• Kdo získá Jehovovo schválení?
    Strážná věž – 1989 (vydáno v Rakousku) | 1. prosince

    • 14, 15. Lidé jakého druhu, kromě pomazaných křesťanů, se účastnili shromáždění v Korintu a v čem se asi lišil jejich duchovní pokrok?

      14 Z toho, co řekl Pavel o shromážděních v Korintu, vyplývá, že křesťané jednali tolerantně s těmi, kteří se učili o Bohu. Když Pavel pojednával o užívání zázračných darů ducha, které byly v počátečních dobách důkazem, že má křesťanství Boží schválení, zmínil se o „věřících“ a „nevěřících“. (1. Korinťanům 14:22) „Věřící“ byli ti, kteří přijali Krista a byli pokřtěni. (Skutky apoštolů 8:13; 16:31–34) „Mnozí z Korinťanů, kteří slyšeli, uvěřili a byli pokřtěni.“ — Skutky apoštolů 18:8.

      15 Podle 1. Korinťanům 14:24 přicházeli na shromáždění v Korintu ‚nevěřící nebo obyčejní lidé‘ a byli tam s radostí přijímáni.c Pravděpodobně se velmi lišili, pokud jde o jejich pokrok ve studiu a uplatňování Božího slova. Někteří se možná dosud dopouštěli hříchu. Jiní snad do určité míry získali víru, učinili již některé změny v životě a ještě před svým křtem začali říkat druhým, co se naučili.

      16. Jaký užitek mohli mít takoví lidé z toho, že byli mezi křesťany při sborových shromážděních?

      16 Nikdo z takových nepokřtěných ovšem nebyl „v Pánu“. (1. Korinťanům 7:39) Jestliže se jejich minulost vyznačovala vážnými mravními a duchovními nedostatky, bylo samozřejmě třeba času, aby se mohli přizpůsobit Božím měřítkům. Pokud se nesnažili zlomyslně podvracet víru a čistotu sboru, byli mezitím radostně přijímáni. To, co na shromážděních viděli a slyšeli, je mohlo ‚kárat‘, když ‚tajné věci jejich srdce vycházely najevo‘. — 1. Korinťanům 14:23–25; 2. Korinťanům 6:14.