Čiňte veřejné prohlášení k záchraně
„Každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bude zachráněn.“ (ŘÍMANŮM 10:13)
1. Která varování zaznívala v průběhu historie?
BIBLICKÁ historie popisuje několik ‚Jehovových dnů‘. Potopa v Noemových dnech, vyhlazení Sodomy a Gomory a zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. a v roce 70 n. l. byly bázeň vzbuzující Jehovovy dny. Byly to dny, kdy bylo vykonáno právo na těch, kdo se vzbouřili proti Jehovovi. (Malachiáš 4:5; Lukáš 21:22) Během těchto dnů mnozí lidé zahynuli, protože byli ničemní. Ale někteří přežili. Jehova nechával zaznívat varování, aby ničemné upozornil na přicházející zkázu a spravedlivým dal příležitost, aby našli záchranu.
2, 3. (a) Které prorocké varování bylo citováno o Letnicích? (b) Co bylo vyžadováno při vzývání Jehovova jména od Letnic 33 n. l.?
2 Názorným příkladem toho je zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. Prorok Joel předpověděl tuto událost asi 900 let dopředu a napsal: „Chci dát předzvěsti v nebesích a na zemi, krev a oheň a sloupy dýmu. Slunce se změní v tmu a měsíc v krev před příchodem velkého a bázeň vzbuzujícího Jehovova dne.“ Jak mohl někdo přežít takové hrozné časové období? Joel byl inspirován, aby napsal: „A stane se, že každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bezpečně vyvázne; vždyť na hoře Sionu a v Jeruzalémě budou ti, kteří unikli, právě jak řekl Jehova, a mezi přežijícími, které Jehova povolává.“ (Joel 2:30–32)
3 O Letnicích roku 33 n. l. apoštol Petr oslovil zástup Židů a proselytů v Jeruzalémě a citoval Joelovo proroctví. Ukazoval, že jeho splnění mohou posluchači očekávat v době, ve které žijí: „Chci dát předzvěsti nahoře v nebi a znamení dole na zemi, krev a oheň a kouřovou mlhu; slunce se změní v tmu a měsíc v krev, dříve než přijde Jehovův velký a skvělý den. A každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bude zachráněn.“ (Skutky 2:16–21) Všichni lidé v zástupu, který Petrovi naslouchal, byli pod mojžíšským Zákonem, a znali tedy Jehovovo jméno. Petr vysvětlil, že od nynějška bude vzývání Jehovova jména znamenat něco více. K tomu patřilo být pokřtěn v Ježíšově jménu, ve jménu toho, kdo byl zabit a vzkříšen k nesmrtelnému nebeskému životu. (Skutky 2:37, 38)
4. Jaké poselství křesťané ohlašovali široko daleko?
4 Od Letnic křesťané kázali o vzkříšeném Ježíšovi. (1. Korinťanům 1:23) Lidé se od nich dozvídali, že mohou být přijati za duchovní syny Jehovy Boha a stát se součástí nového ‚Božího Izraele‘, duchovního národa, který má ‚široko daleko oznamovat Jehovovy znamenitosti‘. (Galaťanům 6:16; 1. Petra 2:9) Ti, kdo zůstali věrní až do smrti, zdědili nesmrtelný nebeský život jako Ježíšovi spoludědici v jeho nebeském Království. (Matouš 24:13; Římanům 8:15, 16; 1. Korinťanům 15:50–54) Tito křesťané měli navíc oznamovat příchod velkého a bázeň vzbuzujícího Jehovova dne. Museli varovat židovský svět, že zažije soužení, které předčí vše, co do té doby potkalo Jeruzalém a ty, kdo o sobě prohlašovali, že jsou Božím lidem. Ale i v tomto případě měli někteří přežít. Kdo? Ti, kdo vzývali Jehovovo jméno.
„V posledních dnech“
5. Jak se proroctví splňuje dnes?
5 Tehdejší podmínky v mnohém předstiňovaly to, co vidíme dnes. Od roku 1914 lidstvo žije ve zvláštním časovém období, o kterém se Bible zmiňuje jako o ‚čase konce‘, „závěru systému věcí“ a „posledních dnech“. (Daniel 12:1, 4; Matouš 24:3–8; 2. Timoteovi 3:1–5, 13) V našem století probíhají kruté války, dochází k prudkým násilnostem, úpadku lidské společnosti a životního prostředí a tak se pozoruhodně splňuje biblické proroctví. Všechny tyto projevy jsou součástí znamení, o kterém prorokoval Ježíš, a z toho vyplývá, že lidstvo brzy zažije konečný, rozhodující a bázeň vzbuzující Jehovův den. Ten vyvrcholí armagedonskou bitvou, která bude závěrem ‚velkého soužení, jaké nenastalo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy nenastane‘. (Matouš 24:21; Zjevení 16:16)
6. (a) Jak Jehova jedná, aby zachránil mírné lidi? (b) Kde najdeme Pavlovu radu, jak přežít?
6 Jak se tento den zničení přibližuje, Jehova jedná tak, aby byli zachráněni mírní lidé. Během tohoto „času konce“ shromáždil zbývající z duchovního Božího Izraele a od třicátých let tohoto století obrací pozornost svých pozemských služebníků ke shromažďování ‚velkého zástupu, který žádný člověk nemůže sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků‘. Jako skupina ‚vycházejí tito lidé z velkého soužení‘ živí. (Zjevení 7:9, 14) Ale jak si může přežití zajistit každý jednotlivec? Na tuto otázku odpovídá apoštol Pavel. V desáté kapitole dopisu Římanům dává znamenitou radu, jak přežít — radu, která byla praktická v jeho době a je praktická i dnes.
Modlitba o záchranu
7. (a) Jaká naděje je popsaná v Římanům 10:1, 2? (b) Proč nyní Jehova nechává ohlašovat ‚dobrou zprávu‘ mnohem intenzívněji?
7 Když Pavel napsal dopis Římanům, Jehova již odvrhl Izrael jako národ. Přesto dal apoštol ujištění: „Dobrá vůle mého srdce a má úpěnlivá prosba k Bohu za ně jsou opravdu k jejich záchraně.“ Doufal v to, že by jednotliví Židé mohli získat přesné poznání Boží vůle, což by vedlo k tomu, že by byli zachráněni. (Římanům 10:1, 2) Jehova si navíc přeje, aby záchranu získali všichni lidé po celém světě, kteří projevují víru, jak je to ukázáno u Jana 3:16: „Bůh . . . tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ Ježíšova výkupní oběť otevřela cestu k velkolepé záchraně. Stejně jako v Noemově době a v dalších dnech soudu, které následovaly, Jehova nechává ohlašovat ‚dobrou zprávu‘, která se zaměřuje na záchranu. (Marek 13:10, 19, 20)
8. Komu dnes praví křesťané projevují podle Pavlova vzoru dobrou vůli a jak?
8 Pavel kázal při každé příležitosti a tak projevoval svou dobrou vůli jak Židům, tak pohanům. „Přesvědčoval Židy a Řeky.“ Starším v Efezu řekl: „Nezdržel [jsem se], abych vám nepověděl všechno, co je užitečné a abych vás nevyučoval veřejně a dům od domu. Ale důkladně jsem vydával svědectví Židům i Řekům o pokání před Bohem a víře v našeho Pána Ježíše.“ (Skutky 18:4; 20:20, 21) Podobně se dnes svědkové Jehovovi namáhají při kázání, a to nejen těm, kdo o sobě říkají, že jsou křesťané, ale i všem lidem, dokonce až do „nejvzdálenější končiny země“. (Skutky 1:8; 18:5)
Vyznávejte „ ‚slovo‘ víry“
9. (a) K jaké víře povzbuzuje Římanům 10:8, 9? (b) Kdy a jak bychom měli vyznávat svou víru?
9 Pro záchranu je nezbytná vytrvalá víra. Pavel citoval z 5. Mojžíšovy 30:14 a oznámil: „ ‚To slovo je blízko tebe, v tvých vlastních ústech a v tvém vlastním srdci‘; totiž ‚slovo‘ víry, které kážeme.“ (Římanům 10:8) Při kázání se nám toto „ ‚slovo‘ víry“ stále více vštěpuje do srdce. Stejné to bylo s Pavlem. A jeho další slova mohou posílit naše rozhodnutí být jako on v tom, jak se o víru dělil s druhými lidmi: „Jestliže . . . veřejně prohlašuješ ono ‚slovo ve svých vlastních ústech‘, že Ježíš je Pán, a projevuješ ve svém srdci víru, že ho Bůh vzbudil z mrtvých, budeš zachráněn.“ (Římanům 10:9) Nejde pouze o vyznání víry před druhými lidmi při křtu. Musí jít o stálé vyznávání, horlivé veřejné vydávání svědectví o všech nádherných aspektech pravdy. Tato pravda se soustředí na drahocenné jméno Svrchovaného Pána Jehovy; na našeho mesiášského Krále a Vykupitele, Pána Ježíše Krista, a na úžasné sliby související s Královstvím.
10. Jak podle Římanům 10:10, 11 musíme s tímto ‚ „slovem“ pravdy‘ zacházet?
10 Lidé, kteří toto „ ‚slovo‘ víry“ nepřijímají a neuplatňují, nebudou zachráněni, protože apoštol dále říká: „Srdcem se projevuje víra ke spravedlnosti, ale ústy se činí veřejné prohlášení k záchraně. Písmo totiž říká: ‚Žádný, kdo na něm zakládá svou víru, nebude zklamán.‘ “ (Římanům 10:10, 11) Musíme získat přesné poznání tohoto ‚ „slova“ víry‘ a stále to ve svém srdci živit, abychom byli podněcováni říkat to druhým lidem. Sám Ježíš nám připomíná: „Kdokoli se . . . stydí za mne a má slova v této cizoložné a hříšné generaci, za toho se také bude stydět Syn člověka, až přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly.“ (Marek 8:38)
11. Do jaké míry musí být dobrá zpráva kázána a proč?
11 Jak předpověděl prorok Daniel, v tomto čase konce jsou vidět „ti, kteří mají pochopení“, jak září „jako jas prostoru“, když je svědectví o Království rozšiřováno do všech končin země. Tito lidé „mnohé přivádějí ke spravedlnosti“ a pravé poznání se opravdu rozhojňuje, protože Jehova vrhá stále jasnější světlo na proroctví o tomto čase konce. (Daniel 12:3, 4) Je k dispozici poselství o záchraně, které je nezbytné k přežití všech, kdo milují pravdu a spravedlnost.
12. Jaká souvislost je mezi Římanům 10:12 a andělovým pověřením popsaným ve Zjevení 14:6?
12 Apoštol Pavel pokračuje: „Není . . . rozdíl mezi Židem a Řekem, neboť nade všemi je týž Pán, bohatý ke všem, kteří ho vzývají.“ (Římanům 10:12) „Dobrá zpráva“ dnes musí být kázána v ještě větším měřítku, po celém světě — všem lidem, do všech končin země. Anděl, o němž se zmiňuje Zjevení 14:6, stále letí uprostřed nebe a svěřuje nám ‚věčnou dobrou zprávu, abychom ji oznamovali jako radostnou zvěst těm, kteří bydlí na zemi, a každému národu a kmenu a jazyku a lidu‘. Jaký užitek z toho budou mít ti, kdo budou reagovat?
Vzývejte Jehovovo jméno
13. (a) Jaký je náš roční text pro rok 1998? (b) Proč je tento text dnes opravdu vhodný?
13 Pavel cituje z Joela 2:32 a oznamuje: „Každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bude zachráněn.“ (Římanům 10:13) Je vhodné, že tato slova jsou ročním textem svědků Jehovových na rok 1998. Nikdy předtím nebylo tak důležité postupovat dopředu s důvěrou v Jehovu a oznamovat jeho jméno a nádherný záměr. Stejně jako v prvním století i v posledních dnech tohoto zkaženého systému věcí zaznívá zvučné volání: „Zachraňte se z této pokřivené generace.“ (Skutky 2:40) Je to výzva, která zní jasně jako trubka a je určena všem lidem na světě, kteří mají bázeň před Bohem, aby vzývali Jehovu kvůli velkolepé záchraně své i těch, kdo naslouchají jejich veřejnému oznamování dobré zprávy. (1. Timoteovi 4:16)
14. Na jakou Skálu se musíme obracet kvůli záchraně?
14 Co se stane, až na zemi tento velký Jehovův den vypukne? Většina lidí nebude hledat záchranu u Jehovy. Lidstvo jako celek bude „stále [říkat] horám a skalám: ‚Padněte na nás a skryjte nás před obličejem Toho, který sedí na trůnu, a před Beránkovou zlobou.‘ “ (Zjevení 6:15, 16) Budou doufat v organizace a instituce tohoto systému věcí, které jsou podobné horám. Ale o co lepší by bylo, kdyby doufali v tu největší Skálu ze všech, Jehovu Boha! (5. Mojžíšova 32:3, 4) Král David o něm řekl: „Jehova je můj skalní útes a má pevnost, Ten, kdo mi opatřuje únik.“ Jehova je naše ‚Skála záchrany‘. (Žalm 18:2; 95:1) Jeho jméno je „silná věž“, jediná „věž“, která je dost silná na to, aby nás ochránila během nadcházející krize. (Přísloví 18:10) Proto je nutné, aby pokud možno co nejvíce lidí z těch téměř šesti miliard lidí, kteří dnes žijí, bylo vyučováno, že mají věrně a upřímně vzývat Jehovovo jméno.
15. Co o víře říká Římanům 10:14?
15 Je vhodné, že apoštol Pavel pokračuje otázkou: „Jak ale budou vzývat toho, v něhož neuvěřili?“ (Římanům 10:14) Je ještě mnoho lidí, kterým se dá pomoci, aby přijali „ ‚slovo‘ pravdy“, vzývali Jehovu a zachránili se. Víra je nezbytná. V jiném dopise Pavel říká: „Bez víry je . . . nemožné líbit se [Bohu], neboť ten, kdo se přibližuje k Bohu, musí věřit, že je a že se stává dárcem odměny těm, kteří ho vážně hledají.“ (Hebrejcům 11:6) Ale jak v Boha uvěří ještě další miliony lidí? V dopise Římanům se Pavel ptá: „Jak zase uvěří v toho, o němž neslyšeli?“ (Římanům 10:14) Poskytuje Jehova nějaké možnosti, aby slyšeli? Buď si jistý, že ano! Poslechni si Pavlova následující slova: „Jak zase uslyší, nebude-li někdo kázat?“
16. Proč jsou kazatelé neodmyslitelnou součástí božského opatření?
16 Z Pavlovy argumentace jasně vyplývá, že jsou potřeba kazatelé. Ježíš ukázal, že to tak bude „až do závěru systému věcí“. (Matouš 24:14; 28:18–20) Kázání je neodmyslitelná součást Božího opatření, aby lidé dostali pomoc a vzývali Jehovovo jméno, a tak se zachránili. Dokonce ani v křesťanstvu většina lidí nedělá nic, aby Božímu drahocennému jménu přinášeli čest. Mnozí si Jehovu beznadějně pletou s dalšími dvěma součástmi nevysvětlitelného dogmatu o Trojici. Mnozí se také stávají lidmi, o kterých se mluví v Žalmu 14:1 a 53:1: „Bláznivý si řekl v srdci: ‚Není žádný Jehova.‘ “ Tito lidé musí poznat, že Jehova je živý Bůh, a musí porozumět tomu, že jeho jméno je ochrání, pokud se mají zachránit v přicházejícím velkém soužení.
‚Půvabné nohy‘ kazatelů
17. (a) Proč je vhodné, že Pavel citoval proroctví o obnově? (b) Co patří k tomu, když má někdo ‚půvabné nohy‘?
17 Apoštol Pavel má ještě jednu důležitou otázku: „Jak potom budou kázat, pokud nebyli vysláni? Právě jak je napsáno: ‚Jak půvabné jsou nohy těch, kteří oznamují dobrou zprávu o dobrých věcech!‘ “ (Římanům 10:15) Pavel zde cituje Izajáše 52:7, což je část proroctví o obnově splňující se od roku 1919. Jehova dnes ještě jednou posílá „toho, jenž přináší dobrou zprávu, jenž zvěstuje pokoj, jenž přináší dobrou zprávu o něčem lepším, jenž zvěstuje záchranu“. Boží pomazaní ‚strážní‘ a jejich druhové stále s poslušností radostně volají. (Izajáš 52:7, 8) Nohy těch, kdo dnes zvěstují záchranu, jsou možná unavené, a dokonce zaprášené, když chodí dům od domu, ale jejich tváře září radostí! Vědí, že je Jehova pověřil, aby ohlašovali dobrou zprávu o pokoji, aby utěšovali truchlící a aby těmto lidem pomáhali vzývat Jehovovo jméno s vyhlídkou na záchranu.
18. Co říká Římanům 10:16–18 o konečném výsledku ohlašování dobré zprávy?
18 Ať již lidé ‚uvěří v to, co slyšeli‘, nebo se rozhodnou neposlouchat to, Pavlova slova jsou pravdivá: „Cožpak snad neslyšeli? Vždyť ve skutečnosti ‚jejich zvuk se roznesl po celé zemi a jejich výroky do nejzazších konců obydlené země‘.“ (Římanům 10:16–18) Stejně jako „nebesa oznamují Boží slávu“, která je vidět ve stvořitelských dílech, tak Boží svědkové na zemi musí ohlašovat „rok dobré vůle od Jehovy a den pomsty od našeho Boha; [aby utěšili] všechny truchlící“. (Žalm 19:1–4; Izajáš 61:2)
19. Co se stane s těmi, kdo dnes ‚vzývají Jehovovo jméno‘?
19 Velký a bázeň vzbuzující Jehovův den se stále blíží. „Běda pro ten den; protože Jehovův den je blízko a přijde jako plenění od Všemohoucího!“ (Joel 1:15; 2:31) Modlíme se o to, aby ještě mnoho lidí reagovalo s vědomím naléhavosti na dobrou zprávu a vešlo do Jehovovy organizace. (Izajáš 60:8; Habakuk 2:3) Vzpomeň si na to, že předešlé Jehovovy dny přinesly zničení ničemným — v Noemově a Lotově době a ve dnech odpadlého Izraele a Judy. Nyní stojíme na pokraji největšího soužení ze všech, kdy vichr od Jehovy smete ničemnost z celé země a vyčistí cestu pro ráj věčného pokoje. Budeš věrně ‚vzývat Jehovovo jméno‘? Pokud ano, raduj se! I tobě Bůh slibuje, že budeš zachráněn. (Římanům 10:13)
Jak bys odpověděl?
◻ Které nové věci byly oznamovány po Letnicích 33 n. l.?
◻ Jak by měli křesťané zaměřovat svou pozornost na „ ‚slovo‘ víry“?
◻ Co to znamená ‚vzývat Jehovovo jméno‘?
◻ V jakém smyslu mají kazatelé Království ‚půvabné nohy‘?
[Obrázky na straně 18]
Boží lid oznamuje znamenitosti Boha na Portoriku, v Senegalu, Peru, na Papui Nové Guineji — ano, po celém světě