Nestaňte se zapomnětlivými posluchači
„Staňte se ... činiteli slova, a ne pouze posluchači, a neklamte se falešným uvažováním.“ (JAKUB 1:22)
1. Jaké zázraky mohl na vlastní oči vidět národ starověkého Izraele?
„NEZAPOMENUTELNÉ.“ Tak by se daly výstižně popsat zázraky, které Jehova vykonal ve starověkém Egyptě. Každá z deseti ran nesporně vzbuzovala posvátnou úctu. Po nich následovalo úžasné vysvobození izraelského národa, který prošel rozdělenými vodami Rudého moře. (5. Mojžíšova 34:10–12) Kdybyste byli očitými svědky těchto událostí, nejspíš byste nikdy nezapomněli na Toho, kdo je způsobil. Žalmista však zpíval: „[Izraelité] zapomněli na Boha, svého Zachránce, Toho, jenž v Egyptě činil velké věci, podivuhodná díla v Chamově zemi, bázeň vzbuzující věci u Rudého moře.“ (Žalm 106:21, 22)
2. Z čeho je patrné, že ocenění pro Boží mocné skutky nevydrželo Izraeli dlouho?
2 Potom, co Izrael přešel Rudé moře, „začal [se] bát Jehovy a věřit Jehovovi“. (2. Mojžíšova 14:31) Izraelští muži se k Mojžíšovi připojili ve zpěvu vítězné písně určené Jehovovi, a Miriam a další ženy reagovaly hrou na tamburíny a tancem. (2. Mojžíšova 15:1, 20) Ano, na příslušníky Božího lidu Jehovovy mocné skutky velmi zapůsobily. Ocenění pro Toho, kdo je vykonal, však Izraelitům nevydrželo dlouho. Krátce po těchto událostech se mnoho z nich chovalo tak, jako by trpěli silnou ztrátou paměti. Začali reptat proti Jehovovi a stěžovat si na něj. Někteří z nich se zapletli do modlářství a sexuální nemravnosti. (4. Mojžíšova 14:27; 25:1–9)
Proč bychom my mohli zapomenout?
3. Na co bychom kvůli své nedokonalosti mohli zapomenout?
3 Nedostatek ocenění ze strany Izraelitů je skutečně zarážející. Totéž by se však mohlo stát i nám. Je sice pravda, že jsme nebyli svědky takových Božích zázraků. V našem vztahu k Jehovovi jsme však jistě zažili situace, které jsou nezapomenutelné. Někteří z nás si možná pamatují na to, jak přijali biblickou pravdu. Jiným radostným okamžikem možná byla naše modlitba, v níž jsme se zasvětili Jehovovi, a také to, když jsme se jakožto praví křesťané dali pokřtít ve vodě. Mnozí z nás zažili Jehovovu pomoc v jiných okamžicích svého života. (Žalm 118:15) Koneckonců, díky obětní smrti Božího vlastního Syna, Ježíše Krista, jsme získali naději na záchranu. (Jan 3:16) Jsme ale nedokonalí, a proto když na nás působí špatné touhy a úzkostné životní starosti, můžeme velmi snadno zapomenout na dobré věci, které pro nás Jehova udělal.
4, 5. (a) Jakým způsobem Jakub varuje, že je nebezpečné být zapomnětlivými posluchači? (b) Jak můžeme uplatnit Jakubovo znázornění o muži před zrcadlem?
4 Ježíšův nevlastní bratr Jakub ve svém dopise spolukřesťany varoval, že je nebezpečné být zapomnětlivými posluchači. Napsal: „Staňte se ... činiteli slova, a ne pouze posluchači, a neklamte se falešným uvažováním. Jestliže je totiž někdo posluchačem slova, a ne činitelem, ten je jako muž, který se dívá na svůj přirozený obličej v zrcadle. Dívá se totiž na sebe a odchází a okamžitě zapomíná, jakým je člověkem.“ (Jakub 1:22–24) Co těmito slovy Jakub myslel?
5 Když ráno vstaneme, obvykle se podíváme do zrcadla, abychom zjistili, co na svém vzhledu musíme upravit. Když se pak zabereme do různých činností a svou mysl zaměříme na jiné věci, přestaneme myslet na to, co jsme v zrcadle viděli. To se může stát i v duchovním smyslu. Když se díváme do Božího slova, můžeme porovnávat to, čím jsme, s tím, co od nás očekává Jehova. Jsme tedy přímo konfrontováni se svými slabostmi. Toto poznání by nás mělo podněcovat, abychom udělali změny na své osobnosti. Když se pak ale zabýváme běžnými činnostmi a zápasíme s problémy, může se nám snadno stát, že na duchovní věci přestaneme myslet. (Matouš 5:3; Lukáš 21:34) Je to stejné, jako bychom zapomněli na láskyplné skutky, které pro nás Bůh dělá. Pokud se to stane, pak můžeme snadněji podlehnout hříšným sklonům.
6. Jaká biblická úvaha nám může pomoci, abychom nezapomínali na Jehovovo slovo?
6 Ve svém prvním inspirovaném dopise Korinťanům apoštol Pavel mluví o zapomnětlivých Izraelitech v pustině. Z Pavlova dopisu měli užitek křesťané v prvním století a podobně to může přinést užitek i nám, když si připomeneme Pavlova slova, abychom na Jehovovo slovo nezapomínali. Uvažujme tedy o tom, co je zapsáno v 1. Korinťanům 10:1–12.
Odvrhněte světské touhy
7. Jaké nesporné doklady Jehovovy lásky Izraelité měli?
7 To, co Pavel napsal o Izraelitech, slouží jako varování pro křesťany. Pavel mimo jiné píše: „Nechci, bratři, abyste byli v nevědomosti o tom, že naši praotcové byli všichni pod oblakem a všichni prošli mořem a všichni byli pokřtěni v Mojžíše prostřednictvím oblaku a moře.“ (1. Korinťanům 10:1–4) V Mojžíšově době izraelský národ viděl velké projevy Boží moci, k nimž patřil i Boží zázračný oblačný sloup, který Izraelity vedl ve dne a který jim pomohl zachránit se, když prošli Rudým mořem. (2. Mojžíšova 13:21; 14:21, 22) Ano, Izraelité měli nesporné doklady toho, že Jehova je miluje.
8. Jaké důsledky mělo to, že Izraelité v duchovním ohledu zapomínali?
8 „Bůh nicméně o většině z nich nevyjádřil své schválení,“ pokračuje Pavel, „neboť byli skoleni v pustině.“ (1. Korinťanům 10:5) To bylo opravdu smutné. Většina Izraelitů, kteří vyšli z Egypta, si zavinila to, že nemohli vejít do Zaslíbené země. Kvůli nedostatku víry ztratili Boží schválení a zemřeli v pustině. (Hebrejcům 3:16–19) Co se z toho můžeme naučit? Pavel říká: „Tyto věci se nám staly příklady, abychom nebyli lidmi, kteří touží po škodlivých věcech, stejně jako po nich toužili oni.“ (1. Korinťanům 10:6)
9. Co Jehova poskytoval svému lidu a jak na to Izrael reagoval?
9 Izraelité měli při svém putování pustinou hojnost dokladů, které mohly jejich pozornost stále zaměřovat na duchovní věci. Uzavřeli smlouvu s Jehovou a stali se národem, který mu byl zasvěcen. Kromě toho dostali kněžstvo, dále svatostánek jakožto středisko uctívání a opatření pro předkládání obětí Jehovovi. Místo aby se z těchto duchovních darů radovali, dali průchod své nespokojenosti s tím, co jim Bůh poskytoval v hmotném ohledu. (4. Mojžíšova 11:4–6)
10. Proč bychom měli stále pamatovat na Boha?
10 Na rozdíl od Izraelitů v pustině se Jehovův lid dnes těší z Božího schválení. Ale jako jednotlivci musíme na Boha stále pamatovat. Budeme-li to dělat, pomůže nám to zbavit se sobeckých tužeb, které by mohly zakalit náš duchovní zrak. Musíme být odhodláni ‚odvrhovat bezbožnost a světské touhy a žít uprostřed tohoto nynějšího systému věcí se zdravou myslí a spravedlností a zbožnou oddaností‘. (Titovi 2:12) Ti z nás, kdo jsou s křesťanským sborem spojeni od dětství, by si nikdy neměli myslet, že přicházejí o něco příjemného. Pokud nám něco takového snad přesto přijde na mysl, pak bude dobře, když si vzpomeneme na Jehovu a na podivuhodné požehnání, které pro nás připravuje. (Hebrejcům 12:2, 3)
Naprostá poslušnost Jehovy
11, 12. Jak by se člověk mohl provinit modlářstvím, aniž by se věnoval uctívání soch?
11 Pavel dává ještě jiné varování. Píše totiž: „Ani se nestaňte modláři jako někteří z nich; právě jak je napsáno: ‚Lid se posadil, aby jedl a pil, a vstali, aby se pobavili.‘“ (1. Korinťanům 10:7) Pavel mluví o situaci, kdy Izraelité přesvědčili Árona, aby jim udělal zlaté tele. (2. Mojžíšova 32:1–4) Je sice nepravděpodobné, že bychom se obrátili k přímému modlářství, ale mohli bychom se stát modláři v tom smyslu, že bychom dovolili, aby nás sobecké touhy odváděly od uctívání Jehovy celou duší. (Kolosanům 3:5)
12 Při jiné příležitosti psal Pavel o určitých lidech, kteří se zaměřovali spíše na hmotné věci než na věci duchovní. O těch, „kteří chodí jako nepřátelé Kristova mučednického kůlu“, napsal: „Jejich konec je zničení, jejich bůh je jejich břicho.“ (Filipanům 3:18, 19) Předmětem jejich modlářství nebyla vyřezávaná socha. Byla to jejich touha po hmotných věcech. Je samozřejmé, že ne všechny touhy jsou špatné. Jehova nás stvořil s lidskými potřebami a se schopností radovat se z různých příjemných věcí. Ale ti, kdo staví honbu za potěšením nad svůj vztah k Bohu, se opravdu stávají modláři. (2. Timoteovi 3:1–5)
13. Co se můžeme naučit ze zprávy o zlatém teleti?
13 Po odchodu z Egypta si Izraelité udělali zlaté tele, které uctívali. Zpráva o tom není jen varováním před modlářstvím, ale dává nám ještě jiné důležité poučení. Izraelité neuposlechli jasný pokyn od Jehovy. (2. Mojžíšova 20:4–6) Neměli však v úmyslu zavrhnout Jehovu jakožto svého Boha. Když litému teleti předkládali oběti, říkali tomu „svátek Jehovovi“. Sami sebe jaksi oklamali a mysleli si, že Bůh jejich neposlušnost přehlédne. To byla urážka Jehovy a velmi ho to rozhněvalo. (2. Mojžíšova 32:5, 7–10; Žalm 106:19, 20)
14, 15. (a) Proč Izraelité neměli žádnou omluvu pro to, že se stali zapomnětlivými posluchači? (b) Co budeme dělat v souvislosti s Jehovovými příkazy, jestliže jsme rozhodnuti nestat se zapomnětlivými posluchači?
14 Bylo by velmi neobvyklé, kdyby se někdo ze svědků Jehovových připojil k nějakému falešnému náboženství. Někteří křesťané však sice mohou zůstávat ve sboru, ale mohou zavrhovat Jehovovo vedení v jiných ohledech. Příslušníci izraelského národa neměli žádnou omluvu pro to, že se stali zapomnětlivými posluchači. Slyšeli Deset přikázání a byli přítomni ve chvíli, kdy jim Mojžíš předal Boží příkaz: „Neuděláte si vedle mne stříbrné bohy a neuděláte si zlaté bohy.“ (2. Mojžíšova 20:18, 19, 22, 23) Izraelité však přesto uctívali zlaté tele.
15 Ani my bychom neměli žádnou odůvodněnou omluvu pro to, kdybychom se stali zapomnětlivými posluchači. V Písmu máme pokyny od Boha, které se týkají mnoha oblastí života. Jehovovo slovo například konkrétně odsuzuje to, že si někdo půjčuje a nesplácí. (Žalm 37:21) Dětem je přikázáno, aby poslouchaly své rodiče, a od otců se očekává, že budou své děti vychovávat v „Jehovově myšlenkovém usměrňování“. (Efezanům 6:1–4) Svobodní křesťané dostávají pokyn, aby do manželství vstupovali „pouze v Pánu“, a Božím služebníkům, kteří jsou v manželství, Bible říká: „Manželství ať je pro všechny počestné a manželské lože ať je neposkvrněné, neboť Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky.“ (1. Korinťanům 7:39; Hebrejcům 13:4) Jestliže jsme rozhodnuti, že se nestaneme zapomnětlivými posluchači, pak tyto a další příkazy od Boha budeme brát velmi vážně a přizpůsobíme se jim.
16. Jaké následky mělo uctívání telete?
16 Jehova nepřijal pokus Izraelitů o to, že ho budou uctívat podle svých vlastních podmínek. Naopak, 3 000 Izraelitů bylo zničeno, pravděpodobně proto, že při vzpouře v podobě uctívání zlatého telete hráli významnou úlohu. Další provinilci byli postiženi ranou od Jehovy. (2. Mojžíšova 32:28, 35) To je významné poučení pro všechny, kdo sice čtou Boží slovo, ale sami si vybírají, co budou poslouchat.
„Prchejte před smilstvem“
17. Na kterou událost poukazují slova v 1. Korinťanům 10:8?
17 Na jednu z oblastí, v níž by tělesné touhy mohly vést k duchovní zapomnětlivosti, poukazuje Pavel, když říká: „Ani nesmilněme, jako někteří z nich se dopustili smilstva, jen aby jich padlo v jednom dnu dvacet tři tisíce.“ (1. Korinťanům 10:8) Zde Pavel mluví o tom, co se stalo na Moabských pláních v době, kdy se čtyřicetileté putování Izraelitů pustinou chýlilo ke konci. Krátce předtím Jehova Izraelitům pomohl při dobývání zemí východně od Jordánu, ale mnoho příslušníků národa prokázalo, že jsou zapomnětliví a nevděční. Na hranicích Zaslíbené země byli vlákáni do sexuální nemravnosti a nečistého uctívání Baala z Peoru. Asi 24 000 jich padlo, mezi nimi i tisíc mužů, kteří tuto vzpouru podnítili. (4. Mojžíšova 25:9)
18. Jaké chování může vést k sexuální nemravnosti?
18 Jehovův lid je dnes dobře znám svými vysokými mravními měřítky. Když jsou však někteří křesťané v pokušení dopustit se sexuální nemravnosti, přestávají myslet na Boha a jeho zásady. Stávají se zapomnětlivými posluchači. Zpočátku se pokušení nemusí týkat samotného smilstva. Může jít o to, že se křesťan začne ze zvědavosti dívat na pornografii, že si bude libovat v nevhodném žertování nebo flirtování nebo že bude pěstovat úzké společenství s lidmi, kteří jsou morálně slabí. Všechny tyto věci už dovedly křesťany k nemravnému jednání. (1. Korinťanům 15:33; Jakub 4:4)
19. Jaká biblická rada nám pomáhá ‚prchat před smilstvem‘?
19 Jsme-li v pokušení zaplést se do nemravnosti, nesmíme přestat myslet na Jehovu. Naopak, musíme se řídit připomínkami, které Jehova dává ve svém Slově. (Žalm 119:1, 2) Většina z nás, křesťanů, se ze všech sil snaží, aby zůstali mravně čistí, ale má-li člověk dělat to, co je správné v Božích očích, vyžaduje to neustálé úsilí. (1. Korinťanům 9:27) Křesťanům v Římě Pavel napsal: „Vaší poslušnosti si povšimli všichni. Proto se z vás raduji. Chci však, abyste byli moudří v tom, co je dobré, ale nevinní v tom, co je zlé.“ (Římanům 16:19) Podobně jako bylo 24 000 Izraelitů usmrceno za své hříchy, tak i smilníci a další provinilci brzy zažijí Jehovův nepříznivý rozsudek. (Efezanům 5:3–6) Nesmíme se stát zapomnětlivými posluchači, ale naopak musíme dál ‚prchat před smilstvem‘. (1. Korinťanům 6:18)
Vždy si važme toho, co nám Jehova opatřuje
20. Jak Izraelité zkoušeli Jehovu a k čemu to vedlo?
20 Velká většina křesťanů nikdy nepodlehne sexuální nemravnosti. Musíme však být opatrní a nejednat způsobem, který by vyústil v soustavné reptání, jež by mohlo vést k Božímu neschválení. Pavel nás vybízí: „Ani nezkoušejme Jehovu, jako ho zkoušeli někteří z [Izraelitů], jen aby byli zahubeni hady. Ani nereptejme, právě jako někteří z nich reptali, jen aby byli zahubeni ničitelem.“ (1. Korinťanům 10:9, 10) Izraelité reptali proti Mojžíšovi a Áronovi — ano, dokonce proti samotnému Bohu — a stěžovali si na mannu, kterou jim Jehova zázračně opatřoval. (4. Mojžíšova 16:41; 21:5) Uráželo snad Jehovu jejich reptání méně než jejich smilstvo? Biblická zpráva ukazuje, že mnoho těch, kdo reptali, bylo usmrceno hady. (4. Mojžíšova 21:6) Při jedné dřívější situaci bylo zabito více než 14 700 vzpurných reptalů. (4. Mojžíšova 16:49) Nezkoušejme tedy Jehovovu trpělivost tím, že bychom se na to, co nám Bůh opatřuje, dívali s neúctou.
21. (a) K napsání jaké vybídky byl Pavel inspirován? (b) Jak můžeme být podle slov u Jakuba 1:25 opravdu šťastní?
21 Ve svém dopise spolukřesťanům uzavírá Pavel řadu varování vybídkou: „To je postihovalo jako příklady a ty byly napsány pro výstrahu nám, na které přišly konce systémů věcí. Proto ať si ten, kdo si myslí, že stojí, dá pozor, aby nepadl.“ (1. Korinťanům 10:11, 12) Podobně jako Izraelitům i nám Jehova mnoha způsoby žehná. Nebuďme však jako Izraelité a nikdy nezapomeňme na ty dobré věci, které pro nás Bůh dělá, a nikdy si jich nepřestaňme vážit. Když nás tíží úzkostné životní starosti, uvažujme o úžasných slibech zapsaných v Božím slově. Pamatujme na náš drahocenný vztah k Jehovovi a dále vykonávejme dílo, které nám bylo svěřeno a při kterém kážeme o Království. (Matouš 24:14; 28:19, 20) Takové jednání nám jistě přinese pravé štěstí, protože Písmo slibuje: „Kdo se ... zahledí do dokonalého zákona, který patří ke svobodě, a kdo na něm trvá, ten bude šťastný, když to bude dělat, protože se nestal zapomnětlivým posluchačem, ale činitelem skutku.“ (Jakub 1:25)
Jak byste odpověděli?
• Co by mohlo způsobit, že bychom se stali zapomnětlivými posluchači?
• Proč je tak důležité naprosto poslouchat Boha?
• Jak můžeme ‚prchat před smilstvem‘?
• Jak bychom měli pohlížet na to, co nám Jehova opatřuje?
[Obrázek na straně 15]
Izraelité zapomněli na mocné skutky, které pro ně Jehova udělal
[Obrázek na straně 16]
Jehovův lid je rozhodnut dodržovat vysoká mravní měřítka