Šťastní jsou ti, kteří správně užívají své moci
„Jehova je pomalý k hněvu a velký v moci, a Jehova se rozhodně nezdrží potrestání.“ — Nahum 1:3.
1. Proč není důvodem k vychloubání, má-li někdo nějaký druh moci?
JE mnoho druhů moci, které mohou inteligentní tvorové správně uplatňovat. Na základě přirozených schopností nebo v důsledku okolností snad máme určitou zvláštní moc některého druhu. Je to však důvod k pýše? Rozhodně ne. Co čteme u Jeremjáše 9:23? „Ať se moudrý nechlubí svou moudrostí, ať se bohatýr nechlubí svou bohatýrskou silou, ať se boháč nechlubí svým bohatstvím.“ („EP“) Proč ne? Apoštol Pavel nám dobře odpovídá v 1. Korinťanům 4:7: „Vždyť kdo působí, že se odlišuješ od jiného? Máš vskutku něco, co jsi nepřijal? Jestliže jsi to skutečně přijal, proč se chlubíš, jako kdybys to nepřijal?“
2. Proč musíme dávat pozor, pokud jde o užívání moci?
2 Proč musíme dávat pozor, abychom nezneužívali moc, kterou snad máme? Protože „sklon lidského srdce je špatný od jeho mládí“. (1. Mojžíšova 8:21) Všichni máme tento vrozený sklon k sobectví, a proto musíme dávat neustále pozor, abychom správně užívali jakékoli moci, kterou máme. Jeden básník kdysi řekl, že není žádný poklad bez stínu starosti a žádná moc bez skryté nástrahy. Ano, následkem zděděné nedokonalosti je stále ještě sklon užívat moci sobeckým způsobem.
JEHOVA — MOCNÝ, ALE TÉŽ MOUDRÝ A SPRAVEDLIVÝ
3. Jaké druhy moci má Jehova?
3 Sám stvořitel, Jehova Bůh, nám poskytuje znamenitý, ano dokonalý příklad, pokud jde o užívání moci. Není ukvapený, ale je pomalý k hněvu, i když je nutné, aby použil své moci k potrestání. (Nahum 1:3) Nikdo nemá větší moc než Bůh, a proto o něm mluvíme jako o všemocném, Všemohoucím Bohu. On sám na sebe právem uplatňuje titul „Všemohoucí“. (1. Mojžíšova 17:1) Má plnou moc nejen v tom smyslu, že má neomezenou sílu, ale má také nejvyšší moc, protože má veškerou pravomoc v postavení svrchovaného Pána vesmíru, který stvořil. Proto si nikdo nemůže dovolit „zarazit jeho ruku nebo. . . říci: ‚Co děláš?‘ “ — Daniel 4:35.
4. Proč je moudré bát se Jehovy?
4 Jehova Bůh je všemohoucí, a proto je moudré, jestliže se bojíme vyvolat jeho nelibost. Ano, „bázeň před Jehovou je počátek moudrosti a poznání Nejsvětějšího, to je porozumění“. (Přísloví 9:10) Pavel nás varuje, abychom nepodněcovali Jehovu Boha k žárlivosti tím, že bychom se věnovali nějakému způsobu modloslužby. Nebo „jsme snad silnější, než je on“? Rozhodně ne! (1. Korinťanům 10:22) A přece všichni, kteří svévolně porušují Boží spravedlivé příkazy, jednají, jako by byli silnější než Jehova. Tuto myšlenku ještě Pavel zdůrazňuje slovy: „Vždyť náš Bůh je také stravující oheň.“ — Hebrejcům 12:29.
5. Proč nemusíme mít chorobný strach z Jehovovy všemohoucnosti?
5 Tyto skutečnosti by nás mohly naplňovat chorobným strachem nebo hrůzou, kdyby Jehova Bůh dokonale nevyrovnával svou absolutní moc třemi svými dalšími hlavními vlastnostmi: moudrostí, spravedlností a láskou. Jestliže uplatňuje svou moc k vykonání trestu, jedná vždy v souladu s těmito vlastnostmi. Například potopa za dnů Noemových byla opravdu velkým projevem Jehovovy moci. Projevil však Bůh tuto moc nespravedlivě nebo bez lásky? Rozhodně ne! Jednání lidstva bylo tak zkažené, že Bůh cítil v srdci bolest nad tím, co viděl. (1. Mojžíšova 6:5–11) Tito ničemní lidé před potopou zneužívali Božího požehnání, a proto od nich právem zemi očistil, zejména proto, že nevěnovali pozornost varování Noema, „kazatele spravedlnosti“. — 2. Petra 2:5.
6. Co je patrné z Jehovova jednání se Sodomou a Gomorou?
6 Když se obyvatelé Sodomy a Gomory projevili jako neomluvitelně zvrácení hříšníci, kteří neužívali Jehovových požehnání, jež měli, protože patřili k lidstvu, rozhodl Jehova, že tito obyvatelé mají být zničeni. Jehova projevil ohled ke svému příteli Abrahamovi a řekl tomuto muži víry o svém předsevzetí se Sodomou a Gomorou. Abraham si zřejmě myslel, že by to bylo velké zneužití moci, a proto se zeptal Jehovy: „Neudělá soudce celé země to, co je správné?“ Abraham se však mýlil. Nakonec musel připustit, že Jehovův výnos byl opravdu spravedlivý, protože se v těch dvou městech nenašlo ani deset spravedlivých duší. To jistě ukazuje, jak velice dbá Jehova Bůh o to, aby užíval své moci podle práva. — 1. Mojžíšova 18:17–33; Izajáš 41:8.
7. Proč se faraón zasloužil, aby Jehova projevil svou moc a potrestal ho?
7 Když později přišel Jehovův čas, aby osvobodil Izraelity z nespravedlivého otroctví v Egyptě, dal faraónovi příležitost, aby s ním spolupracoval. To by nezpůsobilo faraónovi ani jeho lidu žádnou škodu. Ale tento panovník povýšeně a tvrdošíjně odmítl splnit Jehovovu žádost. Proto ukázal Bůh faraónovi jeden projev své moci za druhým, když seslal na Egypt deset ran. (2. Mojžíšova 9:16) Nakonec dovolil faraón Izraelitům, aby vyšli, ale pak dále tvrdošíjně vyzýval Jehovu tím, že Izraelity pronásledoval. Jehova tudíž použil právem své veliké moci a zničil faraóna i jeho vojska v Rudém moři. (Žalm 136:15) Povšimněme si, že Jehova v každém z těchto případů použil své velké moci také k tomu, aby uchránil své věrné služebníky: Noema a jeho rodinu, Lota a jeho dvě dcery a také izraelský národ. — 1. Mojžíšova 19:16.
8. Z jakého vážného důvodu jednal Jehova uvedeným způsobem se Senacheribem?
8 O staletí později, ve dnech krále Ezechjáše, projevil Jehova Bůh svou velkou moc velice působivě a spravedlivě, když asyrský monarcha Senacherib ohrožoval Jeruzalém. Jehovův lid, v čele s bohabojným a věrně oddaným králem Ezechjášem, se úpěnlivě modlil k Jehovovi o pomoc. Věrně mu sloužili, a proto Jehova zapůsobil v jejich prospěch. Posel krále Senacheriba naproti tomu chlubně prohlašoval: ‚Nenaslouchejte Ezechjášovi, aby vás Ezechjáš nezlákal slibem, že vás Jehova vysvobodí. Byli snad bohové ostatních národů schopni vysvobodit svůj lid z ruky Senacheribovy? Protože to nebyl schopen učinit žádný z těchto bohů, proč si představujete, že Jehova bude schopen vás osvobodit?‘ (Izajáš 36:13–20) Pro takové vychloubání musel Bůh prostě projevit svou velkou moc, takže v jediné noci padlo 185 000 vojáků. Tím dokázal, že byl opravdu rozdíl mezi bohy národů a Jehovou.
9. Které další příklady toho, že Jehova užíval své moci s rozvahou, můžeme uvést?
9 Uvažuj ještě o několika dalších z mnoha příkladů, které by bylo možné uvést. Když Jehova ranil Miriam malomocenstvím, byl to naprosto spravedlivý a moudrý projev jeho moci. Miriam si zasloužila takový trest, protože mluvila velmi opovážlivě proti svému bratrovi Mojžíšovi, kterého jmenoval Bůh. (4. Mojžíšova 12:1–15) K něčemu podobnému došlo, když král Uzijáš bezostyšně vnikl do chrámové svatyně, opovážil se obětovat kadidlo na zlatém oltáři a ve své pýše se od toho nedal levitskými kněžími odradit. Jehova projevil svou moc tím, že krále právem postihl malomocenstvím. (2. Paralipomenon 26:16–21) Jejich hříchy nebyly stejného stupně, a proto je Jehova potrestal odlišně: malomocenství, jímž byla postižena Miriam, bylo dočasné, ale Uzijáš zemřel jako malomocný. Z toho vidíme, že Jehova vždy dbá na to, aby užíval své moci moudře a spravedlivě, přičemž je schopen uchránit věrné, kteří jej milují, a zničit zlé. — Žalm 145:20.
PŘÍKLAD JEŽÍŠE KRISTA
10, 11. Které případy ukazují, že Ježíš dával pozor, aby užíval své moci správně?
10 Boží Syn byl v používání moci opravdu znamenitým napodobitelem svého Otce. Jedním z prvních příkladů byla situace, když se s ním satan přel o Mojžíšovo tělo. Logos by byl mohl satana velice přísně pokárat. Avšak Logos se toho zdržel, aby pokárání přišlo od samotného Jehovy Boha. — Juda 8, 9.
11 První pokušení, s nímž satan přistoupil v pustině k Ježíšovi, souviselo se zneužitím moci. Satan pokoušel Ježíše, aby použil své nadpřirozené moci k sobeckému účelu, aby přeměnil kameny v potravu. To bylo velké pokušení, protože Ježíš nic nejedl čtyřicet dnů, a „pocítil hlad“. Satan předložil toto pokušení tak, aby Ježíše vlákal do pasti a přiměl jej k sobeckému jednání; začal totiž slovy: „JESTLIŽE jsi Boží syn, řekni těmto kamenům, ať se stanou chleby.“ Bezpochyby doufal, že Ježíš odpoví: ‚Ovšem, jsem Boží syn, a dokážu to tím, že tyto kameny proměním v chléb.‘ Ježíš však nepodlehl pokušení a nedal se přimět k sobeckému nebo pošetilému jednání. Odpověděl: „Člověk bude žít nejen z chleba, ale z každého výroku, který vychází Jehovovými ústy.“ (Matouš 4:1–4) Nevšímal si vyjádřené pochybnosti, zda je vůbec Božím synem, a odmítl zneužít moci, kterou mu Bůh svěřil.
12. Jak ukázal Ježíš ještě, že netoužil po moci?
12 Když Ježíš Kristus později nakrmil 5 000 mužů a mnoho žen a dětí, chtěli jej Židé učinit králem. Kdyby byl přijal jejich nabídku, byl by zneužil moci, která mu umožňovala ovlivňovat lidi působením zázraků. Věděl, že musí zůstat neutrální, pokud jde o světskou politiku, a čekat, až mu Jehova Bůh dá království. (Jan 6:1–15) Ještě později, když jej přišla lůza zatknout, byl by mohl požádat o 12 legií andělů a tak zabránit svému zatčení. To by však bylo zneužití moci, protože vůle jeho Otce byla, aby se podřídil. — Matouš 26:39, 53.
JINÍ, KTEŘÍ NEZNEUŽILI SVÉ MOCI
13, 14. a) Jakým příkladným způsobem dal Gideon najevo, že neprahne po moci? b) Jaký dobrý příklad dal zpočátku král Saul?
13 K nedokonalým lidem, kteří odolali pokušení a nezneužili své moci, patřil soudce Gideon. Když osvobodil Izrael z ruky Midiana, chtěl jej lid učinit svým králem. Gideon odmítl a správně prohlásil: „Já nad vámi nebudu panovat, ani můj syn nad vámi nebude panovat. Bude nad vámi panovat Jehova.“ Ano, stále ještě zde byla skromnost, kterou projevoval již na samém začátku své soudcovské dráhy. A v Gideonově odpovědi se zrcadlil i názor samotného Jehovy Boha na to, zda má mít Izrael lidského krále. Poznáváme to ze způsobu, jak Bůh odpověděl v době proroka Samuela na přání Izraelitů, aby měli krále. — Soudců 8:23; 6:12–16; 1. Samuelova 8:7.
14 Ale když však byl přesto vybrán král, dával Saul nejprve znamenitý příklad tím, že se zdráhal užívat moci. Někteří neužiteční muži říkali: „ ‚Jak nás tenhle zachrání?‘ Pohrdli jím tudíž a nepřinesli mu žádný dar. Ale on zůstával jako ten, kdo oněměl.“ Ve své královské moci byl by mohl jednat prudce, ale nejednal tak. Když Saul zvítězil nad Amonity, domnívali se někteří z jeho lidí, že by to mohla být vynikající příležitost k odplatě těm, kteří Saulem předtím pohrdali. Proto mu řekli: „Kdo to říká: ‚Saul — on má být nad námi králem?‘ Vydejte ty muže, abychom je usmrtili.“ Saul si však myslel něco jiného. Odpověděl: „Tohoto dne by neměl být usmrcen žádný muž, protože dnes Jehova vykonal záchranu v Izraeli.“ Vidíme, že Saul začal dobře a byl pokorný. (1. Samuelova 9:21, 10:20–23, 27, 11:12, 13) Je však smutné, že začal své královské moci zneužívat, a proto špatně skončil. — 1. Samuelova 28:6; 31:3–6.
15, 16. a) Jaké svědectví o užívání své soudcovské moci mohl dát soudce Samuel? b) Jaký podobný příklad poskytl král David?
15 Samuel, prorok, který také soudil Izrael, dal znamenitý příklad. Bůh ho používal podivuhodným způsobem již od jeho nejútlejšího mládí. Samuel soudil svůj lid spravedlivě a působil k jeho osvobození. Využíval někdy svého postavení k dosažení sobeckého zisku? Nikdy! Ve své řeči na rozloučenou řekl svému lidu: „Hle, naslouchal jsem vašemu hlasu ve všem, co jste mi řekli, abych totiž způsobil, aby nad vámi vládl král. . . Tady jsem. Odpovězte proti mně před Jehovou a před jeho pomazaným: Komu jsem vzal býka nebo komu jsem vzal osla nebo koho jsem ošidil nebo koho jsem zdrtil nebo z čí ruky jsem přijal peníze za mlčení, abych si v nich schoval oči?“ Jeho lid musel připustit, že Samuel jednal ve všech těchto věcech bezúhonně. Ve svém soudcovském postavení nezneužil své moci. — 1. Samuelova 12:1–5.
16 Neměli bychom ani přehlížet znamenitý příklad Davidův. Dvakrát měl ve své moci krále Saula a mohl jej zabít. David si mohl myslet: ‚Saul prahne po mém životě, takže buď on, nebo já.‘ Nebo mohl sobecky uvažovat: ‚Samuel mne pomazal, abych byl budoucím králem Izraele, a právě tímto způsobem se to nakonec musí stát. Proč ne teď?‘ Nikoli, David trpělivě čekal, dokud nenadešel pro Jehovu čas, aby mu dal království. (1. Samuelova 24:1–22; 26:1–25) Když se však David stal králem, dvakrát své moci zneužil: když přivodil smrt Urijášovu a když dal sečíst izraelské vojsko. — 2. Samuelova 11:15; 24:2–4, 12–14.
17. Jak ukázal Pavel, že nebyl nikdy chamtivý a nezneužíval své moci?
17 Mezi následovníky Ježíše Krista dal v tomto ohledu znamenitý příklad apoštol Pavel. Od sborů, jimž sloužil, mohl vyžadovat podporu. Ale nevyužil toho. Řekl starším z Efezu: „Nedychtil jsem po stříbře nebo po zlatě ani oděvu žádného člověka. Sami víte, že tyto ruce sloužily potřebám mým i těch, kteří byli se mnou.“ (Skutky 20:33, 34) Když apoštol psal sboru v Korintu, vyjádřil se v tomto směru ještě důrazněji. (1. Korinťanům 9:1–18) Měl právo zříci se světské práce. Nebo slouží voják na své náklady? Což neřekl Mojžíš, že býkovi, který mlátí obilí, se nemá nasazovat náhubek? Pavel však vysvětlil: „Nepoužil jsem. . . ani jediné z těchto opatření.“ Co mu bylo odměnou? „Když oznamuji dobré poselství, že předkládám dobré poselství bezplatně, abych nezneužil svou autoritu vůči dobrému poselství.“
18. a) Jaký postoj bychom měli zaujmout, když vidíme, jak Jehova znamenitě užívá své moci? b) Proč lze říci, že jsou šťastní ti, kteří jej v tomto ohledu napodobují?
18 Opravdu může být řečeno: ‚Šťastní jsou všichni, kteří nezneužívají své moci.‘ Jak vynikající jméno má Jehova Bůh, protože dává tak znamenitý příklad a svou všemohoucnost vždy vyrovnává svými ostatními vlastnostmi, moudrostí, spravedlností a láskou! Můžeme tedy říci se žalmistou Davidem: „Žehnej Jehovovi, má duše, ano všechno ve mně, jeho svatému jménu.“ (Žalm 103:1) Všichni, kteří se řídí Jehovovým příkladem a správně užívají své moci, jsou opravdu šťastní. Biblické příklady, o nichž jsme uvažovali, dokazují, že i my můžeme správně užívat své moci, kterou máme, i když jsme nedokonalí lidé. Jednáme-li tak, můžeme mít nejen čisté svědomí, ale můžeme také získat Boží schválení a úctu lidí ve svém okolí.
Můžeš si vzpomenout?
◆ Proč je rada ohledně zneužívání moci potřebná?
◆ Které příklady ukazují, že Jehova Bůh správně užívá své moci?
◆ Proč lze říci, že Ježíš dával pozor, aby své moci nezneužíval?
◆ Které osoby z Hebrejských písem dokázaly, že nezneužívaly moci?
◆ Jak dal apoštol Pavel příklad v užívání moci?
[Obrázky na straně 7]
Bůh právem projevil svou moc:
při potopě
nad Sodomou a Gomorou
u Rudého moře