Co říká Bible
Sebeobrana — Jak daleko v ní může křesťan jít?
„Proč žít ve strachu? Naučte se praktickým způsobům, jak se ubránit a útočníkovi uprchnout. Jednoduché a účinné techniky jsou detailně předvedené. Tato výuková videokazeta může rozhodnout, zda budete obětí, nebo zda přežijete.“ — Reklama na videokazetu o sebeobraně.
NIKDO dnes nemusí vysvětlovat, jak dobře se taková videokazeta prodává. Ve Spojených státech, v pensylvánském městě Filadelfii, se po ulicích potulují tlupy výrostků skandující „Mlátit, mlátit, mlátit“. Pátrají po obětech, které by mohli přepadnout. „Strach ze zločinů zabarvuje atmosféru celého města,“ sděluje časopis Time o Rio de Janeiru. Ozbrojené loupeže a přestřelky se vyskytují v oblastech Hongkongu, kde byly násilné zločiny dodneška takřka neznámé.
Podobné informace jsou slyšet z celého světa. A s jakým výsledkem? „Obyvatelstvo zvažuje rizika toho, kdyby odpovědělo střelbou,“ říká časopis Newsweek. Ani křesťané nejsou uchráněni před těmito ‚kritickými časy, s nimiž je těžké se vyrovnat‘. Ale rozhodne to, když odpovíte střelbou, „zda budete obětí, nebo zda přežijete“? — 2. Timoteovi 3:1.
Na násilí odpovědět násilím?
‚Když budu nosit střelnou zbraň,‘ myslí si někteří, ‚budu v bezpečí. Dostanu jeho dříve, než dostane on mě. Nebo ho alespoň odstraším!‘ Ale tak jednoduché to ovšem není.
George Napper, který je komisařem pro veřejnou bezpečnost města Atlanty ve státě Georgia, USA, říká: „Vlastnit zbraň znamená být připraven žít se vším tím, co následuje po zabití jiného člověka.“ Je křesťan připraven žít s těmito následky, které by mohly zahrnovat vinu krve? — Srovnej Čtvrtou Mojžíšovu 35:11, 12.
Boží slovo také přikazuje: ‚Překovejte své meče v radlice‘ a ‚hledejte pokoj a usilujte o něj‘. (Micheáš 4:3; 1. Petra 3:11) Jak by mohli křesťané vyhledávat ochranu prostřednictvím střelných zbraní a zároveň žít v souladu s biblickými požadavky? V každém případě bude útočník zřejmě střílet rychleji než oběť.
Ježíš odmítal ozbrojený odpor. Je sice pravda, že uložil svým apoštolům, aby si vzali dva meče s sebou do Getsemanské zahrady, kde měl být zajat. Proč to udělal? Skutečnost, že měli mít zbraň a přesto ji nepoužít, působivě ukázala, že Ježíšovi učedníci se nemají uchylovat k doslovným zbraním. Stojí za povšimnutí, že Petr, který měl po ruce meč, jej neuváženě použil. Ježíš ho za tento unáhlený skutek silně pokáral slovy: „Všichni, kteří berou meč, mečem zahynou.“ — Matouš 26:36, 47–56; Lukáš 22:36–38, 49–51.
‚To tedy můžeme vztáhnout na střelné zbraně,‘ mohl by někdo namítnout. ‚Ale jak je to s různými druhy bojových umění pro sebeobranu, jako třeba judo, karate a kendo?‘ Zkuste se zeptat: ‚Není účelem této výuky naučit se bojovat nebo někoho zranit? A nelze takový trénink hodnotit stejně, jako kdybyste se ozbrojili smrtící zbraní?‘ (1. Timoteovi 3:3) Dokonce i při tréninku se vyskytla vážná zranění a smrtelné úrazy.
Římanům 12:17–19 předkládá v této věci moudrou radu: „Nikomu neoplácejte zlé zlým. . . Je-li to možné, pokud to záleží na vás, udržujte pokoj se všemi lidmi. Sami se nemstěte, milovaní, ale dejte místo zlobě, neboť je napsáno: ‚Pomsta je má; já odplatím, říká Jehova.‘“ Řecké slovo (kakos), které Pavel použil pro výraz „zlý“, může také znamenat „ničivý, poškozující“. Křesťané by se tedy měli bránit před každou pomstychtivou myšlenkou na poškození jiné osoby nebo na ublížení.
Křesťan místo toho, aby ukvapeně projevoval zlobu, raději plně důvěřuje Bohu, který o svém lidu říká: „Ten, kdo se dotýká vás, dotýká se mé oční bulvy.“ V souladu s tím Bůh slibuje, že „všechny ničemné vyhubí“. — Zecharjáš 2:8; Žalm 145:20.
Čas bojovat?
‚Já se svých peněz bez boje nevzdám!‘ protestují někteří směle. Dick Mellard, ředitel vzdělávacího oddělení Národního ústavu pro předcházení zločinu, varuje: „Klást odpor je v lidské přirozenosti, ale tato lidská přirozenost vám může v nevhodné situaci přivodit smrt.“ Mnozí lupiči jsou nebezpečně ozbrojeni, jsou v napětí a nervózní. Ztracené peníze můžete získat zpět, ale platí totéž o ztraceném životě? Stojí za to riskovat?
George Napper dává tuto radu: „Zřejmě nejlepší způsob ochrany je obětovat raději majetek než život. Většina zlodějů a lupičů přišla krást, ne zabíjet.“ Pro situace, kdy je člověk obtěžován na ulici, nebo když jsou na něm vymáhány peníze, platí rozumná zásada: „Pánův otrok. . . nepotřebuje bojovat.“ — 2. Timoteovi 2:24a
To není pacifismus, tedy postoj spočívající v zásadě neodporovat za žádných okolností. Ve 2. Mojžíšově 22:2, 3 je popsána situace, kdy je zloděj smrtelně udeřen při vstupu k někomu za dne. Takové obranné opatření se hodnotilo stejně jako vražda, jelikož zloděj mohl být identifikován a předveden před soud. Ovšem v noci by pro majitele domu bylo obtížné vidět vetřelce a přesně rozpoznat jeho záměr. Proto byl člověk, který vetřelce zabil za tmy, pokládán za nevinného.
Bible se tedy nezastává impulsívních pokusů o sebeobranu. Nepodporuje ovšem ani pacifismus, a tak naznačuje, že bývají případy, kdy je třeba se bránit. Křesťané mohou odrazit agresívní fyzický útok namířený proti své osobě, proti své rodině nebo proti někomu jinému, když je obrana skutečně potřebná.b Ale sami ho nevyprovokují, ani nebudou provádět odvetný útok, aby zachránili svůj majetek. Nebudou nosit zbraně, aby takovému útoku předcházeli; raději se budou snažit ‚žít pokojně‘. — 2. Korinťanům 13:11.
[Poznámky pod čarou]
a Kontext sice svědčí o tom, že Pavel měl na mysli slovní boje, ale původní slovo (machestai), přeložené jako „bojovat“, se obecně vztahuje k ozbrojenému boji, nebo souboji muže proti muži.
b Žena, které hrozí znásilnění, by měla křičet a použít jakýchkoli prostředků, které má k dispozici, aby zabránila pohlavnímu styku. — 5. Mojžíšova 22:23–27.
[Podpisek obrázku na straně 12]
Betrayal of Christ, by Albrecht Dürer, 1508