Zakotveni nadějí, poháněni láskou

„Nyní však zůstává víra, naděje, láska, ty tři; ale největší z nich je láska.“ (1. KORINŤANŮM 13:13)

1. Před čím nás apoštol Pavel varuje?

APOŠTOL Pavel nás varuje, že by naše víra mohla ztroskotat jako nějaká loď. Mluví o tom, že se máme ‚držet víry a dobrého svědomí, jež někteří odvrhli a zakusili ztroskotání své víry‘. (1. Timoteovi 1:19) Námořní lodě se v prvním století n. l. stavěly ze dřeva. Jejich plavební schopnost závisela na kvalitě stavebního dříví a na tom, jak odborně byly zhotoveny.

2. Proč musí být loď naší víry dobře postavena a co to od nás vyžaduje?

² Naše víra, jež může být označena jako loď, musí obstát uprostřed rozbouřených moří lidstva. (Izajáš 57:20; Zjevení 17:15) Musí tedy být dobře postavena, a to záleží na nás. Když „moře“ židovského a římského světa začalo být pro první křesťany obzvláště rozbouřené, Juda napsal: „Milovaní, tím, že se budujete na své nejsvětější víře a modlíte se se svatým duchem, zachovávejte se v Boží lásce, zatímco čekáte na milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista s vyhlídkou na věčný život.“ (Juda 20, 21) Vzhledem k tomu, že Juda psal také o boji za ‚víru předanou svatým‘, může se slovní spojení ‚nejsvětější víra‘ vztahovat na celou škálu křesťanských nauk, mimo jiné i na dobrou zprávu o záchraně. (Juda 3) Základem této víry je Kristus. Máme-li se pravé křesťanské víry držet, musí být naše víra pevná.

Odolávejme bouři strachu ze sekt

3. Jak někteří lidé využívají strach ze sekt?

³ V nedávných letech došlo k několika otřesným případům masových sebevražd, vražd a teroristických útoků, do nichž byly zapleteny ezoterické sekty. Je pochopitelné, že mnoho jednotlivců, mezi nimi i upřímní političtí vůdci, se snaží před těmito nebezpečnými sektami ochránit nevinné lidi, a to zejména lidi mladé. „Bůh tohoto systému věcí“, který za těmito odpornými zločiny nepochybně stojí, tak vytváří určitý strach ze sekt a ten využívá v boji proti Jehovovým ctitelům. (2. Korinťanům 4:4; Zjevení 12:12) Na základě této situace někteří lidé podněcují odpor proti našemu dílu. V jistých zemích rozpoutali kampaň, jejímž údajným cílem je chránit lidi před „nebezpečnými sektami“. Mezi ty ale mylně počítají i svědky Jehovovy a tak nás svými narážkami odsuzují. Kvůli tomu je však v některých evropských zemích obtížné vydávat svědectví dům od domu, a někteří lidé, kteří s námi studovali Bibli, studium přerušili. Negativně to působí i na některé bratry.

4. Proč by nás odpor neměl skličovat?

⁴ Odpor by nás však neměl skličovat. Měl by nás naopak upevňovat v přesvědčení, že jsme součástí pravého křesťanství. (Matouš 5:11, 12) První křesťané byli obviňováni z toho, že jsou podvratnou sektou, a všude se ‚mluvilo proti‘ nim. (Skutky 24:5; 28:22) Apoštol Petr však své spoluvěřící uklidňoval slovy: „Milovaní, nebuďte zmateni požárem mezi vámi, který se vám děje jako zkouška, jako by vás postihlo něco podivného. Naopak, dál se radujte, pokud jste podílníky na Kristových utrpeních, abyste se radovali a překypovali radostí také při zjevení jeho slávy.“ (1. Petra 4:12, 13) V podobném duchu jeden člen vedoucího sboru v prvním století napsal: „Pokládejte to jen za radost, moji bratři, když se setkáte s různými zkouškami, protože přece víte, že ta vyzkoušená jakost vaší víry působí vytrvalost. Ať však vytrvalost dokončí své dílo, abyste byli úplní a zdraví ve všech ohledech a nic vám nechybělo.“ (Jakub 1:2–4) Stejně jako je při vichřici vyzkoušena plavební schopnost lodi, odhalí bouře odporu každé slabé místo v naší ‚lodi víry‘.

Soužení plodí vytrvalost

5. Jak si můžeme být jisti, že naše víra vytrvá v soužení?

⁵ Křesťané si svou vytrvalostí a stálostí víry mohou být jisti jen po větrných bouřích soužení. Na rozbouřených mořích naše vytrvalost „dokončí své dílo“ jedině tehdy, když jsme ‚úplní a zdraví ve všech ohledech a nic nám nechybí‘, tedy ani pevná víra. Pavel napsal: „Ve všem se doporučujeme jako Boží služebníci vytrvalostí v mnohém, v souženích, v případech nouze, v obtížích.“ (2. Korinťanům 6:4)

6. Proč bychom měli ‚jásat, i když jsme v souženích‘, a jak se tím posiluje naše naděje?

⁶ Prudký vítr soužení, který někdy možná zažíváme, by pro nás měl být příležitostí k tomu, abychom dokázali, že naše loď víry je spolehlivá a stabilní. Křesťanům v Římě Pavel napsal: „Jásejme, i když jsme v souženích, protože víme, že soužení plodí vytrvalost, vytrvalost zase schválený stav, schválený stav zase naději a naděje nevede ke zklamání.“ (Římanům 5:3–5) Stálost ve zkouškách přináší Jehovovo schválení. A to zase posiluje naši naději.

Proč někteří křesťané zakusí ztroskotání

7. (a) Jak podle Pavlových slov zakusili někteří lidé duchovní ztroskotání? (b) Jak se dnes někteří křesťané odchylují od pravdy?

⁷ Když Pavel varoval před ‚ztroskotáním‘, měl na mysli některé lidi, kteří „odvrhli“ své dobré svědomí a ztratili víru. (1. Timoteovi 1:19) K nim patřil Hymenaios a Alexandr, kteří se stali odpadlíky — odchýlili se od pravdy a mluvili utrhačně. (1. Timoteovi 1:20, Reference Bible, poznámka pod čarou; 2. Timoteovi 2:17, 18) Odpadlíci, kteří se odchylují od pravdy, i v dnešní době slovně napadají ‚věrného a rozvážného otroka‘. Tak vlastně jakoby chňapají po ruce, která je duchovně sytila. Někteří připomínají ‚zlého otroka‘, protože říkají: „Můj pán otálí.“ (Matouš 24:44–49; 2. Timoteovi 4:14, 15) Popírají, že konec tohoto ničemného systému věcí je blízko. Duchovně bdělou třídu otroka kritizují za to, že Jehovův lid podněcuje, aby si uchoval vědomí naléhavosti. (Izajáš 1:3) Těmto odpadlíkům se daří ‚podvracet víru některých‘ a tak způsobit jejich duchovní ztroskotání. (2. Timoteovi 2:18)

8. Co je příčinou toho, že loď víry některých křesťanů ztroskotala nebo že se potápí?

⁸ Jiní křesťané zasvěcení Bohu si ztroskotání své lodi víry způsobili tím, že odvrhli dobré svědomí a zapletli se do nevázaného uspokojování rozkoší a do sexuální nemravnosti tohoto světa. (2. Petra 2:20–22) Další křesťané potápějí svou loď víry kvůli tomu, že z jejich pohledu se přístav nového systému věcí zdá být v nedohlednu. Opouštějí pravé uctívání, protože nemohou vypočítat, kdy se určitá proroctví splní a ve své mysli odkládají příchod „Jehovova dne“. (2. Petra 3:10–13; 1. Petra 1:9) Brzy se pak ocitají v kalných, rozbouřených vodách současného systému věcí. (Izajáš 17:12, 13; 57:20) Někteří lidé, kteří se přestali stýkat s křesťanským sborem, však stále věří, že je to pravé náboženství. Je však zřejmé, že nemají potřebnou trpělivost a vytrvalost čekat na nový svět, který Jehova Bůh slíbil. Z jejich hlediska ráj nepřišel dostatečně rychle.

9. Co nemnoho křesťanů, kteří zasvětili život Bohu, dělá, a k jakému zamyšlení by nás tyto skutečnosti měly vést?

⁹ Zdá se, že v některých částech světa nemnoho křesťanů zasvěcených Bohu svinuje plachty své lodi víry. Jejich loď sice stále ještě pluje, ale místo aby se v pevné víře rychle pohybovala vpřed, zvolili tito křesťané ‚výletní tempo‘. Naděje na „brzký příchod ráje“ některé křesťany dříve podněcovala, aby vynakládali značné úsilí na získání života v ráji — horlivě se podíleli na kazatelském díle a pravidelně se účastnili všech shromáždění a sjezdů. Nyní si však myslí, že naplnění jejich nadějí je mnohem dál, než předpokládali, a proto se už nechtějí tolik namáhat. Svědčí o tom skutečnost, že se v menší míře podílejí na službě, nepravidelně se účastní shromáždění a jsou ochotni vynechat některé části programu na krajských a oblastních sjezdech. Jiní křesťané věnují stále více času zábavě a snaze dosáhnout pohodlí v hmotném ohledu. Tyto skutečnosti nás vedou k zamyšlení nad otázkou, co by ve shodě s tím, že jsme se zasvětili Jehovovi, mělo být v našem životě hnací silou. Měla by být naše horlivost ve službě pro Jehovu podmíněna nadějí na „brzký příchod ráje“?

Naděje přirovnána ke kotvě

10, 11. K čemu Pavel přirovnal naši naději a proč bylo toto přirovnání vhodné?

¹⁰ Pavel ukázal, že Jehova slíbil požehnání, jež přijdou prostřednictvím Abrahama. Potom vysvětlil: „Bůh . . . vstoupil s přísahou, abychom skrze dvě nezměnitelné věci [jeho slovo a jeho přísahu], ve kterých je nemožné, aby Bůh lhal, my, kteří jsme uprchli do útočiště, měli silné povzbuzení, abychom se chopili naděje, která je nám předložena. Tuto naději máme jako kotvu pro duši, jistou i pevnou.“ (Hebrejcům 6:17–19; 1. Mojžíšova 22:16–18) Pomazaným křesťanům byla předložena naděje na nesmrtelný život v nebi. Velká většina Jehovových služebníků má dnes nádhernou naději na věčný život na rajské zemi. (Lukáš 23:43) Bez této naděje nemůžeme mít víru.

¹¹ Kotva je důležité zařízení k zajištění bezpečnosti lodi — udržuje ji na určitém místě a brání tomu, aby ji vítr či vlny někam nezanesly. Bez kotvy by se žádný námořník neodvážil vyplout z přístavu. Pavel při svých plavbách několikrát ztroskotal, a proto z vlastní zkušenosti věděl, že na kotvách často závisel život mořeplavců. (Skutky 27:29, 39, 40; 2. Korinťanům 11:25) Lodě v prvním století neměly motor, a proto s nimi kapitáni nemohli manévrovat tak, jak by chtěli. S výjimkou válečných lodí, k jejichž pohánění sloužila vesla, byl pohyb plavidel závislý zejména na větru. Když hrozilo nebezpečí, že by loď byla zanesena na skály, mohl si kapitán pomoci jen tak, že spustil kotvu, a pak s důvěrou, že se kotva nevytrhne z mořského dna, čekal, až bouře pomine. Proto Pavel přirovnal křesťanovu naději ke ‚kotvě pro duši, jisté i pevné‘. (Hebrejcům 6:19) Jestliže jsme zmítáni bouřemi odporu nebo zažíváme jiné zkoušky, je naše nádherná naděje jako kotva. Ta nás, živé duše, přidržuje a působí, aby naše loď víry nebyla zahnána na nebezpečné mělčiny pochybností nebo na ničivé skály odpadlictví. (Hebrejcům 2:1; Juda 8–13)

12. Jak můžeme zabránit tomu, že bychom se odtahovali od Jehovy?

¹² Pavel hebrejské křesťany varoval: „Dejte si pozor, bratři, aby se v někom z vás někdy nevyvinulo ničemné srdce bez víry tím, že by se odtahovalo od živého Boha.“ (Hebrejcům 3:12) V řeckém textu slovo ‚odtahovat se‘ znamená doslova „držet se stranou“, tedy odpadávat. Naprostému ztroskotání však můžeme zabránit. Díky víře a naději se totiž i v těch nejhorších bouřích zkoušek můžeme přidržet Jehovy. (5. Mojžíšova 4:4; 30:19, 20) Naše víra nebude jako loď, kterou vítr odpadlického učení zmítá sem a tam. (Efezanům 4:13, 14) A je-li naděje naší kotvou, budeme moci odolat bouřím, jež nás jakožto Jehovovy služebníky v životě potkávají.

Pohání nás láska a svatý duch

13, 14. (a) Proč kotva naděje sama o sobě nestačí? (b) Co by mělo být hnací silou ve službě pro Jehovu a proč?

¹³ Ale křesťan, kterého ke službě pro Jehovu podněcuje pouze naděje na věčný život na rajské zemi, nebude postupovat vpřed směrem k novému světu. V jeho životě sice zůstává stabilizujícím činitelem kotva naděje, ale k naději a k víře musí jako hnací sílu přidat lásku. Tuto skutečnost Pavel zdůraznil slovy: „Nyní však zůstává víra, naděje, láska, ty tři; ale největší z nich je láska.“ (1. Korinťanům 13:13)

¹⁴ Silou, která nás podněcuje, abychom Jehovovi prokazovali posvátnou službu, by měla být upřímná láska k němu, jež je odezvou na jeho nezměrnou lásku k nám. Apoštol Jan napsal: „Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. Podle toho byla v našem případě učiněna zjevnou Boží láska, protože Bůh vyslal svého jediného zplozeného Syna do světa, abychom jeho prostřednictvím získali život. Pokud jde o nás, my milujeme, protože on nejprve miloval nás.“ (1. Jana 4:8, 9, 19) Jsme-li Jehovovi vděční, neměli bychom mít v prvé řadě starost o svou záchranu, ale o to, abychom byli svědky posvěcení Jehovova svatého jména a ospravedlnění jeho oprávněné svrchovanosti.

15. Jak naše láska k Jehovovi souvisí s otázkou jeho svrchovanosti?

¹⁵ Jehova chce, abychom mu sloužili proto, že milujeme jej, a nejenom ráj. Biblická encyklopedie Hlubší pochopení Písmaa uvádí: „Jehova je hrdý na to, že jak jeho svrchovanost, tak i podpora, kterou jeho svrchovanosti poskytují tvorové, jež stvořil, jsou založeny v první řadě na lásce. Touží pouze po těch, kdo k této svrchovanosti mají lásku proto, že Bůh má opravdu znamenité vlastnosti, a proto, že jeho svrchovanost je spravedlivá. Touží také po těch, kdo Božímu svrchovanému panství dávají přednost před každým jiným panstvím. (1Ko 2:9) Místo aby se snažili být nezávislí, rozhodli se, že se raději podrobí Boží svrchovanosti. Znají totiž Boha a jeho lásku, smysl pro právo a moudrost a uvědomují si, že tyto Boží vlastnosti značně převyšují jejich vlastní lásku, smysl pro právo a moudrost. (Ža 84:10, 11)“ (Svazek 1, strany 1082 a 1083)

16. V jakém ohledu je v našem životě hnací silou láska k Ježíšovi?

¹⁶ My, křesťané, projevujeme také lásku k Ježíšovi, a tak reagujeme na jeho lásku k nám. Pavel uvedl: „Pohání nás totiž láska, kterou má Kristus, protože jsme usoudili, že jeden člověk zemřel za všechny; tak tedy všichni zemřeli; a zemřel za všechny, aby ti, kdo žijí, již nežili pro sebe, ale pro toho, kdo za ně zemřel a byl vzbuzen.“ (2. Korinťanům 5:14, 15) Kristus je základem, na němž je vybudován náš duchovní život, naše víra a naše naděje. Láska ke Kristu Ježíšovi posiluje naši naději a stabilizuje naši víru, zejména v dobách bouřlivých zkoušek. (1. Korinťanům 3:11; Kolosanům 1:23; 2:6, 7)

17. Jakou dynamickou sílu nám Jehova poskytuje a jak je ve Skutcích 1:8 a v Efezanům 3:16 vyzdvižen její význam?

¹⁷ Láska k Bohu a k jeho Synovi je tedy hlavní hnací silou našeho křesťanského života. Jehova nám však poskytuje ještě něco, co nás pohání a co nám dává sílu, abychom pokračovali ve službě pro něho. Je to jeho činná síla neboli svatý duch. Hebrejské slovo a řecké slovo, jež jsou překládána jako „duch“, se v zásadě vztahují na dynamický pohyb vzduchu, například na vítr. U plachetnic, na jakých se plavil Pavel, se spoléhalo na to, že se do cíle dostanou díky neviditelné síle větru. Podobně i my, jestliže nás naše loď víry má ve službě pro Jehovu nést vpřed, potřebujeme lásku a působení neviditelné Boží činné síly. (Skutky 1:8; Efezanům 3:16)

Dál postupujme k našemu cíli

18. Co nám umožní, abychom vytrvali ve všech budoucích zkouškách víry?

¹⁸ Naše víra a láska mohou být před tím, než se dostaneme do nového systému věcí, těžce zkoušeny. Jehova nám však poskytuje kotvu, která je ‚jistá i pevná‘ — naši nádhernou naději. (Hebrejcům 6:19; Římanům 15:4, 13) Jestliže musíme čelit odporu nebo jiným zkouškám, můžeme vytrvat, pokud jsme bezpečně zakotveni prostřednictvím naděje. Buďme rozhodnuti, že potom, co jedna bouře pomine, a předtím, než vypukne další, upevníme svou naději a posílíme svou víru.

19. Jak můžeme udržet svou loď víry v pohybu a tak dorazit do přístavu Božího nového světa?

¹⁹ Než se Pavel zmínil o ‚kotvě pro duši‘, řekl: „Toužíme však, aby každý z vás projevoval tutéž přičinlivost [„zrychloval“, Reference Bible, poznámka pod čarou], abyste tak měli plnou jistotu naděje až do konce, abyste nezlenivěli, ale byli napodobiteli těch, kdo prostřednictvím víry a trpělivosti zdědí sliby.“ (Hebrejcům 6:11, 12) Udržujme svou loď víry dál v pohybu, dokud nedorazíme do přístavu Božího slíbeného nového světa. Vždyť nás pohání láska k Jehovovi a k jeho Synovi a posiluje nás svatý duch.

[Poznámka pod čarou]

Pro zopakování

◻ Před čím nás v souvislosti s vírou Pavel varoval?

◻ Jak někteří lidé v duchovním ohledu ztroskotali a jak jiní zase zpomalují své tempo?

◻ Která bohulibá vlastnost musí být spojena s naší vírou?

◻ Co nám umožní dorazit do přístavu Božího slíbeného nového světa?

[Obrázek na straně 16]

Loď naší víry musí být dobře postavena, aby mohla obstát v bouřích, které přináší život

[Obrázek na straně 17]

Naše víra by mohla ztroskotat

[Obrázek na straně 18]

Kotvou našeho křesťanského života je naděje