Dávej najevo, že si vážíš Boží nezasloužené laskavosti

1., 2. V čem nám může pomoct verš Římanům 5:12?

PŘEDSTAV SI, že bys chtěl napsat seznam biblických veršů, které jako svědkové Jehovovi dobře známe a často používáme. Na kterém místě by ve tvém seznamu byl verš Římanům 5:12? Píše se tam: „Skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“

² Tento verš je často citován v knize Co Bible doopravdy říká? Během studia s dětmi nebo zájemci ho pravděpodobně budete číst při probírání 3., 5. a 6. kapitoly. Pomůže jim pochopit, proč na zemi není ráj, proč potřebujeme výkupné a proč umíráme. Nám všem ale může také pomoct prohloubit vděčnost za náš vztah s Jehovou, být ještě víc odhodlaní dělat mu radost a mít před očima krásné věci, které nám slíbil.

 3. Co si každý z nás uvědomuje?

³ Všichni si samozřejmě uvědomujeme tu smutnou realitu, že jsme hříšní. Děláme chyby každý den. Bůh nás ale ujišťuje, že „pamatuje, že jsme prach“ a je ochotný nám projevovat milosrdenství. (Žalm 103:13, 14) Do vzorové modlitby Ježíš zahrnul i tuto prosbu: „Odpusť nám naše hříchy.“ (Luk. 11:2–4) Kvůli chybám, které nám Bůh odpustil, se tedy dál nemusíme trápit. Zamysleme se teď nad tím, na základě čeho nám Jehova odpouští.

4., 5. a) Co nám pomůže lépe pochopit Římanům 5:12? b) Co znamená slovní spojení „nezasloužená laskavost“?

⁴ Pavlova slova v Římanům 5:12 lépe pochopíme, když se zamyslíme nad tím, co čteme v okolních kapitolách, zejména v šesté. Je v nich vysvětleno, na základě čeho nám Jehova odpouští. Ve 3. kapitole čteme: „Všichni zhřešili . . . a je to jako velkorysý dar, že jsou z jeho nezasloužené laskavosti prohlašováni za spravedlivé prostřednictvím propuštění výkupným, jež zaplatil Kristus Ježíš.“ (Řím. 3:23, 24) Když Pavel mluvil o nezasloužené laskavosti, použil řecké slovo, které podle jednoho slovníku znamená „přízeň projevená ze svobodné vůle, bez nároku nebo vyhlídky na odměnu“.

⁵ Odborník John Parkhurst poznamenal: „Když se mluví o Bohu nebo Kristu, velmi často se toto řecké slovo vztahuje především na jejich velkorysou a nezaslouženou přízeň nebo laskavost spočívající ve vykoupení a záchraně člověka.“ Vyjádření „nezasloužená laskavost“ v Překladu nového světa je tedy výstižné. Jak nám ji ale Bůh projevil? A jak jeho nezasloužená laskavost souvisí s naší nadějí a vztahem k němu? To uvidíme.

 6. Jaký užitek můžeme mít z Boží nezasloužené laskavosti?

⁶ Kvůli tomu, že Adam zhřešil, mají hřích a smrt moc nad každým nedokonalým člověkem, který kdy žil. Proto Bible říká, že „vinou jediného člověka ovládla smrt celý svět“. Jehova ale celému lidstvu projevil nezaslouženou laskavost a umožnil, aby bylo „prostřednictvím Ježíše Krista“ zachráněno. (Řím. 5:12, 15, 17, Slovo na cestu) Díky „poslušnosti jednoho budou mnozí učiněni spravedlivými“ a můžou se těšit na „věčný život“. (Řím. 5:19, 21)

 7. Proč je výkupné jak laskavým, tak i nezaslouženým darem od Boha?

⁷ Jehova nemusel poslat svého Syna na zem jako výkupné. Tím, že umožnil, abychom byli zachráněni z hříchu a smrti, nám projevil velkou laskavost. Nikdo z nás si to nezaslouží. Za prominutí hříchů a vyhlídku na věčný život jsme opravdu moc vděční. A vděčnost můžeme dát Bohu najevo svým způsobem života.

 8. Jaký postoj musíme odmítat?

⁸ Po Adamovi jsme zdědili nedokonalost, a tak máme sklon dělat to, co je špatné. Nikdy bychom ale neměli Jehovovu nezaslouženou laskavost zneužívat a myslet si, že můžeme hřešit a Jehova nám to bude odpouštět. Tento postoj měli někteří křesťané koncem prvního století, i když tehdy ještě žili poslední apoštolové. (Přečti Judu 4.) My bychom takovou myšlenku asi nikdy nahlas neřekli, ale mohla by dřímat někde hluboko v nás nebo by nás na ni mohl přivést někdo jiný a časem by nás mohla ovlivnit.

9., 10. Jak byli Pavel a další osvobozeni od hříchu a smrti?

⁹ Pavel zdůraznil, že by bylo špatné si myslet, že pokud budeme dál hřešit, Bůh nám bude stále odpouštět. Řekl, že křesťané by takto uvažovat neměli, protože „zemřeli vzhledem k hříchu“. (Přečti Římanům 6:1, 2.) Co to znamená?

¹⁰ Na základě výkupného Bůh odpustil hříchy Pavlovi a dalším křesťanům v prvním století. Pomazal je svatým duchem a stali se jeho duchovními syny. Tím získali nebeskou naději. Mohli se těšit na to, že pokud zůstanou Bohu věrní, budou žít a vládnout s Kristem v nebi. Pavel o nich ale řekl, že „zemřeli vzhledem k hříchu“, a to už v době, kdy ještě žili a sloužili Bohu na zemi. Použil příklad Ježíše, který zemřel jako člověk a pak byl vzkříšen k nesmrtelnému životu v nebi. Smrt už nad ním nevládla. Podobné to bylo s pomazanými křesťany, kteří se mohli považovat za „mrtvé vzhledem k hříchu, ale za živé vzhledem k Bohu skrze Krista Ježíše“. (Řím. 6:9, 11) Jejich život se úplně změnil, protože je už neovládaly hříšné touhy. Zemřeli vzhledem ke svému dřívějšímu způsobu života.

11. V jakém smyslu „zemřeli vzhledem k hříchu“ ti, kdo mají naději na věčný život na zemi?

¹¹ A co my? Než jsme se stali křesťany, často jsme hřešili, aniž bychom si uvědomovali, jak špatné je naše jednání v Božích očích. Byli jsme „otroky [nečistoty] a nezákonnosti“ neboli „otroky hříchu“. (Řím. 6:19, 20) Pak jsme poznali biblickou pravdu, udělali změny v životě, zasvětili se Bohu a dali se pokřtít. Od té doby ze srdce toužíme dělat, co si Bůh přeje, a chovat se v souladu s jeho měřítky. I když bychom to těmito slovy asi nevyjádřili, byli jsme „osvobozeni od hříchu“ a „stali . . . se otroky spravedlnosti“. (Řím. 6:17, 18) Takže i my jsme vlastně „zemřeli vzhledem k hříchu“.

12. V čem má každý z nás na výběr?

¹² Zamysli se teď nad sebou v souvislosti s těmito Pavlovými slovy: „Nedovolte . . ., aby hřích dále kraloval ve vašem smrtelném těle, abyste poslouchali jeho touhy.“ (Řím. 6:12) Buď můžeme svým hříšným myšlenkám a touhám podlehnout, nebo je můžeme ovládnout. Polož si otázky: Dovolím, aby ve mně nesprávné touhy sílily, takže nakonec udělám to, co je špatné? Nebo je okamžitě zavrhnu? Pokud jsme Bohu hluboce vděční za jeho nezaslouženou laskavost, budeme se ze všech sil snažit dělat mu radost.

13. Z čeho poznáváme, že je možné jednat správně?

¹³ V prvním století byli někteří lidé v Korintu zloději, homosexuálové, cizoložníci, modláři a opilci. Když ale poznali Jehovu a zamilovali si ho, změnili se. Za to, co dělali předtím, se styděli. (Řím. 6:21; 1. Kor. 6:9–11) Podobné změny museli udělat i někteří křesťané v Římě. Pavel jim napsal: „Dále nepředkládejte své údy hříchu jako zbraně nespravedlnosti, ale předkládejte se Bohu jako oživení z mrtvých, a také své údy předkládejte Bohu jako zbraně spravedlnosti.“ (Řím. 6:13) Pavel si byl jistý, že dokážou jednat správně a díky tomu budou mít z Boží nezasloužené laskavosti užitek i dál.

14., 15. Jak dáme najevo, že jsme rozhodnutí poslouchat Jehovu ze srdce?

¹⁴ Dnes je to podobné. Někteří naši bratři a sestry možná dřív žili tak jako Korinťané. Ale potom co poznali Jehovu, se změnili a byli „čistě umyti“. Ať už jsi musel udělat jakékoli změny, jak se na tebe dívá Bůh dnes? Když máš teď užitek z jeho nezasloužené laskavosti a milosrdenství, jsi rozhodnutý dál bojovat proti špatným touhám a sloužit Jehovovi naplno?

¹⁵ Samozřejmě se musíme vyhýbat vážným hříchům, kterých se dopouštěli někteří v Korintu. Pokud bychom to nedělali, hřích by nad námi dál vládl a nemohli bychom očekávat, že nám Bůh bude projevovat nezaslouženou laskavost a milosrdenství. Jsi ale rozhodnutý ze srdce poslouchat Jehovu také tím, že se budeš ze všech sil vyhýbat i hříchům, které se zdají být méně závažné? (Řím. 6:14, 17)

16. Jak víme, že se musíme vyhýbat i jiným hříchům, než o kterých se píše v 1. Korinťanům 6:9–11?

¹⁶ Podívejme se na příklad apoštola Pavla. Můžeme si být jistí, že nepáchal tak hrozné věci, o jakých se píše v 1. Korinťanům 6:9–11. Přesto ale přiznal, že stále hřeší. Napsal: „Jsem tělesný, zaprodaný hříchu. Vždyť co působím, nevím. Co si totiž přeji, to nekonám, ale činím to, co nenávidím.“ (Řím. 7:14, 15) Je z toho vidět, že za hřích považoval i jiné nesprávné jednání a dělal, co mohl, aby se ho vyvaroval. (Přečti Římanům 7:21–23.) Napodobujme jeho příklad a snažme se Jehovu ze srdce poslouchat.

17. Proč chceme být poctiví?

¹⁷ Uvažujme třeba o poctivosti, která patří k základním křesťanským vlastnostem. (Přečti Přísloví 14:5; Efezanům 4:25.) Nechceme být jako Satan, „otec lži“. A dobře víme, že Ananiáše a jeho manželku stála lež život. Proto nelžeme. (Jan 8:44; Sk. 5:1–11) Být poctivý ale znamená mnohem víc než jenom nelhat. Pokud jsme opravdu vděční za Boží nezaslouženou laskavost, budeme poctiví ve všech ohledech.

18., 19. Co znamená jednat poctivě?

¹⁸ Lhát znamená říkat něco nepravdivého. Jehova ale od svých služebníků vyžaduje víc než jenom to, že nebudou vyloženě lhát. Izraelitům řekl: „Měli byste se prokázat jako svatí, protože já, Jehova, váš Bůh, jsem svatý.“ Potom vyjmenoval příklady toho, co obnáší být svatý: „Nebudete krást a nebudete podvádět a žádný nebudete jednat falešně se svým společníkem.“ (3. Mojž. 19:2, 11) Takovým podvodným jednáním by mohlo být i to, kdybychom sice neřekli úplnou lež, ale uvedli bychom druhé v omyl.

¹⁹ Uveďme si příklad. Zaměstnanec řekne svému šéfovi nebo kolegům, že druhý den nemůže přijít do práce nebo že bude muset odejít z práce dřív, protože je objednaný k doktorovi. Ve skutečnosti ale plánuje jenom zastavit se pro výsledky nebo si vyzvednout recept. Pravým důvodem, proč nebude v práci, je to, že chce vyrazit na výlet nebo vzít rodinu k vodě. Když řekne, že je objednaný k doktorovi, není to lež. Ale zachoval se poctivě? Nebo druhé klame? Asi si vybavíš podobné situace, kdy bychom druhé záměrně klamali. Důvodem může být to, že se chceme vyhnout trestu nebo se obohatit na něčí úkor. I když bychom neřekli vyloženou lež, jednali bychom podle Božího příkazu „nebudete podvádět“? A jednali bychom v souladu s Římanům 6:19, kde se píše, abychom „[předkládali] své údy jako otroky spravedlnosti s vyhlídkou na svatost“?

20., 21. K čemu by nás měla motivovat vděčnost za Boží nezaslouženou laskavost?

²⁰ Když to shrneme, vděčnost za Boží nezaslouženou laskavost zahrnuje víc než jen vyhýbat se cizoložství, opilství nebo jiným vážným hříchům. Nejenže se nedopouštíme sexuální nemravnosti, ale nevybíráme si ani oplzlou zábavu. Máme-li předkládat „své údy jako otroky spravedlnosti“, neznamená to jenom, že se nebudeme opíjet, ale také že nebudeme pít ani tolik, že bychom se dostali na hranici opilosti. Boj s nesprávnými sklony vyžaduje velké úsilí, ale můžeme v něm zvítězit.

²¹ Naším cílem by nemělo být jenom nedopouštět se vážných hříchů, ale chceme se vyhýbat také nesprávnému jednání, které není až tak pobuřující. Nedokážeme to dělat dokonale. Přesto bychom se o to měli snažit, tak jako apoštol Pavel. Svoje bratry vybídl: „Nedovolte proto, aby hřích dále kraloval ve vašem smrtelném těle, abyste poslouchali jeho touhy.“ (Řím. 6:12; 7:18–20) Tím, že bojujeme proti hříchu ve všech jeho podobách, ukazujeme, že si opravdu vážíme Boží nezasloužené laskavosti, kterou nám projevuje prostřednictvím Krista.

22. Jaká odměna čeká ty, kdo svým jednáním dávají najevo, že si váží Boží nezasloužené laskavosti?

²² Díky Boží nezasloužené laskavosti nám byly odpuštěny hříchy a Bůh nám je může odpouštět i dál. Vděčnost za to dávejme najevo tím, že se budeme snažit překonávat jakýkoli sklon podlehnout jednání, které by druzí mohli považovat jenom za malý hřích. Jaká nás za to čeká odměna? Pavel napsal: „Nyní však, protože jste byli osvobozeni od hříchu, ale stali jste se otroky Boha, máte své ovoce ke svatosti a nakonec věčný život.“ (Řím. 6:22)