Svobodný stav — brána ke službě bez rozptylování
„[To] znamená být stále Pánovi k službám bez rozptylování.“ (1. KORINŤANŮM 7:35)
1. Jaké znepokojující zprávy o křesťanech v Korintu se donesly Pavlovi?
APOŠTOL Pavel měl starost o své křesťanské bratry v řeckém Korintu. Asi před pěti lety založil v tomto vzkvétajícím městě, vyhlášeném svou nemravností, sbor. Nyní, přibližně v roce 55 n. l., když byl v maloasijském městě Efez, dostal z Korintu zneklidňující zprávy o tom, že ve sboru nastalo rozdělení a že se tam toleruje případ hrubé nemravnosti. Kromě toho dostal Pavel od korintských křesťanů dopis se žádostí o pokyny ohledně sexuálních vztahů, pohlavní zdrženlivosti, manželství, rozluky a opětovného uzavření manželství.
2. Jaký zjevný dopad na křesťany žijící v Korintu měla nemravnost, která byla v tom městě velmi rozšířena?
2 Zdá se, že hrubá nemravnost, která byla v Korintu velmi rozšířena, měla na místní sbor dvojí dopad. Někteří křesťané podléhali ovzduší mravní uvolněnosti a nemravnost tolerovali. (1. Korinťanům 5:1; 6:15–17) Jiní na smyslnost, která byla v Korintu všudypřítomná, reagovali zjevně tím, že zašli do krajnosti a doporučovali absolutní pohlavní zdrženlivost, a to i manželským párům. (1. Korinťanům 7:5)
3. Kterými záležitostmi se Pavel zabýval nejdříve ve svém prvním dopise Korinťanům?
3 Pavel napsal Korinťanům dlouhý dopis, v němž se nejdříve zabýval problémem nejednoty. (1. Korinťanům, kapitoly 1–4) Vybídl je, aby nenásledovali lidi, protože to vede pouze ke škodlivým rozkolům. Měli být jednotní jako Boží „spolupracovníci“. Nato jim dal konkrétní pokyny, jak udržet sbor mravně čistý. (Kapitoly 5, 6) Potom se apoštol Pavel zabýval jejich dopisem.
Svobodný stav doporučen
4. Co měl Pavel na mysli, když řekl, že „pro člověka je dobře, když se nedotýká ženy“?
4 Pavel nejdříve uvedl: „Pokud jde o věci, o kterých jste napsali, pro člověka je dobře, když se nedotýká ženy.“ (1. Korinťanům 7:1) Výraz ‚nedotýkat se ženy‘ zde znamená vyhýbat se tělesnému styku se ženou, jehož účelem je pohlavní uspokojení. Pavel už odsoudil smilstvo, a proto měl nyní na mysli sexuální vztahy v manželství. Teď tedy doporučoval svobodný stav. (1. Korinťanům 6:9, 16, 18; srovnej 1. Mojžíšovu 20:6; Přísloví 6:29.) O něco dále napsal: „Říkám nyní svobodným a vdovám: Je pro ně dobře, když zůstávají tak jako já.“ (1. Korinťanům 7:8) Pavel byl neženatý, možná vdovec. (1. Korinťanům 9:5)
5., 6. a) Z čeho je zřejmé, že Pavel nedoporučoval klášterní styl života? b) Proč Pavel doporučoval svobodný stav?
5 Křesťané v Korintu pravděpodobně znali řeckou filozofii, jejíž některé školy prosazovaly krajní askezi neboli sebezapření. Mohlo to snad být důvodem, proč se Korinťané Pavla ptali, zda je „dobře“, když se křesťané vyhýbají pohlavnímu styku? V Pavlově odpovědi se však nezrcadlila řecká filozofie. (Kolosanům 2:8) Na rozdíl od katolických teologů Pavel nikde nedoporučoval celibát a asketický život v klášteře, jako by svobodní lidé byli obzvlášť svatí, a mohli přispět ke své záchraně svými modlitbami a životním stylem.
6 Pavel doporučoval svobodný stav „vzhledem k nouzi u nás zde“. (1. Korinťanům 7:26) Možná měl na mysli náročné období, kterým křesťané procházeli a které mohlo být pro lidi v manželství ještě náročnější. (1. Korinťanům 7:28) Křesťanům, kteří nežili v manželství, radil: „Je pro ně dobře, když zůstávají tak jako já.“ Vdovcům řekl: „Jsi uvolněn od manželky? Přestaň hledat manželku.“ O křesťanské vdově napsal: „Podle mého názoru je šťastnější, jestliže zůstane, jak je. Myslím si jistě, že také mám Božího ducha.“ (1. Korinťanům 7:8, 27, 40)
Žádný nátlak, aby křesťané zůstali svobodní
7., 8. Z čeho je patrné, že Pavel nenutil křesťany, aby zůstali svobodní?
7 Když Pavel tyto rady udílel, nepochybně ho vedl Jehovův svatý duch. Ze způsobu, jakým pojednal o svobodném stavu a manželství, je vidět, že byl vyrovnaný a umírněný. Nedělal z toho záležitost věrnosti, či nevěrnosti. Je to spíše otázka svobodné volby a přitom je doporučen svobodný stav pro toho, kdo je v takovém stavu schopen zůstat cudný.
8 Ihned po výroku, že je ‚dobře, když se člověk nedotýká ženy‘, Pavel dodal: „Protože však smilstvo převládá, ať má každý muž svou vlastní manželku a každá žena svého vlastního manžela.“ (1. Korinťanům 7:1, 2) Poté, co svobodným lidem a vdovám doporučil, aby ‚zůstali tak jako on‘, ihned dodal: „Ale nemají-li sebeovládání, ať vstoupí do manželství, neboť je lepší vstoupit do manželství než planout vášní.“ (1. Korinťanům 7:8, 9) Vdovcům opět doporučil: „Přestaň hledat manželku. Ale i kdyby ses přece oženil, nezhřešil bys.“ (1. Korinťanům 7:27, 28) V této vyrovnané radě se zrcadlí svobodná volba.
9. V jakém smyslu je podle slov Ježíše a Pavla manželství i svobodný stav darem od Boha?
9 Pavel ukázal, že jak manželství, tak svobodný stav jsou dary od Boha. „Přál bych si, aby všichni lidé byli, jako jsem já. Každý má nicméně svůj vlastní dar od Boha, jeden tak, jiný onak.“ (1. Korinťanům 7:7) Nepochybně měl na mysli, co řekl Ježíš. Po konstatování, že manželství pochází od Boha, Ježíš ukázal, že zvláštní dar má ten, kdo zůstává svobodný kvůli službě pro zájmy Království: „Ne všichni lidé učiní místo tomu slovu, ale jen ti, kteří mají ten dar. Jsou totiž eunuchové, kteří se tak narodili z lůna své matky, a jsou eunuchové, kteří byli učiněni eunuchy lidmi, a jsou eunuchové, kteří se sami učinili eunuchy kvůli nebeskému království. Kdo tomu může učinit místo, ať tomu učiní místo.“ (Matouš 19:4–6, 11, 12)
Jak učinit místo pro dar svobodného stavu
10. Jak může člověk ‚učinit místo‘ pro dar svobodného stavu?
10 Ačkoli Ježíš i Pavel mluvili o svobodném stavu jako o „daru“, ani jeden neřekl, že je to nějaký zázračný dar, který má jen někdo. Ježíš řekl, že tomu daru „ne všichni lidé učiní místo“, a proto ty, kdo mohou, vyzval, aby ‚tomu učinili místo‘ — Ježíš i Pavel to tak udělali. Jistě, Pavel také napsal: „Je lepší vstoupit do manželství než planout vášní“, ale přitom měl na mysli ty, kdo ‚nemají sebeovládání‘. (1. Korinťanům 7:9) Ve svých předchozích spisech Pavel ukázal, že křesťané se tomu, aby planuli vášní, mohou vyhnout. (Galaťanům 5:16, 22–24) Chodit duchem znamená nechat Jehovova ducha, aby řídil každý náš krok. Mohou to mladí křesťané dělat? Ano, pokud jednají přesně podle Jehovova slova. Žalmista napsal: „Jak očistí mladý muž [nebo mladá žena] svou stezku? Tím, že zůstává na stráži podle tvého slova.“ (Žalm 119:9)
11. Co to znamená ‚chodit ve shodě s duchem‘?
11 To mimo jiné znamená vyvarovat se povolných myšlenek, které se šíří prostřednictvím mnoha televizních programů, filmů, článků v časopisech, knih a textů písní. Takové myšlenky jsou zaměřené na uspokojování tělesných žádostí. Mladí křesťané obou pohlaví, kteří chtějí učinit místo pro svobodný stav, by měli chodit „nikoli ve shodě s tělem, ale ve shodě s duchem. Ti, kteří jsou ve shodě s tělem, zaměřují totiž svou mysl na věci těla, ale ti, kteří jsou ve shodě s duchem, [zaměřují svou mysl] na věci ducha.“ (Římanům 8:4, 5) Věci ducha jsou spravedlivé, cudné, hodné lásky a ctnostné. Křesťané každého věku jednají moudře, když právě o takových věcech ‚dále uvažují‘. (Filipanům 4:8, 9)
12. Na čem do značné míry záleží, když někdo chce učinit místo pro dar svobodného stavu?
12 To, učiníme-li místo pro dar svobodného stavu, je z velké míry otázka toho, zda k tomuto cíli upínáme své srdce a zda se modlíme k Jehovovi o pomoc, abychom tohoto cíle mohli dosáhnout. (Filipanům 4:6, 7) Pavel napsal: „Jestliže . . . někdo stojí pevně ve svém srdci a necítí nutnost, ale má autoritu nad svou vlastní vůlí a učinil toto rozhodnutí ve svém vlastním srdci, že si zachová své vlastní panenství, udělá dobře. A tak i ten, kdo dává své panenství do manželství, dělá dobře, ale kdo je nedává do manželství, udělá lépe.“ (1. Korinťanům 7:37, 38)
Svobodný stav s určitým záměrem
13., 14. a) Jak apoštol Pavel srovnal život svobodných křesťanů a těch, kdo žijí v manželství? b) V jakém případě dělá svobodný křesťan „lépe“ než křesťan, který žije v manželství?
13 Svobodný stav sám o sobě není ničím, co by si zasluhovalo zvláštní uznání. V jakém smyslu tedy může být ‚lepší‘? Vše závisí na tom, jak člověk využije svobodu, kterou svobodný stav poskytuje. Pavel napsal: „Chci vskutku, abyste byli bez úzkosti. Neženatý muž je úzkostlivý o Pánovy věci, jak by získal Pánovo schválení. Ale ženatý muž je úzkostlivý o světské věci, jak by získal schválení své manželky, a je rozdělený. Dále, neprovdaná žena a panna je úzkostlivá o Pánovy věci, aby byla svatá na těle i na duchu. Avšak provdaná žena je úzkostlivá o světské věci, jak by získala schválení svého manžela. Ale to vám říkám pro vaši osobní výhodu, ne abych na vás vhodil smyčku, ale abych vás pohnul k tomu, co je pěkné, a k tomu, co znamená být stále Pánovi k službám bez rozptylování.“ (1. Korinťanům 7:32–35)
14 Svobodný křesťan, který využívá svůj stav k dosažení sobeckých cílů, nedělá „lépe“ než křesťan, který žije v manželství. Zůstává svobodný z osobních důvodů, ne ‚kvůli království‘. (Matouš 19:12) Muži a ženy bez manželského druha by měli být ‚úzkostliví o Pánovy věci, jak by získali Pánovo schválení‘ a měli by „být stále Pánovi k službám bez rozptylování“. To znamená, že by měli věnovat nerozdělenou pozornost službě Jehovovi a Kristu Ježíši. Jedině tak dělají neženatí křesťané a nevdané křesťanky „lépe“ než křesťané žijící v manželství.
Bez rozptylování
15. Co vyplývá z Pavlovy argumentace v sedmé kapitole 1. Korinťanům?
15 Celou Pavlovu argumentaci v této kapitole lze shrnout takto: Zatímco manželství je dovolené a za určitých okolností pro někoho i doporučené, svobodný stav je nesporně výhodný pro křesťany i křesťanky, kteří chtějí sloužit Jehovovi s minimálním rozptylováním. Lidé, kteří žijí v manželství, jsou ‚rozděleni‘, ale svobodní křesťané se mohou plně soustředit na „Pánovy věci“.
16., 17. Proč se může svobodný křesťan lépe soustředit na „Pánovy věci“?
16 Co jsou Pánovy věci, kterým může svobodný křesťan věnovat svou pozornost plněji než křesťan žijící v manželství? V jiné souvislosti se Ježíš zmínil o ‚Božích věcech‘, tedy o věcech, které křesťan nemůže dát césarovi. (Matouš 22:21) Jsou to věci, které se v podstatě týkají křesťanova života, uctívání a jeho služby Bohu. (Matouš 4:10; Římanům 14:8; 2. Korinťanům 2:17; 3:5, 6; 4:1)
17 Svobodní lidé mají většinou více možností věnovat svůj čas službě pro Jehovu, což může mít příznivý dopad na jejich duchovní smýšlení a na rozsah jejich služby. Více času mohou věnovat osobnímu studiu a rozjímání. Svobodní křesťané mohou čtení Bible zařadit do svého programu často snáze než lidé žijící v manželství. Mohou se lépe připravovat na shromáždění a na kazatelskou službu. To vše je ‚pro jejich osobní výhodu‘. (1. Korinťanům 7:35)
18. Jak může mnoho svobodných bratrů ukázat, že chtějí sloužit Jehovovi „bez rozptylování“?
18 Mnoho svobodných bratrů, kteří již slouží jako služební pomocníci, má možnost Jehovovi říci: „Tady jsem! Pošli mě.“ (Izajáš 6:8) Mohou si podat přihlášku do školy služebního vzdělávání, jež je určena výlučně svobodným služebním pomocníkům a starším, kteří mohou sloužit kdekoli, kde je větší potřeba. I bratři, kteří nemohou opustit svůj sbor, se mohou dát k dispozici, aby sloužili svým bratrům jako služební pomocníci nebo starší. (Filipanům 2:20–23)
19. Jaké požehnání má mnoho svobodných sester a co je jedním ze způsobů, jak mohou být požehnáním pro sbor?
19 Svobodné sestry, které nemají manžela, s nímž by se radily a jemuž by se svěřovaly, mohou spíše ‚uvrhnout své břemeno na Jehovu‘. (Žalm 55:22; 1. Korinťanům 11:3) To je důležité zvláště pro sestry, které zůstávají svobodné z lásky k Jehovovi. Pokud se časem vdají, vstoupí do manželství „pouze v Pánu“ — to znamená, že si vezmou jedině člověka, který je zasvěcený Jehovovi. (1. Korinťanům 7:39) Starší jsou vděčni, že mají ve svém sboru svobodné sestry; tyto sestry často navštěvují nemocné a letité a pomáhají jim. To působí štěstí všem zúčastněným. (Skutky 20:35)
20. Jakým způsobem je mnoho křesťanů „stále Pánovi k službám bez rozptylování“?
20 Mnoho mladých křesťanů si své záležitosti uspořádalo takovým způsobem, aby mohli „být stále Pánovi k službám bez rozptylování“. (1. Korinťanům 7:35) Slouží Jehovovi jako celodobí průkopníci, misionáři nebo jako pracovníci některé odbočky Watch Tower Society. A jsou to vskutku šťastní lidé! Jejich společnost je osvěžením! Vždyť v očích Jehovy a Ježíše jsou „právě jako krůpěje rosy“. (Žalm 110:3)
Žádný slib trvalého celibátu
21. a) Proč je jasné, že Pavel nepovzbuzoval křesťany k tomu, aby složili slib celibátu? b) Co měl na mysli, když mluvil o ‚překročení rozkvětu mládí‘?
21 Klíčovou myšlenkou Pavlovy rady je, že křesťané jednají „dobře“, když ve svém životě učiní místo svobodnému stavu. (1. Korinťanům 7:1, 8, 26, 37) Rozhodně je však nevybízí, aby složili slib celibátu. Naopak napsal: „Jestliže si . . . někdo myslí, že se chová nepatřičně ke svému panenství, jestliže překročilo rozkvět mládí, a mělo by se tak stát, ať udělá, co chce; nehřeší. Ať vstoupí do manželství.“ (1. Korinťanům 7:36) Výraz „překročit rozkvět mládí“ je překladem jediného řeckého slova (hyperakmos), které doslova znamená „za vrcholem“ a týká se překročení nejvyššího návalu sexuální touhy. Proto pokud ti, kdo byli několik let svobodní, cítí, že by měli vstoupit do manželství, mohou bez zábran uzavřít sňatek se spoluvěřícím. (2. Korinťanům 6:14)
22. Proč je v každém případě výhodné, když křesťan nevstupuje do manželství příliš mladý?
22 Léta, která mladý křesťan stráví službou pro Jehovu bez rozptylování, jsou moudrou investicí. Umožňují mladým křesťanům získat praktickou moudrost, zkušenost a porozumění. (Přísloví 1:3, 4) Člověk, který zůstal svobodný kvůli Království, se později může daleko lépe zhostit odpovědnosti manželského života a snad i rodičovství, pokud si takovou cestu zvolí.
23. Co snad berou v úvahu ti, kdo uvažují o manželství, ale o jakých otázkách budou pojednávat následující články?
23 Někteří křesťané, kteří strávili několik let celodobou službou pro Jehovu jako svobodní, si svého budoucího manželského partnera pečlivě vybírají tak, aby mohli pokračovat v některém odvětví služby celým časem. To je rozhodně nanejvýš chvályhodné. Někteří snad dokonce chtějí vstoupit do takového manželství, které by je ve službě nijak neomezilo. Měl by se však křesťan žijící v manželství domnívat, že se v manželství může na službu pro Jehovu soustředit stejnou měrou, jako když byl svobodný? Touto otázkou se zabývají následující články.
Pro zopakování
◻ Proč apoštol Pavel cítil potřebu napsat sboru v Korintu dopis?
◻ Proč víme, že Pavel nedoporučoval klášterní způsob života?
◻ Jak může člověk ‚učinit místo‘ svobodnému stavu?
◻ Jaký užitek mohou mít ze svobodného stavu sestry?
◻ Jak mohou využít svou možnost sloužit Jehovovi „bez rozptylování“ svobodní bratři?