Dále Jehovovi služme se stálým srdcem
„Mé srdce je stálé, Bože, mé srdce je stálé.“ (ŽALM 57:7)
1. Proč můžeme mít podobnou jistotu jako David?
JEHOVA nám může pomoci, abychom byli stálí v křesťanské víře a abychom se drželi pravého křesťanství jako Bohu zasvěcení služebníci. (Římanům 14:4) Proto můžeme mít podobnou jistotu jako žalmista David, který s přesvědčením zpíval: „Mé srdce je stálé, Bože.“ (Žalm 108:1) Pokud je naše srdce stálé, potom nás bude podněcovat k tomu, abychom žili plně v souladu se svým zasvěcením Bohu. A když budeme u Boha hledat vedení a sílu, můžeme být nepohnutelní, s odhodláním a pevným přesvědčením zachovávat ryzost a ‚vždy mít hojnost práce v Pánově díle‘. (1. Korinťanům 15:58)
2, 3. Jaký význam mají Pavlovy vybídky zaznamenané v 1. Korinťanům 16:13?
2 Apoštol Pavel adresoval Ježíšovým následovníkům ve starověkém Korintu vybídku, která se jistě vztahuje i na dnešní křesťany. Napsal: „Zůstaňte bdělí, stůjte pevně ve víře, chovejte se jako muži, posilněte se.“ (1. Korinťanům 16:13) Každý z těchto imperativů je v řečtině vyjádřen v přítomném čase, což ukazuje, že jde o podnět k pokračující činnosti. Jaký význam má tato vybídka?
3 Duchovně „bdělí“ se udržujeme tím, že se stavíme proti Ďáblu a zůstáváme nablízku Bohu. (Jakub 4:7, 8) Díky tomu, že se spoléháme na Jehovu, dokážeme zachovávat jednotu a ‚stát pevně v křesťanské víře‘. ‚Jako muži se chováme‘ tehdy, když Bohu odvážně sloužíme jako hlasatelé Království, což platí i o mnoha ženách mezi námi. (Žalm 68:11) ‚Posilňujeme se‘ tak, že u našeho nebeského Otce stále hledáme sílu k plnění jeho vůle. (Filipanům 4:13)
4. Co předcházelo tomu, že jsme podstoupili křesťanský křest?
4 Když jsme se bezvýhradně zasvětili Jehovovi a své zasvěcení symbolizovali ponořením ve vodě, postavili jsme se na stranu pravé víry. Co ale našemu křtu předcházelo? Nejprve jsme začali přijímat přesné poznání z Božího slova. (Jan 17:3) Díky tomu jsme získali víru a rozhodli se činit pokání, takže jsme projevili pravý zármutek nad minulými proviněními. (Skutky 3:19; Hebrejcům 11:6) Dále následovalo naše obrácení, protože jsme se odvrátili od nesprávných zvyklostí, abychom usilovali o život, který je v souladu s Boží vůlí. (Římanům 12:2; Efezanům 4:23, 24) Potom jsme se v modlitbě upřímně zasvětili Jehovovi. (Matouš 16:24; 1. Petra 2:21) Požádali jsme Boha o čisté svědomí a symbolizovali své zasvěcení křtem. (1. Petra 3:21) Budeme-li mít tyto kroky na paměti, pomůže nám to, abychom neztratili ze zřetele, že se musíme neustále snažit žít v souladu se svým zasvěcením a dále Jehovovi sloužit se stálým srdcem.
Rozvíjejte touhu po přesném poznání
5. Proč bychom měli i nadále přijímat biblické poznání?
5 Máme-li žít v souladu se svým zasvěcením Bohu, musíme i nadále získávat biblické poznání, které prohlubuje víru. Když jsme se poprvé seznámili s Boží pravdou, přijímali jsme duchovní pokrm s velkým potěšením. (Matouš 24:45–47) Tento „pokrm“ byl pro nás „pochoutkou“ a zároveň zdrojem duchovní výživy. Dále přijímat výživný duchovní pokrm je však nezbytné i dnes, abychom si jako Jehovovi zasvěcení služebníci zachovali stálé srdce.
6. Jakou pomoc jste snad obdrželi, abyste prohloubili své upřímné ocenění pro biblickou pravdu?
6 K získání dalšího poznání Písma je zapotřebí úsilí. Podobá se to hledání ukrytých pokladů — je to činnost, při které je nutné vynaložit námahu. Ale najít „poznání Boha“ je pro nás velkou odměnou. (Přísloví 2:1–6) Když s vámi některý zvěstovatel Království studoval Bibli, zpočátku při tom možná používal knihu Poznání, které vede k věčnému životu. K probrání některé kapitoly snad bylo zapotřebí značné množství času a možná i více než jedno setkání. Měli jste užitek z toho, že jste četli a rozebírali nevypsané biblické texty. Pokud jste nějaké myšlence příliš nerozuměli, zvěstovatel vám ji vysvětlil. Dobře se na vaše studium připravoval, modlil se o Božího ducha a pomáhal vám prohlubovat upřímné ocenění pro pravdu.
7. Na základě čeho je někdo způsobilý vyučovat druhé lidi Boží pravdě?
7 Popsané úsilí bylo zcela na místě, protože Pavel napsal: „Ať se ... každý, kdo je ústně vyučován slovu, podílí na všech dobrých věcech s tím, kdo takové ústní vyučování poskytuje.“ (Galaťanům 6:6) Řecký text zde ukazuje, že tomu, kdo byl „ústně vyučován“, byly nauky z Božího slova vštěpovány do mysli a do srdce. Díky tomu jste způsobilí, abyste vyučovali zase další lidi. (Skutky 18:25) Máte-li dostát svému zasvěcení, musíte se udržovat duchovně zdraví a stálí tím, že budete i nadále studovat Boží slovo. (1. Timoteovi 4:13; Titovi 1:13; 2:2)
Nezapomeňte na své pokání a obrácení
8. Jak je možné udržet si bohulibé chování?
8 Vzpomínáte si na tu úlevu, kterou jste zažili, když jste poznávali pravdu, činili pokání a potom pocítili Boží odpuštění založené na víře v Ježíšovu výkupní oběť? (Žalm 32:1–5; Římanům 5:8; 1. Petra 3:18) Jistě se nechcete vrátit k hříšnému způsobu života. (2. Petra 2:20–22) K tomu, abyste si udrželi bohulibé chování, žili v souladu se svým zasvěcením a stále ve věrnosti sloužili Jehovovi, vám mimo jiné pomůže pravidelná modlitba. (2. Petra 3:11, 12)
9. Co bychom měli dělat, jestliže jsme se již odvrátili od hříšných zvyklostí?
9 Jestliže jste se již odvrátili od hříšných zvyklostí, hledejte i nadále Boží pomoc, aby vaše srdce zůstalo stálé. Je to podobné, jako byste nejprve jeli po nesprávné silnici, ale potom se podívali do spolehlivé mapy a vydali se tou pravou cestou. Nepřipusťte už tedy, abyste znovu zabloudili. Stále spoléhejte na Boží vedení a buďte rozhodnuti zůstat na cestě života. (Izajáš 30:20, 21; Matouš 7:13, 14)
Nikdy neztrácejte ze zřetele své zasvěcení a křest
10. Co bychom měli mít na paměti, pokud jde o naše zasvěcení Bohu?
10 Mějte na paměti, že jste se v modlitbě zasvětili Jehovovi, a to s vyhlídkou, že mu budete věrně sloužit po celou věčnost. (Juda 20, 21) Zasvěcení znamená oddělení neboli vyčlenění pro posvátný účel. (3. Mojžíšova 15:31; 22:2) Vaše zasvěcení nebylo nějakou dočasnou dohodou ani závazkem vůči nějakému člověku. Bylo trvalým zasvěcením Svrchovanému Panovníkovi, a proto žít v souladu s tímto krokem vyžaduje prokazovat Bohu věrnou oddanost po celý život. Ano, „ať žijeme, či umíráme, patříme Jehovovi“. (Římanům 14:7, 8) Na tom, zda se podřizujeme jeho vůli a dále mu sloužíme se stálým srdcem, závisí naše štěstí.
11. Proč byste neměli zapomenout na svůj křest a na jeho význam?
11 Nikdy nezapomeňte ani na svůj křest, kterým jste symbolizovali své upřímné zasvěcení Bohu. To nebyl vynucený křest, protože jste se pro něj rozhodli sami. Nejste snad rozhodnuti uplatňovat svou vůli v souladu s vůlí Boží, a to po zbytek svého života? Požádali jste Boha o čisté svědomí a symbolizovali své zasvěcení Bohu křtem. Zachovávejte si tedy čisté svědomí tím, že budete žít v souladu se svým zasvěcením, a Jehova vám bohatě požehná. (Přísloví 10:22)
Svou roli hraje i vaše vůle
12, 13. Jak naše vůle souvisí se zasvěcením a křtem?
12 Zasvěcení a křest skutečně přinesly velké požehnání již milionům lidí po celé zemi. Když člověk symbolizuje své zasvěcení Bohu tím, že podstoupí křest ve vodě, umírá vzhledem ke svému dřívějšímu způsobu života, ale ne vzhledem ke své vlastní vůli. Jako náležitě poučení věřící lidé jsme uplatnili svou vůli, když jsme se v modlitbě zasvětili Bohu a dali se pokřtít. Tyto kroky vyžadují, aby člověk zjistil, co je Boží vůlí, a potom se svobodně rozhodl ji plnit. (Efezanům 5:17) Tím napodobuje Ježíše, který uplatnil svou vůli, když odložil tesařské nářadí, dal se pokřtít a plně se věnoval činění vůle svého nebeského Otce. (Žalm 40:7, 8; Jan 6:38–40)
13 Záměrem Jehovy Boha bylo, aby jeho Syn byl učiněn „dokonalým skrze utrpení“. Ježíš tedy musel uplatnit svou vůli tak, aby v těchto utrpeních věrně vytrval. Proto předkládal „úpěnlivé prosby a také prosebné žádosti se silnými výkřiky a slzami..., a pro svou zbožnou bázeň byl příznivě vyslyšen“. (Hebrejcům 2:10, 18; 5:7, 8) Pokud i my projevujeme podobnou uctivou bázeň před Bohem, můžeme si být jisti, že Jehova nás také ‚příznivě vyslyší‘ a pomůže nám, abychom byli jako jeho zasvěcení svědkové stálí. (Izajáš 43:10)
Vaše srdce může zůstat stálé
14. Proč bychom měli denně číst Bibli?
14 Co vám pomůže, aby vaše srdce zůstalo stálé a abyste tak žili v souladu se svým zasvěcením Bohu? Denně čtěte Bibli, a to s cílem stále prohlubovat své poznání Božího slova. Právě k tomu nás pravidelně nabádá „věrný a rozvážný otrok“. Tyto rady dostáváme proto, že máme-li žít v souladu se svým zasvěcením, musíme stále chodit v Boží pravdě. Kdyby Jehovova organizace vědomě podporovala falešné nauky, nikdy by svědkům Jehovovým ani lidem, jimž svědkové kážou, neradila, aby četli Bibli.
15. (a) O čem bychom měli uvažovat, když činíme rozhodnutí? (b) Proč lze říci, že zaměstnání je pro křesťany činností druhotného významu?
15 Když činíte nějaké rozhodnutí, vždy uvažujte, jak asi ovlivní váš život, který jste zasvětili Jehovovi. To se může týkat vašeho zaměstnání. Snažíte se, aby vám umožňovalo podporovat pravé uctívání? Zaměstnavatelé sice obvykle vědí, že zasvěcení křesťané jsou spolehliví a schopní pracovníci, ale také si všímají, že Jehovovy svědky neovládá touha prosadit se ve světě a že ani nesoutěží s druhými o co nejvýnosnější postavení. Svědkové totiž nemají za cíl dosáhnout bohatství, slávy, prestiže či vlivu. Pro ty, kdo žijí v souladu se svým zasvěcením Bohu, je nejdůležitější plnit Boží vůli. Zaměstnání, které jim umožňuje opatřit si to, co je k životu nezbytné, je pro ně činností druhotného významu. Za svou hlavní činnost považují křesťanskou službu, podobně jako apoštol Pavel. (Skutky 18:3, 4; 2. Tesaloničanům 3:7, 8; 1. Timoteovi 5:8) Dáváte stále na první místo ve svém životě zájmy Království? (Matouš 6:25–33)
16. Co můžeme dělat, jestliže je pro nás kvůli nepřiměřeným úzkostným starostem obtížné žít v souladu se svým zasvěcením Bohu?
16 Dříve než poznali pravdu, byli někteří lidé možná téměř zdrceni různými úzkostnými starostmi. Když ale získali naději na Království, jejich srdce naplnila radost, vděčnost a láska k Bohu. Jestliže budou přemýšlet o požehnání, z něhož se od té doby těší, pomůže jim to žít v souladu se svým zasvěcením Jehovovi. Co když ale hrozí, že nepřiměřené úzkostné starosti kvůli problémům, jež jsou v tomto systému běžné, „Boží slovo“ zadusí, podobně jako trní může zabránit sazenicím, aby dorostly a staly se plodnými? (Lukáš 8:7, 11, 14; Matouš 13:22; Marek 4:18, 19) Pokud máte dojem, že k takové situaci spějete vy osobně nebo vaše rodina, uvrhněte svou úzkost na Jehovu a modlete se k němu, aby vám pomohl prohloubit vaši lásku a ocenění. Když na Jehovu uvrhnete své břemeno, podpoří vás a dá vám sílu dále mu šťastně sloužit se stálým srdcem. (Žalm 55:22; Filipanům 4:6, 7; Zjevení 2:4)
17. Jak je možné úspěšně se vyrovnávat s těžkými zkouškami?
17 Dále se pravidelně modlete k Jehovovi Bohu, stejně jako jste se k němu modlili v době, kdy jste se mu zasvětili. (Žalm 65:2) Když jste v pokušení udělat něco nesprávného nebo když se setkáte s nějakou těžkou zkouškou, hledejte u Boha vedení a proste jej o pomoc, abyste se tímto vedením dokázali řídit. Mějte na paměti, že potřebujete víru. Učedník Jakub totiž napsal: „Jestliže ... někomu z vás chybí moudrost [k překonání nějaké zkoušky], ať stále prosí Boha, neboť všem dává štědře a bez kárání; a bude mu dána. Ať však stále prosí ve víře a vůbec nepochybuje, neboť ten, kdo pochybuje, je jako mořská vlna hnaná a rozfoukaná větrem. Ať ten člověk vskutku nepředpokládá, že něco od Jehovy obdrží; je to nerozhodný muž, nestálý na všech svých cestách.“ (Jakub 1:5–8) I kdyby se zdálo, že nějaká zkouška je nad naše síly, můžeme si být jisti tím, co prohlašuje Boží slovo: „Žádné pokušení vás nepostihlo kromě toho, které je běžné u lidí. Ale Bůh je věrný a nedovolí, abyste byli pokoušeni nad to, co můžete snést, ale spolu s pokušením poskytne také východisko, abyste je mohli snášet.“ (1. Korinťanům 10:13)
18. Co můžeme dělat, když naše odhodlání žít v souladu se svým zasvěcením Jehovovi nahlodává nějaký vážný skrytý hřích?
18 Co když ale vaše svědomí tíží nějaký vážný skrytý hřích, který nahlodává vaše odhodlání žít v souladu s vaším zasvěcením Bohu? Pokud činíte pokání, můžete načerpat útěchu z vědomí, že Jehova ‚zlomeným a zdrceným srdcem nepohrdne‘. (Žalm 51:17) Vyhledejte pomoc milujících křesťanských starších a mějte na paměti, že podobně jako Jehova ani oni nebudou brát na lehkou váhu vaši touhu obnovit dobrý vztah k našemu nebeskému Otci. (Žalm 103:10–14; Jakub 5:13–15) S obnovenými duchovními silami a stálým srdcem pak dokážete napřímit stezky svým nohám a žít v souladu se svým zasvěcením Bohu. (Hebrejcům 12:12, 13)
Dále služme se stálým srdcem
19, 20. Proč je nezbytné, abychom stále žili v souladu se svým zasvěcením?
19 V těchto kritických časech se musíme velmi snažit, abychom žili v souladu se svým zasvěcením a dále Bohu sloužili se stálým srdcem. Ježíš řekl: „Kdo vytrvá až do konce, ten bude zachráněn.“ (Matouš 24:13) Vzhledem k tomu, že žijeme v „posledních dnech“, konec může přijít kdykoli. (2. Timoteovi 3:1) Kromě toho si nikdo z nás nemůže být jist, zda se dožije zítřka. (Jakub 4:13, 14) Proto je nezbytné, abychom v souladu se svým zasvěcením žili již dnes.
20 Tuto myšlenku zdůraznil apoštol Petr ve svém druhém dopise. Ukázal, že stejně jako bezbožní lidé při potopě bude i dnešní symbolická země neboli ničemná lidská společnost během „Jehovova dne“ odstraněna. Proto Petr zvolal: ‚Jakými lidmi byste měli být vy ve svatých činech chování a v skutcích zbožné oddanosti!‘ Také své čtenáře vybídl: „Když tedy, milovaní, máte předem toto poznání, střežte se, abyste ... nebyli odvedeni [falešnými učiteli a bezbožnými lidmi] a neodpadli od své vlastní stálosti.“ (2. Petra 3:5–17) Bylo by opravdu smutné, kdyby se pokřtěný křesťan nechal zavést na scestí a dospěl ke konci svého života jako člověk, jehož srdce nezůstalo stálé.
21, 22. Jak se v případě Davida i pravých křesťanů potvrzují slova uvedená v Žalmu 57:7?
21 Své odhodlání žít v souladu se svým zasvěcením Bohu můžete upevnit, pokud budete mít stále na paměti ten šťastný den, kdy jste se dali pokřtít, a pokud budete u Boha hledat pomoc, abyste svými slovy i skutky rozradostňovali jeho srdce. (Přísloví 27:11) Jehova svůj lid nikdy nezklame, a proto bychom mu rozhodně měli být věrní. (Žalm 94:14) Své milosrdenství a soucit projevil například tehdy, když zmařil plány Davidových nepřátel a Davida osvobodil. Ten potom s vděčností prohlásil, že jeho láska k jeho Osvoboditeli je stálá, nepohnutelná. Procítěně zpíval: „Mé srdce je stálé, Bože, mé srdce je stálé. Budu zpívat a hrát melodie.“ (Žalm 57:7)
22 Podobně jako David, ani praví křesťané se nevzdávají své oddanosti Bohu. Se stálým srdcem připisují své osvobození a záchranu Jehovovi, kterému také s radostí zpívají chválu. Pokud je naše srdce stálé, potom budeme spoléhat na Boha a s jeho pomocí dokážeme žít v souladu se svým zasvěcením. Ano, můžeme být jako „spravedlivý“, o němž žalmista zpíval: „Nebude se bát ani špatné zprávy. Jeho srdce je stálé, spolehlo na Jehovu.“ (Žalm 112:6, 7) Budeme-li mít víru v Boha a budeme-li na něj plně spoléhat, budeme schopni žít v souladu se svým zasvěcením a dále Jehovovi sloužit se stálým srdcem.
Vzpomínáte si?
• Proč bychom měli stále přijímat přesné poznání z Bible?
• Proč bychom měli mít na paměti své pokání a obrácení?
• Jaký užitek nám přináší to, že neztrácíme ze zřetele své zasvěcení a křest?
• Co nám pomůže dále Jehovovi sloužit se stálým srdcem?
[Obrázky na straně 18]
Udržujete se duchovně zdraví tím, že denně čtete Boží slovo?
[Obrázek na straně 18]
Zůstává-li křesťanská služba naší hlavní činností, pomáhá nám to dále Jehovovi sloužit se stálým srdcem