Spiritismus

Definice: Víra, že duchovní část člověka přežívá smrt hmotného těla a může se dorozumívat s živými, zpravidla prostřednictvím osoby, jež slouží jako médium. Někteří lidé věří, že každý hmotný předmět a všechny přírodní jevy mají ducha, který v nich přebývá. Čarodějnictví je používání moci, o níž se přiznává, že je od zlých duchů. Všechny formy spiritismu jsou v Bibli přísně odsouzeny.

Je skutečně možné, aby se člověk dorozumíval s „duchem“ zemřelé milované osoby?

Kaz. 9:5, 6, 10: „Živí si totiž uvědomují, že zemřou; ale mrtví, ti si neuvědomují naprosto nic. . . Také již zanikla jejich láska i jejich nenávist i jejich žárlivost, a na neurčitý čas již nemají podíl na ničem, co se musí dělat pod sluncem. Všechno, co chce činit tvá ruka, konej právě svou silou, protože není práce ani vymýšlení ani poznání ani moudrost v šeolu, v místě, k němuž jdeš.“

Ezek. 18:4, 20: „Duše, která hřeší — ta zemře.“ (Duše tedy není nic, co by přežilo smrt těla a s čím by se poté mohli dorozumívat živí lidé.)

Žalm 146:4: „Jeho duch vychází, on jde zpět do své zemské půdy; v ten den opravdu zanikají jeho myšlenky.“ (Když se říká, že duch „vychází“ z těla, je to jen jiný způsob, jak říci, že životní síla přestala být činná. Takže po smrti člověka jeho duch neexistuje jako nehmotná bytost, která může myslet a uskutečňovat plány mimo tělo. Není to něco, s čím by se mohli živí dorozumívat po smrti člověka.)

Viz také strany 297–299 pod nadpisem „Smrt“.

Nenaznačuje Bible, že král Saul hovořil s prorokem Samuelem po jeho smrti?

Zpráva se nalézá v 1. Samuelově 28:3–20. Verše 13, 14 ukazují, že Saul osobně Samuela neviděl, ale jen z popisu, který dalo spiritistické médium, usoudil, že ono vidí Samuela. Saul si nesmírně přál věřit, že je to Samuel, a tak se nechal oklamat. Verš 3 říká, že Samuel byl mrtev a pohřben. Texty citované pod předcházejícím mezititulkem objasňují, že žádná část Samuela nežila v jiné říši a se Saulem se nemohla dorozumívat. Hlas, který předstíral, že je Samuelův, patřil podvodníkovi.

S kým se vlastně dorozumívají ti, kdo se pokoušejí mluvit s mrtvými?

Pravda o stavu mrtvých je v Bibli jasně oznámena. Ale kdo se snažil oklamat první lidskou dvojici ohledně smrti? Satan popřel Boží výstrahu, že neposlušnost povede ke smrti. (1. Mojž. 3:4; Zjev. 12:9) Časem se stalo zjevným, že lidé opravdu umírají, jak řekl Bůh. Logicky vzato, kdo je tedy odpovědný za výmysl, že lidé vlastně neumírají, ale že nějaká duchovní část člověka přežívá smrt těla? Takový klam se hodí Satanu Ďáblovi, kterého Ježíš popsal jako ‚otce lži‘. (Jan 8:44; viz také 2. Tesaloničanům 2:9, 10.) Víra, že mrtví žijí v jiné říši a že s nimi můžeme navázat spojení, lidstvu neprospěla. Naopak, Zjevení 18:23 říká, že prostřednictvím spiritistických zvyků Velkého Babylóna „byly zavedeny na scestí všechny národy“. Spiritistická praxe ‚rozmlouvání s mrtvými‘ je vlastně podvod, jenž může lidi uvést do styku s démony (anděly, kteří se stali sobeckými vzbouřenci proti Bohu), a často vede k tomu, že člověk slyší nevítané hlasy a je pronásledován těmito ničemnými duchy.

Je škodlivé hledat uzdravení nebo ochranu prostřednictvím spiritismu?

Gal. 5:19–21: „Skutky těla jsou zjevné, totiž smilstvo, nečistota, nevázané chování, modlářství, provozování spiritismu. . . Pokud jde o tyto věci, předem vás varuji, stejně jako jsem vás předem varoval, že ti, kteří provádějí takové věci, nezdědí Boží království.“ (Uchylovat se o pomoc ke spiritismu znamená, že člověk věří Satanovým lžím o smrti; hledá radu u lidí, kteří se snaží čerpat sílu od Satana a jeho démonů. Takový člověk se tedy ztotožňuje se zatvrzelými nepřáteli Jehovy Boha. Každý, kdo setrvá při takovém způsobu jednání, utrpí trvalou škodu, místo aby dostal skutečnou pomoc.)

Luk. 9:24: „Kdokoli chce totiž zachránit svou duši [neboli život], ztratí ji; kdokoli však ztrácí svou duši kvůli mně [protože je následovníkem Ježíše Krista], ten ji zachrání.“ (Jestliže někdo vědomě poruší jasně vyjádřené příkazy Božího slova ve snaze ochránit nebo zachovat si svůj přítomný život, ztratí vyhlídku na věčný život. Jak by to bylo pošetilé!)

2. Kor. 11:14, 15: „Sám Satan se stále proměňuje v anděla světla. Není tudíž nic velikého, jestliže se jeho služebníci také stále proměňují ve služebníky spravedlnosti.“ (Neměli bychom se tedy nechat svést, když se nějaké věci vykonané prostřednictvím spiritismu zdají dočasně prospěšné.)

Viz také strany 369–373, „Uzdravování“.

Je moudré uchylovat se ke spiritistickým prostředkům, abychom se dozvěděli, co skrývá budoucnost, nebo abychom si zajistili zdar nějakého podnikání?

Iz. 8:19: „V případě, že by vám říkali: ‚Obraťte se na spiritistická média nebo na ty, kteří mají ducha předpovídání, kteří pípají a tlumeným tónem pronášejí výroky‘ — neměl by se každý lid obracet na svého Boha?“

3. Mojž. 19:31: „Neobracejte se k spiritistickým médiím a neraďte se s těmi, kteří z povolání předpovídají události, abyste se jimi neznečistili. Já jsem Jehova, váš Bůh.“

2. Král. 21:6: „[Král Manase] provozoval magii a vyhlížel znamení a nadělal spiritistická média a ty, kteří z povolání předpovídají události. Ve velkém měřítku činil to, co bylo špatné v Jehovových očích, aby ho urážel.“ (Takové spiritistické praktiky ve skutečnosti znamenaly obracet se o pomoc k Satanovi a jeho démonům. Není divu, že to bylo „špatné v Jehovových očích“ a že za to Jehova Manaseho přísně potrestal. Ale když Manase činil pokání a zanechal těch špatných zvyklostí, Jehova mu požehnal.)

Mohou uškodit hry, při nichž se používá nějakého způsobu věštby, nebo když se hledá smysl zdánlivě dobrého znamení?

5. Mojž. 18:10–12: „Neměl by se v tobě najít nikdo, kdo. . . používá věštění, kdo provozuje magii, ani nikdo, kdo hledá znamení, ani kouzelník, ani ten, kdo spoutává jiné zaklínáním, ani nikdo, kdo se radí se spiritistickým médiem nebo s tím, kdo z povolání předpovídá události, ani nikdo, kdo se dotazuje mrtvých. Každý, kdo tyto věci dělá, je totiž něčím odporným Jehovovi.“ (Věštění se snaží odhalovat skryté poznání nebo předpovídat události ne zkoumáním, ale výkladem znamení či pomocí nadpřirozených sil. Jehova mezi svými služebníky takovou činnost zakázal. Proč? Všechno to může vést ke styku s nečistými duchy neboli démony, nebo k tomu, že se nečistí duchové mohou člověka zmocnit. Pěstovat něco takového by bylo hrubou nevěrou vůči Jehovovi.)

Sk. 16:16–18: „Potkala [nás] nějaká služka, která měla ducha, démona věštby. Opatřovala svým pánům velký zisk tím, že provozovala umění předpovídat.“ (Je očividné, že žádný, kdo miluje spravedlnost, by se neradil s takovým zdrojem informací ani ve vážné věci, ani ve hře. Pavla její vykřikování omrzelo a nařídil duchu, aby z ní vyšel.)

Mohou na sebe vzít ničemní duchové lidskou podobu?

Za Noemových dnů na sebe neposlušní andělé opravdu brali lidskou podobu. Ženili se, a měli dokonce děti. (1. Mojž. 6:1–4) Ale když přišla potopa, byli tito andělé přinuceni vrátit se do duchovní říše. Juda 6 o nich říká: „Anděly, kteří si neudrželi své původní postavení, ale opustili své vlastní správné obydlí, uchoval s věčnými pouty v husté tmě k soudu velikého dne.“ Nejenže je Bůh snížil a oddělil od jejich bývalých nebeských výsad a uvrhl je do husté tmy, pokud jde o Jehovova předsevzetí, ale zmínka o poutech naznačuje, že je omezil. V čem? Zřejmě v tom, že nemohou na sebe brát hmotná těla, aby mohli mít styky se ženami jako před potopou. Bible podává zprávu, že věrní andělé se jako Boží poslové zhmotňovali, když konali své povinnosti, a to až do prvního století n. l. Ale ti andělé, kteří zneužili své dary, byli po potopě zbaveni schopnosti přijmout lidskou podobu.

Je však zajímavé, že démoni zřejmě mohou dávat lidem vidění a že to, co lidé vidí, se může jevit jako skutečné. Když Ďábel pokoušel Ježíše, zřejmě použil takových prostředků, aby Ježíšovi ukázal „všechna království světa a jejich slávu“. — Mat. 4:8.

Jak může být někdo osvobozen od vlivu spiritismu?

Přísl. 18:10: „Jehovovo jméno je silná věž. Do ní utíká spravedlivý a je chráněn.“ (To neznamená, že Boží osobní jméno slouží jako zaklínadlo proti zlému. „Jméno“ Jehovy představuje samotnou jeho Osobu. Jsme chráněni, když Jehovu poznáme a plně se na něho spolehneme, podřídíme se jeho autoritě a posloucháme jeho příkazy. Jestliže to děláme a pak voláme o pomoc a použijeme přitom jeho osobního jména, poskytne ochranu, kterou slíbil ve svém Slově.)

Mat. 6:9–13: „Budete se tedy modlit takto: ‚. . . Neuveď nás do pokušení, ale osvoboď nás od toho ničemného.‘“ Musíš také ‚vytrvávat v modlitbě‘. (Řím. 12:12) (Bůh vyslýchá modlitby lidí, kteří opravdu chtějí poznat pravdu a uctívat ho způsobem, který se mu líbí.)

1. Kor. 10:21: „Nemůžete se účastnit ‚Jehovova stolu‘ a stolu démonů.“ (Ti, kdo si přejí Jehovovo přátelství a ochranu, musí zanechat vší účasti na spiritistických schůzkách. V souladu s příkladem zaznamenaným ve Skutcích 19:19 je také důležité, aby zničili nebo náležitě odstranili všechny předměty, které jsou jejich vlastnictvím, a mají něco společného se spiritismem.)

Jak. 4:7: „Podřiďte se tedy Bohu, ale postavte se proti Ďáblu, a uprchne od vás.“ (Proto se pilně poučuj o Boží vůli a uplatňuj ji ve svém životě. Když tě bude láska k Bohu posilovat proti strachu z člověka, pevně odmítneš podílet se na jakýchkoli zvycích, které se vztahují ke spiritismu, a neuposlechneš žádných pravidel, která by určil nějaký spiritista.)

Oblékni „úplnou výzbroj od Boha“, jež je popsána v Efezanům 6:10–18, a horlivě udržuj každou její součást v dobrém stavu.