Co Pavel napsal o naději?

³ Pavel vysvětlil, proč si můžeme být jistí, že naše naděje nepovede ke zklamání. (Řím. 5:5) Taky nám pomáhá pochopit, díky čemu může být pořád silnější. Až budeme tenhle proces, o kterém mluvil v Římanům 5:1–5, rozebírat, uvažuj o tom, jakou zkušenost s tím máš ty. Nejspíš při tom zjistíš, že je tvoje naděje pevnější než dřív. Taky uvidíš, co můžeš dělat, aby tenhle proces pořád pokračoval. Nejdřív si ale řekneme, co je vlastně tou krásnou nadějí, která podle Pavla „nevede ke zklamání“.

 4. O čem Pavel píše v Římanům 5:1, 2?

⁴ Přečti Římanům 5:1, 2. Apoštol Pavel napsal tahle slova sboru v Římě. Tihle bratři a sestry už Jehovu a Ježíše poznali, uvěřili v ně a stali se křesťany. Bůh je díky jejich víře prohlásil za bezúhonné a pomazal svatým duchem. Získali tak krásnou naději, o které nemuseli ani v nejmenším pochybovat.

 5. Co čeká pomazané křesťany?

⁵ O téhle naději, kterou Bůh pomazaným křesťanům dal, psal později Pavel v dopise do Efezu. Řekl, že dostanou „dědictví pro svaté“. (Ef. 1:18) A v dopise Kolosanům Pavel ukázal, kde pomazaní křesťané svoji odměnu dostanou. Napsal, že je pro ně „vyhrazena v nebesích“. (Kol. 1:4, 5) Takže pomazaní křesťané mají naději, že budou vzkříšeni k věčnému životu v nebi, kde budou vládnout spolu s Kristem. (1. Tes. 4:13–17; Zjev. 20:6)

 6. Co řekl jeden pomazaný bratr o svojí naději?

⁶ Pro pomazané křesťany je jejich naděje jako vzácný poklad. Jeden z nich byl bratr Frederick Franz. V roce 1991, po desítkách let věrné služby Bohu, řekl, jak to cítí: „Naše naděje je jistá věc, a naprosto každému ze 144 000 členů malého stáda se splní měrou, která daleko předčí všechny naše představy. … Nepřestali [jsme si] uvědomovat, jakou hodnotu má tato naděje. … Oceňujeme ji tím více, čím déle na ni musíme čekat. Je to něco, co stojí za čekání, i kdyby se mělo čekat milión let. Přisuzuji naší naději větší hodnotu než kdy dříve.“

7., 8. Jakou naději má většina z nás? (Římanům 8:20, 21)

⁷ Většina z těch, kdo dnes slouží Jehovovi, má jinou naději. Je to stejná naděje, jakou měl Abraham – naděje na věčný život na zemi pod vládou Božího království. (Hebr. 11:8–10, 13) Pavel popsal, co úžasného tyhle lidi čeká. (Přečti Římanům 8:20, 21.) Když jsi o slibech z Bible slyšel poprvé, co se ti nejvíc líbilo? To, že jednou nebudeš nemocný, nebudeš stárnout a nebude ani smrt? Nebo tě chytlo za srdce, že tvoji blízcí, kteří zemřeli, budou vzkříšeni a budou žít v ráji na zemi? Díky naději z Bible ses najednou měl na co těšit.

⁸ Ať už se těšíme na věčný život v nebi, nebo na zemi, máme z téhle krásné naděje obrovskou radost. A naší nadějí si můžeme být čím dál jistější. O tom se Pavel rozepsal v dalších verších 5. kapitoly. Pojďme se teď nad jeho slovy zamyslet. Uvidíme, díky čemu může být naše naděje čím dál pevnější a taky že nepovede ke zklamání.

9., 10. Co můžou křesťané čekat, jak je to vidět z Pavlova příkladu? (Římanům 5:3; viz taky obrázky)

⁹ Přečti Římanům 5:3. I když tě to možná překvapí, k pevnější naději můžou vést těžkosti. Pravdou je, že s nimi musí počítat všichni, kdo následují Krista. Vem si, co zažil Pavel. Křesťanům v Tesalonice napsal: „Když jsme byli s vámi, předem jsme vám říkali, že nás čekají těžkosti, a ty také přišly.“ (1. Tes. 3:4) A Korinťanům napsal: „Chceme, bratři, abyste věděli, čím jsme si prošli… Vůbec jsme si nebyli jistí svým životem.“ (2. Kor. 1:8; 11:23–27)

¹⁰ I dnes můžou křesťané čekat různé těžkosti. (2. Tim. 3:12) A co ty? Máš problémy kvůli tomu, že jsi uvěřil v Ježíše a následuješ ho? Posmívají se ti přátelé a příbuzní, nebo jsou na tebe dokonce zlí? Máš to těžké v práci, protože se snažíš být ve všem poctivý? (Hebr. 13:18) Dělá ti problémy vláda, protože o svojí naději mluvíš s druhými? Ale bez ohledu na to, co zažíváme, nám Pavel říká, že bychom se měli radovat. Proč?

11. Proč musíme být rozhodnutí nevzdat se, ať nás potká cokoli?

¹¹ Když prožíváme něco těžkého, můžeme se radovat z toho, k čemu to vede. Římanům 5:3 říká, že „těžkosti vedou k vytrvalosti“. Jak už jsme si řekli, těžkosti čekají všechny křesťany. Takže všichni musíme být rozhodnutí nevzdat se, ať nás potká cokoli. Jedině pak zažijeme, jak se naše naděje stane skutečností. Ježíš ve svém podobenství mluvil o semenech, která padla na skalnatá místa. Měl na mysli ty, kdo dobrou zprávu přijímají s radostí, ale když „přijdou těžkosti nebo pronásledování“, nechají se odradit. (Mat. 13:5, 6, 20, 21) Určitě bychom nechtěli být jako oni. Snášet zkoušky nebo pronásledování sice není jednoduché ani příjemné, ale když vytrváváme, přináší nám to hodně dobrého. Jak to?

12. Co dobrého nám vytrvalost přináší?

¹² O tom, co dobrého vytrvalost přináší, se zmínil Jakub. Napsal: „Dovolte, ať vytrvalost dokončí své dílo, abyste byli úplní a v každém ohledu zdraví a nic vám nechybělo.“ (Jak. 1:2–4) Jakub říká, že má vytrvalost dokončit určité dílo, že má nějaký úkol. Co tím úkolem je? Můžeš se díky ní naučit být ještě trpělivější, mít větší víru a víc se spoléhat na Jehovu. Tím to ale nekončí. Vytrvalost ti pomůže získat ještě něco dalšího.

13., 14. K čemu vede vytrvalost a jak to souvisí s naší nadějí? (Římanům 5:4)

¹³ Přečti Římanům 5:4. Pavel říká, že vytrvalost vede k „Božímu schválení“. Neznamená to, že Jehova má radost, když prožíváš něco těžkého. To, z čeho má radost – co schvaluje – jsi ty. Jen si to představ: Když se ani přes různé těžkosti a problémy nevzdáváš, máš Boží schválení. Není to úžasné? (Žalm 5:12)

¹⁴ Vzpomeň si na Abrahama. I on díky svojí vytrvalosti získal Boží schválení. Jehova ho považoval za svého přítele a byl v jeho očích bezúhonný. (1. Mojž. 15:6; Řím. 4:13, 22) A to samé může platit o nás. Jeho schválení nezávisí na tom, kolik toho pro něj děláme nebo jaké máme úkoly. Boží schválení máme tehdy, když jsme vytrvalí. A vytrvávat můžeme všichni – bez ohledu na to, kolik nám je, jaké máme schopnosti nebo v jaké jsme životní situaci. Prožíváš něco těžkého zrovna teď a nevzdáváš se? Pak ti může dodávat sílu vědomí, že Jehova z tebe má radost. Když víme, že máme Boží schválení, s naší nadějí jen tak něco neotřese.

15. Co Pavel napsal dál a proč to někoho může zmást?

¹⁵ Jak Pavel vysvětlil, když vytrváváme, máme Boží schválení. Všimni si, co napsal dál: „Boží schválení [vede] k naději a naděje nevede ke zklamání.“ (Řím. 5:4, 5) To může někoho trochu zmást. Proč? Protože o pár veršů dřív, v Římanům 5:2, Pavel napsal, že křesťané v Římě už mají naději – naději, že získají „slávu od Boha“. Někoho proto může napadnout: Když ti křesťané už naději měli, proč Pavel řekl, že to všechno k naději vede?

16. Jak může něčí naděje sílit? (Viz taky obrázky.)

¹⁶ Pavlova slova líp pochopíme, když si uvědomíme, že naděje může časem sílit. Možná jsi to zažil i ty. Vzpomínáš si na chvíli, kdy jsi o té krásné naději z Bible slyšel poprvé? Možná tě tehdy napadlo, že žít věčně v ráji na zemi sice zní krásně, ale není to moc reálné. Ale čím líp jsi Jehovu a jeho sliby znal, tím jistější pro tebe tahle naděje byla.

17. Jak tvoje naděje sílila po křtu?

¹⁷ A tvoje naděje sílila i potom, co ses Jehovovi zasvětil a dal se pokřtít. Dál jsi ho totiž poznával a měl jsi ho čím dál radši. (Hebr. 5:13–6:1) Nejspíš jsi zažil to, o čem se píše v Římanům 5:2–4. Potkaly tě různé těžkosti, ale vytrval jsi a cítil jsi, že máš Boží schválení. S touhle jistotou, že z tebe má Bůh radost, jsi ještě přesvědčenější, že zažiješ, jak splní svoje sliby. Tvoje naděje je silnější než na začátku. Je pro tebe skutečnější. Vnímáš, že se týká tebe osobně. Zasahuje do každé oblasti tvého života. Ovlivňuje to, jak se chováš ke členům svojí rodiny, jak se rozhoduješ a čemu věnuješ svůj čas.

18. O čem nás Jehova ujišťuje?

¹⁸ O naší naději, ke které vede Boží schválení, pak Pavel napsal něco hodně důležitého. Jeho slova nás ujišťují, že to, v co doufáme, se taky stane. Proč si tím můžeme být tak jistí? Protože to slibuje sám Jehova. Pavel napsal: „Naděje nevede ke zklamání, protože prostřednictvím svatého ducha, kterého jsme dostali, Bůh do našeho srdce vlil svou lásku.“ (Řím. 5:5) Takže touhle nadějí si každý z nás může být stoprocentně jistý, a to i ty.

19. Čím si můžeš být jistý?

¹⁹ Ukázali jsme si, že Abraham dostal od Jehovy slib, získal jeho schválení a on ho považoval za svého přítele. Jeho naděje nebyla zbytečná. Bible říká: „Abraham dostal tento slib potom, co trpělivě čekal.“ (Hebr. 6:15; 11:9, 18; Řím. 4:20–22) Rozhodně nebyl zklamaný. I ty si můžeš být jistý, že když zůstaneš Jehovovi věrný, dostaneš to, v co doufáš. Tvoje naděje je skutečná. Je to zdroj radosti a nepovede ke zklamání. (Řím. 12:12) Pavel napsal: „Kéž vás Bůh, který dává naději, naplní veškerou radostí a pokojem, protože mu důvěřujete. Tak budete díky moci svatého ducha překypovat nadějí.“ (Řím. 15:13)