Stanovil Bůh náš osud?
„TOLIKA zdánlivým problémům by se dalo předejít, kdyby se výraz předurčení, který je často tak špatně vykládán, vůbec nepoužíval.“ Jestliže jste slovo „předurčení“ někdy slyšeli nebo jste ho sami použili, možná by vás zajímalo, proč by se nemělo používat.
Podle francouzské katolické encyklopedie Théo, která byla nedávno vydána, uděláme dobře, jestliže se slovu „předurčení“ úplně vyhneme. Jiná kniha říká: „Předurčení už dnes není středem teologických debat, a to — jak se zdá — ani pro většinu protestantů.“
Přesto však otázka předurčení trápila po celé dějiny mnoho lidí. Byla středem sporu, který vedl k reformaci, a po staletí rozněcovala prudké diskuse dokonce uvnitř katolické církve. O předurčení se sice v dnešní době tolik nemluví, ale je to stále problém, který není vyřešen. Kdo z nás by nechtěl vědět, zda je jeho osud předem stanoven?
Význam slova předurčení
Jak slovo „předurčení“ vykládají církve? Slovník Dictionnaire de théologie catholique říká, že předurčení je „Boží záměr dát jistým lidem, kteří jsou jmenovitě určeni, věčný život“. Obecný názor je takový, že na vyvolené, na ty, kdo jsou „jmenovitě určeni“, se vztahují Pavlova slova z dopisu Římanům: „Těm, kteří Boha milují, všecko napomáhá k dobrému, těm, kteří jsou podle jeho plánu povoláni. Neboť ty, které předzvěděl, také předurčil, aby se jim dostalo podoby stejné s obrazem jeho Syna . . . ty, které předurčil, také povolal, a které povolal, ty také ospravedlnil; které ospravedlnil, ty také oslavil.“ (Římanům 8:28–30, Žilka)
Některé lidi Bůh údajně vybral ještě v době před jejich narozením, aby se v budoucnosti podíleli na Kristově slávě v nebesích. To nás přivádí k dlouho diskutované otázce: Vybírá si Bůh sám, koho chce zachránit, nebo mají lidé svobodnou vůli a mohou ovlivnit, zda si získají a udrží Boží přízeň?
Augustin, otec nauky o předurčení
Jiní církevní otcové psali sice o předurčení už dříve, ale za zakladatele katolické i protestantské nauky o předurčení se obecně považuje Augustin (354–430 n. l.) Podle vyjádření Augustina jsou od věčnosti spravedliví předurčeni k tomu, aby získali věčné požehnání. Na druhé straně však mají být nespravedliví zaslouženě potrestáni za své hříchy, mají být zavrženi, ačkoli k tomu nejsou Bohem předurčeni v pravém slova smyslu. Augustinovo vysvětlení nedávalo příliš prostor pro svobodnou vůli, a otevřelo tak cestu mnoha sporům.
Augustinovi dědicové
Debaty o předurčení a svobodné vůli se ve středověku objevovaly pravidelně a v době reformace dosáhly vrcholu. Luther chápal individuální předurčení tak, že si Bůh vybírá své vyvolené sám, aniž by předem znal jejich budoucí zásluhy nebo dobré skutky. Kalvín ve svém učení o dvojím předurčení došel k radikálnějšímu závěru: Někteří lidé jsou předurčeni k věčnému spasení, jiní k věčnému zatracení. Kalvín však stejně jako Luther věřil, že volba závisí pouze na Bohu, a že je proto dokonce nepochopitelná.
Tato sporná otázka předurčení a s tím úzce spojená otázka „milosti“ — tímto výrazem církve označují to, když Bůh člověka zachraňuje a prohlašuje za spravedlivého — nabyla takových rozměrů, že v roce 1611 katolická Svatá stolice zakázala vydávat cokoli, co by se týkalo námětu předurčení a co by předtím neschválila. V sedmnáctém a osmnáctém století podporovali Augustinovo učení v katolické církvi francouzští jansenisté. Prosazovali velmi asketickou a elitní formu křesťanství a mezi jejich stoupenci byli i někteří aristokraté. Spor o předurčení se však neutišil. Král Ludvík XIV. nařídil, aby bylo zničeno opatství v Port-Royal, jež bylo baštou jansenistického myšlení.
V protestantských reformovaných církvích nebyla diskuse o předurčení zdaleka uzavřena. Remonstranti, kteří byli následovníky Jacoba Arminia, spolu s jinými náboženskými skupinami věřili, že člověk může své spasení ovlivnit. Na protestantském synodu v Dordrechtě (1618–1619) byly diskuse na čas ukončeny, protože synod přijal přísnou formu kalvinismu. Podle knihy L’Aventure de la Réforme—Le monde de Jean Calvin hádka o předurčení a svobodné vůli zavinila v Německu dlouhé období „marných snah o usmíření, období týrání, věznění a posílání teologů do vyhnanství“.
Předurčení, nebo svobodná vůle?
Již od počátku vyvolávaly tyto dva zcela protichůdné názory — předurčení, nebo svobodná vůle — mnoho prudkých sporů. Ani sám Augustin nebyl schopen tuto nauku plně vysvětlit. Kalvín tento problém chápal jako výraz Boží svrchované vůle, a proto jej považoval za nevysvětlitelný.
Pomáhá nám však Bible, která ukazuje Boží vlastnosti a osobnost, abychom otázce předurčení lépe porozuměli? Další článek se bude tímto námětem zabývat podrobně.
[Obrázky na straně 4]
Kalvín
Luther
Jansen
[Podpisek]
Obrázky: Bibliothèque Nationale, Paříž