Jehova je Bůh, který zjevuje tajemství

„V nebesích . . . existuje Bůh, který je Zjevovatelem tajemství.“ (DANIEL 2:28)

1, 2. (a) Jak se Jehova liší od svého velkého Odpůrce? (b) Jak se tato odlišnost přenáší také na lidi?

JEHOVA je svrchovaný a milující Bůh vesmíru, je to Stvořitel a Bůh moudrosti a práva. Nemusí skrývat svou totožnost, svá díla nebo své záměry. Dává se poznat ve svůj čas a podle svého uvážení. Tím se liší od svého Odpůrce, Satana Ďábla, který se snaží skrýt své záměry i to, kým je.

² Stejně jako proti sobě stojí Jehova a Satan, stojí proti sobě i jejich ctitelé. Pro ty, kdo následují Satana, je typická neupřímnost a podvody. Snaží se, aby je druzí viděli v dobrém světle, ale činí skutky, které patří tmě. Křesťanům v Korintu bylo řečeno, aby je to nepřekvapovalo. „Ti jsou totiž falešnými apoštoly, dělníky, kteří klamou a kteří se proměňují v Kristovy apoštoly. A není divu, neboť sám Satan se stále proměňuje v anděla světla.“ (2. Korinťanům 11:13, 14) Na druhé straně křesťané uznávají jako svého Vůdce Krista. Když byl na zemi, dokonale odrážel osobnost svého Otce, Jehovy Boha. (Hebrejcům 1:1–3) Když tedy křesťané následují Krista, napodobují Jehovu, Boha pravdy, upřímnosti a světla. Ani oni nepotřebují skrývat svou totožnost, své skutky nebo své záměry. (Efezanům 4:17–19; 5:1, 2)

3. Jak můžeme vyvrátit názor, že lidé, kteří se stávají svědky Jehovovými, jsou přinuceni připojit se k „tajné sektě“?

³ Jehova ví, kdy je nejlepší čas, aby odhalil podrobnosti o svých záměrech a o budoucnosti, kterou lidé neznají. V tomto smyslu je Bohem, který zjevuje tajemství. Lidé, kteří mu chtějí sloužit, proto dostávají pozvání — ano, dokonce jsou vybízeni —, aby se tyto zjevené informace dozvěděli. Průzkum, který proběhl v roce 1994 mezi 145 000 svědky v jedné evropské zemi, ukázal, že každý z nich osobně zkoumal nauky svědků Jehovových v průměru tři roky předtím, než se rozhodl, že se stane svědkem. Rozhodli se z vlastní svobodné vůle, nikdo je k tomu nenutil. A i potom měli svobodnou vůli a svobodu jednání. Když například někteří začali nesouhlasit s křesťanskými vysokými morálními měřítky, rozhodli se, že již dále svědky nebudou. Je ovšem zajímavé, že v posledních pěti letech dělala velká část těchto bývalých svědků kroky k tomu, aby se znovu stali svědky Jehovovými a začali se opět podílet na činnosti, kterou svědkové vykonávají.

4. Co věrné křesťany nemusí rozrušovat a proč?

⁴ Samozřejmě ne každý z bývalých svědků se vrací, a jsou mezi nimi i takoví, kdo měli v křesťanském sboru odpovědná postavení. To by nemělo překvapovat, protože odpadl dokonce i jeden z nejbližších Ježíšových následovníků, apoštol Jidáš. (Matouš 26:14–16, 20–25) Ale je to důvod, abychom byli znepokojeni ohledně křesťanství samotného? Popírá to snad úspěchy, kterých svědkové Jehovovi dosahují při své vyučovací činnosti? Vůbec ne, stejně jako Boží záměr nepřivedlo do slepé uličky zrádné jednání Jidáše Iškariotského.

Všemohoucí, ale milující

5. Jak víme, že Jehova a Ježíš milují lidi, a jak svoji lásku projevili?

⁵ Jehova je Bůh lásky. Stará se o lidi. (1. Jana 4:7–11) Ačkoli má vznešené postavení, raduje se z toho, že má mezi lidmi své přátele. O jednom z jeho starověkých služebníků čteme: „ ‚Abraham uvěřil Jehovovi a bylo mu to počítáno za spravedlnost‘, a byl nazván ‚Jehovovým přítelem‘.“ (Jakub 2:23; 2. Paralipomenon 20:7; Izajáš 41:8) Stejně jako mezi sebou mají důvěrné záležitosti neboli tajemství lidští přátelé, jsou tajemství, která mezi sebou mají Jehova a jeho přátelé. Ježíš v tom svého Otce napodoboval, neboť ze svých učedníků udělal své přátele a měl s nimi společná tajemství. „Již vás nenazývám otroky,“ řekl jim, „protože otrok neví, co dělá jeho pán. Ale nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám dal na vědomí všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“ (Jan 15:15) Soukromé informace neboli „tajemství“, která mezi sebou mají Jehova, jeho Syn a jejich přátelé, je sjednocují do neselhávajícího svazku lásky a oddanosti. (Kolosanům 3:14)

6. Proč Jehova nemusí své záměry skrývat?

⁶ Význam Jehovova jména je „Působí, že se stane,“ a to ukazuje, že je schopný stát se čímkoli je potřeba, aby dokončil svůj záměr. Jehova na rozdíl od lidí nemusí své záměry skrývat ze strachu, že by mu někdo zabránil je uskutečnit. On prostě nemůže selhat, a proto ve svém Slově, v Bibli, zjevuje mnoho z toho, co zamýšlí udělat. Slibuje: „Mé slovo . . . se ke mně [nevrátí] bez výsledků, ale jistě učiní to, co mě těší, a jistě bude mít úspěch v tom, k čemu jsem je poslal.“ (Izajáš 55:11)

7. (a) Co Jehova předpověděl v Edenu a jak Satan prokázal, že Bůh je pravdivý? (b) Co ukazuje, že zásada uvedená ve 2. Korinťanům 13:8 je vždy pravdivá?

⁷ Krátce po vzpouře v Edenu Jehova stručně nastínil, jak dopadne spor mezi ním a jeho Odpůrcem, Satanem. Boží slíbené Semeno utrpí bolestivé, ale ne smrtelné zhmoždění, kdežto Satan bude nakonec definitivně rozdrcen. (1. Mojžíšova 3:15) V roce 33 n. l. Ďábel skutečně zhmoždil Semeno, Krista Ježíše, tím, že způsobil jeho smrt. Satan tak splnil biblickou předpověď a zároveň prokázal, že Jehova je Bůh pravdy, ačkoli to jistě nebylo Satanovým záměrem. Jeho nenávist k pravdě a spravedlnosti a také jeho pýcha a nekajícné jednání ho přiměly k tomu, že jednal přesně tak, jak to Bůh předpověděl. Ano, na všech odpůrcích pravdy, dokonce i na samotném Satanovi, se ukazuje pravdivost zásady: „Nemůžeme dělat nic proti pravdě, ale pouze pro pravdu.“ (2. Korinťanům 13:8)

8, 9. (a) Co Satan ví; může toto jeho poznání ohrozit plnění Jehovových záměrů? (b) Které otevřené varování přehlížejí Jehovovi odpůrci a proč?

⁸ V roce 1914 bylo v nebi neviditelně ustanoveno Boží Království, a Bible proto ve Zjevení 12:12 říká: „Proto se radujte, nebesa a vy, kteří v nich přebýváte! Běda zemi a moři, protože k vám sestoupil Ďábel a má velký hněv, neboť ví, že má krátké časové období.“ Změnil se snad Satan, když ví, že má jen krátký čas? To by od Satana vyžadovalo, aby uznal, že Jehova je Bůh pravdy a že jako Svrchovaný Panovník je jedině on hoden uctívání. Ale Ďábel není ochoten připustit porážku, ačkoli o Jehovovi tyto věci ví.

⁹ Jehova otevřeně odhaluje, ve kterém časovém období přijde Kristus, aby vynesl rozsudek nad Satanovým světovým systémem. (Matouš 24:29–31; 25:31–46) Jeho Slovo o vládcích světa ohlašuje: „Kdykoli řeknou: ‚Mír a bezpečnost!‘, pak má na ně vzápětí přijít náhlé zničení právě jako tísnivá bolest na těhotnou ženu.“ (1. Tesaloničanům 5:3) Ti, kdo následují Satanův příklad, toto jasné varování přehlížejí. Jsou oslepeni, protože mají ničemné srdce, a to jim brání činit pokání z jejich ničemného způsobu jednání a jejich plánů, kterými se snaží překazit Jehovův záměr.

10. (a) Do jaké míry se snad již splnil text v 1. Tesaloničanům 5:3, ale jak by měl Jehovův lid reagovat? (b) Proč se možná lidé bez víry budou v budoucnosti cítit jistější v odporu proti Božímu lidu?

¹⁰ Ve světě se o míru a bezpečí mluví hlavně od roku 1986, který byl Spojenými národy vyhlášen jako Mezinárodní rok míru. Byly učiněny rozhodující kroky pro zabezpečení světového míru a podle všeho bylo dosaženo jistých úspěchů. Splnilo se tímto proroctví o míru a bezpečnosti úplně, nebo v tomto ohledu můžeme v budoucnu očekávat nějaké překvapivé prohlášení? Jehova to objasní ve svůj správný čas. Do té doby buďme duchovně bdělí a ‚očekávejme a pevně chovejme v mysli přítomnost Jehovova dne‘. (2. Petra 3:12) Jak čas stále ubíhá a přibývá rozhovorů o míru a bezpečnosti, ti, kdo znají toto varování, ale rozhodli se ho ignorovat, budou možná projevovat více vyzývavosti, protože se budou domnívat, že Jehova své slovo nesplní nebo to nemůže udělat. (Srovnej Kazatele 8:11–13; 2. Petra 3:3, 4.) Praví křesťané ovšem vědí, že Jehova svůj záměr provede!

Správná úcta k instituci, kterou Jehova používá

11. Co se o Jehovovi dozvěděli Daniel a Josef?

¹¹ Když se králi Nebukadnecarovi, vládci novobabylónské říše, zdál znepokojivý sen, na který si nemohl vzpomenout, požádal o pomoc. Ale jeho kněží, kouzelníci a čarodějové mu nemohli říci, co se mu zdálo ani co to znamenalo. Boží služebník Daniel to ovšem mohl udělat, ačkoli ochotně připustil, že objasnění snu a jeho významu není výsledkem jeho vlastní moudrosti. Daniel řekl: „V nebesích . . . existuje Bůh, který je Zjevovatelem tajemství, a ten dal králi Nebukadnecarovi na vědomí, co se má stát v konečné části dnů.“ (Daniel 2:1–30) O několik století dříve zažil jiný Boží prorok, Josef, zkušenost, která také ukázala, že Jehova je Zjevovatelem tajemství. (1. Mojžíšova 40:8–22; Amos 3:7, 8)

12, 13. (a) Kdo byl Jehovův největší prorok a proč tak odpovídáš? (b) Kdo dnes slouží jako „správci Božích posvátných tajemství“ a jak bychom se na ně měli dívat?

¹² Největší Jehovův prorok, jaký kdy na zemi sloužil, byl Ježíš. (Skutky 3:19–24) Pavel vysvětlil: „Bůh, který dávno mluvil k našim praotcům při mnoha příležitostech a mnoha způsoby prostřednictvím proroků, mluvil k nám na konci těchto dnů prostřednictvím Syna, kterého ustanovil dědicem všeho a skrze něhož učinil systémy věcí.“ (Hebrejcům 1:1, 2)

¹³ K raným křesťanům mluvil Jehova prostřednictvím svého Syna, Ježíše, který jim odhalil božská tajemství. Ježíš jim řekl: „Vám je dáno porozumět posvátným tajemstvím Božího království.“ (Lukáš 8:10) Pavel později mluvil o pomazaných křesťanech jako o těch, kdo jsou „podřízení Krista a správci Božích posvátných tajemství“. (1. Korinťanům 4:1) Pomazaní křesťané slouží v tomto postavení až dodnes a tvoří třídu věrného a rozvážného otroka, která prostřednictvím svého vedoucího sboru poskytuje duchovní pokrm v pravý čas. (Matouš 24:45–47) Jestliže opravdu dbáme na Boží inspirované proroky, kteří sloužili v minulosti, a zvláště na Božího Syna, neměli bychom snad také dbát na tuto lidskou instituci, kterou dnes Jehova používá, aby odhalil biblické informace, které jsou pro jeho lid v těchto kritických časech tak nezbytné?

Otevřenost, nebo tajemství?

14. Kdy křesťané pokračují ve své činnosti potajmu a čí příklad tak napodobují?

¹⁴ Jehova zjevuje věci a tím projevuje svou otevřenost. Znamená to snad, že by křesťané měli vždy a za každých okolností odhalovat všechno, co vědí? Křesťané jednají podle Ježíšovy rady, aby byli „obezřetní jako hadi, a přece nevinní jako holubice“. (Matouš 10:16) Jestliže nemohou uctívat Boha tak, jak jim velí svědomí, křesťané Boha stále poslouchají, neboť si uvědomují, že žádná lidská instituce nemá právo omezovat Jehovovo uctívání. (Skutky 5:29) Sám Ježíš ukázal, že to je vhodné. Čteme: „Potom Ježíš dále procházel Galilejí, neboť nechtěl procházet Judeou, protože se ho Židé snažili zabít. Byl však blízko židovský svátek, svátek stánků. Proto jim [svým nevěřícím tělesným bratrům] Ježíš řekl: ‚... Jděte ke svátku; já ještě nepůjdu k tomu svátku, protože můj patřičný čas ještě plně nepřišel.‘ A když jim to pověděl, zůstal v Galileji. Když však jeho bratři odešli na svátek, potom sám odešel také, ne otevřeně, ale jako vskrytu.“ (Jan 7:1, 2, 6, 8–10)

Říci, nebo neříci?

15. Jak Josef ukázal, že udržet něco v tajnosti je někdy projevem lásky?

¹⁵ Udržet věci v soukromí je někdy nejen moudré, ale je to také projev lásky. Jak například reagoval Ježíšův adoptivní otec Josef, když se dozvěděl, že jeho snoubenka Marie je těhotná? Čteme: „Protože však její manžel Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit veřejně na odiv, zamýšlel se s ní tajně rozvést.“ (Matouš 1:18, 19) Jak nelaskavé by bylo, kdyby ji vystavil veřejně na odiv.

16. Jakou mají starší a také další členové sboru odpovědnost, pokud jde o důvěrné záležitosti?

¹⁶ Důvěrné záležitosti, které by mohly způsobit rozpaky nebo bolest, by se neměly říkat lidem, kterých se to netýká. Křesťanští starší to mají na mysli, když musí dát osobní radu nebo když musí ukáznit někoho, kdo vážně zhřešil proti Jehovovi. Řešit tyto záležitosti biblickým způsobem je nezbytné; svěřovat se s důvěrnými podrobnostmi někomu, koho se to netýká, je zbytečné a nelaskavé. Je také samozřejmé, že členové křesťanského sboru nebudou chodit za staršími a nebudou slídit po důvěrných informacích, ale budou respektovat odpovědnost starších udržet důvěrné věci v tajnosti. Přísloví 25:9 říká: „Ujmi se své vlastní pře se svým bližním a nezjevuj důvěrný hovor jiného.“

17. Proč křesťané ve většině případů udržují důvěrné záležitosti v tajnosti, ale proč to nedělají vždy?

¹⁷ Tato zásada platí i v rodinném kruhu nebo mezi blízkými přáteli. Udržet jisté důvěrné věci v tajnosti je nezbytné, abychom se vyhnuli nedorozuměním a napjatým vztahům. „Vítr od severu rodí jakoby v porodních bolestech liják; a jazyk vyzrazující tajemství otevřeně odsouzený obličej.“ (Přísloví 25:23) Je samozřejmé, že věrná oddanost Jehovovi a jeho spravedlivým zásadám a také láska k chybujícím jednotlivcům možná někdy způsobí, že je nezbytné říci nějakou důvěrnou záležitost rodičům, křesťanským starším nebo jiným lidem, kteří mají právo to znát.a Ale křesťané ve většině případů drží důvěrné věci druhých v tajnosti a chrání je, jako by chránili své vlastní.

18. Které tři křesťanské vlastnosti nám mohou pomoci určit, co bychom říci měli, a co ne?

¹⁸ Když to shrneme, křesťan napodobuje Jehovu tím, že některé záležitosti uchovává v tajnosti a odhaluje je pouze tehdy, když je to vhodné. Když se křesťan rozhoduje, co by měl, a co by neměl říci, je veden pokorou, vírou a láskou. Pokora mu zabrání, aby příliš nezdůrazňoval svoji vlastní důležitost, a nebude se snažit na druhé zapůsobit tím, že jim řekne všechno, co ví, a nebude je také napínat tajemstvími, o kterých nemůže mluvit. Víra v Jehovovo slovo a důvěra v křesťanský sbor ho motivuje k tomu, že při kázání používá informace založené na Bibli a pečlivě dbá na to, aby neříkal věci, které by mohly někoho urazit. Ano, láska ho pohání k tomu, aby otevřeně mluvil o věcech, které oslavují Boha a které lidé musí znát, aby získali život. Na druhou stranu, střeží důvěrné osobní záležitosti, protože si uvědomuje, že kdyby je řekl někomu dalšímu, ve většině případů by to ukazovalo, že má nedostatek lásky.

19. Jaký způsob jednání pomáhá určit pravé křesťany a jaké to má výsledky?

¹⁹ Tento vyrovnaný přístup pomáhá určit pravé křesťany. Neskrývají Boží totožnost tím, že by nepoužívali jeho jméno, nebo že by věřili v tajemnou a nevysvětlitelnou Trojici. Neznámí bohové jsou charakterističtí pro falešné náboženství, ne pro pravé. (Viz Skutky 17:22, 23.) Jehovovi pomazaní svědkové skutečně oceňují výsadu být „správci Božích posvátných tajemství“. Tím, že tato tajemství otevřeně odhalují, pomáhají lidem s upřímným srdcem hledat Boží přátelství. (1. Korinťanům 4:1; 14:22–25; Zecharjáš 8:23; Malachiáš 3:18)

[Poznámka pod čarou]

Jak bys odpověděl?

◻ Proč Jehova nepotřebuje skrývat své záměry?

◻ Komu Jehova zjevuje svá tajemství?

◻ Jakou mají křesťané odpovědnost, pokud jde o důvěrné záležitosti?

◻ Které tři vlastnosti pomáhají křesťanům poznat, co říci, a co neříci?

[Obrázek na straně 8 a 9]

Jehova zjevuje tajemství prostřednictvím svého Slova