Jehova miluje radostné dárce
„Ať každý jedná, právě jak se rozhodl ve svém srdci, ne s nechutí nebo z donucení, neboť Bůh miluje radostného dárce.“ — 2. KORINŤANŮM 9:7.
1. V jakém smyslu jsou Bůh a Kristus radostnými dárci?
JEHOVA byl první radostný dárce. S radostí dal život svému jedinému zplozenému Synovi a použil ho, když dával život andělům a lidem. (Přísloví 8:30, 31; Kolosanům 1:13–17) Bůh nám dal život a dýchání a všechno, dal nám také deště z nebe a plodná období, a naplňuje naše srdce dobrou náladou. (Skutky 14:17; 17:25) Bůh a jeho Syn, Ježíš Kristus, jsou skutečně radostní dárci. Dávají rádi a s nesobeckým duchem. Jehova tak miloval svět lidí, že „dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život“. A Ježíš ochotně „dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé“. — Jan 3:16; Matouš 20:28.
2. Jaké dárce miluje podle Pavlových slov Bůh?
2 Boží a Kristovi služebníci by proto měli být radostnými dárci. K takovému dávání povzbuzoval apoštol Pavel ve svém druhém dopise křesťanům v Korintě, který napsal kolem roku 55 n. l. Je zřejmé, že Pavel pojednával o dobrovolných a soukromých peněžních darech, které byly dávány především ve prospěch potřebných křesťanů v Jeruzalémě a v Judeji. Řekl: „Ať každý jedná, právě jak se rozhodl ve svém srdci, ne s nechutí nebo z donucení, neboť Bůh miluje radostného dárce.“ (2. Korinťanům 9:7; Římanům 15:26; 1. Korinťanům 16:1, 2; Galaťanům 2:10) Jak reagoval Boží lid na příležitosti k dávání? A čemu se můžeme naučit z Pavlovy rady o dávání?
Podněcováni ochotným srdcem
3. Do jaké míry podporovali Izraelité stavbu svatostánku pro Jehovovo uctívání?
3 Ochotné srdce podněcuje členy Božího lidu, aby dávali sami ze sebe a ze svých hmotných prostředků, a tak podporovali Boží předsevzetí. Například Izraelité v Mojžíšově době radostně podpořili stavbu svatostánku pro Jehovovo uctívání. Srdce podnítilo některé ženy k tomu, aby spřádaly kozí srst, zatímco někteří muži pracovali jako řemeslníci. Lidé s radostí dávali zlato, stříbro, dřevo, plátno a jiné věci jako „příspěvek pro Jehovu“. (2. Mojžíšova 35:4–35) Byli tak štědří, že darovaných věcí bylo „dost na celou práci, která se měla vykonat, a více než dost“. — 2. Mojžíšova 36:4–7.
4. S jakým postojem přispíval David a jiní lidé na chrám?
4 O staletí později dal král David velký příspěvek na Jehovův chrám, který měl postavit jeho syn Šalomoun. David měl „zalíbení v domě svého Boha“, a proto dal svůj „zvláštní majetek“ v podobě zlata a stříbra. Knížata, velitelé a jiní lidé ‚naplnili svou ruku darem pro Jehovu‘. K čemu to vedlo? Ano, „lid dal průchod radování nad tím, že přinášeli dobrovolné dary, neboť přinášeli dobrovolné dary Jehovovi s úplným srdcem“! (1. Paralipomenon 29:3–9) Byli radostnými dárci.
5. Jak během staletí podporovali Izraelité pravé uctívání?
5 V průběhu staletí měli Izraelité výsadu podporovat svatostánek, pozdější chrámy a kněžské a levitské služby v nich. Například v Nehemjášově době se Židé rozhodli přispívat na udržování čistého uctívání, protože si uvědomili, že nemají zanedbávat Boží dům. (Nehemjáš 10:32–39) Podobně dávají i dnes svědkové Jehovovi dobrovolné dary na výstavbu a udržování míst ke shromažďování a na podporu pravého uctívání.
6. Kdy například projevovali křesťané radostné dávání?
6 První křesťané byli radostnými dárci. Například Gaius konal „věrnou práci“, když projevoval pohostinnost těm, kteří byli v zájmu Království na cestách. Podobně i svědkové Jehovovi projevují pohostinnost cestujícím dozorcům, které v dnešní době vysílá Biblická a traktátní společnost Strážná věž. (3. Jana 5–8) Něco to stojí, mají-li tito bratři cestovat ke sborům a má-li jim být projevována pohostinnost, ale jak velký duchovní užitek to přináší! — Římanům 1:11, 12.
7. Jak používali Filipané své hmotné prostředky?
7 Sbory používají své hmotné prostředky ke společné podpoře zájmů Království. Pavel například řekl věřícím ve Filipech: „I do Tesaloniky jste mi poslali jednou i podruhé něco pro mou potřebu. Ne že vážně vyhledávám dar, ale vážně vyhledávám ovoce, které přináší na váš účet větší zásluhu.“ (Filipanům 4:15–17) Filipané dávali radostně. Čím je však podněcováno takové radostné dávání?
Co podněcuje k radostnému dávání?
8. Jak bys dokázal, že Boží duch podněcuje Boží lid k radostnému dávání?
8 Jehovův svatý duch neboli činná síla pobízí jeho lid, aby byli radostnými dárci. Když se křesťané v Judeji ocitli v nouzi, Boží duch podnítil jiné věřící, aby jim hmotně pomohli. Pavel chtěl povzbudit křesťany v Korintu, aby se vynasnažili ze všech sil poskytovat takové dary, a uvedl jako příklad sbor v Makedonii. Makedonští věřící sice prožívali pronásledování a byli chudí, ale projevovali bratrskou lásku, když dávali nad své skutečné možnosti. Dokonce velmi snažně prosili o přednost, aby mohli dávat! (2. Korinťanům 8:1–5) Boží věc nezávisí výlučně na darech od bohatých osob. (Jakub 2:5) Jsou to naopak hmotně chudí, oddaní Boží služebníci, kteří jsou hlavní oporou ve finančním zajišťování díla, při němž se káže Království. (Matouš 24:14) A přece následkem své štědrosti nijak netrpí, protože Bůh se spolehlivě stará o potřeby svého lidu v tomto díle, a silou, která toto dílo udržuje v činnosti a dává mu vzrůst, je jeho duch.
9. Jaký vztah k radostnému dávání má víra, poznání a láska?
9 K radostnému dávání podněcuje víra, poznání a láska. Pavel řekl: „Právě jako [vy, Korinťané,] oplýváte vším, vírou a slovem a poznáním a vší opravdovostí a touto naší láskou k vám, kéž také oplýváte tímto laskavým dáváním. Nemluvím tak, abych vám přikazoval, ale s ohledem na opravdovost jiných, a abych vyzkoušel pravost vaší lásky.“ (2. Korinťanům 8:7, 8) K tomu, abychom přispívali na Jehovovu věc, zejména máme-li jako dárci omezené prostředky, je nutná víra, že se Bůh o nás v budoucnosti postará. Křesťané, kteří mají dostatek poznání, chtějí sloužit Jehovovu předsevzetí, a ti, kteří překypují láskou k němu a k jeho lidu, s radostí používají svých hmotných prostředků k podpoře jeho věci.
10. Proč můžeme říci, že Ježíšův příklad podněcuje křesťany k radostnému dávání?
10 Ježíšův příklad podněcuje křesťany k radostnému dávání. Pavel vybízel korintské křesťany, aby dávali z lásky, a pak řekl: „Znáte. . . nezaslouženou laskavost našeho Pána Ježíše Krista, že ačkoli byl bohatý, zchudl kvůli vám, abyste zbohatli jeho chudobou.“ (2. Korinťanům 8:9) Ježíš byl v nebi bohatší než kterýkoli jiný Boží syn, ale zřekl se toho všeho a vzal na sebe lidský život. (Filipanům 2:5–8) Takovým nesobeckým způsobem Ježíš zchudl, ale přispěl tím k posvěcení Jehovova jména a položil svůj život jako výkupní oběť ve prospěch lidí, kteří ji přijmou. Neměli bychom podle Ježíšova příkladu radostně dávat, abychom pomáhali jiným a přispívali k posvěcení Jehovova jména?
11, 12. Jak nám může dobré plánování pomoci, abychom byli radostnými dárci?
11 Radostné dávání je možné při dobrém plánování. Pavel řekl Korinťanům: „Ať si každý z vás ve svém domě dá každý první den v týdnu něco stranou do zásoby podle toho, jak se mu daří, takže se potom nebudou konat sbírky, až přijdu.“ (1. Korinťanům 16:1, 2) Podobně ti, kteří si dnes přejí dát soukromě a dobrovolně dar k podpoře díla Království, jednají dobře, jestliže si pro to odloží stranou něco ze svého výdělku. Takové dobré plánování vede k tomu, že mohou jednotliví svědkové, rodiny a sbory dávat dary k podpoře pravého uctívání.
12 Uskutečnění našich plánů, pokud jde o přispívání, v nás vyvolá radost. Ježíš totiž řekl, že „více štěstí je v dávání než v přijímání“. (Skutky 20:35) Korinťané tedy mohli zvětšit svou radost, jestliže uposlechli Pavlovu radu a uskutečnili svůj plán, který měli již celý rok, že totiž pošlou do Jeruzaléma finanční podporu. ‚Je to zvláště přijatelné podle toho, co kdo má, ne podle toho, co nemá,‘ řekl. Když někdo přispívá podle toho, co má, mělo by to být velmi oceňováno. Jestliže důvěřujeme v Boha, může věci vyrovnat tak, že ti, kteří mají mnoho, jsou štědří, ale ne marnotratní, a ti, kteří mají málo, netrpí nedostatkem, který by snižoval jejich sílu a schopnost sloužit Bohu. — 2. Korinťanům 8:10–15.
Pečlivé hospodaření s dary
13. Proč se mohli Korinťané spoléhat na Pavlův dohled nad dary?
13 Pavel sice dohlížel na správné použití darů, aby ti věřící, kteří byli v nouzi, mohli dostat hmotnou pomoc a mohli se aktivněji věnovat kazatelskému dílu, ale z těchto finančních prostředků ani on sám ani jiní nebrali nic jako úhradu za své služby. (2. Korinťanům 8:16–24; 12:17, 18) Pavel pracoval, aby mohl krýt své hmotné potřeby, a na žádný sbor nevkládal žádná finanční břemena. (1. Korinťanům 4:12; 2. Tesaloničanům 3:8) Když mu tedy Korinťané předávali své dary, svěřovali je důvěryhodnému, pracovitému Božímu služebníkovi.
14. Jakou pověst má Společnost Strážná věž, pokud jde o používání darů?
14 Už od dob zákonného ustavení Biblické a traktátní společnosti Strážná věž v roce 1884 se přispěvatelé přesvědčují o tom, že Společnost je důvěryhodným správcem všech darů, které jí byly svěřeny ve prospěch Jehovova díla Království. V souladu se svými stanovami usiluje Společnost o to, aby uspokojovala největší potřebu všech lidí, potřebu duchovních věcí. Děje se to pomocí biblické literatury a poučování o tom, jak můžeme dosáhnout záchrany. V dnešní době Jehova urychluje shromažďování lidí podobných ovcím do své rostoucí organizace. Žehná moudrému způsobu, jímž jsou dary používány v díle kázání o Království, a to je jasným dokladem Božího schválení. (Izajáš 60:8, 22) Spoléháme se, že bude i nadále podněcovat srdce radostných dárců.
15. Proč se tento časopis příležitostně zmiňuje o darech?
15 Společnost příležitostně využívá stránek tohoto časopisu, aby čtenáře upozornila, že mají přednost poskytovat dobrovolné dary na celosvětové dílo kázání o Království. To není žádné doprošování, ale spíše připomínka všem, kteří touží podporovat „svaté dílo. . . dobré zprávy“ podle toho, jak jim Bůh dává zdar. (Římanům 15:16; 3. Jana 2) Společnost používá všech darovaných peněz co nejhospodárněji, aby mohlo být oznamováno Jehovovo jméno a Království. Všechny příspěvky jsou přijímány s vděčností, projevuje se za ně uznání a jsou používány k rozšiřování dobré zprávy o Božím království. Tímto způsobem je například v mnoha zemích podporována misionářská činnost a jsou udržovány a rozšiřovány tiskárny, jež jsou nezbytně nutné k šíření biblického poznání. Příspěvky na celosvětové dílo se také používají ke krytí vzrůstajících nákladů na výrobu Biblí a publikací zaměřených na Bibli a také nákladů na výrobu zvukových kazet a videokazet. Tímto způsobem dílo Království, jež podporují radostní dárci, postupuje dál.
Ne z donucení
16. Proč jsou příspěvky svědků Jehovových oceňovány, i když většinou svědkové nejsou bohatí?
16 Svědkové Jehovovi většinou nejsou hmotně bohatí. Na podporu zájmů Království poskytují snad jen skromné částky, ale jejich dary jsou přesto významné. Když Ježíš viděl, jak jedna chudá vdova vhodila do chrámové pokladnice dvě malé mince nepatrné hodnoty, řekl: „Tato vdova, ačkoli je chudá, vhodila víc než ti všichni. Ti všichni [ostatní přispěvatelé] totiž vhodili dary ze svého přebytku, ale tato žena vhodila ze svého nedostatku všechny prostředky k životu, které měla.“ (Lukáš 21:1–4) Ačkoli byl její dar malý, byla radostnou dárkyní — a její příspěvek došel ocenění.
17, 18. Co v podstatě říká Pavel ve 2. Korinťanům 9:7 a co naznačuje řecké slovo překládané slovem „radostný“?
17 O díle, kterým měla být poskytnuta hmotná pomoc křesťanům v Judeji, Pavel napsal: „Ať každý jedná, právě jak se rozhodl ve svém srdci, ne s nechutí nebo z donucení, neboť Bůh miluje radostného dárce.“ (2. Korinťanům 9:7) Apoštol snad nepřímo poukázal na úsek z Přísloví 22:8 v překladu Septuaginta, který říká: „Bůh žehná radostnému dárci a vyrovná to, co jeho skutky postrádají.“ (The Septuagint Bible, přeložil Charles Thomson) Pavel nahradil slovo „žehná“ slovem „miluje“. Mezi těmito slovy je však spojitost, protože projevy požehnání se sklízejí na základě Boží lásky.
18 Radostný dárce je skutečně šťastný, když může dávat. Vždyť řecký výraz, který se ve 2. Korinťanům 9:7 překládá slovem ‚radostný‘, vlastně znamená „jasný, veselý“. Poukázal na to učenec R. C. H. Lenski, který pak řekl: „Bůh miluje optimistického, veselého a šťastného dárce. . . , [který má] víru ověnčenou úsměvy, kdykoli se mu naskytne další příležitost dávat.“ Člověk s takovým radostným duchem nedává s nechutí nebo z donucení, ale z celého srdce. Dáváš také s takovou radostí, když můžeš podpořit zájmy Království?
19. Jak dávali své příspěvky první křesťané?
19 Křesťané v raných dobách nenechávali kolovat talíře na vybírání peněz ani neodváděli desátky, totiž desetinu svého příjmu, na náboženské účely. Jejich příspěvky byly naopak zcela dobrovolné. Tertullianus, který přijal křesťanství asi v roce 190 n. l., napsal: „Ačkoli máme svou pokladnici, nejsou v ní peníze, za které by se kupovala záchrana, jako by šlo o náboženství, které se dá koupit. Každý, kdo chce, může do ní určitý den v měsíci [zřejmě jednou za měsíc] vložit malý dar; ale jen pokud z toho má radost a pokud může, protože neexistuje žádný nátlak; všechno je dobrovolné.“ — Apologeticum, kapitola XXXIX.
20, 21. a) Co bylo kdysi v tomto časopise řečeno o přednosti finančně podporovat Boží věc a jak dalece to platí až dodnes? b) K čemu to vede, když ctíme Jehovu svými hodnotnými věcmi?
20 Dobrovolné dávání bylo a stále je zvykem mezi novodobými Jehovovými služebníky. Někteří však někdy plně nevyužívají své přednosti podpořit Jehovovu věc pomocí darů. Například v únoru roku 1883 bylo v tomto časopise uvedeno: „Někteří nesou v zájmu druhých tak velké finanční břemeno, že se jejich možnost poskytovat finanční pomoc zmenšuje následkem přepracování a vyčerpání, a nemohou proto být tak prospěšní; a nejen to, ale ti, kteří. . . plně nepochopili situaci, o něco přicházejí, protože se jim, pokud jde o finanční přispívání, nedostává štědrosti.“
21 V dnešní době proudí do Jehovovy organizace velký zástup, a jak se Boží dílo rozšiřuje ve východní Evropě a v jiných dříve nepřístupných oblastech, vzrůstá potřeba rozšiřovat tiskárny a jiná zařízení. Je nutné tisknout více Biblí a jiných publikací. Mnoho teokratických projektů se již rozběhlo, ale některé by mohly postupovat daleko rychleji, kdyby byly dostatečné finanční prostředky. Věříme ovšem, že Bůh opatří všechno, co je nutné, a víme také, že ti, kteří ‚ctí Jehovu svými hodnotnými věcmi‘, budou mít požehnání. (Přísloví 3:9, 10) Ano, ten, „kdo seje štědře, také štědře sklidí“. Jehova nás ‚obohatí ke každému druhu štědrosti‘ a naše radostné dávání způsobí, že mu mnozí budou děkovat a budou ho chválit. — 2. Korinťanům 9:6–14.
Projevuj vděčnost za Boží dary
22, 23. a) Co je Božím nepopsatelným velkorysým darem? b) Co bychom měli dělat, když si vážíme Jehovových darů?
22 Pavel sám s hlubokou vděčností řekl: „Díky Bohu za jeho nepopsatelný velkorysý dar.“ (2. Korinťanům 9:15) Jako ‚usmiřující oběť ‘ za hříchy pomazaných křesťanů a za hříchy světa je Ježíš základem pro Jehovův nepopsatelný velkorysý dar, a též jeho prostředníkem. (1. Jana 2:1, 2) Tento dar je ‚vše převyšující Boží nezasloužená laskavost‘, kterou prokázal prostřednictvím Ježíše Krista svému lidu na zemi, a rozhojňuje se k jejich záchraně a ke slávě a ospravedlnění Jehovy Boha. — 2. Korinťanům 9:14.
23 Jsme Jehovovi hluboce vděční za jeho velkorysý dar a za mnohé jiné duchovní i hmotné dary, které dává svému lidu. Ano, náš nebeský Otec nám projevuje tak podivuhodnou dobrotu, že ji nelze vyjádřit slovy! A jistě by nás to mělo podnítit, abychom byli radostnými dárci. S hlubokým oceněním proto dělejme vše, co můžeme, abychom podporovali věc našeho štědrého Boha, Jehovy, nejpřednějšího radostného Dárce!
Vzpomínáš si?
◻ K jakému jednání je svým ochotným srdcem povzbuzován Jehovův lid?
◻ Co podněcuje k radostnému dávání?
◻ Jak používá Společnost Strážná věž všech darů, které dostává?
◻ Jaké dárce miluje Bůh a jak bychom měli projevit svou vděčnost za jeho mnohé dary?
[Obrázek na straně 15]
Když se stavěl svatostánek, Izraelité pilně pracovali a přinášeli štědré příspěvky pro Jehovu
[Obrázek na straně 18]
Dary, které se podobají darům chudé vdovy, jsou oceňovány a mají svůj význam