Láskyplná pastýřská péče o Boží stádo
„Paste Boží stádo, které je ve vaší péči.“ — 1. PETRA 5:2.
1, 2. Co je nejvýraznějším rysem Boží osobnosti a jak se tento rys projevuje?
Z CELÝCH Svatých písem je zřejmé, že tím nejvýraznějším rysem Boží osobnosti je láska. „Bůh je láska,“ říká 1. Jana 4:8. Boží láska se projevuje činy, a proto 1. Petra 5:7 říká: „[Bůh] o vás pečuje.“ Jehovova péče o jeho lid je v Bibli přirovnána k láskyplné péči pastýře, který se něžně stará o ovce: „Pohleď, sám Svrchovaný Pán Jehova . . . bude pást své vlastní stádo. Svou paží sesbírá jehňata; a ponese je v náručí. Kojící bude opatrně provázet.“ (Izajáš 40:10, 11) David musel zažít velkou útěchu, protože řekl: „Jehova je můj Pastýř. V ničem nebudu mít nedostatek“! — Žalm 23:1.
2 Je vhodné, že lidi, kteří mají Boží přízeň, Bible přirovnává k ovcím, protože ovce se ke svému starostlivému pastýři chovají mírumilovně, jsou poddajné a poslušné. Jehova, jako láskyplný Pastýř, se velice zajímá o své služebníky podobné ovcím. Projevuje to tím, že se o ně stará po hmotné i po duchovní stránce a že je vede náročnými „posledními dny“ tohoto zlého světa, aby postupovali vstříc blížícímu se novému, spravedlivému světu. — 2. Timoteovi 3:1–5, 13; Matouš 6:31–34; 10:28–31; 2. Petra 3:13.
3. Jak žalmista popisuje Boží péči o ovce?
3 Povšimněme si, jak láskyplně se Jehova stará o své ovce: „Jehovovy oči jsou upřeny na spravedlivé a jeho uši na jejich volání o pomoc . . . Křičeli, a Jehova sám slyšel a osvobodil je ze všech jejich tísní. Jehova je blízko těm, kteří mají zlomené srdce, a ty, kteří jsou zdrcení na duchu, zachraňuje. Mnohá jsou neštěstí spravedlivého, ale Jehova jej ze všech osvobozuje.“ (Žalm 34:15–19) Jak nesmírnou útěchu poskytuje tento univerzální Pastýř svým služebníkům, kteří jsou podobni ovcím!
Příklad znamenitého Pastýře
4. Jakou úlohu má Ježíš v péči o Boží stádo?
4 Boží Syn, Ježíš, se od svého Otce dobře učil, protože Bible nazývá Ježíše ‚znamenitým pastýřem‘. (Jan 10:11–16) O jeho životně důležité službě Božímu stádu je zmínka v 7. kapitole Zjevení. V 9. verši jsou dnešní Boží služebníci nazváni ‚velkým zástupem . . . ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků‘. A 17. verš uvádí: „Beránek [Ježíš] . . . je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh setře každou slzu z jejich očí.“ Ježíš přivádí Boží ovce k vodám pravdy, které vedou k věčnému životu. (Jan 17:3) Povšimněme si, že Ježíš je nazýván „Beránkem“, což naznačuje, že i on má vlastnosti podobné vlastnostem ovce — je tím největším vzorem podřízenosti Bohu.
5. Jaký vztah měl Ježíš k lidem?
5 Ježíš žil na zemi mezi lidmi a viděl jejich žalostný stav. Jak reagoval na jejich situaci? „Bylo mu jich líto, protože byli sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře.“ (Matouš 9:36) Když ovce zůstanou bez pastýře, velice trpí, protože jsou vystaveny útokům šelem. Podobně jsou na tom ovce, které mají lhostejné pastýře. Ale Ježíšovi na jeho ovcích velmi záleželo, protože řekl: „Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a chci vás občerstvit. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše. Vždyť mé jho je příjemné a můj náklad je lehký.“ — Matouš 11:28–30.
6. Jak Ježíš projevoval soucit sužovaným lidem?
6 V jednom z biblických proroctví bylo předpověděno, že Ježíš bude zacházet se svým lidem láskyplně: „Jehova mě pomazal, . . . abych ovázal lidi se zlomeným srdcem, . . . abych utěšil všechny truchlící.“ (Izajáš 61:1, 2; Lukáš 4:17–21) Na chudé a politováníhodné lidi Ježíš nikdy nepohlížel svrchu. Naopak, jednal v souladu se slovy Izajáše 42:3: „Nalomený rákos nedolomí; a pohasínající lněný knot, ten nezhasí.“ (Srovnej Matouše 12:17–21.) Sužovaní lidé se podobali nalomenému rákosu a knotu lampy, která může z nedostatku paliva každou chvíli zhasnout. Ježíš si uvědomoval, že jsou v žalostném stavu. Projevoval jim soucit, poskytoval jim sílu a naději a duchovně i tělesně je uzdravoval. — Matouš 4:23.
7. Ke komu přiváděl Ježíš lidi, kteří reagovali na jeho činnost?
7 Na tento způsob Ježíšova jednání reagovalo velmi mnoho lidí. Jeho učení bylo pro lidi tak přitažlivé, že úředníci, kteří byli vysláni, aby Ježíše zatkli, podali zprávu: „Tak nikdy jiný člověk nemluvil.“ (Jan 7:46) Pokrytečtí náboženští vůdci si dokonce stěžovali: „Svět jde za ním.“ (Jan 12:19) Ale Ježíš si nepřál, aby pocty a chvála připadly jemu. Obracel pozornost na svého Otce. Učil lidi, že mají Jehovovi sloužit z lásky k jeho překrásným vlastnostem: „Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou a celou svou myslí.“ — Lukáš 10:27, 28.
8. Jak se poslušnost Božího lidu vůči Bohu liší od toho, proč lidé poslouchají světské panovníky?
8 Jehova má nesmírnou radost, že lidé podobní ovcím se z lásky k němu staví na stranu jeho univerzální svrchovanosti. Tito lidé se ochotně rozhodli, že mu budou sloužit, protože poznali jeho vlastnosti, a uvědomili si, že to jsou vlastnosti hodné lásky. Jak je to odlišné od vedoucích osobností tohoto světa, jejichž podřízení je poslouchají ze strachu, neochotně či s nějakou postranní pohnutkou! O Jehovovi nebo o Ježíšovi rozhodně není možné říci to, co bylo řečeno o jednom papežovi římskokatolické církve: „Obdivovali ho mnozí, báli se ho všichni, ale nemiloval ho nikdo.“ — Vicars of Christ—The Dark Side of the Papacy (Kristovi náměstci — Temná strana papežství) od Petera De Rosy.
Krutí pastýři v Izraeli
9, 10. Popiš, jací byli vůdci v dobách starověkého Izraele a v prvním století.
9 Avšak — na rozdíl od Ježíše — izraelští náboženští vůdci, kteří žili v Ježíšově době, žádnou lásku k ovcím nepociťovali. Podobali se někdejším panovníkům Izraele, o nichž Jehova řekl: „Běda izraelským pastýřům, kteří se stali těmi, kdo pasou sami sebe! Neměli by pastýři pást stádo bravu? . . . Onemocnělé jste neposílili a churavou jste neuzdravili a polámanou jste neovázali a rozehnanou jste nepřivedli zpět a ztracenou jste se nesnažili najít, ale drsně jste si je podřizovali, ano tyransky.“ — Ezekiel 34:2–4.
10 Podobně jako tito političtí pastýři, také židovští náboženští vůdci v prvním století měli tvrdé srdce. (Lukáš 11:47–52) Ježíš to znázornil, když vyprávěl o Židovi, který byl oloupen, zbit a polomrtvý zanechán u cesty. Šel tudy izraelský kněz, ale když Žida spatřil, obešel ho po opačné straně cesty. Totéž udělal i jakýsi Levita. Pak tudy procházel Neizraelita, opovrhovaný Samaritán. Ten se nad tím mužem smiloval. Ovázal mu rány, odvezl ho na svém soumaru do hostince a postaral se o něho. Zaplatil hostinskému s tím, že se později vrátí, aby proplatil jakékoli dodatečné výdaje. — Lukáš 10:30–37.
11, 12. a) Jak dosáhla ničemnost náboženských vůdců svého vrcholu v Ježíšově době? b) Co nakonec Římané udělali náboženským vůdcům?
11 Náboženští vůdci byli v Ježíšově době tak zkažení, že když Ježíš vzkřísil Lazara z mrtvých, přední kněží a farizeové svolali Sanhedrin a řekli: „Co máme dělat, protože ten člověk [Ježíš] provádí mnoho znamení? Jestliže ho necháme jen tak, všichni v něj uvěří a Římané přijdou a odejmou jak naše místo, tak náš národ.“ (Jan 11:47, 48) Vůbec jim nezáleželo na tom, že Ježíš prokázal dobrodiní mrtvému člověku. Šlo jim o jejich vlastní postavení. „Proto se od toho dne radili, že [Ježíše] zabijí.“ — Jan 11:53.
12 Přední kněží však svou ničemnost ještě znásobili. „Uradili [se], že zabijí i Lazara, protože kvůli němu tam chodili mnozí Židé a uvěřili v Ježíše.“ (Jan 12:10, 11) Jejich sobecké úsilí o záchranu svého postavení jim však nebylo nic platné. Ježíš jim řekl: „Váš dům je vám zanechán.“ (Matouš 23:38) Během té generace přišli Římané a vzali jim ‚jejich místo, jejich národ‘ i jejich životy — přesně podle Ježíšových slov.
Láskyplní pastýři v křesťanském sboru
13. Kdo měl být podle Jehovova slibu poslán, aby pásl Boží stádo?
13 Jehova si předsevzal, že místo krutých, sobeckých pastýřů ‚vzbudí‘ znamenitého Pastýře, Ježíše, který se na rozdíl od nich bude o Boží stádo starat. A Jehova slíbil, že ‚vzbudí‘ i láskyplné nižší pastýře, kteří se také budou starat o ovce: „Chci nad nimi vzbudit [neboli ‚vzbudím nad nimi‘] pastýře, kteří je opravdu budou pást; a už se nebudou bát.“ (Jeremjáš 23:4) Proto i dnes, podobně jako ve sboru raných křesťanů v prvním století, jsou ‚v jednom městě za druhým jmenováni starší muži‘. (Titovi 1:5) Tito duchovně starší muži, kteří odpovídají požadavkům Písem, mají ‚pást Boží stádo‘. — 1. Petra 5:2; 1. Timoteovi 3:1–7; Titovi 1:7–9.
14, 15. a) Jaký postoj si učedníci museli vypěstovat? b) Co udělal Ježíš, aby učedníkům ukázal, že starší by měli být pokornými služebníky?
14 Když starší pečují o ovce, musí „především“ mít k ovcím „vřelou lásku“. (1. Petra 4:8) Ježíšovi učedníci se to však teprve museli naučit. Příliš se totiž snažili získat si určité jméno a zvláštní postavení. Když matka dvou učedníků řekla Ježíšovi: „Dej slovo, že se tito dva moji synové posadí jeden po tvé pravici a jeden po tvé levici v tvém království,“ ostatní učedníci se rozhořčili. Ježíš jim řekl: „Víte, že panovníci národů se nad nimi vypínají jako páni a že velcí muži nad nimi vykonávají autoritu. Mezi vámi to tak není; ale kdokoli se chce stát velkým mezi vámi, bude vaším služebníkem, a kdokoli chce být první mezi vámi, bude vaším otrokem.“ — Matouš 20:20–28.
15 Jindy, když se učedníci „mezi sebou dohadovali, kdo je větší“, Ježíš řekl: „Jestliže chce být někdo první, bude poslední ze všech a služebníkem všech.“ (Marek 9:34, 35) Poníženost mysli a ochota sloužit se musely stát součástí jejich osobnosti. Učedníci s tím však měli problémy i nadále. Dokonce i tu noc před Ježíšovou smrtí, během Ježíšovy poslední večeře, „vyvstal mezi nimi prudký spor“ o to, kdo z nich je nejvýznamnější! Stalo se to navzdory tomu, že jim Ježíš ukázal, jak musí starší sloužit stádu — pokořil se a umyl jim nohy. Řekl jim: „Jestliže jsem vám . . . umyl nohy, ačkoli jsem Pán a Učitel, máte také jeden druhému umývat nohy. Dal jsem vám totiž vzor, abyste také vy činili, právě jak jsem já učinil vám.“ — Lukáš 22:24; Jan 13:14, 15.
16. Co bylo ve Strážné věži z roku 1899 uvedeno o nejdůležitějším rysu osobnosti starších?
16 Svědkové Jehovovi vždy učili, že starší se musí řídit tímto vzorem. Skoro před sto lety byla ve Strážné věži z 1. dubna 1899 (angl.) zmínka o Pavlových slovech v 1. Korinťanům 13:1–8 a dále tam bylo řečeno: „Apoštol jasně poukazuje na to, že nejdůležitějším kritériem nejsou znalosti nebo řečnické schopnosti, ale že tím pravým kritériem je láska, která prostupuje [naším] srdcem, během celého našeho života z něho vyzařuje, podněcuje a řídí naše smrtelné tělo a je tím pravým důkazem o našem vztahu k Bohu . . . Tím nejpřednějším rysem, který bychom měli hledat u křesťana, jehož přijímáme za služebníka církve, sloužícího ve svatých záležitostech, by měl být především duch lásky.“ Zmínila se i o tom, že muži, kteří neslouží pokorně a z lásky, „nejsou spolehlivými učiteli, a pravděpodobně nadělají více škody než užitku“. — 1. Korinťanům 8:1.
17. Jak Bible zdůrazňuje vlastnosti, které musí starší mít?
17 Starší muži proto nesmí nad ovcemi ‚panovat‘. (1. Petra 5:3) Naopak mají jít příkladem v tom, jak být „jeden k druhému laskavými, něžně soucitnými“. (Efezanům 4:32) Pavel zdůrazňoval: „Oblékněte [si] něžnou náklonnost soucitu, laskavost, poníženost mysli, mírnost a shovívavost . . . Ale kromě toho všeho si oblékněte lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“ — Kolosanům 3:12–14.
18. a) Jaký vynikající příklad dal Pavel v souvislosti s péčí o ovce? b) Proč nesmí starší přehlížet potřeby ovcí?
18 Pavel se to naučil a řekl: „Stali jsme se . . . uprostřed vás jemnými, jako když kojící matka něžně chová své vlastní děti. Protože jsme k vám tedy měli něžnou náklonnost, velmi se nám líbilo, že jsme vám předali nejen Boží dobrou zprávu, ale také své vlastní duše, protože jste se stali našimi milovanými.“ (1. Tesaloničanům 2:7, 8) V souladu s tím Pavel uvedl: „Mluvte utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším, podpírejte slabé, buďte ke všem shovívaví.“ (1. Tesaloničanům 5:14) Ať ovce přicházejí za staršími s jakýmkoli problémem, starší by měli pamatovat na slova Přísloví 21:13: „Kdokoli si zacpává ucho před naříkavým křikem poníženého, ten bude také sám volat a nedostane odpověď.“
19. Proč jsou láskyplní starší požehnáním pro ovce a jak ovce reagují na takové projevy lásky?
19 Starší muži, kteří láskyplně pasou stádo, jsou pro ovce požehnáním. V Izajáši 32:2 je předpověděno: „Každý se prokáže jako úkryt před větrem a jako skrýš před lijavcem, jako proudy vody v bezvodé krajině, jako stín mohutného skalního útesu ve vyčerpané zemi.“ Jsme šťastní, když vidíme, že mnoho našich starších dnes odpovídá tomuto nádhernému popisu občerstvujícího působení. Naučili se uplatňovat zásadu: „V bratrské lásce mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost. Ujímejte se vedení v projevování vzájemné úcty.“ (Římanům 12:10) Když starší projevují takovou lásku a pokoru, ovce na to reagují a ‚kvůli jejich práci berou na ně více než mimořádný ohled v lásce‘. — 1. Tesaloničanům 5:12, 13.
Respektujme svobodnou vůli
20. Proč musí starší respektovat svobodnou vůli ostatních?
20 Jehova lidi stvořil se svobodnou vůlí proto, aby se mohli samostatně rozhodovat. Ačkoli starší mají udílet rady, a dokonce i ukázňovat, neměli by přebírat odpovědnost za něčí život nebo víru. Pavel řekl: „Ne . . . , že jsme pány nad vaší vírou, ale jsme spolupracovníky k vaší radosti, neboť stojíte svou vírou.“ (2. Korinťanům 1:24) Ano, každý „ponese svůj vlastní náklad“. (Galaťanům 6:5) Jehova nám v rámci svých zákonů a zásad poskytl značnou svobodu. Pokud tedy v určité záležitosti není porušena biblická zásada, starší by se měli vyvarovat toho, že by v té věci stanovovali nějaké pravidlo. Měli by se také bránit sklonu předkládat své vlastní názory jako dogmata či připustit, aby se v nich probudila ješitnost, když s nimi v těchto věcech někdo nesouhlasí. — 2. Korinťanům 3:17; 1. Petra 2:16.
21. Čemu se můžeme naučit z Pavlova postoje k Filemonovi?
21 Povšimněme si, jak Pavel během svého věznění v Římě jednal s Filemonem, křesťanem, který v maloasijském městě Kolosech vlastnil otroky. Filemonův otrok Onesimus utekl do Říma, stal se křesťanem a pomáhal Pavlovi. Pavel Filemonovi napsal: „Rád bych si ho ponechal pro sebe, aby místo tebe dále sloužil mně, který nosím vězeňská pouta kvůli dobré zprávě. Ale nechci nic dělat bez tvého svolení, aby tvůj dobrý skutek nebyl jako z donucení, ale z tvé vlastní svobodné vůle.“ (Filemonovi 13, 14) Pavel vrátil Onesima a požádal Filemona, aby se k Onesimovi choval jako ke křesťanskému bratrovi. Pavel věděl, že „stádo“ nepatří jemu, ale Bohu. Nebyl pánem tohoto „stáda“, ale jeho služebníkem. Nic Filemonovi nenařizoval — respektoval jeho svobodnou vůli.
22. a) Jak by se starší měli dívat na své postavení? b) Jakou organizaci Jehova rozvíjí?
22 Boží organizace roste, a jsou jmenováni noví starší. Tito nově jmenovaní starší — ale i zkušenější starší — musí chápat, že jsou v postavení pokorných služebníků. Bůh vede svou organizaci, aby postupovala vstříc novému světu. Když budou starší chápat, jaké mají postavení, bude tato organizace růst způsobem, jaký si Bůh přeje, totiž organizovaně, ale ne tak, aby láska a soucit padly za oběť výkonnosti. Pro lidi, kteří se podobají ovcím, tak bude Boží organizace stále přitažlivější. Bude pro ně svědectvím o tom, že „Bůh nechává všechna svá díla spolupůsobit k dobru těch, kteří milují Boha“. To je totiž možné očekávat od organizace, která je vybudována na lásce — protože „láska nikdy neselhává“. — Římanům 8:28; 1. Korinťanům 13:8.
Jak bys odpověděl?
◻ Jak je v Bibli popsána Jehovova péče o jeho lid?
◻ Jakou úlohu má Ježíš v péči o Boží stádo?
◻ Jaký rys osobnosti je u starších nejdůležitější?
◻ Proč musí starší brát ohled na svobodnou vůli lidí podobných ovcím?
[Obrázek na straně 16]
Ježíš, ‚znamenitý pastýř‘, projevoval soucit
[Obrázky na straně 17]
Zkažení náboženští vůdci se domluvili, že Ježíše zabijí