7. (a) Na jakou klíčovou otázku se Pavel zaměřil? (b) Kdo viděl vzkříšeného Ježíše?

⁷ V prvních dvou verších 15. kapitoly prvního dopisu Korinťanům Pavel předkládá téma svého pojednání: „Dávám vám na vědomí, bratři, dobrou zprávu, kterou jsem vám oznámil, kterou jste také přijali, ve které také stojíte, jejímž prostřednictvím jste také zachraňováni, . . . pokud se jí pevně držíte, pokud jste se ovšem nestali věřícími bezúčelně.“ Kdyby Korinťané nezůstali pevní v dobré zprávě, bylo by marné, že přijali pravdu. Pavel pokračoval: „Mezi prvními věcmi jsem vám totiž předal, co jsem i já přijal, že Kristus zemřel podle Písem za naše hříchy; a že byl pohřben, ano, že byl třetí den vzbuzen podle Písem; a že se objevil Kéfovi, potom dvanácti. Pak se objevil více než pěti stům bratrů najednou, z nichž většina zůstává do nynějška, ale někteří usnuli ve smrti. Potom se objevil Jakubovi, pak všem apoštolům, ale poslednímu ze všech se objevil také mně, jakoby předčasně narozenému.“ (1. Korinťanům 15:3–8)

⁹ Kristus se objevil také velké skupině ‚více než pěti set bratrů‘. Takové velké množství následovníků měl pouze v Galileji, a proto je možné, že to byla situace popsaná v Matoušovi 28:16–20, kdy Ježíš přikázal, aby byli činěni učedníci. Tito lidé mohli vydat opravdu mocné svědectví! Někteří byli naživu ještě v roce 55 n. l., kdy Pavel sepisoval tento první dopis Korinťanům. Povšimněte si však, že o těch, kdo zemřeli, říkal, že „usnuli ve smrti“. Ještě nebyli vzkříšeni, aby dostali svou nebeskou odměnu.