„Mrtví budou vzbuzeni“

1, 2. (a) Jaký utěšující slib byl předán prostřednictvím proroka Ozeáše? (b) Jak víme, že Bůh je ochoten přivést mrtvé zpátky k životu?

ZEMŘEL vám již někdo z vašich blízkých? Pak víte, jakou bolest přináší smrt. Křesťané však jsou utěšováni slibem, který Bůh dal prostřednictvím proroka Ozeáše: „Vyplatím je z ruky šeolu; získám je zpět ze smrti. Kde jsou tvá žihadla, Smrti? Kde je tvá ničivost, Šeole?“ (Ozeáš 13:14)

² Myšlenka, že mrtví se vrátí k životu, připadá skeptikům nesmyslná. Všemohoucí Bůh však rozhodně má moc vykonat takový zázrak! Skutečnou spornou otázkou je tedy to, zda Jehova je ochoten přivést mrtvé zpátky k životu. Spravedlivý Job se zeptal: „Jestliže zdatný muž zemře, může opět ožít?“ Pak vyjádřil uklidňující odpověď: „Zavoláš, a já ti odpovím. Budeš prahnout po díle svých rukou.“ (Job 14:14, 15) Slovo „prahnout“ vyjadřuje upřímnou touhu neboli přání. (Srovnej Žalm 84:2.) Jehova opravdu horlivě činí opatření ke vzkříšení — touží znovu vidět věrné zemřelé, kteří jsou v jeho paměti živí. (Matouš 22:31, 32)

Ježíš objasňuje vzkříšení

3, 4. (a) Co objasnil Ježíš v souvislosti s nadějí na vzkříšení? (b) Proč byl Ježíš vzkříšen v duchovní, a ne v tělesné podobě?

³ Věrní muži ze starověku, například Job, měli jen částečné porozumění o vzkříšení. Byl to Ježíš Kristus, kdo tuto nádhernou naději plně objasnil. Ukázal, že on sám v tom hraje klíčovou úlohu, když řekl: „Kdo projevuje víru v Syna, má věčný život.“ (Jan 3:36) Kde se lidé budou těšit z tohoto života? Převážná většina těch, kdo projevují víru, bude žít na zemi. (Žalm 37:11) Ježíš však svým učedníkům řekl: „Neměj strach, malé stádo, protože váš Otec schválil, že vám dá království.“ (Lukáš 12:32) Boží Království je nebeské panství. Tento slib tedy znamená, že „malé stádo“ bude určitě žít s Ježíšem v nebi a bude mít podobu duchovních tvorů. (Jan 14:2, 3; 1. Petra 1:3, 4) To je opravdu nádherná vyhlídka! Ježíš dále apoštolu Janovi odhalil, že toto „malé stádo“ se bude skládat pouze ze 144 000 osob. (Zjevení 14:1)

⁴ Jak ale těchto 144 000 osob vstoupí do nebeské slávy? Ježíš „vrhl světlo na život a na neporušenost prostřednictvím dobré zprávy“. Prostřednictvím své krve zasvětil „novou a živou cestu“ do nebe. (2. Timoteovi 1:10; Hebrejcům 10:19, 20) Nejprve zemřel, jak to o něm předpověděla Bible. (Izajáš 53:12) Potom, jak později oznámil Petr, „toho Ježíše Bůh vzkřísil“. (Skutky 2:32) Ježíš však nebyl vzkříšen jako člověk. Řekl: „Chléb, který dám, je mé tělo ve prospěch života světa.“ (Jan 6:51) Kdyby si vzal zpátky své tělo, zrušil by tuto oběť. Ježíš byl tedy „usmrcen v těle, ale oživen v duchu“. (1. Petra 3:18) Tak „obdržel pro nás [což znamená pro ‚malé stádo‘] věčné osvobození“. (Hebrejcům 9:12) Předložil Bohu hodnotu svého dokonalého lidského života jako výkupné za hříšné lidstvo a nejprve z toho mělo mít užitek 144 000 osob.

5. Jaká naděje byla předložena Ježíšovým následovníkům z prvního století?

⁵ Ježíš neměl být jediným vzkříšeným k nebeskému životu. Pavel sdělil spolukřesťanům v Římě, že byli pomazáni svatým duchem k tomu, aby byli Božími syny a spoludědici s Kristem, pokud však své pomazání potvrdí tím, že vytrvají až do konce. (Římanům 8:16, 17) Pavel také vysvětlil: „Jestliže jsme s ním totiž byli sjednoceni v podobě jeho smrti, budeme jistě také s ním sjednoceni v podobě jeho vzkříšení.“ (Římanům 6:5)

Obhajoba naděje na vzkříšení

6. Proč byla víra ve vzkříšení v Korintu zpochybněna, a jak reagoval apoštol Pavel?

⁶ Vzkříšení je součást ‚prvotní nauky‘ křesťanství. (Hebrejcům 6:1, 2) Přesto byla tato nauka v Korintu zpochybněna. Někteří členové korintského sboru, kteří byli zjevně ovlivněni řeckou filozofií, říkali: „Není vzkříšení mrtvých.“ (1. Korinťanům 15:12) Když se zprávy o tom dostaly k apoštolu Pavlovi, začal naději na vzkříšení obhajovat, a to zejména naději pomazaných křesťanů. Prozkoumejme Pavlova slova zaznamenaná v 15. kapitole prvního dopisu Korinťanům. Zjistíte, že bude prospěšné, když si přečtete celou kapitolu, jak bylo doporučeno v předchozím článku.

7. (a) Na jakou klíčovou otázku se Pavel zaměřil? (b) Kdo viděl vzkříšeného Ježíše?

⁷ V prvních dvou verších 15. kapitoly prvního dopisu Korinťanům Pavel předkládá téma svého pojednání: „Dávám vám na vědomí, bratři, dobrou zprávu, kterou jsem vám oznámil, kterou jste také přijali, ve které také stojíte, jejímž prostřednictvím jste také zachraňováni, . . . pokud se jí pevně držíte, pokud jste se ovšem nestali věřícími bezúčelně.“ Kdyby Korinťané nezůstali pevní v dobré zprávě, bylo by marné, že přijali pravdu. Pavel pokračoval: „Mezi prvními věcmi jsem vám totiž předal, co jsem i já přijal, že Kristus zemřel podle Písem za naše hříchy; a že byl pohřben, ano, že byl třetí den vzbuzen podle Písem; a že se objevil Kéfovi, potom dvanácti. Pak se objevil více než pěti stům bratrů najednou, z nichž většina zůstává do nynějška, ale někteří usnuli ve smrti. Potom se objevil Jakubovi, pak všem apoštolům, ale poslednímu ze všech se objevil také mně, jakoby předčasně narozenému.“ (1. Korinťanům 15:3–8)

8, 9. (a) Jak důležitá je víra ve vzkříšení? (b) Při jaké příležitosti se Ježíš pravděpodobně objevil „více než pěti stům bratrů“?

⁸ Pro ty, kdo přijali dobrou zprávu, nebyla víra v Ježíšovo vzkříšení věcí vlastní volby. Mnozí očití svědkové potvrdili, že „Kristus zemřel . . . za naše hříchy“ a že byl vzbuzen. Jedním z nich byl Kéfas, známější pod jménem Petr. Potom, co v noci, kdy byl Ježíš zrazen a zatčen, Ježíše zapřel, muselo být pro Petra velkou útěchou, když se mu Ježíš objevil. Vzkříšený Ježíš také navštívil ‚dvanáct‘ apoštolů, když byli spolu; byl to zážitek, který jim nepochybně pomohl překonat strach a stát se odvážnými svědky Ježíšova vzkříšení. (Jan 20:19–23; Skutky 2:32)

⁹ Kristus se objevil také velké skupině ‚více než pěti set bratrů‘. Takové velké množství následovníků měl pouze v Galileji, a proto je možné, že to byla situace popsaná v Matoušovi 28:16–20, kdy Ježíš přikázal, aby byli činěni učedníci. Tito lidé mohli vydat opravdu mocné svědectví! Někteří byli naživu ještě v roce 55 n. l., kdy Pavel sepisoval tento první dopis Korinťanům. Povšimněte si však, že o těch, kdo zemřeli, říkal, že „usnuli ve smrti“. Ještě nebyli vzkříšeni, aby dostali svou nebeskou odměnu.

10. (a) Co bylo výsledkem Ježíšova posledního setkání s jeho učedníky? (b) V jakém smyslu se Ježíš objevil Pavlovi „jakoby předčasně narozenému“?

¹⁰ Dalším význačným svědkem Ježíšova vzkříšení byl Jakub, syn Josefa a Ježíšovy matky Marie. Před Ježíšovým vzkříšením Jakub zjevně nebyl věřící. (Jan 7:5) Když se mu však Ježíš objevil, Jakub se stal věřícím a snad se nějak podílel na obrácení dalších svých bratrů. (Skutky 1:13, 14) Při posledním setkání se svými učedníky, při té příležitosti, kdy vystoupil do nebe, jim Ježíš přikázal: „Budete mi svědky . . . do nejvzdálenější končiny země.“ (Skutky 1:6–11) Později se objevil pronásledovateli křesťanů, Saulovi z Tarsu. (Skutky 22:6–8) Saulovi se Ježíš objevil „jakoby předčasně narozenému“. Znamenalo to, jako by Saul již byl vzkříšen k duchovnímu životu a mohl vidět oslaveného Pána o staletí dříve, než takové vzkříšení mělo nastat. Tento zážitek okamžitě zastavil Saulovu dráhu vražedného odporu proti křesťanskému sboru a způsobil v něm pozoruhodnou změnu. (Skutky 9:3–9, 17–19) Ze Saula se stal apoštol Pavel, jeden z nejvýznačnějších obhájců křesťanské víry. (1. Korinťanům 15:9, 10)

Víra ve vzkříšení je nezbytná

11. Jak Pavel odhalil, že výrok ‚není žádné vzkříšení‘, je klamný?

¹¹ Ježíšovo vzkříšení tedy bylo dobře doložené. Pavel se ptá: „Jestliže se tedy o Kristu káže, že byl vzbuzen z mrtvých, jak to, že někteří mezi vámi říkají, že není vzkříšení mrtvých?“ (1. Korinťanům 15:12) Byli tam lidé, kteří nejenže měli v souvislosti se vzkříšením vnitřní pochybnosti nebo otázky, ale kteří otevřeně dávali najevo, že ve vzkříšení nevěří. A tak Pavel odhaluje, že jejich uvažování je klamné. Říká, že pokud Kristus nebyl vzbuzen, pak je křesťanské poselství lživé a ti, kdo potvrzují Kristovo vzkříšení, jsou „falešnými Božími svědky“. Jestliže Kristus nebyl vzbuzen, pak nebylo Bohu zaplaceno žádné výkupné; křesťané jsou ‚ještě ve svých hříších‘. (1. Korinťanům 15:13–19; Římanům 3:23, 24; Hebrejcům 9:11–14) A křesťané, kteří „usnuli ve smrti“, někteří dokonce jako mučedníci, zemřeli bez opravdové naděje. Křesťané by byli skutečně v politováníhodném stavu, kdyby tento život byl všechno, co mohou očekávat. Veškeré jejich utrpení by bylo naprosto marné.

12. (a) Co Pavel ukázal tím, že Krista nazval „první ovoce z těch, kdo usnuli ve smrti“? (b) Jak Kristus umožnil vzkříšení?

¹² Ale tak to nebylo. Pavel pokračuje: „Kristus . . . byl vzbuzen z mrtvých.“ A kromě toho je „první ovoce z těch, kdo usnuli ve smrti“. (1. Korinťanům 15:20) Když Izraelité poslušně dávali Jehovovi první ovoce ze svého výnosu, Jehova jim žehnal velkou úrodou. (2. Mojžíšova 22:29, 30; 23:19; Přísloví 3:9, 10) Pavel nazývá Krista „první ovoce“, a tím ukazuje, že budou jako další úroda ještě i jiní lidé vzbuzeni z mrtvých k nebeskému životu. „Poněvadž je . . . smrt skrze člověka,“ říká Pavel, „vzkříšení mrtvých je také skrze člověka. Vždyť právě jako v Adamovi všichni umírají, tak i v Kristu budou všichni oživeni.“ (1. Korinťanům 15:21, 22) Ježíš toto vzkříšení umožnil tím, že dal svůj dokonalý lidský život jako výkupné, a tak připravil cestu, aby lidstvo bylo osvobozeno z otroctví hříchu a smrti. (Galaťanům 1:4; 1. Petra 1:18, 19)a

13. (a) Kdy dochází k nebeskému vzkříšení? (b) Jak to, že někteří pomazaní křesťané ‚neusnou ve smrti‘?

¹³ Pavel pokračuje: „Ale každý ve svém vlastním pořadí: Kristus, první ovoce, potom ti, kdo patří Kristu, během jeho přítomnosti.“ (1. Korinťanům 15:23) Kristus byl vzkříšen v roce 33 n. l. Jeho pomazaní následovníci — „ti, kdo patří Kristu“ — však museli čekat až do doby krátce po začátku jeho královské přítomnosti, která — jak vyplývá z biblického proroctví — nastala v roce 1914. (1. Tesaloničanům 4:14–16; Zjevení 11:18) A co ti, kdo měli být během této přítomnosti naživu? Pavel říká: „Pohleďte, říkám vám posvátné tajemství: Všichni neusneme ve smrti, ale všichni budeme přeměněni ve chvíli, v okamžiku, během poslední trubky. Zazní totiž trubka a mrtví budou vzbuzeni neporušitelní a my budeme přeměněni.“ (1. Korinťanům 15:51, 52) Je tedy zřejmé, že ne všichni pomazaní musí spát v hrobě a očekávat vzkříšení. Ti, kdo umírají během Kristovy přítomnosti, jsou okamžitě proměněni. (Zjevení 14:13)

14. Jak jsou pomazaní „křtěni proto, aby byli mrtví“?

¹⁴ Pavel se ptá: „Co jinak budou dělat ti, kdo jsou křtěni proto, aby byli mrtví? Jestliže mrtví vůbec nemají být vzbuzeni, proč jsou také křtěni, aby byli takoví? Proč jsme také každou hodinu v ohrožení?“ (1. Korinťanům 15:29, 30) Pavel tím nemyslel, že živí lidé byli pokřtěni ve prospěch mrtvých, jak se může zdát z některých překladů Bible. Vždyť křest přece souvisí s tím, že křesťané jsou učedníci, a mrtvé duše nemohou být učedníky. (Jan 4:1) Přesně řečeno Pavel mluvil o živých křesťanech, z nichž mnozí byli stejně jako on „každou hodinu v ohrožení“. Pomazaní křesťané byli ‚pokřtěni v Kristovu smrt‘. (Římanům 6:3) Od svého pomazání byli jakoby „křtěni“ k životnímu běhu, který měl vést ke smrti stejně jako životní běh Ježíše Krista. (Marek 10:35–40) Měli zemřít s nadějí na slavné vzkříšení do nebe. (1. Korinťanům 6:14; Filipanům 3:10, 11)

15. Jaká ohrožení snad Pavel zažil a jakou úlohu v tom, že je překonal, hrála víra ve vzkříšení?

¹⁵ Pavel dále vysvětluje, že on sám se dostal do takového ohrožení, že mohl říci: „Denně čelím smrti.“ Z obavy, aby ho někteří lidé neobviňovali z přehánění, dodává: „Potvrzuji to jásáním nad vámi, bratři, které mám v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ Ekumenický překlad tento verš podává: „Den ze dne hledím smrti do tváře — ujišťuji vás o tom, bratří, při všem, co pro mne znamenáte, v Kristu Ježíši, našem Pánu!“ Jako příklad nebezpečí, jimž čelil, Pavel ve 32. verši uvádí, že „bojoval s divokými zvířaty v Efezu“. Římané často popravovali zločince tak, že je házeli divokým zvířatům v arénách. Jestliže Pavel přežil boj s doslovnými divokými zvířaty, mohl zůstat naživu jen s Jehovovou pomocí. Kdyby si životní běh, který ho vystavoval takovému ohrožení, zvolil bez naděje na vzkříšení, opravdu by zbytečně riskoval. Snášet těžkosti a oběti, které přicházely ve spojitosti se službou Bohu, by bez naděje na budoucí život téměř nemělo smysl. Pavel říká: „Jestliže mrtví nemají být vzbuzeni, ‚jezme a pijme, neboť zítra máme zemřít‘.“ (1. Korinťanům 15:31, 32; viz 2. Korinťanům 1:8, 9; 11:23–27.)

16. (a) Odkud možná pocházel výrok „jezme a pijme, neboť zítra máme zemřít“? (b) Proč bylo nebezpečné přijmout tento názor?

¹⁶ Je možné, že Pavel citoval Izajáše 22:13, kde je popisován fatalistický postoj neposlušných obyvatel Jeruzaléma. Nebo snad měl na mysli učení epikurejců, kteří opovrhovali nadějí na život po smrti a věřili, že největším blahem v životě je tělesná rozkoš. Ať to bylo jakkoli, filozofie „jezme a pijme“ byla bezbožná. Proto Pavel varuje: „Nedejte se zavést na scestí. Špatná společenství kazí užitečné návyky.“ (1. Korinťanům 15:33) Společenský styk s těmi, kdo zavrhovali vzkříšení, mohl být zhoubný. Takové společenství možná hrálo určitou roli v problémech, které Pavel musel řešit v korintském sboru; jednalo se například o sexuální nemravnost, rozkoly, soudní procesy a neúctu k Pánově večeři. (1. Korinťanům 1:11; 5:1; 6:1; 11:20–22)

17. (a) K čemu Pavel nabádá Korinťany? (b) Jaké otázky zůstávají nezodpovězeny?

¹⁷ Pavel tedy Korinťany takto přesvědčivě nabádá: „Probuďte se ke střízlivosti spravedlivým způsobem a nepáchejte hřích, neboť někteří nemají poznání o Bohu. Mluvím, abyste se zastyděli.“ (1. Korinťanům 15:34) Odmítavý postoj ke vzkříšení dovedl některé křesťany k duchovní otupělosti, jako by byli opilí. Potřebovali se probudit, zůstat střízliví. Podobně dnešní pomazaní křesťané potřebují být duchovně bdělí, nesmějí být ovlivněni skeptickými názory světa. Musí se pevně držet své naděje na nebeské vzkříšení. Stále však zůstaly nějaké otázky týkající se jak tehdejších Korinťanů, tak i nás dnes. Například: V jaké podobě jsou ti, kdo patří ke sto čtyřiceti čtyřem tisícům, vzkříšeni do nebe? A co bude vzkříšení znamenat pro ty miliony ostatních lidí, kteří jsou dosud v hrobě a kteří nemají nebeskou naději? V našem příštím článku budeme zkoumat zbývající část Pavlova pojednání o vzkříšení.

[Poznámka pod čarou]

Vzpomínáte si?

◻ Co Ježíš objasnil o vzkříšení?

◻ Kdo patřil k některým ze svědků Kristova vzkříšení?

◻ Proč byla nauka o vzkříšení zpochybněna, a jak na to reagoval Pavel?

◻ Proč bylo nezbytné, aby pomazaní křesťané věřili ve vzkříšení?

[Obrázek na straně 15]

Jairova dcera se stala důkazem toho, že je vzkříšení možné

[Obrázek na straně 16 a 17]

Bez naděje na vzkříšení by mučednická smrt věrných křesťanů postrádala smysl