Vytrvalost, která vede k vítězství

„Potřebujete totiž vytrvalost, abyste, až vykonáte Boží vůli, přijali splnění toho slibu.“ — HEBREJCŮM 10:36.

1. Proč je vytrvalost nezbytná pro každého, kdo dnes slouží Jehovovi Bohu?

CELÝ tento svět leží v moci buřičského boha. Neviditelný panovník světa, Satan Ďábel, soustřeďuje veškeré své úsilí na to, aby odporoval Jehovovi a bojoval proti ospravedlnění Jehovovy univerzální svrchovanosti mesiášským královstvím. Není proto úniku — každý, kdo se oddá Bohu a postaví se na jeho stranu ve sporné otázce svrchovanosti, se bude neustále střetávat s odporem tohoto světa. (Jan 15:18–20; 1. Jana 5:19) Každý z nás se proto musí posílit, aby vytrval, dokud nebude tento svět zničen v konečné porážce v Armagedonu. Máme-li patřit mezi Boží vítěze, kteří nad světem zvítězí svou vírou a ryzostí, musíme pevně vytrvat až do konce. (1. Jana 5:4) Jak to můžeme dokázat?

2, 3. V čem jsou Jehova Bůh a Ježíš Kristus největšími příklady vytrvalosti?

² Předně tím, že budeme hledat povzbuzení u dvou vynikajících příkladů vytrvalosti. Které příklady to jsou? Jedním je Ježíš Kristus, „prvorozený všeho stvoření“, který věrně vytrvává ve službě Bohu již od okamžiku, kdy začal existovat v neznámé době v minulosti. Svou vytrvalostí ve věrné službě Bohu se Ježíš stal příkladem všem inteligentním tvorům, kteří byli potom stvořeni v nebi a na zemi. (Kolosanům 1:15, 16) Avšak největším příkladem vytrvalosti je Jehova Bůh. Snáší již dlouhou dobu vzpouru proti své univerzální svrchovanosti a bude ji dále snášet až do doby, kdy zasáhne, aby jednou provždy vyřešil spornou otázku svrchovanosti.

³ Jehova vytrvává příkladným způsobem ve věcech, které se týkají jeho důstojnosti a nejvnitřnějších citů. Ovládá se tváří v tvář silnému popouzení a zdržuje se zásahu proti těm, kdo mu zlořečí — včetně Satana Ďábla. Jsme Bohu vděční za jeho vytrvalost a milosrdenství. Bez nich bychom se nemohli těšit ani z té nejkratší existence. Opravdu, Jehovovi Bohu se ve vytrvalosti nikdo nevyrovná.

4, 5. a) Jak Pavlovo znázornění o hrnčířovi ukazuje Boží vytrvalost a milosrdenství? b) Jak se Boží milosrdenství prokáže jako nepromarněné?

⁴ Apoštol Pavel ukazuje Boží vytrvalost i jeho milosrdenství, když říká: „Což nemá hrnčíř autoritu nad hlínou, aby udělal z téže hroudy jednu nádobu pro čestné použití, jinou pro nečestné použití? Jestliže tedy Bůh, ačkoli měl vůli projevit svou zlobu a dát na vědomí svou moc, snášel s mnohou shovívavostí nádoby zloby, hodící se ke zničení, aby dal na vědomí bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil ke slávě, totiž na nás, které povolal nejen ze Židů, ale také z národů, co na tom?“ — Římanům 9:21–24.

⁵ Jak tato slova ukazují, Jehova během tohoto období, kdy vytrvává, postupuje kupředu ve svém slavném předsevzetí a projevuje milosrdenství jistým lidským nádobám. Připravuje tyto nádoby k věčné slávě. Tím maří ničemné záměry svého velkého odpůrce, Satana Ďábla, a všech Satanových přisluhovačů. Ne všichni lidé se prokázali jako nádoby zloby, jež si zaslouží zničení. To vypovídá o trpělivé vytrvalosti všemohoucího Boha. Jeho milosrdenství nebude marné. Povede ke vzniku 1. slavné nebeské rodiny Království v čele s Jehovovým milovaným synem, Ježíšem Kristem, a 2. obnovené a k dokonalosti přivedené rasy lidských tvorů na rajské zemi. Ti všichni budou dědici věčného života.

Vytrvávat až do konce

6. a) Proč se nemohou křesťané vyhnout zkoušce vytrvalosti? b) Co obvykle označuje řecké slovo pro „vytrvalost“?

⁶ Když máme takovou nádhernou vyhlídku, měla by nám v uších stále znít Ježíšova posilující slova, zejména: „Kdo vytrvá až do konce, ten bude zachráněn.“ (Matouš 24:13) Důležité je dobře začít běh křesťanského učedníka. Avšak nejvíce záleží na tom, jak vytrváme, jak dobře tento běh dokončíme. Apoštol Pavel to zdůraznil, když řekl: „Potřebujete totiž vytrvalost, abyste, až vykonáte Boží vůli, přijali splnění toho slibu.“ (Hebrejcům 10:36) Řecké slovo, které se zde překládá jako „vytrvalost“, je hypomoné. Obvykle označuje odvážnou, neochvějnou vytrvalost, jež neztrácí naději tváří v tvář překážkám, pronásledování, zkouškám a pokušením. Jestliže doufáme, že získáme konečnou záchranu, musíme podstoupit zkoušku vytrvalosti jako část nutné přípravy na tuto záchranu.

7. Jakému sebeklamu se musíme vyhnout a čí příklad nám pomůže, abychom vytrvávali?

⁷ Neměli bychom se obelhávat líbivou představou, že touto zkouškou projdeme rychle. Jehova neušetřil ani sám sebe, aby mohly být sporné otázky univerzální svrchovanosti a ryzosti člověka přesvědčivě zodpověděny. Snáší nepříjemné věci, ačkoli by je mohl okamžitě odstranit. Ježíš Kristus také poskytl příklad vytrvalosti. (1. Petra 2:21; srovnej Římanům 15:3–5.) S těmito zářnými příklady, jež máme před sebou, jsme jistě ochotni vytrvat až do konce. — Hebrejcům 12:2, 3.

Potřebná způsobilost

8. Jakou vlastnost, kterou všichni potřebujeme, projevoval apoštol Pavel?

⁸ Nikdo z Božích služebníků, dokonce ani v nejranějších dobách, nebyl ušetřen nutnosti prokázat svou ryzost vytrvalostí. I nejvýznačnější jednotlivci v biblických dějinách, kteří zůstali věrní až do smrti a stali se způsobilými pro věčný život v nebesích, museli dokázat svou neochvějnost. Například dřívější farizeus Saul z Tarsu řekl Korinťanům: „Neprokázal [jsem] ani v jediné věci, že jsem podřadnější než vaši přejemnělí apoštolové, i když nejsem nic. Znamení apoštola byla mezi vámi vskutku prováděna se vší vytrvalostí a znameními a předzvěstmi a mocnými skutky.“ (2. Korinťanům 12:11, 12) I přes těžký náklad práce si Pavel cenil své služby natolik, že v mnohém vytrval a svědomitě se snažil, aby na ni neuvedl pohanu. — 2. Korinťanům 6:3, 4, 9.

9. a) Jak projevil pomazaný ostatek vytrvalost a k čemu to vedlo? b) Co je pro nás podnětem, abychom věrně pokračovali ve službě Bohu?

⁹ Pomazaní křesťané novějších dob, kteří sloužili Bohu, věděli již před 1. světovou válkou, že rok 1914 bude znamenat konec časů pohanů, a mnoho z nich očekávalo, že obdrží v tomto památném roce svou nebeskou odměnu. Ale nestalo se to. Jak dnes skutečnosti ukazují, měli před sebou ještě další desítky let. Během tohoto neočekávaného prodloužení svého pozemského životního běhu byli přečištěni rukou Jehovy Boha. (Zecharjáš 13:9; Malachiáš 3:2, 3) Pokračující vytrvalost jim přinesla prospěch. Jako Jehovovi služebníci se radovali, když byli označeni jako lid pro jeho jméno. (Izajáš 43:10–12; Skutky 15:14) Dnes, kdy byli provedeni dvěma světovými válkami a mnoha menšími válečnými konflikty, jsou rozechvěni pohnutím, když v rozšiřování dobré zprávy dostávají pomoc od rostoucího velkého zástupu jiných ovcí. Těch je nyní více než čtyři milióny. Duchovní ráj, ze kterého se těší, se rozšířil na celou zemi, dokonce i na nejvzdálenější mořské ostrovy. Toto vlídné zacházení, jež oceňujeme tím více, čím déle žijeme, slouží jako podnět, abychom věrně pokračovali ve službě Bohu až do doby, kdy Jehovova vůle a předsevzetí budou plně dovršeny.

10. Co pravidelně potřebujeme, abychom nezeslábli?

¹⁰ Protože je naše odměna závislá na naší neochvějnosti, potřebujeme být v této životně důležité věci neustále nabádáni. (1. Korinťanům 15:58; Kolosanům 1:23) Aby mezi Jehovovým lidem nedošlo k nějakému ochabnutí, musíme být pravidelně povzbuzováni, abychom se dále drželi pravdy a vzácné přednosti jejího rozšiřování, právě tak, jako byly nově vytvořené sbory v prvním století povzbuzovány dodatečnými návštěvami, jež prováděli Pavel a Barnabáš. (Skutky 14:21, 22) Buďme pevně rozhodnuti, jak to vyjádřil apoštol Jan, že pravda v nás zůstane „a bude s námi navždy“. — 2. Jana 2.

Čekat s neochvějnou vytrvalostí

11. Co se zdá být Božím pravidlem ohledně jeho služebníků a jak je to názorně ukázáno na Josefově příkladu?

¹¹ Trvá to určitou dobu, než je zkouška, jež se nás týká, dovršena. (Jakub 1:2–4) Čekej! čekej! čekej! se zdá být Boží pravidlo jednání s jeho služebníky dávných dob, když byli zkoušeni ohledně svého rozhodnutí vytrvat ve víře. Toto čekání se ale pro ty věrné služebníky nakonec vždycky prokázalo jako prospěšné. Josef například musel čekat třináct let jako otrok a vězeň, avšak tato zkušenost přečistila jeho osobnost. — Žalm 105:17–19.

12, 13. a) Jaký příklad věrné vytrvalosti poskytl Abraham? b) V jakém ohledu je pro nás Abrahamova víra a vytrvalost vzorem?

¹² Abrahamovi bylo již sedmdesát pět let, když ho Bůh povolal, aby vyšel z Uru Kaldejců do Zaslíbené země. Bylo mu kolem 125 let, když obdržel přísežné potvrzení Božího slibu. To se stalo okamžitě poté, co Abraham dokázal sílu své víry tím, že se chystal obětovat svého milovaného syna Izáka. V této oběti mu zabránil až Jehovův anděl, když zadržel jeho ruku. (1. Mojžíšova 22:1–18) Padesát let bylo pro Abrahama dlouhé období, když čekal jako usedlík v cizí zemi. Vytrval však ještě dalších padesát let, dokud nezemřel ve věku sto sedmdesáti pěti let. Po celou tu dobu byl Abraham věrným svědkem a prorokem Jehovy Boha. — Žalm 105:9–15.

¹³ Abrahamova víra a vytrvalost jsou předkládány jako vzor všem Božím služebníkům, kteří chtějí obdržet zaslíbená požehnání skrze Ježíše Krista, Abrahamovo Semeno. (Hebrejcům 11:8–10, 17–19) V Hebrejcům 6:11–15 o něm čteme: „Toužíme však, aby každý z vás projevoval tutéž přičinlivost, abyste tak měli plnou jistotu naděje až do konce, abyste nezlenivěli, ale byli napodobiteli těch, kteří prostřednictvím víry a trpělivosti zdědí sliby. Když totiž Bůh učinil svůj slib Abrahamovi, přísahal sám při sobě, protože nemohl přísahat při nikom větším, a řekl: ‚Určitě ti chci požehnat požehnáním a rozmnožením tě chci rozmnožit.‘ A tak když Abraham projevil trpělivost, obdržel pak tento slib.“

14. Proč bychom si neměli myslet, že je zkouška vytrvalosti nekonečná a odměna nejistá?

¹⁴ Pomazaný ostatek již spatřil 77 roků, které uběhly od konce časů pohanů v roce 1914, kdy někteří z nich očekávali oslavení pravého křesťanského sboru v nebesích. Jak dlouho bude muset tento ostatek ještě čekat, nevíme. Měli bychom tedy zakolísat a domnívat se, že je toto čekání nekonečné a že odměna je pouhý přelud? Ne! Tak by nikdy nebyla ospravedlněna Jehovova svrchovanost a vzdána čest jeho jménu. Nebyl by ospravedlněn před světem, až nám dá vítězství a výslednou cenu věčného života. Bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat, ostatek a jeho věrní společníci, kteří se podobají ovcím, jsou rozhodnuti čekat na Jehovu, dokud nebude jednat ve svém ustanoveném čase. Tím, že projevují takovou příkladnou vytrvalost, následují příklad Abrahama. — Římanům 8:23–25.

15. a) Co je naším heslem a prostřednictvím jakých zkušeností nás Jehova triumfálně podpíral? b) Jaké Pavlovo vybízení platí v našich dnech?

¹⁵ Heslem je tedy stále neochvějná vytrvalost v konání Boží vůle. (Římanům 2:6, 7) V minulosti nás Jehova podporoval v těžkém soužení, včetně věznění a koncentračních táborů, a triumfálně nás těmito souženími provedl ke slávě svého jména a svého předsevzetí.a Během období, které nám ještě zbývá k dovršení naší zkoušky, bude Jehova nadále postupovat stejně. Pavlovo vybízení platí i pro dnešní dobu: „Proto potřebujete stálou trpělivost a vytrvalost, abyste vykonali a plně dovršili Boží vůli a odnesli si to, co je slíbeno, a v plnosti se z toho těšili.“ — Hebrejcům 10:36, The Amplified Bible; Římanům 8:37.

16. Proč bychom neměli chápat své zasvěcení Jehovovi jako částečné nebo s výhradami?

¹⁶ Dokud pro nás bude mít Jehova práci uprostřed tohoto zlého světa, chceme být tak jako Ježíš činní v této práci, dokud nebude dokončena. (Jan 17:4) Své zasvěcení Jehovovi jsme nechápali tak, že mu budeme sloužit po nějakou krátkou dobu a že potom přijde Armagedon. Naše zasvěcení bylo navždy. Naše práce na Božím díle neskončí s armagedonskou bitvou. Až bude dokončena práce, jež má být vykonána před Armagedonem, uvidíme velkolepé věci, jež přijdou po této velké válce. Potom budeme mít nádhernou přednost pokračovat v jeho díle, a k tomu budeme odměněni požehnáními, která zaslíbil a ve která jsme dlouho doufali. — Římanům 8:32.

Láska k Bohu nám pomáhá vytrvávat

17, 18. a) Co nám pomůže, abychom vytrvávali s Božím schválením v dobách tísně? b) Co nám pomůže, abychom zvítězili a co neříkáme o čase, který ještě zbývá?

¹⁷ Někdy, když jsme vystaveni nadměrnému tlaku, se možná ptáme: ‚Jak můžeme dále vytrvávat?‘ Jaká je odpověď? Tím, že milujeme Boha celým svým srdcem, myslí, duší a silou. „Láska je shovívavá a laskavá. Láska není žárlivá, nevychloubá se, nenadýmá se. Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, ve všem vytrvává. Láska nikdy neselhává.“ (1. Korinťanům 13:4, 7, 8) Jestliže nevytrváváme z lásky k Bohu, pak je naše vytrvalost bezcenná. Jestliže však neseme břemena kvůli své oddanosti Jehovovi, potom tato naše vytrvalost prohloubí naši lásku k němu. Ježíšovi umožnila láska k Bohu, jeho Otci, aby vytrval. (Jan 14:30, 31; Hebrejcům 12:2) Jestliže je naší pravou pohnutkou láska k Bohu, našemu Otci, existuje něco, co by bylo nad naše síly?

¹⁸ Právě naše neochvějná láska k Jehovovi Bohu nám umožnila, abychom vítězili nad světem během tohoto nejkritičtějšího období zkoušek. A Jehova nám bude i nadále skrze Ježíše Krista poskytovat pomoc, kterou potřebujeme, bez ohledu na to, jak dlouho ještě bude tomuto starému systému věcí dovoleno, aby trval. (1. Petra 5:10) Samozřejmě nepředpovídáme, kolik času ještě zbývá, neupínáme se k nějakému určitému datu. Necháváme to na Velkém časoměřiči, Jehovovi Bohu. — Žalm 31:15.

19, 20. a) Jak bychom se měli dívat na každý uplynulý den, ve kterém vytrváváme? b) Jaké pošetilosti se chceme vyhnout a proč?

¹⁹ Avšak generace, o které bylo předpověděno, že bude svědkem „závěru systému věcí“ a zažije jej, je nyní v pokročilém věku. (Matouš 24:3, 32–35) A tak nikdy nezapomeňme, že každý uplynulý den, ve kterém vytrváváme, představuje o jeden den méně, kdy Satan a jeho démoni znečišťují vesmír již samotnou svou přítomností, a o jeden den blíže době, kdy Jehova již nebude dále snášet existenci „nádob zloby hodících se ke zničení“. (Římanům 9:22) Brzy, až skončí Jehovova shovívavost, Bůh vyleje svůj hněv na bezbožné muže a ženy. Tím zjeví svou božskou nelibost nad jejich způsobem jednání, přestože jim dovolil, aby žili po celé toto období.

²⁰ Bylo by od nás nanejvýš pošetilé, kdybychom nepokračovali ve své lásce a úsilí získat slavnou cenu, jež je nám předložena skrze Ježíše Krista. Spíše jsme rozhodnuti pokračovat věrně jako svědkové pro Jehovu v tomto životně nejzávažnějším období, kdy se Jehova brzy ospravedlní jako Univerzální panovník.

[Poznámka pod čarou]

Jak bys odpověděl?

◻ Proč se nemůžeme vyhnout tomu, aby byla naše vytrvalost vyzkoušena?

◻ Jakému sebeklamu nechceme podlehnout?

◻ Co potřebujeme, abychom neochabli?

◻ Co je naším heslem?

◻ Co nám pomůže, abychom v dobách tísně vytrvávali?

[Obrázek na straně 11]

Boží lid, jako tito svědkové v Port of Spain na Trinidadu, je stále ochoten čekat na Jehovu