BĚŽCI

Rychlonozí posli nebo služebníci význačné osoby, kteří běhali před jejím dvoukolým vozem. Slovo je přeloženo z participiálního tvaru hebrejského slova ruc, které znamená „běžet“. Některé překlady je překládají výrazy „pěšáci“, „drabanti“ a „služebníci“. Ale pro „pěšáky“ neboli „muže na nohou“ existuje jiné slovo, totiž ragh·liʹ nebo přesněji ʼiš ragh·liʹ.

Slovo „běžci“ se může vztahovat na jakékoli rychlé posly nebo rychlonohé osoby, jako byl například Asahel, bratr Joaba, a Achimaac, syn Cadokův. (2Sa 2:18; 18:19, 23, 27) Elijáš při jedné příležitosti uběhl nejméně 30 km, aby se dostal z Karmelu do Jezreelu dříve než dvoukolý vůz krále Achaba. Takového výkonu byl schopen proto, že „na Elijášovi se prokázala být samotná Jehovova ruka“. (1Kr 18:46)

V úředním smyslu byli běžci rychlonozí muži, kteří byli vybráni, aby běhali před královým dvoukolým vozem. Když Absalom a později Adonijáš zosnovali spiknutí, aby se zmocnili trůnu, každý měl před svým dvoukolým vozem padesát běžců, aby to jejich záměru dodalo na vážnosti a důstojnosti. (2Sa 15:1; 1Kr 1:5) Běžci sloužili králi jako osobní ozbrojené síly, něco jako novodobá tělesná stráž. (1Sa 22:17; 2Kr 10:25) Sloužili jako stráž u vchodu do králova domu a doprovázeli krále z domu do chrámu. (1Kr 14:27, 28; 2Kr 11:6–8, 11; 2Pa 12:10) Doručovali králova poselství. (2Pa 30:6) Za dnů perského krále Ahasvera byli pěší poslové zřejmě nahrazeni muži, kteří jezdili na rychlých poštovních koních. (Es 3:13, 15; 8:10, 14)

Obrazné použití. V Křesťanských řeckých písmech je několik zmínek o tom, že někdo běžel prostě proto, že spěchal. (Mt 28:8; Mr 9:15, 25; 10:17; Jan 20:2) Avšak apoštol Pavel mluvil o běhu v obrazném smyslu. Sboru v Korintu napsal: „Nevíte, že běžci v závodě běží všichni, ale pouze jeden obdrží cenu? Běžte tak, abyste jí dosáhli. Nadto každý, kdo se účastní zápolení, projevuje sebeovládání ve všem. Oni to ovšem dělají, aby dostali porušitelnou korunu, ale my neporušitelnou. Běžím tedy způsobem, který není nejistý; mířím svými ranami tak, abych nebil do vzduchu; ale tluču do svého těla a vedu je jako otroka, abych potom, když jsem kázal jiným, sám nebyl nějak neschválen.“ (1Ko 9:24–27)

Závodníci v řeckých hrách usilovně trénovali a měli tuhou disciplínu; pečlivě dodržovali zásady stravování i chování. Pravidla závodu byla přísně prosazována soudci. Jestliže běžec doběhl jako první, ale porušil pravidla, jeho běh byl marný; jak to vyjádřil apoštol Pavel: „Nadto i když někdo zápolí ve hrách, není korunován, pokud nezápolil podle pravidel.“ (2Ti 2:5) Běžci se dívali na cenu, která na ně čekala na cílové čáře. Pavel ‚běžel‘ s touto jednou myšlenkou a z celého srdce. (Ga 2:2; Fil 2:16; 3:14) Ke konci života mohl říci: „Bojoval jsem znamenitý boj, běh jsem dokončil, zachoval jsem víru. Od tohoto času je pro mne vyhrazena koruna spravedlnosti.“ (2Ti 4:7, 8)

Když rozebíral Boží jednání v souvislosti s tím, jak si Bůh vyvolil ty, kdo tvoří duchovní Izrael, Pavel vysvětlil, že Izrael podle těla spoléhal na svou tělesnou příbuznost s Abrahamem. (Ří 9:6, 7, 30–32) Mysleli si, že jsou ti vyvolení a ‚běželi‘ neboli usilovali o spravedlnost, ale špatným způsobem. Snažili se zřídit svou vlastní spravedlnost svými vlastními skutky a nepodřídili se spravedlnosti Boží. (Ří 10:1–3) Pavel upozorňuje na to, že Bůh právem odmítl tělesný Izrael jako národ a vytvořil Izrael duchovní. V souvislosti s tímto rozborem Pavel prohlásil, že „nezáleží na tom, kdo si přeje, ani na tom, kdo běží, ale na Bohu, který se smilovává“. (Ří 9:15, 16)