KORINŤANŮM (PRVNÍ A DRUHÝ DOPIS)

Dva inspirované kanonické dopisy, které v prvním století n. l. napsal apoštol Pavel křesťanům v Řecku. V českých překladech Křesťanských řeckých písem jsou tyto dopisy uvedeny na sedmém a osmém místě. Pavel sám říká, že je pisatelem těchto dopisů, když První Korinťanům adresuje „Božímu sboru, který je v Korintu“ a Druhý Korinťanům „Božímu sboru, který je v Korintu, spolu se všemi svatými, kteří jsou v celé Achaii“. (1Ko 1:1, 2; 2Ko 1:1)

To, že První a Druhý Korinťanům napsal opravdu Pavel, není možné vážně zpochybnit. Kromě vyjádření samotného apoštola potvrzují i mimobiblické doklady, že oba tyto dopisy jsou věrohodné a všeobecně uznávané. Tyto dopisy Pavlovi připisovali a citovali z nich pisatelé z období mezi prvním a třetím stoletím. Také tzv. „Athanasiův kánon“ (367 n. l.) uvádí mezi „čtrnácti dopisy apoštola Pavla“ „dva Korinťanům“. Tento seznam je první ukázkou katalogu knih Křesťanských řeckých písem, jaké dnes máme, a je o 30 let starší než seznam, který v roce 397 n. l. vydal koncil neboli synod v africkém Kartágu.

Pavlova služba v Korintu. Pavel přišel do Korintu asi v roce 50 n. l. Zpočátku každý Sabat přednášel v synagóze „a přesvědčoval Židy a Řeky“. (Sk 18:1–4) Když se však v synagóze setkal s odporem a s utrhačnými řečmi, obrátil svou pozornost „k lidem z národů“, k pohanům v Korintu. Schůzky s pohany přemístil do domu hned vedle synagógy a mnozí „začali věřit a byli pokřtěni“. Pán řekl Pavlovi prostřednictvím vidění: ‚Mám v tomto městě mnoho lidí,‘ a tak tam apoštol zůstal rok a šest měsíců a „vyučoval mezi nimi Boží slovo“. (Sk 18:5–11) Pavel byl použit jako nástroj k založení křesťanského sboru v Korintu, mohl tedy Korinťanům říci: „Vždyť třebaže snad máte deset tisíc vychovatelů v Kristu, jistě nemáte mnoho otců, neboť v Kristu Ježíši jsem se stal vaším otcem prostřednictvím dobré zprávy.“ (1Ko 4:15)

V celém Korintu byla značná nemravnost, a ta časem pronikla i do tamějšího křesťanského sboru. Pavel zjistil, že je nutné, aby sbor pokáral v dopise, protože mezi jeho členy se vyskytl případ ‚takového smilstva, jaké není ani mezi národy‘; jistý muž si totiž vzal manželku svého otce. (1Ko 5:1–5) Pavel použil znázornění, které bylo pro Korinťany snadno pochopitelné a kterým je také mohl povzbudit k věrnosti. Věděl, že dobře znají atletické zápolení na istmických hrách pořádaných blízko Korintu, a tak napsal: „Nevíte, že běžci v závodě běží všichni, ale pouze jeden obdrží cenu? Běžte tak, abyste jí dosáhli. Nadto každý, kdo se účastní zápolení, projevuje sebeovládání ve všem. Oni to ovšem dělají, aby dostali porušitelnou korunu, ale my neporušitelnou.“ (1Ko 9:24, 25)

První Korinťanům. Během své třetí misionářské cesty strávil Pavel nějaký čas v Efezu. (Sk 19:1) Pravděpodobně v průběhu posledního roku svého tamějšího pobytu dostal znepokojující zprávy o situaci v korintském sboru. „Těmi z domácnosti Chloé“ mu bylo řečeno, že mezi křesťany v Korintu existují rozkoly. (1Ko 1:11) Z Korintu přišli i Stefanas, Fortunatus a Achaikus, a možná od nich obdržel nějaké informace o tamější situaci. (1Ko 16:17, 18) Pavel také dostal od křesťanského sboru v Korintu dopis s dotazy. (1Ko 7:1) A tak z hlubokého zájmu o duchovní prospěch svých tamějších spoluvěřících Pavel asi v roce 55 n. l. napsal křesťanskému sboru v Korintu tento první dopis. To, že Pavel tento dopis napsal v Efezu, se dá zjistit z jeho slov zaznamenaných v 1. Korinťanům 16:8: „Zůstávám však v Efezu až do svátku Letnic.“

V úvodu k prvnímu dopisu Korinťanům se Pavel zmiňuje o společníku Sosthenovi, kterému možná tento dopis diktoval. To je pravděpodobné, protože v závěru dopisu čteme: „Zde je můj pozdrav, Pavlův, vlastní rukou.“ (1Ko 1:1; 16:21)

Druhý Korinťanům. Svůj druhý dopis Korinťanům Pavel snad napsal koncem léta nebo začátkem podzimu roku 55 n. l. První dopis apoštol napsal v Efezu, kde pravděpodobně zůstal až do Letnic, jak měl v plánu, nebo o něco déle. (1Ko 16:8) Potom odcestoval do Troady, kde se ke svému zklamání nesetkal s Titem, který byl do Korintu poslán, aby tam pomáhal se sbírkou pro svaté v Judeji. Setkal se s ním až v Makedonii, kam se Pavel vydal, a Titus mu tam podal zprávu o reakci Korinťanů na apoštolův první dopis. (2Ko 2:12, 13; 7:5–7) Svůj druhý dopis Korinťanům tehdy Pavel napsal v Makedonii a zřejmě jim ho poslal po Titovi. Po několika měsících se jeho pokusy navštívit Korint podařily. Takže Pavel skutečně navštívil Korinťany dvakrát. Po své první návštěvě, kdy tam založil sbor, si plánoval druhou návštěvu, která se však neuskutečnila. Podařilo se mu znovu je navštívit teprve asi v roce 56 n. l., kdy si to naplánoval neboli na to byl „přichystán“ „potřetí“. (2Ko 1:15; 12:14; 13:1) Během této své druhé návštěvy v Korintu napsal dopis Římanům.

Proč byly napsány. Titus přinesl Pavlovi příjemnou zprávu. Pavlův první dopis v Korinťanech vyvolal bohabojný smutek, pokání, opravdovost, rozhořčení, strach, touhu očistit se a napravit, co bylo špatné. Pavel na to ve svém druhém dopise reagoval tak, že Korinťany pochválil za příznivé přijetí rady a její uplatnění a vyzýval je, aby kajícímu muži, kterého zjevně vyloučili ze sboru, ‚laskavě odpustili a utěšili ho‘. (2Ko 7:8–12; 2:1–11; srovnej 1Ko 5:1–5.) Pavel je chtěl také povzbudit, aby pokračovali v humanitární činnosti pro své nuzné spoluvěřící v Judeji. (2Ko 8:1–15) Tehdy byly v korintském sboru také osoby, které neustále zpochybňovaly Pavlovo postavení apoštola a jeho autoritu, a tak bylo nezbytné, aby toto své postavení obhajoval. To, že se Pavel ve svém dopise vyjadřoval velmi ostře a že se jako apoštol ‚chlubil‘ svými doporučujícími dopisy, nebylo kvůli němu samotnému, ale „bylo to pro Boha“, totiž proto, aby zachránil sbor, který patřil Bohu. (2Ko 5:12, 13; 10:7–12; 11:16–20, 30–33; 12:11–13)

Objasnění textů Písma napsaných dříve. Své argumenty v inspirovaných dopisech Korinťanům Pavel posiloval citáty z Hebrejských písem. Když odhaloval pošetilost světské moudrosti, kterou projevují falešní apoštolové, dokazoval, že je důležité získávat vyšší moudrost od Boha. Zdůrazňoval to tím, co žalmista řekl jedné generaci před staletími, totiž že „myšlenky lidí . . . jsou jako výpar“ (Ža 94:11; 1Ko 3:20), a tím, že se zeptal na to, na co se ptal Izajáš vzpurných Židů: „Kdo zjistil rozměry Jehovova ducha a kdo mu . . . může dát něco poznat?“ (Iz 40:13; 1Ko 2:16) Když Pavel dokazoval, že křesťanský služebník má právo dostat hmotnou pomoc, uvedl, že text v 5. Mojžíšově 25:4 „Nenasadíš náhubek býkovi, zatímco mlátí“ byl skutečně napsán především kvůli Božím služebníkům. (1Ko 9:9, 10) Na základě výroků z Izajáše 25:8 a z Ozeáše 13:14 o pohlcení smrti Pavel ukázal, že Bůh slíbil vzkříšení již před dávnou dobou. (1Ko 15:54, 55) Kromě toho značně objasnil Pánovu večeři tím, že podrobně rozebral slova, která Ježíš pronesl v době, kdy tuto slavnost zavedl. (Lk 22:19, 20; 1Ko 11:23–34)

Pavel citoval z 5. Mojžíšovy 17:7; 3. Mojžíšovy 26:11, 12; Izajáše 43:6; 52:11 a Ozeáše 1:10 nebo se o těchto textech zmínil a tím doložil, že Bůh měl vždy stejný postoj k duchovní čistotě. (1Ko 5:13; 2Ko 6:14–18) Objasnil, že Boží služebníci v minulosti nezanedbávali dávání hmotných věcí a že štědrému křesťanovi je Jehova příznivě nakloněn. (Ža 112:9; 2Ko 9:9) Také ukázal, že zásada ze Zákona poukazující na to, že každá záležitost by měla být potvrzena ústy dvou nebo tří svědků, platí i v křesťanském sboru. (5Mo 19:15; 2Ko 13:1) Takové a další odvolávky na dřívější biblické texty vysvětlují tyto texty a také objasňují, jak platí pro nás.

[Rámeček na straně 1021]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z PRVNÍHO DOPISU KORINŤANŮM

Tento dopis Pavel poslal sboru v Korintu potom, co dostal otřesné zprávy o tamějších neshodách a nemravnosti, a jako odpověď na dotaz o manželství

Byl napsán v Efezu kolem roku 55 n. l.

Vybízení k jednotě (1:1–4:21)

Následování lidí vede k rozkolům

Důležitý je Boží názor na to, co je moudré a co je pošetilé

Nikdo se nemá chlubit lidmi, ale má se chlubit v Jehovovi, který všechno dává prostřednictvím Krista

Buďme zralými, duchovně smýšlejícími lidmi, kteří si váží toho, že Bůh působí duchovní vzrůst a že Kristus je základem, na němž máme stavět svou křesťanskou osobnost

Ať se nikdo nenadýmá a nemyslí si, že je lepší než jeho spolukřesťané

Udržet sbor mravně čistý (5:1–6:20)

Je nutné odejmout pospolitost každému, kdo je smilník, chamtivec, modlář, utrhač, opilec nebo vyděrač

Lepší je dát se ošidit, než předvést spolukřesťana k soudu před nevěřící

Mravní nečistota znečišťuje Boží chrám a zabraňuje člověku vstoupit do Království

Rady týkající se manželství a svobodného stavu (7:1 až 40)

Je nutné plnit sexuální povinnost, ale také jednat ohleduplně

Manželství je lepší než svobodný stav pro ty, kdo planou vášní

Ať křesťan, který je v manželství, neopouští svého nevěřícího partnera; nakonec možná svému partnerovi pomůže získat záchranu

Jestliže se někdo stane křesťanem, nemusí změnit svůj stav

Manželství přináší více úzkostných starostí; pro toho, kdo chce sloužit Pánovi bez rozptylování, může být výhodný svobodný stav

Brát v úvahu duchovní prospěch druhých lidí (8:1 až 10:33)

Nepřivádějme nikoho ke klopýtání jedením jídel obětovaných modlám

Pavel neuplatňoval právo na hmotnou pomoc, aby nikomu nekladl překážky v přijímání dobré zprávy

Vezměme si k srdci výstražné příklady toho, co Izraelité zažili v pustině — a to k vlastnímu užitku i proto, abychom jiným lidem nepůsobili klopýtání

Všechno je sice zákonné, ale ne všechno buduje

Sborové uspořádání (11:1–14:40)

Respektujme křesťanské vedení prostřednictvím hlavy; situace, kdy ženy mají mít pokrývku hlavy

Projevujme úctu k Pánově večeři

Používejme dary ducha s oceněním pro jejich původ a účel

Láska je vše převyšující cesta

Na sborových shromážděních udržujme pořádek

Naděje na vzkříšení je jistá (15:1–16:24)

Vzkříšení Krista je zárukou

Pomazaní křesťané musí zemřít, aby byli vzbuzeni k nesmrtelnosti a neporušenosti

Vaše namáhavá práce ve spojitosti s Pánem není marná; zůstaňte pevní ve víře

[Rámeček na straně 1022]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z DRUHÉHO DOPISU KORINŤANŮM

Tento dopis napsal Pavel potom, co byly v korintském sboru podniknuty kroky, aby sbor zůstal čistý; chtěl jím v Korinťanech vzbudit touhu pomoci bratrům v Judeji a potlačit vliv falešných apoštolů

Pavel ho napsal v roce 55 n. l., několik měsíců před tím, než přišel do Korintu na svou druhou, poslední návštěvu

Pavlův láskyplný zájem o bratry a Pavlův a Timoteův postoj k bratrům (1:1–7:16)

Soužení, které Pavel a Timoteus zažili jakožto křesťané, je dovedlo téměř k smrti; Bůh je však zachránil, a tím mohou být utěšováni druzí

Ve svém chování projevovali svatost a zbožnou upřímnost; nebyli pány nad vírou spolukřesťanů, ale byli spolupracovníky k jejich radosti

První dopis byl napsán z lásky a s mnoha slzami; nyní by muži, který předtím žil nemravně, mělo být odpuštěno a měl být utěšen

Bůh Pavla a jeho spolupracovníky dostatečně uzpůsobil, aby mohli být služebníky nové smlouvy; Korinťané jsou jejich doporučujícími dopisy vepsanými na jejich srdci

Při vykonávání této služby nefalšují Boží slovo, ale káží Krista jako Pána; tato dobrá zpráva je zahalená jen mezi lidmi, které bůh tohoto systému věcí zaslepil

Přestože Pavel a Timoteus jsou v pozemských stanech, mají stejně jako Korinťané naději na věčný příbytek v nebesích; každý však musí být učiněn zjevným před Kristovým soudcovským stolcem

Kdokoli je ve spojení s Kristem, je novým stvořením; všichni takoví lidé mají podíl na službě smíření a jako vyslanci vyzývají ostatní lidi: „Smiřte se s Bohem“

Pavel a jeho spolupracovníci jsou doporučováni jako Boží služebníci tím, co snášeli ve své službě, a také tím, že podávají důkazy o působení Božího ducha ve svém životě

S rozšířeným srdcem vybízejí své bratry, aby se rozšířili ve své náklonnosti, aby se nedali nerovně spojit jhem s nevěřícími a aby se očistili od každé poskvrny těla a ducha

Pro Pavla je velkou útěchou zpráva o tom, jak znamenitě reagovali na rady v jeho prvním dopise

Povzbuzování k tomu, aby pomáhali bratrům v Judeji sužovaným chudobou (8:1–9:15)

Makedonci byli sice velmi chudí, přesto však snažně prosili, aby se mohli podílet na poskytování pomoci

Kristus zchudl proto, aby Korinťané (a jiní) mohli zbohatnout

Korinťané jsou chváleni za pohotovost k dávání

Ať každý jedná, jak se rozhodl ve svém srdci; Bůh miluje radostného dárce

Argumenty pro potlačení vlivu falešných apoštolů (10:1–13:14)

Pavel odpovídá odpůrcům na jejich tvrzení, že je „slabý“, že působí ‚na území, jež patří jim‘, že je „podřadnější“, „neobratný v řeči“, „nerozumný“ a na tvrzení, že když se pokořil a dělal světskou práci, dokázal tím, že není apoštol jako oni

Pavel je stejného původu jako oni; převyšuje je však množstvím pronásledování a těžkostí, jež snášel pro Krista, láskyplným zájmem o sbory, viděními a znameními apoštolátu

Stále zkoušejte, zda jste ve víře