POMSTA
Potrestání za způsobení nějaké škody nebo za urážku; odvetná akce. Řecké slovo ek·di·keʹo překládané jako „pomstít“ doslova znamená „podle práva“ a ukazuje, že toto jednání znamená dosažení práva. V Bibli se slovo „pomsta“ obvykle vztahuje na Boží odplatu v zájmu práva, ale také se může vztahovat na jednání člověka, který vykoná něco, co považuje za spravedlivé nebo čím vypořádá záležitosti k vlastnímu uspokojení.
Patří Jehovovi. Pokud člověk není ustanoven Jehovou jako vykonavatel pomsty nebo pokud jím není určen jeho Slovem, jedná nesprávně, jestliže se snaží pomstít sebe nebo druhé. „Má je pomsta a odplata,“ říká Jehova. (5Mo 32:35) Žalmista Boha oslovuje: „Bože skutků pomsty, Jehovo.“ (Ža 94:1) Jestliže tedy člověk chová zášť nebo usiluje o osobní pomstu za skutečné či domnělé křivdy spáchané na něm či na někom jiném, Bůh ho odsoudí. (3Mo 19:18; Ří 12:19; Heb 10:30)
Písmo poukazuje na to, že Boží hněv spočívá na všech hříšnících a přestupnících a že jen díky nezasloužené laskavosti, s jakou Bůh poskytl výkupní oběť Ježíše Krista, existuje základ pro zmírnění plné odplaty proti hříšníkovi nebo pro úplné upuštění od ní. (Ří 5:19–21; 2Ko 5:19; Heb 2:2, 3; viz heslo VÝKUPNÉ.) Bůh jedná zcela v souladu se svou spravedlností, když odpouští hřích, a je také spravedlivý v tom, že soudí hříšníky, kteří odmítají jeho opatření; takoví lidé nemohou uniknout božské pomstě. (Ří 3:3–6, 25, 26; srovnej Ža 99:8.)
Jehovova pomsta má účel. Jehovova pomsta přináší úlevu a užitek, když Bůh jedná ve prospěch těch, kdo mu důvěřují; kromě toho mu získává chválu jako spravedlivému Soudci. Žalmista říká: „Spravedlivý se zaraduje, protože spatřil pomstu. . . . A lidstvo řekne: ‚Jistěže je pro spravedlivého ovoce. Jistěže existuje Bůh, jenž soudí na zemi.‘“ (Ža 58:10, 11) Hlavním účelem Boží pomsty je tedy podpořit Boží svrchovanost a oslavit Boží jméno. (2Mo 14:18; Ža 83:13–18; Iz 25:1–5; Ez 25:14, 17; 38:23) Jeho jednání také ospravedlňuje jeho služebníky jako jeho skutečné představitele a zachraňuje je z nežádoucích situací. (2Mo 14:31; 15:11–16; Ez 37:16, 21–23; Ža 135:14; 148:14; Př 21:18)
Pevně stanovený čas pro Boží pomstu. Písmo ukazuje, že Bůh má určený čas k rozsáhlému vykonání pomsty na svých nepřátelích. Prorok Izajáš byl pověřen, aby vyhlásil „den pomsty ze strany našeho Boha“. Boží pomsta byla vykonána na starověkém Babylónu, utlačovateli Božího lidu, když byla ke zlomení jeho moci v roce 539 př. n. l. použita vojska Médo-Persie. (Iz 61:1, 2; 13:1, 6, 9, 17) Když byl na zemi Ježíš Kristus, citoval část Izajášova proroctví (61:1, 2) a uplatnil je na sebe. (Lk 4:16–21) Zpráva sice neříká, že citoval část týkající se ‚dne pomsty‘, ale ve skutečnosti vyhlásil ten „den“, který přišel na Jeruzalém v roce 70 n. l. Ježíš předpověděl, že budou okolo města utábořena vojska (Římanů), a svým následovníkům řekl, aby uprchli z Jeruzaléma, až to všechno uvidí, „protože to jsou dny pro vykonání práva [„dny pomsty“], aby se splnilo všechno, co bylo napsáno“. (Lk 21:20–22, Int; srovnej ČB, EP, KB, Pe, Sý, Šk, Ži.)
Ježíš Kristus před svou smrtí a vzkříšením dále řekl: „O tom dni a hodině [vykonání soudu na současném systému věcí] neví nikdo, ani nebeští andělé, ani Syn, ale pouze Otec.“ (Mt 24:36) Tím ukázal, že pomsta bude jistě vykonána v době, kterou zná Bůh a kterou Bůh stanovil. Jistotu, že Bůh bude jednat ve svůj čas kvůli svému jménu a svým služebníkům, znázornil vyprávěním o soudci, který se kvůli vytrvalosti vdovy, jež žádala o právo, rozhodl: „Zjednám [jí] právo [„vykonám pro ni pomstu“].“ Ježíš uplatnil toto podobenství na Boha: „Opravdu, nezjedná tedy Bůh jistě právo [„nevykoná pomstu“] pro své vyvolené, kteří k němu volají dnem i nocí, i když je k nim trpělivý?“ (Lk 18:2–8, Int)
Kromě toho ve vidění apoštola Jana, které je zaznamenáno v knize Zjevení, viděl Jan duše těch, kdo byli pobiti kvůli Božímu slovu a kvůli svědeckému dílu, jež mívali, jak volají: „Až dokdy, Svrchovaný Pane, svatý a pravý, se budeš zdržovat a nebudeš soudit a mstít naši krev na těch, kdo bydlí na zemi?“ Z odpovědi, kterou dostali, vyplývá, že pro vykonání pomsty je přesně určený čas, totiž až se naplní „také počet jejich spoluotroků a jejich bratrů, kteří mají být zabiti, jako byli i oni“. (Zj 6:9–11)
Písmo ukazuje, že vykonání pomsty začne na Velkém Babylónu a pak přijde na „divoké zvíře a krále země a jejich vojska“. (Zj 19:1, 2, 19–21)
Ustanovení vykonavatelé. Pán Ježíš Kristus je Boží Hlavní vykonavatel pomsty. Apoštol Pavel uklidňuje křesťany těmito slovy: „Je od Boha spravedlivé, aby oplatil soužením těm, kdo vám působí soužení, ale vám, kdo trpíte soužení, úlevou spolu s námi při zjevení Pána Ježíše z nebe s jeho mocnými anděly v planoucím ohni, až uvede pomstu na ty, kdo neznají Boha, a na ty, kdo neposlouchají dobrou zprávu o našem Pánu Ježíši. Právě ti podstoupí soudcovský trest věčného zničení, z místa před Pánem a od slávy jeho síly.“ (2Te 1:6–9)
V křesťanském sboru. Ježíš Kristus ustanovil apoštoly, aby se starali o křesťanský sbor a chránili ho před nečistotou a ztrátou Jehovovy přízně. V souladu s autoritou, kterou dostal od Boha, napsal apoštol Pavel sboru v Korintu, kde byly potíže a rozdělení kvůli ‚falešným apoštolům‘: „Jsme stále v pohotovosti, abychom uvalili trest za [„pomstili“] každou neposlušnost“. (2Ko 10:6, Int; 11:13; 13:10)
Starší muži pověření péčí o sbor byli oprávněni vykonat „pomstu“ do té míry, že mohli podniknout kroky k nastolení práva a znovu uvést sbor do spravedlivého postavení před Bohem tím, že napravovali nesprávné věci, které se děly. To udělali vedoucí členové korintského sboru, když je Pavel pokáral, a tak jim Pavel ve druhém dopise napsal: „Jak velkou opravdovost to ve vás zplodilo, . . . ano, nápravu křivdy [„pomstu“]!“ Tito muži projevili po Pavlově prvním dopise zbožné pokání, a toho ničemného člověka, o kterém se Pavel zmiňoval, odstranili ze sboru; pro urovnání věcí před Jehovou tak udělali všechno, co mohli. (2Ko 7:8–12, Int) Tito muži však nebyli oprávněni vykonat na přestupníkovi plný trest podle práva — úplnou pomstu, trest smrti, což bylo nezadatelné právo soudců pod mojžíšským Zákonem. (3Mo 20:10; Heb 10:28) Takové nekajícné špatné lidi pouze vyloučili ze sboru. (1Ko 5:13) Jestliže se takový člověk nekál ani později, dostal nakonec plnou odplatu za své špatné jednání ve věčné smrti. (Heb 10:29, 30) Skutečně, křesťan, který začne s nespravedlností, například se smilstvem, je v nebezpečí, „protože za to vše trestá [doslova je „mstitelem“] Jehova“. (1Te 4:3–6, Int)
Vládci. Vládci státu, jejichž povinností je dohlížet na zachovávání práva, mohou být vykonavateli pomsty nad lidmi, kteří působí zlo — i nad křesťany, kteří porušují zákony země, jež jsou v souladu s tím, co je správné, a odpovídají autoritě, kterou těmto panovníkům nechal Bůh. V takovém případě tito vládci nepřímo vykonávají Boží pomstu, jak píše apoštol Pavel: „Ti, kdo panují, jsou totiž předmětem strachu, ne pro dobrý skutek, ale pro špatný . . . ; je totiž Boží služebnicí, mstitelkou, aby projevila zlobu nad tím, kdo koná, co je špatné.“ (Ří 13:3, 4; 1Pe 2:13, 14; srovnej 1Mo 9:6.)
Sklon nedokonalého člověka usilovat o pomstu. Padlý, nedokonalý člověk má sklon usilovat o pomstu na těch, kdo se na něm dopustili bezpráví, nebo na lidech, které nenávidí. Muž, který se dopustí cizoložství s manželkou jiného muže, je v nebezpečí pomsty ze strany manžela, jak říká kniha Přísloví: „Vždyť vztek zdatného muže je žárlivost, a v den pomsty neprojeví soucit. Nebude mít ohled na žádný druh výkupného ani neprojeví ochotu, ať učiníš svůj dar jakkoli velký.“ (Př 6:32–35) Nicméně pomsta, kterou člověk vykoná z vlastního popudu, je obvykle vykonána v neovládaném hněvu a není k ničemu dobrá; naopak, mstitel si přivodí Boží hněv. (Jk 1:19, 20)
Nepřátelé Boha a jeho služebníků. Ti, kdo nenávidí Boha, projevují nepřátelství Božím služebníkům a snaží se vykonat na nich pomstu. To není skutečné nastolení práva, ale je to touha nebo jednání plynoucí z lidské nenávisti k tomu, co je správné a spravedlivé. Je to pokus zbavit se spravedlivých lidí, jejichž slova a způsob jednání usvědčují druhé z ničemnosti. (Ža 8:2; 44:15, 16) V některých případech byli Boží služebníci zabiti se zvrácenou představou, že bylo vykonáno právo. (Jan 16:2) Vykonáním tohoto proklamovaného nebo domnělého „trestajícího práva“ se však nedostávají do Boží přízně, naopak, schraňují si pro sebe pomstu. Je pravda, že Jehova někdy použil národy, například Babylón, k vykonání pomsty na svém národě Izraeli, když Izraelité porušili svou smlouvu s ním. (3Mo 26:25) Tyto národy však jednaly z nenávisti a zloby a vyjadřovaly svou vlastní mstivost. Proto se Jehova zase pomstil na nich. (Ná 3:60; Ez 25:12–17)
Viz také hesla MSTITEL KRVE; ÚTOČIŠTNÁ MĚSTA.