„Vrchnostenské moci“ vysvětleny

4, 5. a) Jak badatelé Bible rozuměli Římanům 13:1? b) Jak bylo později pochopeno, jaký by měl mít křesťan podle Písma postoj k „vrchnostenským mocem“?

⁴ V roce 1962 zazářilo jasné světlo v souvislosti se slovy Římanům 13:1: „Každý člověk nechť se podřizuje vrchnostenské moci [„nadřazeným autoritám“, Překlad nového světa].“ (Žilka) První badatelé Bible chápali „vrchnostenské moci“ jako světské mocenské orgány. Chápali tento verš tak, že pokud je muž za války povolán do zbraně, je povinen obléci uniformu a s puškou na rameni jít na frontu do zákopů. Věděli však, že křesťan nesmí zabít svého bližního. Cítili tedy, že kdyby došlo k nejhoršímu a začala by střelba, měl by křesťan střílet do vzduchu.a

⁵ Strážná věž v číslech 12 a 13 z roku 1963 (anglicky z 15. listopadu a 1. prosince 1962) tento verš jasně vysvětlila v pojednání o Ježíšových slovech z Matouše 22:21: „Dávejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co Božího, Bohu.“ (Kralická bible) Důležitý je v této souvislosti také výrok apoštolů, zaznamenaný ve Skutcích 5:29: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ Křesťané jsou podřízeni césarovi — „vrchnostenským mocem“ — pouze pokud od nich césar nevyžaduje, aby jednali v rozporu s Božím zákonem. Pochopili, že se jedná o relativní, ne absolutní podřízenost. Křesťané splácejí césarovi pouze to, co není v rozporu s Božími požadavky. To, že bylo na tento problém vrženo jasné světlo, bylo velmi uspokojující.