Muži, podřizujete se Kristovu vedení?

„Hlavou každého muže je Kristus.“ (1. KOR. 11:3)

 1. Z čeho je patrné, že Jehova není Bohem nepořádku?

VE ZJEVENÍ 4:11 je napsáno: „Hoden jsi, Jehovo, ano náš Bože, přijmout slávu a čest a moc, protože jsi stvořil všechny věci a z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.“ Jehova je Stvořitelem, a tudíž je Svrchovaným Panovníkem a má autoritu nad veškerým stvořením. Skutečnost, že „není Bohem nepořádku, ale pokoje“, je patrná z toho, jak zorganizoval anděly. (1. Kor. 14:33; Iz. 6:1–3; Hebr. 12:22, 23)

2, 3. (a) Kdo je Jehovovým prvním stvořením? (b) Jaké postavení má vzhledem ke svému Otci prvorozený Syn?

² Předtím než Bůh cokoli vytvořil, byl po nespočetné věky sám. Jeho prvním výtvorem byl duchovní tvor označovaný jako „Slovo“, protože se stal Jehovovým Mluvčím. Skrze něj začalo existovat všechno ostatní a později přišel na zem jako dokonalý člověk — Ježíš Kristus. (Přečti Jana 1:1–3, 14.)

³ Co Bible říká o tom, jaké postavení má prvorozený Syn vzhledem k Bohu? Apoštol Pavel pod inspirací napsal: „Chci . . ., abyste věděli, že hlavou každého muže je Kristus; hlavou ženy je zase muž; hlavou Krista je zase Bůh.“ (1. Kor. 11:3) Kristus je tedy svému Otci podřízen. Uznávat autoritu je nezbytné k tomu, aby mezi inteligentními tvory panoval pokoj a řád. Proto Bůh vyžaduje podřízenost i od toho, ‚jehož prostřednictvím byly stvořeny všechny ostatní věci‘. (Kol. 1:16)

4, 5. S jakým postojem se Ježíš podřizoval svému Otci?

⁴ S jakým postojem se Ježíš podřizoval Jehovově autoritě, když přišel na zem? Bible uvádí: „Kristus Ježíš . . ., ačkoli existoval v Boží podobě, neuvažoval o tom, že by něco uchvátil, totiž aby byl roven Bohu. Ne, ale zřekl se sám sebe, přijal podobu otroka a stal se podobným lidem. Více než to: Když se nalézal v lidské podobě, pokořil se a stal se poslušným až do smrti, ano, smrti na mučednickém kůlu.“ (Fil. 2:5–8)

⁵ Vůli svého Otce se Ježíš vždy podřizoval pokorně. Řekl: „Nemohu dělat ani jedinou věc ze své vlastní iniciativy; . . . soud, který vykonávám, je spravedlivý, protože nehledám svou vlastní vůli, ale vůli toho, který mě poslal.“ (Jan 5:30) Také prohlásil: „Vždy dělám to, co se [mému Otci] líbí.“ (Jan 8:29) Před koncem svého pozemského života Ježíš svému Otci v modlitbě řekl: „Oslavil jsem tě na zemi, když jsem dokončil dílo, které jsi mi dal, abych je konal.“ (Jan 17:4) Je zřejmé, že uznávat Boží autoritu nebylo pro Ježíše obtížné.

Co se Syn naučil od svého Otce?

 6. Jaké krásné vlastnosti Ježíš projevoval?

⁶ Během života na zemi Ježíš projevoval mnoho krásných vlastností. Patřilo k nim i to, že dával najevo velkou lásku ke svému Otci. Řekl: „Miluji Otce.“ (Jan 14:31) Velkou lásku Ježíš projevoval také vůči lidem. (Přečti Matouše 22:35–40.) Byl laskavý a ohleduplný, ne drsný a náročný. Své posluchače láskyplně vybídl: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše. Vždyť mé jho je příjemné a můj náklad je lehký.“ (Mat. 11:28–30) Být v přítomnosti někoho, kdo měl tak nádherné vlastnosti a mluvil o povzbuzujících pravdách, přinášelo velkou útěchu mírným lidem jakéhokoli věku, a zvláště když byli utiskováni.

7, 8. V jakém postavení byla z hlediska Zákona žena trpící abnormálním krvácením a jak s ní Ježíš jednal?

⁷ Uvažujme o tom, jak Ježíš jednal se ženami. V průběhu dějin se mnozí muži chovali k ženám velmi špatně. To platilo i o náboženských vůdcích ve starověkém Izraeli. Ježíš se však choval jinak. To je patrné z toho, jak jednal se ženou, která dvanáct let trpěla abnormálním krvácením. „Byla vystavena mnoha bolestem“ od lékařů a ve snaze najít úlevu utratila všechny své prostředky. Navzdory veškerému úsilí se její stav ‚spíše zhoršil‘. Podle Zákona byla považována za nečistou, a nečistým by se stal každý, kdo by se jí dotkl. (3. Mojž. 15:19, 25)

⁸ Když se doslechla, že Ježíš uzdravuje nemocné, vmísila se do zástupu, který ho obklopoval. Řekla si: „Jestliže se dotknu jen jeho svrchních oděvů, uzdravím se.“ Jakmile to udělala, okamžitě pocítila, že je uzdravena. Ježíš věděl, že se ho neměla dotýkat, ale přesto ji nenapomenul. Byl k ní naopak laskavý. Chápal, jak se po tolika letech, kdy byla nemocná, musela cítit, a uvědomoval si, že zoufale hledala pomoc. Soucitně jí proto řekl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji a buď zdravá.“ (Mar. 5:25–34)

 9. Jak Ježíš reagoval, když k němu jeho učedníci nechtěli pustit děti?

⁹ S Ježíšem se dobře cítily i děti. Při jedné příležitosti k němu lidé začali přinášet malé děti, ale učedníci jim to vytýkali. Zřejmě měli pocit, že přítomnost dětí by Ježíše obtěžovala. On si to ale nemyslel. Biblická zpráva uvádí: „Když to Ježíš viděl, rozhořčil se a řekl [učedníkům]: ‚Ať ke mně malé děti přicházejí; nepokoušejte se je zastavit, neboť takovým patří Boží království.‘ . . . A bral děti do náruče a začal jim žehnat a vkládat na ně ruce.“ Ježíš trávil čas s dětmi ne proto, že by mu nic jiného nezbývalo, ale proto, že je měl rád. (Mar. 10:13–16)

10. Jak Ježíš získal vlastnosti, které projevoval?

¹⁰ Jak Ježíš získal vlastnosti, které na zemi projevoval? Během nespočetných věků pozoroval v nebi svého Otce a učil se od něj. (Přečti Přísloví 8:22, 23, 30.) Viděl, s jakou láskou Jehova projevuje autoritu nade vším, co stvořil. Boží způsob smýšlení a jednání si osvojil díky tomu, že se svému Otci s potěšením podřizoval. Jehova měl radost z toho, že má takového Syna. Ježíš v době svého pozemského života nádherné vlastnosti svého nebeského Otce dokonale napodoboval. Podřizovat se Kristu, ustanovenému Panovníkovi Božího nebeského Království, je pro nás tedy velkou výsadou.

Napodobujme Kristovy vlastnosti

11. (a) Koho bychom se měli usilovně snažit napodobovat? (b) Proč by se zvláště muži měli ze všech sil snažit, aby Ježíše napodobovali?

¹¹ Všichni členové křesťanského sboru, a zvláště muži, by se měli usilovně snažit, aby vlastnosti Krista napodobovali. Jak již bylo uvedeno, Bible jasně říká, že „hlavou každého muže je Kristus“. Stejně jako Kristus napodoboval svou Hlavu, pravého Boha, křesťanští muži by se měli ze všech sil snažit napodobovat svou hlavu, Krista. Přesně to dělal apoštol Pavel, když se stal křesťanem. Své spoluvěřící nabádal: „Staňte se mými napodobiteli, jako i já jsem Kristův.“ (1. Kor. 11:1) A apoštol Petr řekl: „Byli jste vskutku k tomu povoláni, protože i Kristus trpěl za vás a zanechal vám vzor, abyste věrně následovali jeho šlépěje.“ (1. Petra 2:21) Pokyn napodobovat Krista je pro muže zvláště důležitý i proto, že slouží jako starší a služební pomocníci. Stejně jako Ježíš měl radost z toho, že napodoboval Jehovu, křesťanští muži by měli mít radost z toho, že napodobují Krista a jeho vlastnosti.

12, 13. Jak by starší měli jednat s ovcemi, které jim byly svěřeny do péče?

¹² Povinností sborových starších je učit se být jako Kristus. Petr jim dal tento pokyn: „Paste Boží stádo, které je ve vaší péči, ne z donucení, ale ochotně; ani ne z lásky k nečestnému zisku, ale dychtivě; ani jako byste panovali nad těmi, kdo jsou Božím dědictvím, ale tak, že se stanete příkladem stádu.“ (1. Petra 5:1–3) Starší nemají být panovační, neústupní nebo drsní. Jelikož napodobují Kristův příklad, snaží se o to, aby s ovcemi, které jim byly svěřeny do péče, jednali s láskou, ohleduplně, pokorně a laskavě.

¹³ Bratři, kteří ve sboru poskytují vedení, by neměli zapomínat na to, že jsou nedokonalí. (Řím. 3:23) Musí mít proto touhu učit se o Ježíšovi a napodobovat jeho lásku. Je nutné, aby přemýšleli o tom, jak s lidmi jedná Bůh a Kristus, a pak se ze všech sil snažili je napodobovat. Petr nás nabádá: „Všichni se . . . přepásejte ponížeností mysli k sobě navzájem, protože Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným dává nezaslouženou laskavost.“ (1. Petra 5:5)

14. Jakým způsobem by starší měli druhým projevovat úctu?

¹⁴ Jmenovaní muži ve sboru mají při jednání se členy Božího stáda projevovat vynikající vlastnosti. V Římanům 12:10 čteme: „V bratrské lásce mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost. Poskytujte vedení v projevování vzájemné úcty.“ Starší a služební pomocníci projevují druhým úctu. Stejně jako ostatní křesťané ani tito muži nemají ‚nic dělat ze svárlivosti ani ze samolibosti, ale s ponížeností mysli mají považovat ostatní za sobě nadřazené‘. (Fil. 2:3) Bratři, kteří poskytují vedení, by jistě měli druhé považovat za sobě nadřazené. Pokud to dělají, pak se řídí radou apoštola Pavla: „My však, kteří jsme silní, měli bychom nést slabosti těch, kdo nejsou silní, a ne líbit se sami sobě. Ať se každý z nás líbí svému bližnímu v tom, co je dobré k jeho budování. Vždyť ani Kristus se nelíbil sám sobě.“ (Řím. 15:1–3)

‚Prokazovat manželce čest‘

15. Jak by měl manžel jednat se svou manželkou?

¹⁵ Přemýšlejme teď nad radou, kterou Petr dal ženatým mužům. Napsal: „Vy, manželé, bydlete [se svou manželkou] nadále podle poznání a prokazujte [jí] čest jako slabší, totiž ženské nádobě.“ (1. Petra 3:7) Prokazovat někomu čest znamená takového člověka si velmi vážit. Jestliže si někoho vážíme, bereme v úvahu jeho názory, potřeby a přání, a je-li to jen trochu možné, snažíme se mu vyhovět. Tak by měl manžel jednat se svou manželkou.

16. Jakou varovnou připomínku dává Boží Slovo manželům?

¹⁶ Poté, co Petr manžely vybídl, aby projevovali svým manželkám čest, dodal: „Aby vašim modlitbám nic nebránilo.“ (1. Petra 3:7) Z této varovné připomínky je jasně vidět, že to, jak muž jedná s manželkou, je v Jehovových očích velmi důležité. Pokud by jí neprokazoval čest, mohlo by to bránit vyslyšení jeho modliteb. Kromě toho, obvykle je to tak, že když manžel jedná v duchu Petrových slov, manželka se mu ochotněji podřizuje.

17. Do jaké míry by měl manžel svou manželku milovat?

¹⁷ O vztahu manžela k manželce je v Božím Slově uvedeno: „Manželé [by měli] milovat své manželky jako svá vlastní těla. . . . Neboť nikdo nikdy neměl v nenávisti své vlastní tělo; ale živí je a něžně je chová, stejně jako i Kristus něžně chová sbor.“ Dále je napsáno: „Ať také každý z vás osobně miluje svou manželku jako sám sebe.“ (Ef. 5:28, 29, 33) Do jaké míry by manžel měl svou manželku milovat? „Manželé,“ uvedl Pavel, „milujte stále své manželky, právě jako i Kristus miloval sbor a vydal se za něj.“ (Ef. 5:25) Manžel by tedy měl být ochoten za svou manželku i položit život, stejně jako to Kristus udělal za lidi. Když se křesťanský manžel ke své manželce chová něžně, ohleduplně, pozorně a nesobecky, je pro ni snadnější, aby se podřizovala jeho autoritě.

18. Co může manželovi pomáhat, aby se svou manželkou dokázal jednat s úctou?

¹⁸ Nežádá Jehova od manžela příliš, když očekává, že manželce bude takovým způsobem prokazovat čest? Ne. Jehova od lidí nikdy nežádá to, co je nad jejich možnosti. Navíc svým ctitelům dává k dispozici tu nejmocnější sílu v celém vesmíru — svatého ducha. Ježíš řekl: „Jestliže vy, ačkoli jste ničemní, umíte dávat dobré dary svým dětem, oč více dá Otec v nebi svatého ducha těm, kdo ho prosí!“ (Luk. 11:13) Manžel může v modlitbě Jehovu prosit, aby mu prostřednictvím svatého ducha pomáhal jednat s druhými — a také s manželkou — podle Kristova příkladu. (Přečti Skutky 5:32.)

19. O čem bude pojednávat následující článek?

¹⁹ Muži tedy mají náročný úkol — musí se učit podřizovat Kristu a napodobovat jeho způsob uplatňování autority. A co ženy, zejména manželky? Následující článek pojednává o tom, jaký postoj by měly mít ke své úloze v Jehovově uspořádání.

Ženy, proč byste se měly podřizovat?

„Hlavou ženy je . . . muž.“ (1. KOR. 11:3)

1, 2. (a) Co apoštol Pavel napsal o tom, kdo má být komu podřízen? (b) O jakých otázkách budeme uvažovat?

JEHOVA jasně určil, kdo má být komu podřízen, což je vidět ze slov apoštola Pavla, který napsal, že „hlavou každého muže je Kristus“ a „hlavou Krista je . . . Bůh“. (1. Kor. 11:3) Předcházející článek pojednával o tom, že Ježíš svou podřízenost Jehovovi Bohu, své Hlavě, považoval za čest a že se mu podřizoval rád. Článek dále poukazoval na to, že hlavou muže je Kristus. Ten byl při jednání s lidmi laskavý, jemný, soucitný a nesobecký. A takovým způsobem má s druhými, a zvláště se svou manželkou, jednat křesťanský muž.

² A co ženy? Kdo je jejich hlavou? Apoštol Pavel napsal, že „hlavou ženy je . . . muž“. Jak by se ženy měly na tento inspirovaný výrok dívat? Platí tato Pavlova slova i v případě, když má žena manžela, který neuctívá Jehovu? Znamená podřízenost manželovi to, že žena nesmí vyjádřit svůj názor? A díky čemu si žena získá chválu?

„Udělám mu pomocnici“

3, 4. Proč je prospěšné, když se manžel i manželka podřizují své hlavě?

³ To, že hlavou rodiny má být manžel, určil Jehova. Poté, co stvořil Adama, Jehova Bůh řekl: „Pro člověka není dobré, aby byl stále sám. Udělám mu pomocnici jako jeho doplněk.“ Když byla stvořena Eva, Adam měl z toho, že dostal společnici a pomocnici, takovou radost, že řekl: „To je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla.“ (1. Mojž. 2:18–24) Adam a Eva měli před sebou krásnou vyhlídku — měli se stát rodiči všech lidí. Lidstvo by pak v dokonalosti žilo navždy v ráji, který by byl rozšířen po celé zemi.

⁴ Naši prarodiče se však vzbouřili a výsledkem bylo, že lidé přišli o možnost žít v dokonalých podmínkách. (Přečti Římanům 5:12.) Bůh ale manžela nepřestal považovat za hlavu manželky. Jestliže se manžel správným způsobem ujímá vedení a žena se mu ochotně podřizuje, vede to ke spokojenému a šťastnému manželství. Oba mohou podřízenost vnímat podobně jako Ježíš, který se podřizoval Jehovovi, své Hlavě. V době své předlidské existence se ‚neustále před Jehovou radoval‘. (Přísl. 8:30) I když muž kvůli zděděné nedokonalosti nedokáže být dokonalou hlavou a žena nedokáže být dokonale podřízena, pokud se oba snaží plnit svou úlohu co nejlépe, vede to k té největší míře spokojenosti, jaká je za těchto podmínek možná.

 5. Proč by si manželé měli vzít k srdci radu zapsanou v Římanům 12:10?

⁵ Má-li být manželství šťastné, je nezbytné, aby muž i žena uplatňovali biblickou radu adresovanou všem křesťanům: „V bratrské lásce mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost. Poskytujte vedení v projevování vzájemné úcty.“ (Řím. 12:10) Navíc manžel i manželka by se měli usilovně snažit, aby byli ‚jeden k druhému laskaví, něžně soucitní a velkoryse jeden druhému odpouštěli‘. (Ef. 4:32)

Jestliže manžel neuctívá Jehovu

6, 7. K čemu může vést to, když manželka svému nevěřícímu manželovi dává najevo podřízenost?

⁶ V mnoha manželstvích je to tak, že tím nevěřícím partnerem je manžel. Jak by se v tom případě žena měla chovat? Bible říká: „Vy, manželky, podřizujte [se] svým vlastním manželům, aby někteří, jestliže nejsou poslušni slova, byli získáni beze slova chováním svých manželek, protože jsou očitými svědky vašeho cudného chování spolu s hlubokou úctou.“ (1. Petra 3:1, 2)

⁷ Boží Slovo tedy jasně říká, že žena má být nevěřícímu manželovi podřízena. Její jednání ho totiž může podnítit, aby přemýšlel nad tím, proč se k němu tak hezky chová. Na základě toho se možná začne zajímat o to, čemu jeho manželka vlastně věří, a nakonec může pravdu přijmout i on.

8, 9. Co má žena dělat, když nevěřící manžel na její dobré chování nereaguje?

⁸ Ale co v případě, že nevěřící manžel nereaguje příznivě? Bible manželky vybízí, aby projevovaly křesťanské vlastnosti i tehdy, když je to velmi těžké. V 1. Korinťanům 13:4 například čteme, že „láska je trpělivá“. Žena by proto vždy měla jednat „s úplnou ponížeností mysli a mírností, [a] s trpělivostí“ jakoukoli situaci snášet v lásce. (Ef. 4:2) S pomocí Boží činné síly, svatého ducha, je možné rozvíjet křesťanské vlastnosti i za náročných okolností.

⁹ „Ke všemu mám sílu mocí toho, kdo mi sílu předává,“ napsal Pavel. (Fil. 4:13) Boží duch křesťanům pomáhá zvládat to, co by jinak bylo nad jejich síly. Například jestliže manželský partner jedná hrubě, ten druhý může být v pokušení mu to oplatit. Bible ale křesťany vybízí: „Nikomu neodplácejte zlé zlým. . . . Neboť je napsáno: ‚Pomsta je má; já oplatím, říká Jehova.‘“ (Řím. 12:17–19) Podobná rada je v 1. Tesaloničanům 5:15: „Dohlédněte, aby nikdo nikomu neoplácel urážku urážkou, ale vždy usilujte o to, co je dobré pro sebe navzájem a pro všechny ostatní.“ Díky Jehovovu svatému duchu jsme tedy schopni jednat tak, jak bychom to z vlastní síly nedokázali. Nikdy proto nezapomeňme, že modlit se o pomoc svatého ducha je nezbytné.

10. Jak Ježíš reagoval na nelaskavá slova nebo jednání druhých?

¹⁰ I s Ježíšem někteří lidé nejednali hezky. Tím, jak na to reagoval, nám dal vynikající příklad. V 1. Petra 2:23 je napsáno: „Když mu spílali, neoplácel spíláním. Když trpěl, nevyhrožoval, ale dále se odevzdával tomu, který soudí spravedlivě.“ Měli bychom se snažit jednat jako on. Nenechme se špatným jednáním druhých vyprovokovat. Buďme naopak ‚něžně soucitní, pokorní v mysli, neoplácejme urážku urážkou ani spílání spíláním‘. (1. Petra 3:8, 9)

Musí žena zůstávat zticha?

11. Jakou úžasnou výsadu mají některé křesťanky?

¹¹ Znamená podřízenost manželovi to, že v rodinných nebo jiných záležitostech žena nemůže vyjádřit svůj názor? Rozhodně ne. Je to vidět z toho, že ženám stejně jako mužům Jehova svěřil mnohé odpovědné úkoly. Uvažuj například nad tím, jak úžasnou výsadou je patřit ke 144 000 a pod Kristovým vedením být králi a kněžími nad zemí. A do této skupiny patří i ženy. (Gal. 3:26–29) Z toho jasně vyplývá, že v rámci svého uspořádání Jehova svěřil ženám důležité úkoly.

12, 13. Uveď příklad, ze kterého je vidět, že ženy prorokovaly.

¹² V biblických dobách některé ženy například prorokovaly. U Joela 2:28, 29 bylo předpověděno: „Vyleji svého ducha na tělo všeho druhu a vaši synové a vaše dcery budou jistě prorokovat. . . . A dokonce i na sluhy a na služky vyleji v těch dnech svého ducha.“

¹³ Ženy patřily také k asi 120 Ježíšovým učedníkům, kteří se o Letnicích roku 33 n. l. sešli v jedné horní místnosti v Jeruzalémě. Na celou tuto skupinu Jehova vylil svatého ducha. Petr tedy mohl citovat slova proroka Joela a uplatnit je jak na muže, tak na ženy. Petr uvedl: „To je to, co bylo řečeno prostřednictvím proroka Joela: ‚A v posledních dnech,‘ říká Bůh, ‚vyleji něco ze svého ducha na tělo všeho druhu a vaši synové a vaše dcery budou prorokovat . . .; a dokonce i na své otroky a na své otrokyně vyleji v těch dnech něco ze svého ducha a budou prorokovat.‘“ (Sk. 2:16–18)

14. Jakou úlohu měly ženy při šíření křesťanství?

¹⁴ V prvním století měly ženy významnou úlohu při šíření křesťanství. Mluvily s druhými o Božím Království a dělaly různé věci, které s kazatelskou činností souvisely. (Luk. 8:1–3) Apoštol Pavel se zmínil o Foibé a nazval ji „služebnicí sboru, který je v Kenchrejích“. Když posílal pozdravy svým spolupracovníkům, pamatoval na několik věrných žen, například na „Tryfenu a Tryfosu, které tvrdě pracují v Pánu“, a také na „milovanou Persidu, protože vykonala mnohé namáhavé práce v Pánu“. (Řím. 16:1, 12)

15. Jakou úlohu mají ženy při šíření křesťanství dnes?

¹⁵ Z počtu více než sedmi milionů Jehovových služebníků, kteří v dnešní době kážou po celé zemi dobrou zprávu o Božím Království, tvoří velkou část ženy všech věkových kategorií. (Mat. 24:14) Mnohé z nich slouží v celodobé službě, v misionářském přidělení nebo v betelu. Žalmista David řekl: „Sám Jehova dává výrok; žen, které vyprávějí dobrou zprávu, je velké vojsko.“ (Žalm 68:11) Tato slova jsou skutečně pravdivá. Jehova si váží žen, které oznamují dobrou zprávu a které se na konání Boží vůle podílejí i různými jinými způsoby. To, že od žen Jehova vyžaduje podřízenost, tedy určitě neznamená, že musí zůstávat zticha.

Dvě ženy, které se nebály promluvit

16, 17. Jak je z příkladu Sáry vidět, že manželka může vyjádřit svůj názor?

¹⁶ Jehova svěřuje ženám mnohé odpovědné úkoly. Od manžela tedy určitě bude projevem moudrosti, když se před tím, než udělá nějaké rozhodnutí, s manželkou poradí. Bible se navíc zmiňuje o několika případech, kdy ženy z vlastní iniciativy něco řekly nebo udělaly, aniž je o to manžel požádal. Ukažme si to na dvou situacích.

¹⁷ Sára svému manželovi Abrahamovi opakovaně říkala, aby svou vedlejší manželku a jejího syna poslal pryč, protože jednají neuctivě. „To se Abrahamovi . . . velmi nelíbilo.“ Bůh to ale viděl jinak, a proto Abrahamovi řekl: „Ať se ti neznelíbí nic, co ti Sára stále říká o chlapci a o tvé otrokyni. Naslouchej jejímu hlasu.“ (1. Mojž. 21:8–12) Abraham poslechl Jehovu a udělal to, o co Sára žádala.

18. Co udělala Abigail?

¹⁸ Přemýšlejme také o Abigail, manželce Nabala. V době, kdy byl David na útěku před žárlivým králem Saulem, tábořil nedaleko Nabalových stád. David a jeho muži nepřipravili tohoto bohatého člověka ani o jedinou věc, naopak jeho majetek chránili. Ale Nabal „byl drsný a špatný ve svých zvyklostech“. Byl to „neužitečný muž“ a ‚bláznivost byla při něm‘. Jednou ho Davidovi muži uctivě požádali, aby jim dal něco k jídlu a pití. Nabal se však na ně „osopil“ a poslal je pryč s prázdnou. Jak Abigail zareagovala, když se dozvěděla, co se stalo? Aniž Nabalovi cokoli řekla, „chvatně vzala dvě stě chlebů a dva velké džbány vína a pět upravených ovcí a pět měr sea praženého zrní a sto koláčů rozinek a dvě stě koláčů lisovaných fíků“ a dala to Davidovi a jeho mužům. Jednala Abigail správně? Z toho, k čemu pak došlo, je vidět, že ano. Bible říká, že „Jehova Nabala udeřil, takže zemřel“. Později si David vzal Abigail za manželku. (1. Sam. 25:3, 14–19, 23–25, 38–42)

‚Žena, která si opatří chválu‘

19, 20. Díky čemu si žena zaslouží chválu?

¹⁹ V Bibli se pochvalně mluví o ženě, která jedná tak, jak se to líbí Jehovovi. V knize Přísloví je schopná manželka chválena slovy: „Její hodnota je daleko větší než hodnota korálů. V ní vkládá důvěru srdce jejího majitele, a nechybí žádný zisk. Odměňuje se mu dobrým, a ne špatným po všechny dny svého života.“ Navíc je o ní řečeno: „Otevřela ústa v moudrosti a na jazyku má zákon milující laskavosti. Bdí nad chodem své domácnosti a nejí chléb lenosti. Její synové povstali a přistoupili k tomu, aby ji prohlásili za šťastnou; její majitel povstává a chválí ji.“ (Přísl. 31:10–12, 26–28)

²⁰ Díky čemu si žena zaslouží chválu? „Půvab může být falešný a krása může být marná,“ říkají Přísloví 31:30, „ale žena, která se bojí Jehovy, ta si opatří chválu.“ Svou bázeň před Jehovou dává najevo i tím, že se ochotně podřizuje Bohem ustanovenému uspořádání, podle kterého je ‚hlavou ženy muž‘, stejně jako je ‚hlavou každého muže Kristus a hlavou Krista Bůh‘. (1. Kor. 11:3)

Vděčnost za Boží dar

21, 22. (a) Jaké důvody k vděčnosti Bohu mají křesťané, kteří jsou v manželství? (b) Proč máme projevovat úctu k Bohem ustanovené autoritě? (Viz rámeček na straně 17.)

²¹ Křesťané, kteří spolu uzavřou manželství, mají mnoho důvodů, proč být Bohu vděční. Mohou tvořit harmonický manželský pár, a navíc jim tento Boží dar umožňuje spojit své životy a společně chodit s Jehovou. (Rut 1:9; Mich. 6:8) On, jakožto Původce manželství, přesně ví, co je ke šťastnému manželství zapotřebí. Vždy tedy jednejte tak, jak se to Jehovovi líbí, a pak bude ‚Jehovova radost vaší pevností‘, přestože svět je plný problémů. (Neh. 8:10)

²² Manžel, který svou manželku miluje jako sám sebe, bude autoritu uplatňovat láskyplně a ohleduplně. Manželka, která je bohabojná, bude svého manžela podporovat a mít k němu hlubokou úctu, takže pro něj nebude těžké ze srdce ji milovat. A hlavně, takové manželství bude přinášet čest Jehovovi Bohu.