Biblická kniha číslo 46 — 1. Korinťanům

Pisatel: Pavel

Místo psaní: Efez

Psaní dokončeno: asi 55 n. l.

1. Jakým městem byl Korint v Pavlových dnech?

KORINT bylo „proslulé a rozkošnické město, kde se setkávaly neřesti Východu a Západu“.a Korint ležel na úzké šíji mezi Peloponésem a kontinentálním Řeckem a ovládal tak pozemní cestu na pevninu. Ve dnech apoštola Pavla převyšovaly jen Řím, Alexandrie a Syrská Antiochie jeho počet 400 000 obyvatel. Na východ leželo Egejské moře a na západ Korintský záliv a Jónské moře. A tak měl Korint, hlavní město achajské provincie, se svými dvěma přístavy v Kenchrejích a Lechaeu strategicky důležitou polohu pro obchod. Byl také střediskem řecké učenosti. „Jeho bohatství,“ jak bylo řečeno, „bylo tak proslulé, že se stalo příslovečným, stejně jako neřest a prostopášnost jeho obyvatel.“b Mezi jeho pohanskými náboženskými zvyky bylo i uctívání Afrodity (římskou obdobou byla Venuše). Plodem korintského uctívání byla smyslnost.

2. Jak byl založen korintský sbor a jaké pouto jej tedy pojilo s Pavlem?

² Do této vzkvétající, ale mravně úpadkové metropole římského světa přicestoval apoštol Pavel asi v roce 50 n. l. Během jeho osmnáctiměsíčního pobytu tam byl založen křesťanský sbor. (Sk. 18:1–11) Jakou lásku cítil Pavel k těmto věřícím, jimž prvně přinesl dobrou zprávu o Kristu! Dopisem jim připomínal dosavadní duchovní pouto, když napsal: „Třebaže snad máte deset tisíc vychovatelů v Kristu, jistě nemáte mnoho otců, neboť v Kristu Ježíši jsem se stal vaším otcem prostřednictvím dobré zprávy.“ — 1. Kor. 4:15.

3. Co přimělo Pavla, aby napsal svůj první dopis Korinťanům?

³ Hluboký zájem o jejich duchovní blaho pohnul Pavla, aby na své třetí misionářské cestě napsal svůj první dopis korintským křesťanům. Uplynulo několik let od doby, kdy přebýval v Korintu. Nyní byl asi rok 55 n. l. a Pavel byl v Efezu. Zřejmě obdržel dopis od poměrně nového sboru v Korintu a ten vyžadoval odpověď. Kromě toho se k Pavlovi donesly znepokojující zprávy. (7:1; 1:11; 5:1; 11:18) Byly tak tísnivé, že se apoštol o jejich dopisu s dotazy zmínil až v úvodním verši sedmé kapitoly. Zvlášť pro zprávy, které obdržel, se Pavel cítil nucen napsat svým spolukřesťanům v Korintu.

4. Co dokazuje, že Pavel napsal První Korinťanům z Efezu?

⁴ Avšak jak víme, že Pavel napsal První Korinťanům z Efezu? Jednak z toho, že když uzavírá dopis pozdravy, zahrnuje do nich apoštol i pozdravy Aquily a Prisky (Priscilly). (16:19) Skutky 18:18, 19 ukazují, že se přestěhovali z Korintu do Efezu. Vzhledem k tomu, že tedy Aquila a Priscilla přebývali tam a Pavel je zahrnul do závěrečných pozdravů Prvního Korinťanům, musel být i on při psaní dopisu v Efezu. Avšak to, co v nás neponechává žádnou nejistotu, je Pavlův výrok v 1. Korinťanům 16:8: „Zůstávám však v Efezu až do svátku letnic.“ A tak První Korinťanům napsal Pavel v Efezu, zřejmě ke konci svého tamního pobytu.

5. Co potvrzuje věrohodnost dopisů Korinťanům?

⁵ Věrohodnost Prvního Korinťanům, a rovněž Druhého Korinťanům, je nepochybná. Raní křesťané připisovali tyto dopisy Pavlovi, přijali je jako kanonické a zařadili je do svých sbírek. Říká se, že nejméně šest zmínek o Prvním Korinťanům a citátů z něho je v dopise nazvaném První Klementův, který byl psán z Říma do Korintu asi roku 95 n. l. Se zřejmým odvoláním na První Korinťanům vybízel pisatel příjemce tohoto dopisu, „aby se věnovali epištole požehnaného apoštola Pavla“.c Také Justin Mučedník, Athenagoras, Irenaeus a Tertullianus přímo citují První Korinťanům. Existují mocné doklady toho, že „v posledním desetiletí prvního století byla vytvořena a uveřejněna“ sbírka neboli soubor Pavlových dopisů, včetně Prvního a Druhého Korinťanům.d

6. Jaké problémy existovaly v korintském sboru a o co se Pavel zvlášť zajímal?

⁶ První Pavlův dopis Korinťanům nám dává příležitost nahlédnout přímo do života korintského sboru. Tito křesťané měli problémy, jimž bylo nutné čelit, a otázky, které bylo třeba zodpovědět. Ve sboru byly různé frakce, protože někteří následovali lidi. Objevil se otřesný případ sexuální nemravnosti. Někteří žili v nábožensky rozdělených domácnostech. Měli zůstat se svými nevěřícími druhy, nebo se oddělit? A jak je to s požíváním masa obětovaného modlám? Mají je jíst? Korinťané potřebovali radu ohledně vedení svých shromáždění, včetně slavnosti Pánovy večeře. Jaké má být postavení žen ve sboru? Pak byli rovněž v jejich středu ti, kteří popírali vzkříšení. Problémů bylo mnoho. Apoštol se však zvlášť zajímal o to, aby Korinťanům pomohl k duchovnímu uzdravení.

7. S jakým postojem mysli bychom měli uvažovat o Prvním Korinťanům a proč?

⁷ Poměry ve sboru a prostředí ve starověkém Korintu s jeho blahobytem a prostopášností mají dnes svou obdobu, a proto Pavlova spolehlivá rada, zapsaná pod božskou inspirací, vyžaduje naši pozornost. To, co řekl, je tak významné pro naši dobu, že pozorné uvažování o prvním dopise jeho milovaným korintským bratrům a sestrám se ukáže jako opravdu prospěšné. Připomeň si nyní ducha doby a místa. Přemýšlej důkladně, jak to museli učinit i Korinťané, když čteš nyní rekapitulaci pronikavých, dojemných a inspirovaných Pavlových slov jeho spoluvěřícím v dávném Korintu.

OBSAH PRVNÍHO KORINŤANŮM

8. a) Jak Pavel odhaluje pošetilost sektářství ve sboru? b) Co je podle Pavla nezbytné k porozumění Božím věcem?

⁸ Pavel odhaluje sektářství, vybízí k jednotě (1:1–4:21). Pavel přeje Korinťanům jen dobré. Avšak co ty frakce a rozkoly mezi nimi? „Kristus existuje rozdělený.“ (1:13) Apoštol je vděčný, že jich tak málo pokřtil, takže nemohou říkat, že byli pokřtěni v jeho jménu. Pavel káže Krista přibitého na kůl. To je pro Židy příčina ke klopýtání a pro národy pošetilost. Ale Bůh si vybral pošetilé a slabé věci světa, aby zahanbil moudré a silné. Pavel tedy nepoužívá výstřední řeči, ale ukazuje jim svými slovy Božího ducha a jeho moc, aby neměli víru v lidskou moudrost, ale v Boží moc. Mluvíme věci zjevené Božím duchem, říká Pavel, „neboť duch zkoumá všechno, i hluboké Boží věci“. Těm nemůže porozumět tělesný člověk, ale jen duchovní člověk. — 2:10.

9. Jaký důvod uvádí Pavel pro to, aby se nikdo nechlubil lidmi?

⁹ Jdou za lidmi, někteří za Apollem, jiní za Pavlem. Kdo však jsou tito muži? Pouze služebníci, skrze něž se Korinťané stali věřícími. Ti, kteří sázejí a zalévají, nejsou nic, neboť ‚Bůh působí vzrůst‘ a oni jsou jeho „spolupracovníci“. Ohnivá zkouška ukáže, čí díla jsou trvalá. Pavel jim říká: „Jste Boží chrám“, v němž přebývá Boží duch. „Moudrost tohoto světa je u Boha pošetilostí.“ Ať se tedy nikdo nechlubí lidmi, protože všechny věci patří Bohu. — 3:6, 9, 16, 19.

10. Proč je vychloubání Korinťanů nemístné a jaké kroky Pavel podniká, aby napravil situaci?

¹⁰ Pavel a Apollos jsou pokornými správci Božích posvátných tajemství, a správci mají být shledáni jako věrní. Kdo jsou bratři v Korintu, aby se chlubili, a co mají, co nepřijali? Zbohatli snad, začali kralovat a stali se tak rozvážnými a silnými, zatímco apoštolové, kteří se stali divadelní podívanou andělům i lidem, jsou ještě pošetilí a slabí, odpad všeho? Pavel posílá Timotea, aby jim pomohl rozpomenout se na jeho metody ve spojitosti s Kristem a stát se jeho napodobiteli. Bude-li Jehova chtít, Pavel sám záhy přijde a pozná ne pouze řeč těch, kteří jsou nadutí, ale jejich moc.

11. K jaké nemravnosti mezi nimi došlo, co se v tom musí udělat a proč?

¹¹ Zachovat sbor čistý (5:1–6:20). Přišla zpráva o otřesném případu nemravnosti mezi Korinťany. Muž si vzal manželku svého otce. Musí být předán Satanovi, protože trochu kvasu zkvasí celé těsto. Musejí se přestat společensky stýkat s kýmkoli, kdo je nazýván bratrem, ale je ničemný.

12. a) Co Pavel namítá, když se navzájem pohánějí před soud? b) Proč Pavel říká: ‚Prchejte před smilstvem‘?

¹² Korinťané se dokonce navzájem pohánějí před soud! Nebylo by lepší dát se raději ošidit? Vždyť mají soudit svět a anděly! Nemohou tedy mezi sebou najít někoho, kdo by rozsoudil bratry? A navíc, mají být čistí, protože smilníci, modláři a podobní nezdědí Boží království. I někteří z nich takoví byli, ale byli čistě umyti a posvěceni. „Prchejte před smilstvem,“ říká Pavel. „Neboť jste byli koupeni za cenu. Rozhodně oslavujte Boha ve svém těle.“ — 6:18, 20.

13. a) Proč Pavel některým radí, aby vstoupili do manželství? Co mají dělat, když jsou již v manželství? b) Jak svobodná osoba ‚dělá lépe‘?

¹³ Rady o svobodném stavu a manželství (7:1–40). Pavel odpovídá na otázku o manželství. Pro obecné rozšíření smilstva je snad pro muže nebo pro ženu vhodné, aby vstoupili do manželství, a ti, kteří jsou v manželství, by si neměli navzájem odpírat manželské povinnosti. Pro neženaté a vdovy je dobré, aby zůstali svobodní jako Pavel; jestliže však nemají sebeovládání, ať vstoupí do manželství. Pokud vstoupili do manželství, měli by zůstat spolu. I když je něčí manželský druh nevěřící, neměl by věřící odejít, protože tak snad zachrání svého nevěřícího druha. Pokud jde o obřízku a otroctví, ať každý ochotně zůstane v tom stavu, v němž byl povolán. Osoba v manželství je rozdělena, protože chce získat schválení svého druha, zatímco svobodná osoba je úzkostlivá pouze o Pánovy věci. Ti, kteří vstupují do manželství, nehřeší, ale ti, kteří nevstupují do manželství, ‚udělají lépe‘.

14. Co říká Pavel o „bozích“ a „pánech“, avšak kdy je moudré nejíst jídlo obětované modlám?

¹⁴ Dělat všechno pro dobrou zprávu (8:1–9:27). Jak je to s jídlem obětovaným modlám? Modla není nic. Ve světě je mnoho „bohů“ a „pánů“, ale pro křesťana je pouze „jeden Bůh, Otec“ a „jeden Pán, Ježíš Kristus“. (8:5, 6) Někdo se však může pohoršit, jestliže zpozoruje, že jíš maso obětované modle. Za těchto okolností, radí Pavel, ho nejez, abys nepřivedl svého bratra ke klopýtání.

15. Jak se Pavel chová kvůli službě?

¹⁵ Pavel si odpírá mnoho věcí kvůli službě. Jako apoštol má právo ‚žít prostřednictvím dobré zprávy‘, ale nedělá to. Je mu však uložen nezbytný úkol kázat; říká: „Běda mi, kdybych neoznamoval dobrou zprávu!“ Tak ze sebe udělal otroka pro všechny, stal se ‚lidem všeho druhu vším, aby rozhodně některé zachránil‘. ‚Všechno činil kvůli dobré zprávě.‘ Drží na uzdě své tělo, aby zvítězil v zápolení a získal neporušitelnou korunu, aby se nestalo, že by kázal jiným a sám byl „nějak neschválen“. — 9:14, 16, 19, 22, 23, 27.

16. a) Jakou výstrahu by si měli vzít křesťané od „praotců“? b) Jak mají jednat křesťané vzhledem k modlářství, aby dělali všechno k Boží slávě?

¹⁶ Výstraha před škodlivými věcmi (10:1–33). Co „praotcové“? Ti byli pod oblakem a byli pokřtěni v Mojžíše. Většina z nich nezískala Boží schválení, ale byli skoleni v pustině. Proč? Toužili po škodlivých věcech. Pro křesťany to mělo být výstrahou, aby se zdržovali modlářství a smilstva, aby nezkoušeli Jehovu a nereptali. Kdo si myslí, že stojí, měl by dávat pozor, aby nepadl. Přijdou sice pokušení, ale Bůh nedovolí, aby jeho služebníci byli pokoušeni víc, než mohou snést; poskytne východisko, aby mohli pokušení vydržet. „Proto,“ píše Pavel, „prchejte před modlářstvím.“ (10:1, 14) Nemůžeme se účastnit Jehovova stolu a stolu démonů. Jestliže však jíš u někoho doma, nevyptávej se na původ masa. Kdyby tě ale někdo upozornil, že bylo obětováno modlám, nejez je pro svědomí toho člověka. „Všechno dělejte k Boží slávě,“ píše Pavel. — 10:31.

17. a) Jakou zásadu vedení prostřednictvím hlavy Pavel stanoví? b) Jak spojuje otázku rozdělení ve sboru s rozhovorem o Pánově večeři?

¹⁷ Vedení prostřednictvím hlavy; Pánova večeře (11:1–34). „Staňte se mými napodobiteli, jako i já jsem Kristův,“ prohlašuje Pavel, a pak vysvětluje božskou zásadu vedení prostřednictvím hlavy: Hlavou ženy je muž, hlavou muže je Kristus, hlavou Krista je Bůh. Proto má mít žena na hlavě „znamení autority“, když se modlí nebo prorokuje ve sboru. Pavel nemůže chválit Korinťany, protože mezi nimi existují rozdělení, když se sejdou. Jak se mohou v tomto stavu řádně účastnit Pánovy večeře? Přehledně shrnuje, co se dělo, když Ježíš ustanovil Památnou slavnost vzhledem ke své smrti. Každý se musí pečlivě zkoumat, než přijímá, jinak si přivodí odsouzení, neboť opomene rozlišit „tělo“. — 11:1, 10, 29.

18. a) Proč nemá být žádné rozdělení v těle, i když jsou rozmanité dary a služby? b) Proč je láska vynikající?

¹⁸ Duchovní dary; láska a usilování o ni (12:1–14:40). Jsou rozmanité duchovní dary, ale týž duch; rozmanité služby a působení, ale týž Pán a týž Bůh. Stejně jako v lidském těle i v jednom sjednoceném Kristově těle je mnoho údů a každý úd potřebuje ty druhé. Bůh ustanovil v těle každý úd, jak se mu líbilo, a každý úd musí konat svou práci, „aby nebylo žádné rozdělení v těle“. (12:25) Ti, kteří používají duchovních darů, nejsou bez lásky ničím. Láska je shovívavá a laskavá, není žárlivá, nenadýmá se. Raduje se pouze z pravdy. „Láska nikdy neselhává.“ (13:8) Duchovní dary jako prorokování a jazyky budou odstraněny, ale víra, naděje a láska zůstávají. A z nich největší je láska.

19. Jakou radu dává Pavel pro budování sboru a pro náležité uspořádání věcí?

¹⁹ „Usilujte o lásku,“ napomíná Pavel. Duchovní dary se mají používat v lásce pro budování sboru. Proto se má dávat přednost prorokování před mluvením jazyky. Pavel by raději promluvil pět srozumitelných slov, aby poučil jiné, než deset tisíc slov v neznámé řeči. Jazyky jsou na znamení nevěřícím, ale prorokování je pro věřící. Neměli by být „malými dětmi“ v porozumění těmto záležitostem. Ženy se mají ve sboru podřizovat. „Ať se všechno děje slušně a uspořádaně.“ — 14:1, 20, 40.

20. a) Jak Pavel dokládá Kristovo vzkříšení? b) Jaké je pořadí vzkříšení a kteří nepřátelé mají být odstraněni?

²⁰ Jistota naděje na vzkříšení (15:1–16:24). Vzkříšený Kristus se objevil Kéfovi, dvanácti, více než 500 bratrů najednou, Jakubovi, všem apoštolům a naposled Pavlovi. ‚Jestliže Kristus nebyl vzbuzen,‘ píše Pavel, ‚je naše kázání a víra marné.‘ (15:14) Každý je vzbuzen podle svého pořadí, Kristus jako první ovoce, potom ti, kteří mu patří, během jeho přítomnosti. Nakonec předá Království svému Otci, až mu budou všichni nepřátelé položeni pod nohy. Má být přivedena vniveč i smrt, poslední nepřítel. K čemu je Pavlovi, aby neustále čelil nebezpečím smrti, jestliže není vzkříšení?

21. a) Jak budou vzbuzeni ti, kteří mají zdědit Boží království? b) Jaké posvátné tajemství odhaluje Pavel a co říká o vítězství nad smrtí?

²¹ Avšak jak mají být mrtví vzbuzeni? Jako musí odumřít zaseté semeno, aby vzrostlo tělo rostliny, tak je to i při vzkříšení z mrtvých. „Zaseto je hmotné tělo, vzbuzeno je duchovní tělo. . . Tělo a krev nemohou zdědit Boží království.“ (15:44, 50) Pavel sděluje posvátné tajemství: Ne všichni usnou smrtí, ale při poslední trubce budou proměněni v okamžiku. Až to, co je smrtelné, obleče nesmrtelnost, bude smrt navždy pohlcena. „Smrti, kde je tvé vítězství? Smrti, kde je tvé žihadlo?“ Ze srdce Pavel volá: „Ale díky Bohu, neboť nám dává vítězství prostřednictvím našeho Pána Ježíše Krista!“ — 15:55, 57.

22. Jakou dává Pavel závěrečnou radu a k čemu vybízí?

²² Závěrem se zabývá pořádkem ve sbírání příspěvků, které se mají poslat do Jeruzaléma na pomoc potřebným bratrům. Sděluje, že je navštíví cestou přes Makedonii a naznačuje, že k nim snad také přijde Timoteus a Apollos. „Zůstaňte bdělí,“ vybízí Pavel, „stůjte pevně ve víře, chovejte se jako muži, posilněte se. Ať se všechny vaše záležitosti dějí v lásce.“ (16:13, 14) Pavel posílá pozdravy od sborů v Asii a pak vlastní rukou připisuje konečný pozdrav a vyjadřuje svou lásku.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

23. a) Jak Pavel znázorňuje zhoubné následky špatné žádosti a spoléhání na sebe sama? b) Na kterou autoritu se odvolává při radách o Pánově večeři a vhodných jídlech?

²³ Tento dopis apoštola Pavla je nanejvýš prospěšný, protože rozšiřuje naše porozumění Hebrejským písmům, z nichž často cituje. V 10. kapitole Pavel ukazuje, že Izraelité za Mojžíše pili z duchovní skály, která znamenala Krista. (1. Kor. 10:4; 4. Mojž. 20:11) Pak pokračuje a mluví o zhoubných následcích touhy po škodlivých věcech, jak to ukázal příklad Izraelitů vedených Mojžíšem, a připojuje: „To je postihovalo jako příklady, a ty byly napsány pro výstrahu nám, na které přišly konce systémů věcí.“ Nikdy nespoléhejme sami na sebe a nedomnívejme se, že nemůžeme padnout! (1. Kor. 10:11, 12; 4. Mojž. 14:2; 21:5; 25:9) Opět používá znázornění ze Zákona, totiž obětí společenství v Izraeli, aby ukázal, jak by se měli přítomní na Pánově večeři důstojně účastnit Jehovova stolu. Pak cituje Žalm 24:1 a říká: „Jehovovi patří země a to, co ji naplňuje“, aby podepřel své tvrzení, že je správné jíst všechno, co se prodává na masném trhu. — 1. Kor. 10:18, 21, 26; 2. Mojž. 32:6; 3. Mojž. 7:11–15.

24. Které další odkazy na Hebrejská písma Pavel uvádí k podpoře svých argumentů?

²⁴ Když ukazuje nadřazenost věcí, které „Bůh připravil těm, kteří ho milují“, a nicotnost „uvažování moudrých“ tohoto světa, obrací se Pavel opět k Hebrejským písmům. (1. Kor. 2:9; 3:20; Iz. 64:4; Žalm 94:11) Pro své pokyny o odnětí pospolitosti přestupníkovi cituje v 5. kapitole jako autoritu Jehovův zákon, ‚odklidit, co je špatné, ze svého středu‘. (5. Mojž. 17:7) Když Pavel hovoří o svém právu žít ze služby, opět se odvolává na Mojžíšův Zákon, který stanovil, že pracujícím zvířatům nesmí být nasazen náhubek, aby jim bránil žrát, a že Levité v chrámové službě měli dostávat svůj díl z oltáře. — 1. Kor. 9:8–14; 5. Mojž. 25:4; 18:1.

25. Uveď některé vynikající body prospěšného poučení obsaženého v Prvním Korinťanům.

²⁵ Jaký máme prospěch z inspirovaného poučení Pavlova prvního dopisu korintským křesťanům! Rozjímejme nad radou danou proti rozdělení a proti následování lidí. (Kapitoly 1–4) Připomeňme si případ nemravnosti a to, jak Pavel zdůraznil potřebu ctnosti a čistoty ve sboru. (Kapitoly 5, 6) Uvažujme o jeho inspirované radě ohledně svobodného stavu, manželství a rozluky. (Kapitola 7) Přemýšlejme o apoštolově rozpravě o jídlech obětovaných modlám a o tom, jak mocně postavil do popředí nutnost střežit se, abychom nepřiváděli jiné ke klopýtání a neupadli do modlářství. (Kapitoly 8–10) Napomenutí ohledně správné podřízenosti, úvaha o duchovních darech, nanejvýš praktický rozhovor o znamenitosti lásky, této trvalé, neselhávající vlastnosti — ano, i to si připomeňme. A jak dobře apoštol zdůraznil potřebu pořádku na křesťanských shromážděních! (Kapitoly 11–14) Jakou podivuhodnou obhajobu vzkříšení napsal pod inspirací! (Kapitola 15) Všechno to a ještě víc přecházelo před zrakem naší mysli — a je to velmi cenné pro křesťany v naší době.

26. a) Jaké dávno předpověděné dílo provádí vzkříšený Ježíš, když vládne jako Král? b) Jaké mocné povzbuzení dává Pavel na základě naděje na vzkříšení?

²⁶ Tento dopis značně přispívá k porozumění slavnému biblickému námětu o Božím království. Dává přísnou výstrahu, že nespravedliví lidé nevstoupí do Království a uvádí mnoho neřestí, které by člověka učinily nezpůsobilým. (1. Kor. 6:9, 10) Ale co je nejdůležitější, vysvětluje vztah mezi vzkříšením a Božím královstvím. Ukazuje, že Kristus, „první ovoce“ vzkříšení, musí „kralovat, dokud mu Bůh nepoloží všechny nepřátele pod nohy“. Potom, až zničí všechny nepřátele včetně smrti, „předá království svému Bohu a Otci,. . . aby Bůh byl každému vším“. Nakonec Kristus se svými vzkříšenými duchovními bratry splní slib Království, daný v Edenu, a úplně zhmoždí hlavu Hada. Vyhlídka na vzkříšení těch, kteří se mají podílet na neporušitelnosti s Kristem Ježíšem v nebeském království, je opravdu velkolepá. Na tomto základu naděje na vzkříšení Pavel nabádá: „Proto se, moji milovaní bratři, staňte stálými, nepohnutelnými, vždy mějte hojnost práce v Pánově díle, protože víte, že vaše namáhavá práce ve spojitosti s Pánem není marná.“ — 1. Kor. 15:20–28, 58; 1. Mojž. 3:15; Řím. 16:20.

[Poznámky pod čarou]