SOUDNÍ DVŮR
Soudní síň nebo fórum. Toto slovo se v některých překladech Bible objevuje v 1. Korinťanům 4:3, kde Pavel říká: „Je to pro mne velmi malicherná záležitost, že byste mě zkoumali vy nebo lidský soudní dvůr [řec. an·thro·piʹnes he·meʹras].“ Řecký výraz doslova znamená „lidský den“ a chápe se tak, že je jím míněn stanovený den neboli den, který lidský soudce stanovil pro soudní řízení nebo pro vynesení rozsudku.
Pavel uznal, že muži jako Apollos, Kéfas nebo on sám v určitém smyslu patřili korintskému sboru neboli že byli služebníky tohoto sboru. (1Ko 3:21, 22) Někteří členové sboru však Pavla kritizovali a soudili, přičemž tento sklon měl kořeny v jejich sektářství, v tom, že smýšleli tělesně, a ne duchovně, a v tom, že vzhlíželi k lidem, a ne ke Kristu. (1Ko 9:1–4) Pavel dovedně obhajoval svou službu (1Ko 9:5–27) a vyjádřil všeobecné pravidlo neboli názor, že by se křesťan neměl v první řadě starat o to, jak ho posuzují lidé — ať jsou to Korinťané, nebo nějaký lidský soud ve stanoveném dnu. Pavel se naopak staral o budoucí den soudu neboli o to, jak ho ohodnotí Bůh (prostřednictvím Ježíše). Bůh totiž Pavlovi svěřil správcovství, v němž se Pavel musel prokázat jako věrný. (1Ko 1:8; 4:2–5; Heb 4:13)