Usiluj o pokoj se svými bližními

ABYS MOHL usilovat o pokoj s druhými, musíš mít nejprve pokoj sám v sobě. To obsahují slova Ježíše Krista, který řekl: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ (Matouš 22:39) Abys mohl milovat svého bližního, musíš milovat i sebe. Ne proto, že jsi dokonalý. Sám dobře víš, že nejsi. Máš vady, děláš chyby, cítíš se vinen. O tom všem víš. Víš však také, že lituješ svých nedostatků, hledáš odpuštění za ně a chceš se zlepšit a tak osvobodit od tíživých pocitů viny.

Mluvíme a jednáme z hojnosti srdce. (Matouš 12:34, 35) Je-li naše srdce naplněno pocity viny a sebeobviňováním, přenesou se takové záporné pocity na druhé. Abys mohl milovat druhé, musíš mít pocit vlastní ceny a určitou sebeúctu, a tak být přijatelný sám sobě. Dokonce se můžeš sám sobě i smát. Miluješ-li se tímto způsobem, nemáš v sobě žádný vnitřní zmatek, který by ztrpčoval tvé vztahy s druhými. S touto vnitřní jistotou nemáš pocit, že tě druzí ohrožují, a můžeš jim projevovat laskavý zájem. Abychom mohli usilovat o pokoj s druhými, musíme mít vnitřní pokoj sami v sobě.

Napětí a tempo tohoto moderního světa však ohrožují vnitřní pokoj a tím se ztrácí vlídné jednání s bližními. Lidé chodí s hlavami zataženými jako želvy, které pouze vykukují z bezpečí svých krunýřů ze strachu, aby nepřišly o krk. Nenucené přátelské vztahy vytlačil strach a uzavřenost. Je to politováníhodné, ale pochopitelné, když uvažujeme o nebezpečných dobách, v nichž žijeme. — 2. Timoteovi 3:1–5.

Jestliže se však někdo začne chovat přátelsky, setká se jeho snaha obvykle s příjemnou reakcí. Přejdi na druhý chodník, aby sis mohl promluvit se sousedem, zastav se na několik slov s tím, kdo pracuje na zahrádce před domem, popovídej si krátce s někým, kdo sedí na lavičce v parku — takové chvilky mohou být vítanými přestávkami v rytmu všedního dne. Existují vodítka, podle nichž se můžeme řídit, abychom vytvořili takové příjemné příležitosti a do vztahů mezi lidmi tak vnesli pokoj. Uvažuj o některých.

Buď dobrým posluchačem

Projevuj úctu k druhým. Dívej se na toho, kdo s tebou mluví. Jestliže tvé oči bloudí jinde, jako bys mu říkal: ‚Nezajímám se o tebe ani o to, co říkáš.‘ Pravděpodobně si to však nemyslíš. Naslouchej tedy tomu, co říká, a reaguj na to. Nepřerušuj ho, pokud se nechceš zeptat na podrobnosti nebo vznést vhodné otázky. „Odpovídá-li někdo na nějakou věc dříve, než ji vyslechne, je to od něho pošetilost a pokoření.“ (Přísloví 18:13) Naslouchej tak, abys tomu člověku porozuměl, poznal jeho myšlení, postoje i pocity. Naslouchej nejen ušima, ale i srdcem. ‚Buď rychlý k slyšení, pomalý k mluvení, pomalý k zlobě.‘ — Jakub 1:19

Buď sdílný, rozprávěj

Sdělovat něco znamená „předat informaci, myšlenku nebo pocit tak, aby byla uspokojivě přijata nebo pochopena“. Vyjadřuj se jasně a stručně, ne rozvláčně či nesouvisle. Ujisti se, zda druhý chápe tvoji myšlenku. Rozprávět znamená „vyměňovat si myšlenky a názory v rozhovoru“. Rozprava není přednáška, ale výměna myšlenek. Když předložíš nějakou myšlenku, poslouchej odpověď druhého. Když ti někdo vypráví nějakou zkušenost nebo ti něco sděluje, jsi posluchačem ty. V rozpravě jsi účastník. Přispívej k rozpravě a dej k tomu možnost i druhému. Buď pružný a přístupný novým myšlenkám. Předem zaujaté stanovisko, jehož se dogmaticky držíš, ti zaslepuje oči, ohlušuje uši, a zatvrzuje srdce. — Matouš 13:15.

Buď přívětivý, upřímný a zajímej se o druhé

Neostýchej se. Vycházej vstříc druhým. Tvůj přátelský postoj u nich obvykle vzbudí podobnou odezvu. Pocity jsou nakažlivé. Pociťuj to, co chceš, aby pociťovali druzí. Jednej tak, jak chceš, aby jednali druzí. Chovej se k druhým tak, jak chceš, aby se chovali k tobě. Zasévej to, co chceš sklízet. Buď sám sebou, buď upřímný a opravdově se o druhé zajímej. Pečuj o ně, buď jim užitečný.

Věnuj pozornost druhým

V jednom svém románu vypráví Booth Tarkington o skupině dětí, která dováděla na trávníku před domem. Jedna z postav, malý Orvie, pociťovala nedostatečnou pozornost. Náhle začal běhat, skákat a vykřikovat: „Teď se dívejte na mě! Teď se dívejte na mě!“ Dospělí to obvykle nevyjadřují tak nápadně, i oni však chtějí upoutat pozornost. Nemluvňata a staří lidé možná dokonce nedostatkem pozornosti i umírají. Dívej se tedy na lidi, naslouchej jim, všímej si jich! Seznamuj se se svými sousedy, chovej se k nim přátelsky, obdivuj jejich psa, růžové keře nebo nové šaty, ale všechno upřímně a ne z vypočítavosti.

Vyhýbej se kritice

Kritika je naprosto neplodná. Zraňuje ješitnost a vyvolává zášť. Působí jako útok a zahání lidi do obrany. Mají potom snahu sami sebe ospravedlnit a tobě se pomstít. Kritizování je tanec mezi vejci. Nezapomínej, že lidé chápou věci častěji citově než logicky, zejména když mají pocit, že se na ně útočí, což se ovšem děje, jsou-li kritizováni. Neodsuzuj druhé, ale snaž se je chápat. Povzbuzující slova působí zázračně. Dívej se na jejich dobré stránky a nesoustřeď se na jejich slabosti. „Promíjet přestupky je jeho [člověka] ozdobou.“ — Přísloví 19:11, „EP“

Udílet radu

Jednej srdečně, přátelsky a laskavě. Dovol druhému, aby mluvil první a obšírně. Poznej, proč smýšlí a jedná určitým způsobem. Měj porozumění pro jeho tužby. Vnímej jeho stanovisko. Rozlišuj citové důvody, které jsou za jeho jednáním. Dej mu najevo, že i ty děláš chyby a že jsi stejně nedokonalý jako on. Pak se snaž „usměrnit takového člověka v duchu mírnosti, zatímco se díváš sám na sebe, abys také nebyl pokoušen“. (Galaťanům 6:1) Omez svoji radu na konkrétní problém. Zaměř ji přímo na jednotlivce, laskavě mu pomoz, aby ji dobře viděl, a mluv s ním taktně. „Ať je vaše řeč vždy líbezná, okořeněná solí, abyste věděli, jak byste měli každému odpovědět.“ (Kolosanům 4:6) Povzbuzuj ho kladným vyjadřováním, chval ho za zlepšení.

Měj soucit a projevuj ho

To znamená, že musíš být schopen přenést se do postavení druhého člověka. Vnímej jeho potřeby. Měj stejný pocit jako on. Jak bys chtěl, aby jiní jednali s tebou, kdybys byl na jeho místě? To vše musíš vědět, chceš-li se řídit podle Zlatého pravidla: „Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, musíte také činit jim.“ (Matouš 7:12) Není to snadné. V některých případech není možné, abys vložil svůj soucit do slov; můžeš jej vyjádřit pouze slzami. Apoštol Pavel doporučil takový soucit slovy: „Radujte se s těmi, kteří se radují; plačte s těmi, kteří pláčí.“ — Římanům 12:15.

Po Lazarově smrti přišla Marie k Ježíšovi. Zpráva říká: „A tak když ji Ježíš uviděl, jak pláče, a Židy, kteří s ní přišli, jak pláčou, zasténal v duchu, znepokojil se a řekl: ‚Kam jste ho položili?‘ Řekli mu: ‚Pane, pojď se podívat.‘ Ježíš zaslzel.“ (Jan 11:33–35) Ježíš věděl, co má udělat, a přesto pohled na jejich zármutek způsobil, že plakal s nimi. Projevil soucit.

Neoplácej zlem za zlé

Nejednej podle hesla: „Jak ty mně, tak já tobě“, které si někteří lidé vytvořili převrácením Zlatého pravidla. Neodplácej zlem za zlé, ale spíše přemáhej zlo dobrem. Jehova v nás vyvolává lásku svojí láskou k nám. „My milujeme, protože on nejprve miloval nás.“ (1. Jana 4:19) To není pouhá teorie; odpovídá lidské povaze. Mírná odpověď odvrací vztek. Nastavení druhé tváře může odvrátit útok. Stejně jako ve starověku uhlíky v peci vytavily kov z rudy, tak i ty můžeš zmírnit hněv svého protivníka a přemoci ho tím, že mu odplatíš dobrem za zlé. Můžeš ovšem dále trpět jeho špatnostmi, ale udělal jsi, co jsi mohl, abys podpořil pokoj. Zůstal jsi věrný svým zásadám a nedovolil jsi, aby tě zlé jednání druhého přimělo jednat také zle. — Římanům 12:17–21.

Pokud to záleží na vás, usilujte o pokoj

Aktivně „usilujte o pokoj se všemi lidmi“. (Hebrejcům 12:14) Pokoj nepřichází automaticky. Vždycky ovšem není možné udržovat pokoj. V některých případech se musíš vzdát svého úsilí o něj. „Nedruž se s tím, kdo je hněvivý; a nebudeš vcházet s mužem, který mívá záchvaty vzteku.“ (Přísloví 22:24) Ale „je-li to možné, pokud to záleží na vás, udržujte pokoj se všemi lidmi“. — Římanům 12:18.

Řecké slovo pro ten druh lásky, který bychom podle Ježíšových slov měli projevovat ke svým bližním, je agapé. Apoštol Pavel ve své definici této vlastnosti agapé shrnuje vodítka pro usilování o pokoj s bližními: „Láska je shovívavá a laskavá. Láska není žárlivá, nevychloubá se, nenadýmá se, nechová se neslušně, nevyhledává své vlastní zájmy, nedá se podráždit. Nevypočítává urážky. Neraduje se z nespravedlnosti, ale raduje se z pravdy. Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, ve všem vytrvává. Láska nikdy neselhává.“ — 1. Korinťanům 13:4–8.

[Rámeček na straně 7]

Vodítka pro vztahy mezi lidmi z biblické knihy Přísloví

„Odpověď, když je mírná, odvrací vztek, ale slovo, které působí bolest, budí hněv.“ — 15:1.

„Srdce moudrého působí, že jeho ústa projevují pochopení, a jeho ústům to dodává přesvědčivosti.“

„Příjemné řeči jsou pláství medu, sladké pro duši a uzdravující pro kosti.“ — 16:24

„Kdo překrývá přestupek, hledá lásku, a ten, kdo stále mluví o věci, rozděluje ty, kteří se důvěrně znají.“ — 17:9.

„Začátek sváru je, jako když někdo vypouští vody; proto dříve než propukne hádka, rozluč se.“ — 17:14.

„Každý, kdo zadržuje své řeči, vlastní poznání, a muž s rozlišovací schopností je chladného ducha.“ — 17:27.

„Pochopení člověka jistě zvolňuje jeho hněv a je od něho krásné, jestliže přejde přestupek.“ — 19:11.

„Je slávou pro muže, upustí-li od sporu, ale každý pošetilý jej vyvolá.“ — 20:3.

„Rada v srdci muže je jako hluboké vody, ale muž s rozlišovací schopností, ten ji načerpá.“ — 20:5.

„Obhajuj vlastní při se svým bližním a nezjevuj důvěrný hovor jiného.“ — 25:9.

„Učiň svou nohu vzácnou v domě svého bližního, nebo tě bude mít dost a jistě tě bude nenávidět.“ — 25:17.

„Spatřil jsi muže, který je ukvapený ve svých slovech? Je více naděje pro někoho hloupého než pro něho.“ — 29:20.