Po Ježíšově smrti a před Letnicemi roku 33 n. l. však byl Jakub společně se svou matkou, s bratry a s apoštoly, kteří byli shromážděni k modlitbě v jedné horní místnosti v Jeruzalémě. (Sk 1:13, 14) Patrně právě tomuto Jakubovi se osobně zjevil vzkříšený Ježíš, jak to je uvedeno v 1. Korinťanům 15:7, a tak se muž, který kdysi byl nevěřící, přesvědčil, že Ježíš je skutečně Mesiáš. To nám připomíná i skutečnost, že se Ježíš osobně zjevil Pavlovi. (Sk 9:3–5)

Všechno spíše nasvědčuje tomu, že Jakub, který byl pisatelem tohoto dopisu, byl nevlastní bratr Ježíše Krista; právě jemu se patrně osobně zjevil vzkříšený Ježíš, a tento muž také zastával mezi učedníky význačné postavení. (Mt 13:55; Sk 21:15–25; 1Ko 15:7; Ga 2:9) Pisatel Jakubova dopisu sám o sobě říká, že je „otrok Boha a Pána Ježíše Krista,“ podobně jako Juda, který uvedl svůj dopis slovy, že je „otrok Ježíše Krista, ale bratr Jakubův“. (Jk 1:1; Juda 1) Kromě toho je v Jakubově dopise v oslovení obsaženo slovo „Pozdravy!“ stejně jako v dopise o obřízce, který byl poslán sborům. Tehdy při shromáždění ‚apoštolů a starších mužů‘ v Jeruzalémě měl patrně hlavní slovo Ježíšův nevlastní bratr Jakub. (Sk 15:13, 22, 23)