Patnáctá kapitola
Naslouchejme radě, přijímejme ukázňování
1. (a) Proč každý z nás potřebuje radu a ukázňování? (b) O jaké otázce bychom měli přemýšlet?
‚VŠICHNI mnohokrát klopýtáme,‘ říká Bible v Jakubovi 3:2. Můžeme si vzpomenout na mnoho situací, kdy jsme selhali a nebyli jsme takovými lidmi, jakými bychom měli podle Božího slova být. Uznáváme tedy, že Bible má pravdu, když říká: „Naslouchej radě a přijímej ukázňování, abys v budoucnosti zmoudřel.“ (Přísloví 19:20) Nepochybně jsme ve svém životě již udělali určité změny, abychom ho uvedli do souladu s biblickým učením. Jak ale reagujeme, jestliže nám jiný křesťan dává radu ke konkrétní záležitosti?
2. Co bychom měli dělat, když dostáváme osobní radu?
2 Někdo reaguje tak, že se snaží ospravedlnit sám sebe, zlehčit závažnost situace nebo svalit vinu na jiné. Lepší však je vyslechnout radu a uplatnit ji. (Hebrejcům 12:11) Nikdo by samozřejmě neměl od druhých očekávat dokonalost ani by jim neměl neustále dávat rady kvůli malichernostem nebo záležitostem, které Bible ponechává na osobním rozhodnutí. Také se může stát, že ten, kdo dává radu, nezvážil všechny okolnosti, a tak ho na to můžeme zdvořile upozornit. Předpokládejme však, že udílení rady či ukázňování jsou na místě a jsou založené na Bibli. Jak bychom měli reagovat?
Varovné příklady
3, 4. (a) Jak nám to, co je obsaženo v Bibli, může pomáhat, abychom si vytvořili správný názor na rady a ukázňování? (b) Jak na radu reagoval král Saul a k čemu to vedlo?
3 V Božím slově jsou zapsány skutečné zážitky jednotlivých lidí, kteří dostali potřebnou radu. Někdy byla rada spojena s ukázňováním. Jedním z těch, komu se to stalo, byl izraelský král Saul. Neuposlechl Jehovu v tom, co mu přikázal v souvislosti s národem Amalekitů. Tento národ kladl Božím služebníkům odpor, a tak na základě Jehovova rozsudku neměli Amalekité ani jejich hospodářská zvířata zůstat naživu. Král Saul však jejich krále a jejich nejlepší zvířata nezabil. (1. Sam. 15:1–11)
4 Jehova poslal proroka Samuela, aby Saula pokáral. Jak Saul reagoval? Obhajoval se, že Amalekity porazil, ale že se zkrátka rozhodl dát milost jejich králi. To však bylo v rozporu s Jehovovým příkazem. (1. Samuelova 15:20) Vinu za to, že hospodářská zvířata zůstala naživu, se Saul snažil svalit na lid, a proto řekl: ‚Bál jsem se lidu, a tak jsem uposlechl jejich hlas.‘ (1. Samuelova 15:24) Zřejmě měl však větší obavy o svou důstojnost, protože Samuela dokonce žádal, aby ho před lidem poctil. (1. Samuelova 15:30) Jehova nakonec Saula jako krále zavrhl. (1. Samuelova 16:1)
5. Co se stalo králi Uzzijášovi, když nepřijal radu?
5 Judský král Uzzijáš „jednal nevěrně proti Jehovovi, svému Bohu, a vešel do Jehovova chrámu pálit kadidlo“. (2. Paralipomenon 26:16) Ale podle zákona mohli pálit kadidlo pouze kněží. Když se však přední kněz pokusil Uzzijášovi v tom zabránit, král se rozhněval. K čemu to vedlo? Bible říká: „Vyrazilo mu na čele malomocenství..., protože Jehova ho zasáhl. A král Uzzijáš byl dále malomocný až do dne své smrti.“ (2. Paralipomenon 26:19–21)
6. (a) Proč Saul ani Uzzijáš nechtěli přijmout radu? (b) Proč je odmítání rady závažným problémem i dnes?
6 Proč bylo pro Saula i Uzzijáše těžké přijmout radu? Hlavním problémem byla pýcha, protože oba měli o sobě příliš vysoké mínění. Touto vlastností si mnoho lidí ztěžuje život. Zřejmě mají pocit, že přijetím rady odhalují nějaký svůj nedostatek nebo poškozují svou pověst. Ale slabostí je právě pýcha. Zatemňuje myšlení, takže člověk má sklon odmítat pomoc, kterou mu Jehova poskytuje prostřednictvím svého Slova a své organizace. Proto Jehova varuje: „Pýcha je před zřícením a domýšlivý duch před klopýtnutím.“ (Přísloví 16:18; Římanům 12:3)
Přijímejme rady
7. Jaké praktické poučení si můžeme vzít z toho, jak na radu reagoval Mojžíš?
7 V Písmu jsou uvedeny také znamenité příklady lidí, kteří radu přijali, a z těchto příkladů se můžeme poučit. Uvažujme o Mojžíšovi, jemuž vlastní tchán poradil, jak lze zvládnout velkou pracovní zátěž. Mojžíš tchánovi naslouchal a jeho radu okamžitě uplatnil. (2. Mojžíšova 18:13–24) Mojžíš měl sice velkou autoritu, ale přesto byl přístupný a ochotně přijímal rady. Díky čemu? Protože byl pokorný. „Mojžíš byl daleko nejmírnější ze všech lidí, kteří byli na povrchu zemské půdy.“ (4. Mojžíšova 12:3) Jak důležitá je mírnost? Ze slov v Sefanjášovi 2:3 vidíme, že to pro nás znamená život.
8. (a) Jakých hříchů se dopustil David? (b) Jak David reagoval na Natanovo kárání? (c) Jaké následky přinesl Davidův hřích?
8 Král David se dopustil cizoložství s Bat-šebou a ve snaze tento skutek utajit dal jejího manžela Urijáše zabít. Jehova poslal proroka Natana, aby Davida pokáral. David činil pokání a rychle uznal: „Zhřešil jsem proti Jehovovi.“ (2. Samuelova 12:13) Bůh sice Davidovo pokání přijal, ale David měl nést následky svého provinění. Jehova mu řekl, že „od [jeho] vlastního domu neodejde meč“, jeho manželky budou dány „[jeho] bližnímu“ a syn, který se narodil z jeho cizoložství, „rozhodně zemře“. (2. Samuelova 12:10, 11, 14)
9. Na co bychom neměli zapomínat, jestliže dostáváme radu nebo jsme ukázňováni?
9 Král David věděl, že je užitečné naslouchat dobré radě. Sám občas děkoval Bohu za člověka, jehož prostřednictvím takovou radu dostal. (1. Samuelova 25:32–35) Jednáme podobně? Jestliže ano, uchráníme se před tím, že bychom někdy řekli či udělali něco, čeho bychom pak litovali. Co však, dostaneme-li se do situace, která má za následek to, že nám někdo dá radu, nebo nás dokonce ukázní? Nesmíme zapomínat, že rada či ukáznění jsou dokladem Jehovovy lásky a že jsou k našemu věčnému dobru. (Přísloví 3:11, 12; 4:13)
Vypěstujme si drahocenné vlastnosti
10. Jakou nezbytnou vlastnost musí mít podle Ježíše ti, kdo se chtějí dostat do Království?
10 Proto, abychom měli dobrý vztah k Jehovovi a k našim křesťanským bratrům, si musíme vypěstovat určité vlastnosti. Na jednu z nich upozornil Ježíš, když mezi své učedníky postavil dítě a řekl: „Jestliže se neobrátíte a nebudete jako malé děti, rozhodně nevstoupíte do nebeského království. Proto kdokoli se pokoří jako toto malé dítě, ten je největší v nebeském království.“ (Matouš 18:3, 4) Ježíšovi učedníci si potřebovali vypěstovat pokoru, protože se mezi sebou hádali o to, kdo je největší. (Lukáš 22:24–27)
11. (a) Vzhledem ke komu musíme být pokorní a proč? (b) Jak budeme reagovat na rady, budeme-li pokorní?
11 Apoštol Petr napsal: „Všichni se ... přepásejte ponížeností mysli k sobě navzájem, protože Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným dává nezaslouženou laskavost.“ (1. Petra 5:5) Víme, že musíme být pokorní vůči Bohu, ale tento verš ukazuje, že pokorní musíme být i při jednání se spoluvěřícími. Budeme-li pokorní, nebudeme druhým zazlívat, že nám dávají praktické podněty, ale necháme se od nich poučit. (Přísloví 12:15)
12. (a) Jaká důležitá vlastnost úzce souvisí s pokorou? (b) Proč bychom se měli zajímat o to, jaký vliv má naše chování na druhé?
12 S pokorou úzce souvisí zájem o dobro druhých. Apoštol Pavel napsal: „Ať nikdo nehledá svou vlastní výhodu, ale výhodu druhého. ... Ať tedy jíte, nebo pijete, nebo děláte cokoli jiného, všechno dělejte k Boží slávě. Nestaňte se příčinami ke klopýtání Židům stejně jako Řekům a Božímu sboru.“ (1. Korinťanům 10:24–33) Pavel neříkal, abychom odložili všechny osobní záliby, ale vybízel nás, abychom nedělali nic takového, co by mohlo někoho jiného podnítit k jednání, o němž mu jeho svědomí říká, že to je špatné.
13. Z čeho se pozná, zda máme ve zvyku uplatňovat biblické rady?
13 Považujete dobro jiných lidí za důležitější než své osobní záliby? Všichni bychom se to měli učit. Můžeme to dávat najevo mnoha způsoby. Vezměme si jako příklad oblékání a vnější vzhled. To obvykle bývá záležitost osobního vkusu v rámci biblických pokynů o tom, že člověk má být skromný, upravený a čistý. Kdybyste se však dozvěděli, že lidem ve vašem okolí, kteří pocházejí z jiného prostředí, váš způsob oblékání nebo vnější vzhled brání v tom, aby naslouchali poselství o Království, přizpůsobili byste se? Pomáhat druhým lidem, aby získali věčný život, je rozhodně mnohem důležitější než působit potěšení sobě.
14. Proč je důležité prohlubovat pokoru a zájem o druhé?
14 Ježíš dal příklad v pokorném jednání a projevování zájmu o druhé dokonce tím, že svým učedníkům umyl nohy. (Jan 13:12–15) Boží slovo říká o Ježíšovi: „Zachovejte si takový myšlenkový postoj, jaký měl i Kristus Ježíš, který, ačkoli existoval v Boží podobě, neuvažoval o tom, že by něco uchvátil, totiž aby byl roven Bohu. Ne, ale zřekl se sám sebe, přijal podobu otroka a stal se podobným lidem. Více než to: Když se nalézal v lidské podobě, pokořil se a stal se poslušným až do smrti.“ (Filipanům 2:5–8; Římanům 15:2, 3)
Neodmítejte ukázňování od Jehovy
15. (a) Jaké změny musíme udělat, abychom měli takovou osobnost, která se líbí Bohu? (b) Jakými prostředky nám Jehova poskytuje rady a ukázňování?
15 Všichni jsme hříšníci, takže máme-li zrcadlit osobnost našeho Boha, vyžaduje to od nás změny v postoji a chování. Musíme si obléknout „novou osobnost“. (Kolosanům 3:5–14) Rady a ukázňování nám pomáhají jednak rozpoznat oblasti, kde musíme takové změny udělat, a jednak zjistit, jak je máme udělat. Základním zdrojem poučení, které potřebujeme, je samotná Bible. (2. Timoteovi 3:16, 17) K tomu, abychom dokázali Boží slovo uplatňovat, nám pomáhá biblická literatura a shromáždění připravená Jehovovou organizací. Rozpoznáme však, že radu potřebujeme, přestože jsme ji už slyšeli, a pokusíme se v daném ohledu o zlepšení?
16. Jakou pomoc poskytuje Jehova každému z nás?
16 Jehova nám s láskyplným zájmem pomáhá řešit problémy. Miliony lidí dostávají pomoc na domácích biblických studiích. Rodiče dávají rady svým dětem a ukázňují je, aby je uchránili před jednáním, kterým by si mohly přivodit bolestné zážitky. (Přísloví 6:20–23) Někteří členové sboru mnohdy žádají zkušené služebníky o rady a podněty, jak by se mohli zlepšit v kazatelské činnosti. Starší možná někdy žádají o radu jeden druhého nebo jiné zkušené zvěstovatele. Duchovně způsobilí služebníci pomáhají na základě Bible těm, kdo to potřebují, a dělají to v duchu mírnosti. Jestliže dáváš radu, nezapomeň ‚upírat oči sám na sebe, abys také nebyl pokoušen‘. (Galaťanům 6:1, 2) Ano, všichni potřebujeme rady a ukázňování, abychom jednotně uctívali jediného pravého Boha.
Stručné opakování
• Jak nám Jehova láskyplně pomáhá zjistit, v jakých oblastech potřebujeme udělat nějaké změny?
• Proč mnoha lidem dělá potíže přijmout prospěšnou radu a jak je to závažné?
• Které drahocenné vlastnosti nám budou pomáhat, abychom byli přístupní a ochotně přijímali rady, a jak byl v projevování těchto vlastností příkladem Ježíš?
[Obrázek na straně 142]
Uzzijáš nepřijal radu a postihlo ho malomocenství
[Obrázek na straně 142]
Mojžíš měl užitek z toho, že přijal radu od Jetra