Co říká Bible

Umožňuje křesťanská jednota rozmanitost?

JEDNOTA je pro křesťanský sbor životně důležitá. Nejednota v naukových názorech by mohla vyvolat prudké spory, rozkol, a dokonce nepřátelství. (Skutky 23:6–10) Bible říká, že ‚Bůh není Bohem nepořádku, ale pokoje‘. (1. Korinťanům 14:33) Proto jsou křesťané vybízeni, aby mluvili souhlasně a aby byli sjednoceni stejnou myslí a stejným myšlenkovým postupem. (1. Korinťanům 1:10)

Znamenají tato slova a podobné biblické pasáže, že by mezi křesťany měla být v každém ohledu naprostá uniformita? (Jan 17:20–23; Galaťanům 3:28) Je pravé křesťanství podle toho, jak je popsáno v Bibli, proti rozmanitosti jednotlivých osobností? Očekává se, že všichni křesťané se vtěsnají do určité strnulé formy?

Bůh k sobě přitahuje každého z nás jednotlivě

Někteří lidé pevně věří, že Bible je pouze jeden z mnoha nástrojů k despotickému ovládání lidu. Je pravda, že některé sekty Bibli mnohdy tímto způsobem zneužívají. Ježíš však vykreslil Bibli a jejího božského Autora velmi odlišným způsobem. Popsal Boha tak, že má hluboký zájem o každého svého tvora.

V Janovi 6:44 Ježíš vysvětlil: „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne Otec, který mě poslal.“ Sloveso, které je zde použito, nenaznačuje, že Bůh lidi uchvacuje proti jejich vůli. Naopak, Bůh člověka přitahuje, působí na jeho srdce. Jak to vyjádřil jeden znalec Bible, lidská ‚mysl je přikláněna k víře působením od Boha‘. Stvořitel nepovažuje lidskou rodinu za masu bez tváří. Hodnotu každého člověka posuzuje samostatně a ty, kdo mají správně nakloněné srdce, k sobě jemně přitahuje. (Žalm 11:5; Přísloví 21:2; Skutky 13:48)

Povšimněte si, že apoštol Pavel byl velmi přizpůsobivý a že bral v úvahu zvláštní potřeby jednotlivých lidí. Uznával, že pro lidi určitých národností nebo určitého původu jsou jistá stanoviska společná. Podle toho přizpůsoboval svůj přístup k nim. Napsal: „Židům [jsem se] stal jako Žid, abych získal Židy . . . Slabým jsem se stal slabým, abych získal slabé. Stal jsem se lidem všeho druhu vším, abych rozhodně některé zachránil.“ (1. Korinťanům 9:20–22)

Pavel lidi určitě neposuzoval podle stejné šablony ani se všemi nejednal stejným způsobem. Povzbuzoval je těmito slovy: „Ať je váš výrok vždy s milostivostí, okořeněný solí, abyste věděli, jak byste měli každému odpovědět.“ (Kolosanům 4:6) Ano, Pavel i ostatní křesťané museli uznávat a respektovat jedinečnost každého člověka, aby mu mohli pomáhat.

Původní Boží záměr

Respektování určitého člověka jako jednotlivce pokračuje i potom, když se tento člověk stane součástí křesťanského sboru. Boží ctitelé se neutápějí v moři naprosté uniformity a bezpodmínečného konformismu vzhledem k těm, kdo mají autoritu. Naopak je mezi nimi mnoho rozmanitých osobností a mají různé schopnosti, zvyky a názory. Individualita každého jednotlivého Božího ctitele není považována za něco nepříjemného nebo nepřístojného. Je to součást původního Božího záměru.

V novém světě, který je v Bibli slíben pro spravedlivé lidi, tedy dokonalost umožní, aby mezi lidmi byla velká rozmanitost. (2. Petra 3:13) Biblická encyklopedie Insight on the Scripturesa to vhodně komentuje pod heslem „Perfection“ (dokonalost): „Dokonalost však neznamená, že by — jak se lidé často domnívají — přestala existovat rozmanitost. V říši zvířat, která je výsledkem Jehovovy ‚dokonalé činnosti‘ (1Mo 1:20–24; 5Mo 32:4), se projevuje nesmírná rozmanitost.“

Tato encyklopedie ještě dodává: „Dokonalost planety Země také neznamená, že by přestala existovat rozmanitost, proměnlivost či protiklady; dokonalostí se mohou vyznačovat věci jednoduché i složité, věci barevně nevýrazné i pestré, věci kyselé i sladké, hrubé i hladké, louky i lesy, hory i údolí. K dokonalosti patří občerstvující svěžest prvních jarních dnů, letní teplo a azurově modrá obloha, krásné barvy podzimu a čistá krása právě napadlého sněhu. (1Mo 8:22) Dokonalí lidé tedy nebudou žádné stereotypy, jejichž osobnosti, nadání a schopnosti by byly shodné.“

Zájem o druhé

Pravé křesťanství nám však nedovoluje, abychom sobecky přehlíželi lidi ve svém okolí. Apoštol Pavel bedlivě sledoval každou stránku svého života a chování z toho důvodu, aby druhé lidi nepřiváděl ke klopýtání. Ve svém dopise sboru v Korintu napsal: „Nijak nezavdáváme příčinu ke klopýtání, aby se naší službě nic nevyčítalo.“ (2. Korinťanům 6:3) Někdy se musíme ovládat v tom, po čem toužíme, a musíme potřeby druhých stavět před vlastní záliby. Pavel například napsal křesťanům v Římě: „Je dobře nejíst maso nebo nepít víno nebo nedělat nic, oč tvůj bratr klopýtá.“ (Římanům 14:21)

Podobně dnes se člověk může dobrovolně omezovat v pití alkoholu v přítomnosti někoho, pro koho je problémem ovládat se v pití. (1. Korinťanům 10:23, 24) Přizpůsobí se tomu, co je v zájmu druhého člověka, ne z donucení, ale udělá to z laskavosti a z lásky jako ušlechtilý skutek. „Ani Kristus se nelíbil sám sobě.“ Ježíš byl osobnost, ale neprosazoval své výhody na úkor pocitů druhých lidí. (Římanům 15:3)

I tak je jednou z nejpříjemnějších stránek pravého křesťanství to, že respektuje svobodu a volbu jednotlivce v mezích biblických pokynů. Bible učí, že Bůh nás udělal tak, že jsme odlišní a jedineční. V 1. Korinťanům 2:11 čteme: „Kdo mezi lidmi zná lidské věci kromě ducha člověka, který je v něm?“ My se ze všech sil snažíme porozumět druhým lidem. Ale tento verš obsahuje myšlenku, že každý z nás má jedinečnou osobnost, které rozumí jen on sám a náš Stvořitel. Máme v sobě ‚utajeného člověka srdce‘, jehož odhalujeme tak, jak sami chceme. (1. Petra 3:4)

Jednota a rozmanitost tvoří vybranou vyrovnanost

Apoštol Pavel dal dobrý příklad v křesťanské vyrovnanosti. Jako Kristův apoštol měl autoritu, a přesto si dával pozor, aby své názory nevnucoval druhým.

Pavel měl například velmi vyhraněný názor na výhody svobodného stavu v tomto nedokonalém světě. On sám byl svobodný v době, kdy napsal: „Ti, kdo [vstoupí do manželství], budou mít soužení ve svém těle“ a „[vdova] podle mého názoru je šťastnější, jestliže zůstane, jak je“. Pavlova slova se stala součástí inspirovaného Božího slova a z toho vyplývá, že na jeho názoru nebylo nic špatného. Pavel však také vysvětlil: „I kdyby ses přece oženil, nezhřešil bys.“ (1. Korinťanům 7:28, 40)

Apoštolové byli nepochybně většinou ženatí muži, jak to Pavel potvrdil slovy: „Nemáme snad autoritu s sebou vodit sestru jako manželku, stejně jako ostatní apoštolové a Pánovi bratři a Kéfas?“ (1. Korinťanům 9:5) Křesťané věděli, že se v této záležitosti mohou rozhodnout jinak než Pavel a že on bude jejich rozhodnutí přesto respektovat.

Boží ctitelé vždy směli projevovat svou víru v souladu se svou jedinečnou osobností. Bůh dokonce dovolil pisatelům Bible, aby při psaní používali osobitý sloh. Například Nehemjáš byl velmi pokorný, a přesto svou zprávu napsal v první osobě. (Nehemjáš 5:6, 19) Naproti tomu apoštol Jan ve svém evangeliu ze skromnosti ani jednou neuvedl své jméno a málokdy se zmínil o sobě. Bůh oba tyto slohy schválil a zachoval je v Bibli.

V celém Písmu se najdou podobné příklady vyrovnanosti a rozumnosti. Křesťanská jednota nepochybně umožňuje rozmanitost. Rozdílný původ a různé názory mohou samozřejmě vést k nejednotě, jestliže chybí duchovní vlastnosti. (Římanům 16:17, 18) Když si však ‚oblékneme lásku, dokonalé pouto jednoty‘, naučíme se chápat jedinečné osobnosti druhých a těšit se z nich. (Kolosanům 3:14)

Bible říká: „Vítejte se proto navzájem, právě jako i Kristus uvítal nás, aby to Bohu přineslo slávu.“ (Římanům 15:7) S pomocí Božího ducha mohou křesťané dosáhnout vybrané vyrovnanosti v tom, že si udrží jednotu ve sboru, i když tam bude mnoho různých jedinečných osobností.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 14]

Stvořitel nepovažuje lidskou rodinu za masu bez tváří

[Praporek na straně 15]

Každý z nás má jedinečnou osobnost, které rozumí jen on sám a náš Stvořitel