Bible zdůrazňuje především povinnosti rodičů k dětem. O pomoci, kterou jim má poskytovat sbor, napsal apoštol Pavel: „Děti by neměly střádat pro své rodiče, ale rodiče pro své děti.“ (2. Kor. 12:14) H. B. Clark, známý právník, k tomu řekl: „Je přirozená a morální povinnost, aby otec podporoval své dítě.“ Jako Bohem ustanovená hlava rodinné jednotky má otec prvořadou odpovědnost, aby byl živitelem. Manželka mu často pomáhá tím, že se účinně stará o domácnost, moudře užívá peněz a podle okolností snad i pracuje mimo domov. — Srovnej Přísloví 31:10–31.

Povšimni si však, že rodiče jsou povzbuzováni, aby činili víc, než jen vydělávali peníze. Jsou nabádáni, aby něco z výdělku „střádali“ pro své děti. Rodiče, kteří se řídí touto moudrou radou, jsou často schopni pomáhat svým dětem, i když již vyrostly a opustily domov. Vhodné je to především tehdy, jestliže se děti věnují křesťanské kazatelské službě plným časem a příležitostně potřebují finanční podporu, aby mohly v této službě zůstat. Nikde se neříká, že by měli rodiče ‚střádat‘ pro nespočetné členy rodiny v širším smyslu.

Rodiče však z toho nemají vyvozovat, že mohou rozmařile utrácet své peníze s přesvědčením, že mohou kdykoli požadovat hmotnou podporu od svých dětí. Ani to neznamená, že by měli nerozumně vyžadovat pozornost od svých potomků, kteří často mají své vlastní rodiny, za něž mají prvořadou odpovědnost. Tento názor odpovídá Pavlovým slovům: „Děti by neměly střádat pro své rodiče, ale rodiče pro své děti.“ — 2. Kor. 12:14.

Za normálních okolností jsou snad rodiče schopni mít vlastní domácnost, majetek a zdroj příjmů (včetně důchodu od nějaké společnosti nebo vlády), takže o ně může být ve stáří postaráno. „Peníze jsou pro ochranu“, a jestliže si rodiče prozíravě střádají, mohou často zabránit tomu, že by později v životě způsobili svým dětem velké finanční nebo citové břemeno. — Kaz. 7:12.