„Hledej pokoj a usiluj o něj“
„Ať je veleben Jehova, který má potěšení z pokoje svého sluhy.“ — ŽALM 35:27.
1. Z jakého pokoje se dnes těšíme?
MÍT v tomto rozděleném světě pokoj je velká radost. Je potěšením uctívat Jehovu, samotného ‚Boha pokoje‘, a podílet se na požehnáních jeho ‚smlouvy pokoje‘. Uprostřed životních tlaků je osvěžující znát „Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení“, a zakoušet ‚svazek pokoje‘, který sjednocuje Boží lid bez ohledu na národnost, jazyk, rasu nebo společenské zázemí. — 1. Tesaloničanům 5:23; Ezekiel 37:26; Filipanům 4:7; Efezanům 4:3.
2, 3. a) Co se může stát jednotlivým křesťanům, zatímco Boží lid jako celek vytrvá? b) K čemu nás vybízí Bible?
2 Jako svědkové Jehovovi si tohoto pokoje ceníme. Nemůžeme jej však brát jako samozřejmost. Pokoj se nezachovává automaticky jen proto, že jsme ve spojení s křesťanským sborem nebo jsme náhodou z křesťanské rodiny. Zatímco pomazaný ostatek a jejich druhové z „jiných ovcí“ vytrvávají jako jedno stádo až do konce, jednotlivci mohou svůj pokoj ztratit a odpadnout. — Jan 10:16; Matouš 24:13; Římanům 11:22; 1. Korinťanům 10:12.
3 Apoštol Pavel varoval pomazané křesťany své doby: „Dejte si pozor, bratři, aby se v někom z vás někdy nevyvinulo ničemné srdce bez víry tím, že by se odtahovalo od živého Boha.“ (Hebrejcům 3:12) Tato výstraha platí i velkému zástupu. Proto Bible naléhá na křesťana, „ať hledá pokoj a usiluje o něj. Jehovovy oči jsou totiž obráceny ke spravedlivým a jeho uši k jejich úpěnlivé prosbě, ale Jehovův obličej je proti těm, kteří činí špatné věci.“ — 1. Petra 3:10–12; Žalm 34:14, 15; 34:15, 16, KB.
„Tělesné smýšlení“
4. Co by mohlo zničit náš pokoj s Bohem?
4 Co může přerušit naše usilování o pokoj? O jednom se zmiňuje Pavel, když říká: „Tělesné smýšlení. . . znamená smrt, ale duchovní smýšlení znamená život a pokoj, protože tělesné smýšlení znamená nepřátelství s Bohem.“ (Římanům 8:6, 7) ‚Tělesným‘ myslí Pavel náš padlý stav nedokonalých lidí se zděděnými hříšnými sklony. Poddáme-li se sklonům padlého těla, zničí to náš pokoj. Jestliže se křesťan nekajícně dopouští nemravnosti, lže, krade, bere drogy nebo nějakým jiným způsobem porušuje božský zákon, rozvrací pokoj, který byl mezi ním a Jehovou, a ze kterého se předtím těšil. (Přísloví 15:8, 29; 1. Korinťanům 6:9, 10; Zjevení 21:8) Také jestliže připustí, aby se mu hmotné věci staly důležitějšími než duchovní věci, jeho pokoj s Bohem je vážně ohrožen. — Matouš 6:24; 1. Jana 2:15–17.
5. Co patří k usilování o pokoj?
5 Na druhé straně Pavel řekl: „Duchovní smýšlení znamená život a pokoj.“ Pokoj patří k ovoci ducha, a jestliže školíme své srdce, aby oceňovalo duchovní věci, a modlíme se o Božího ducha, aby nám v tom pomohl, potom se vyhneme „tělesnému smýšlení“. (Galaťanům 5:22–24) V 1. Petra 3:10–12 je pokoj spjat se spravedlností. (Římanům 5:1) Petr říká, že usilovat o pokoj znamená také ‚odvrátit se od toho, co je špatné, a činit dobro‘. Boží duch nám může pomoci, abychom ‚usilovali o spravedlnost‘ a tak si zachovali pokoj s Bohem. — 1. Timoteovi 6:11, 12.
6. Co je jednou z odpovědností starších vzhledem k pokoji ve sboru?
6 Usilovat o pokoj je velmi důležité pro starší ve sboru, Jestliže se například někdo pokouší zavádět znečišťující zvyklosti, starší jsou odpovědní za to, aby ochránili sbor tím, že se snaží hříšníka pokárat. Jestliže pokárání přijme, získá znovu svůj pokoj. (Hebrejcům 12:11) Jestliže ne, bude možná muset být vyvržen, aby se zachoval pokojný vztah sboru k Jehovovi. — 1. Korinťanům 5:1–5.
Pokoj s našimi bratry
7. Před jakými projevy „tělesného smýšlení“ varuje Pavel Korinťany?
7 „Tělesné smýšlení“ může zničit nejen náš pokoj s Bohem, ale i náš dobrý vztah k jiným křesťanům. Pavel napsal Korinťanům: „Jste ještě tělesní. Poněvadž je totiž mezi vámi žárlivost a rozepře, nejste tělesní a nechodíte jako lidé?“ (1. Korinťanům 3:3) Žárlivost a rozepře jsou pravým opakem pokoje.
8. a) Co se může stát někomu, kdo působí ve sboru žárlivost a rozepře? b) Na čem závisí náš pokoj s Bohem?
8 Narušit pokoj sboru vyvoláváním žárlivosti a rozepří je velmi vážné. Apoštol Jan mluvil o vlastnosti spřízněné s pokojem jako ovocem ducha, když varoval: „Jestliže někdo prohlašuje: ‚Miluji Boha‘, a přece nenávidí svého bratra, je lhář. Ten, kdo totiž nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl.“ (1. Jana 4:20) Podobně, jestliže někdo vyvolá mezi bratry žárlivost nebo rozepři, může mít skutečně pokoj s Bohem? Jistě ne! Jsme nabádáni: „Stále se radujte, buďte usměrňováni a potěšováni, smýšlejte souhlasně, žijte pokojně; a Bůh lásky a pokoje bude s vámi.“ (2. Korinťanům 13:11) Ano, jestliže budeme dál žít pokojně jeden s druhým, potom bude Bůh lásky a pokoje s námi.
9. Jak víme, že křesťané budou někdy mít mezi sebou nedorozumění a neshody?
9 To neznamená, že mezi křesťany nikdy nebudou nedorozumění. V týdnech po letnicích byla v novém křesťanském sboru neshoda ohledně každodenního rozdělování jídla. (Skutky 6:1) Při jedné příležitosti vedla neshoda mezi Pavlem a Barnabášem k „ostrému výbuchu hněvu“. (Skutky 15:39) Pavel musel radit Euodii a Syntyché, bezpochyby znamenitým, horlivým sestrám, „aby byly stejné mysli v Pánu“. (Filipanům 4:2) Není divu, že Ježíš dal podrobné rady, jak řešit narušení pokoje mezi křesťany, a zdůraznil naléhavost rychlého řešení takových problémů. (Matouš 5:23–25; 18:15–17) Nedal by tuto radu, kdyby nepředvídal těžkosti mezi svými následovníky.
10. Jaké situace někdy vznikají ve sboru a jakou odpovědnost to ukládá všem zúčastněným?
10 Je tedy dnes docela možné, že se někdo urazí pro netaktní slovo nebo domnělé zlehčení ze strany spolukřesťana. Nějaká vlastnost jednoho může někoho jiného silně dráždit. Mohou se střetnout osobnosti. Někdo snad silně vyjadřuje nesouhlas s rozhodnutím starších. V samotné radě starších je třeba jeden starší velmi rozhodný a snaží se prosadit svůj názor proti ostatním starším. Přestože se takové věci stávají, stále musíme hledat pokoj a usilovat o něj. Jde o to, abychom takové problémy řešili křesťansky, a tak zachovali „sjednocující svazek pokoje“. — Efezanům 4:3.
11. Co nám dal Jehova, aby nám pomohl usilovat o pokoj navzájem?
11 Bible říká: „Ať je veleben Jehova, který má potěšení z pokoje svého sluhy.“ (Žalm 35:27) Ano, Jehova chce, abychom měli pokoj. Proto poskytl dvě vynikající věci, které nám pomáhají zachovat pokoj mezi sebou a s ním. Jednou je svatý duch, jehož ovocem je pokoj spolu se spřízněnými vlastnostmi jako shovívavost, laskavost, mírnost a sebeovládání. (Galaťanům 5:22, 23) Druhou je božská moudrost, o níž čteme: „Moudrost shora je především cudná, pak pokojná, rozumná, připravená uposlechnout, plná milosrdenství a dobrého ovoce.“ — Jakub 3:17, 18.
12. Co bychom měli dělat, jestliže byl narušen náš pokoj s bratry?
12 Proto bychom se měli modlit o moudrost shora, aby nám ukázala, jak jednat, když je náš pokoj s druhými narušen, a měli bychom prosit o svatého ducha, aby nám dal sílu jednat správně. (Lukáš 11:13; Jakub 1:5; 1. Jana 3:22) Potom se můžeme v souladu se svou modlitbou obrátit o vedení ke zdroji božské moudrosti, Bibli, a také hledat v dostupné biblické literatuře radu, jak Písma uplatnit. (2. Timoteovi 3:16) Snad budeme chtít hledat radu i u starších ve sboru. Závěrečným krokem pak bude řídit se poskytnutým vedením. Izajáš 54:13 říká: „Všichni tvoji synové budou vyučeni Jehovou a pokoj tvých synů bude hojný.“ To naznačuje, že náš pokoj závisí na tom, zda uplatňujeme to, co nás Jehova učí.
„Šťastní jsou pokojní“
13, 14. a) Co znamená Ježíšův výraz „pokojní“? b) Jak se můžeme stát činiteli pokoje?
13 Ježíš řekl ve svém Kázání na hoře: „Šťastní jsou pokojní, protože budou nazváni ‚Božími syny‘.“ (Matouš 5:9) „Pokojní“ se tu nevztahuje na někoho, kdo má prostě klidnou povahu. Původní řecké slovo znamená „činitelé pokoje“. Činitel pokoje umí obratně obnovit pokoj, když je narušen. Důležitější je však to, že činitel pokoje se především snaží vyhnout narušení pokoje. ‚Pokoj vládne v jeho srdci.‘ (Kolosanům 3:15) Jestliže se Boží služebníci snaží být činiteli pokoje, problémy mezi nimi se omezí na minimum.
14 Máme-li se stát činiteli pokoje, je třeba uznat vlastní slabosti. Křesťan může být například vznětlivý nebo přecitlivělý a urážlivý. Pod tlakem mohou jeho emoce způsobit, že zapomene na biblické zásady. To není u nedokonalých lidí nic neočekávaného. (Římanům 7:21–23) Přesto jsou nepřátelství, rozepře a výbuchy hněvu uváděny jako skutky těla. (Galaťanům 5:19–21) Jestliže u sebe zjistíme takové sklony — nebo jestliže nás na ně upozorní jiní —, měli bychom se vážně a ustavičně modlit o Jehovova ducha, aby v nás pěstoval sebeovládání a mírnost. Ano, každý by se měl snažit pěstovat takové vlastnosti jako součást své nové osobnosti. — Efezanům 4:23, 24; Kolosanům 3:10, 15.
15. Jak je moudrost shora opakem nerozumné tvrdošíjnosti?
15 Někdy jsou sbor nebo rada starších rozrušeny někým, kdo je tvrdošíjný a vždy trvá na tom, že musí být po jeho. Je pravda, že tam, kde jde o božský zákon, měl by být křesťan vyhraněný, ba neústupný. A když se domníváme, že máme dobrý nápad, který by mohl druhým prospět, není nic špatného, jestliže se vyslovíme důrazně, pokud vysvětlíme své důvody. Nechceme však být jako ti ve světě, kteří jsou „nepřístupní jakékoli dohodě“. (2. Timoteovi 3:1–4) Moudrost shora je pokojná, rozumná. Ti, kteří jednají s tvrdošíjnou neústupností, by měli dbát na Pavlovu radu Filipanům, aby ‚nic nedělali ze sobectví‘. — Filipanům 2:3.
16. Jak nám Pavlova rada v dopise Filipanům pomáhá překonat sobectví?
16 V témže dopise naléhá Pavel, abychom „s pokorou mysli“ upřímně ‚považovali ostatní za sobě nadřazené‘. To je pravý opak sobectví. Zralý křesťan nemyslí v prvé řadě na to, aby prosadil své vlastní představy, zachoval si tvář nebo ochránil své postavení nebo autoritu. To by bylo v rozporu s Pavlovým nabádáním, abychom ‚nehleděli s osobním zájmem jen na své věci, ale s osobním zájmem i na věci ostatních‘. — Filipanům 2:4; 1. Petra 5:2, 3, 6.
Pokojná slova
17. Jaké nesprávné používání jazyka může narušit pokoj sboru?
17 Ten, kdo usiluje o pokoj, zejména dává pozor na to, jak používá jazyk. Jakub varuje: „Jazyk je malý úd, a přece se velmi chlubí. Podívejte se, jak malý oheň stačí, aby zapálil tak velkou lesnatou krajinu!“ (Jakub 3:5) Zlomyslné tlachání, kritizování druhých za jejich zády, nelaskavá a drsná slova, reptání a stížnosti, stejně jako neupřímné lichocení pro osobní prospěch — to vše jsou skutky těla, které narušují pokoj Božího lidu. — 1. Korinťanům 10:10; 2. Korinťanům 12:20; 1. Timoteovi 5:13; Juda 16.
18. a) Jak mají správně postupovat všichni zúčastnění, jestliže nechtěně došlo k nesprávnému použití jazyka? b) Jak reagují zralí křesťané, když někdo v návalu hněvu pronese ubližující slova?
18 Je pravda, že Jakub řekl: „Jazyk nemůže zkrotit nikdo z lidí.“ (Jakub 3:8) I zralí křesťané někdy řeknou věci, kterých pak upřímně litují. Všichni doufáme, že nám druzí odpustí takové chyby, stejně jako my odpouštíme jim. (Matouš 6:9, 10) Někdy může prudký výbuch hněvu vést k ubližujícím slovům. Činitel pokoje si pak vzpomene, že „odpověď, když je mírná, odvrací vztek, ale slovo, které působí bolest, budí hněv“. (Přísloví 15:1) Často se musí jen zhluboka nadechnout a odmítnout odpovědět na hněvivá slova dalšími hněvivými slovy. Když pak nálada zchladne, činitel pokoje se širokým srdcem dokáže přehlédnout to, co bylo řečeno ve chvilce rozohnění. A pokorný křesťan se dokáže omluvit a pokusí se vyhojit rány, které způsobil. Umět poctivě říci: „Promiň“ je známkou mravní síly.
19. Co se učíme od Pavla a Ježíše o tom, jak dávat radu?
19 Někdy snad bude nutno použít jazyka a poradit druhým. Pavel veřejně napomenul Petra, když Petr nesprávně jednal v Antiochii. A Ježíš dal důrazné rady ve svých poselstvích sedmi sborům. (Galaťanům 2:11–14; Zjevení, kapitola 2, 3) Studujeme-li tyto příklady, poznáváme, že rada nemá být tak mírná, aby ztratila svůj účel. Přesto nebyli Ježíš a Pavel drsní ani krutí. Svou radou nedávali průchod vlastní vnitřní nespokojenosti. Upřímně se snažili pomoci svým bratrům. Jestliže ten, kdo dává radu, pocítí, že plně neovládá svůj jazyk, snad raději počká a trochu zchladne, než něco řekne. Jinak by mohl říci něco drsného a způsobit horší problém než ten, který se snaží vyřešit. — Přísloví 12:18.
20. Čím by se mělo řídit všechno, co říkáme svým bratrům a sestrám nebo o nich?
20 Jak již bylo řečeno, pokoj a láska jsou úzce spřízněny jako ovoce ducha. Jestliže se v tom, co říkáme svým bratrům — nebo o nich —, vždy zračí naše láska k nim, potom to přispěje k pokoji ve sboru. (Jan 15:12, 13) Naše výroky musí být ‚líbezné, okořeněné solí‘. (Kolosanům 4:6) Měly by být chutné, abychom tak řekli, působit na srdce. Ježíš radil: „Mějte sůl sami v sobě a zachovávejte mezi sebou pokoj.“ — Marek 9:50.
„Vynasnažte se“
21. Co je zřejmé o Božím lidu při týdenních shromážděních a během sjezdů?
21 Žalmista napsal: „Pohleď, jak je dobré a jak příjemné, když spolu bratři bydlí v jednotě!“ (Žalm 133:1) Opravdu nás těší, když jsme se svými bratry, zejména při našich týdenních shromážděních a během krajských a oblastních sjezdů. V takových dobách je náš pokoj zřejmý i lidem vně.
22. a) O jakém falešném pokoji si budou národy brzy myslet, že jej dosáhly, a k čemu to povede? b) K jakému skutečnému pokoji povede Boží smlouva pokoje?
22 Národy si brzy budou myslet, že právě dosáhly pokoje bez Jehovy. Ale až řeknou: „Mír a bezpečnost!“, na všechny, kteří nemají pokoj s Bohem, přijde náhlé zničení. (1. Tesaloničanům 5:3) Pak velký Kníže pokoje přistoupí k uzdravování lidstva od neblahých následků počáteční ztráty pokoje s Bohem. (Izajáš 9:6, 7; Zjevení 22:1, 2) Tehdy povede Boží smlouva pokoje k celosvětovému pokoji. I polní zvěř si odpočine od nepřátelství. — Žalm 37:10, 11; 72:3–7; Izajáš 11:1–9; Zjevení 21:3, 4.
23. Co bychom měli nyní dělat, jestliže si ceníme naděje na pokojný nový svět?
23 Bude to slavná doba! Těšíš se na ni? Pokud ano, ‚usiluj o pokoj se všemi lidmi‘. Hledej nyní pokoj se svými bratry, a zejména s Jehovou. Ano, „vzhledem k tomu, že očekáváte tyto věci, vynasnažte se, abyste jím nakonec byli shledáni jako neposkvrnění a bezvadní a v pokoji.“ — Hebrejcům 12:14; 2. Petra 3:14.
Vzpomínáš si?
◻ Co může rozbít náš pokoj s Jehovou?
◻ Jaká nedorozumění se snad budou muset řešit ve sboru?
◻ Co nám dal Jehova, aby nám pomohl hledat pokoj a usilovat o něj?
◻ Jaké tělesné postoje mohou narušit pokoj sboru a jak je můžeme překonávat?
[Obrázek na straně 22]
Mezi osobami vyučenými Jehovou je hojný pokoj
[Obrázek na straně 24]
Jak příjemný je pokoj bratrů, kteří slouží v jednotě