JHO
Tyč nošená na ramenou, na jejíž oba konce se zavěšoval náklad (srovnej Iz 9:4), či dřevěná tyč nebo rám, které se daly na krk dvou tažných zvířat (obvykle skotu), když táhla zemědělský stroj nebo vůz. (4Mo 19:2; 5Mo 21:3; 1Sa 6:7) Ten druhý typ jha byl obvykle upevněn dvěma popruhy tak, že každé zvíře mělo jeden kolem krku. Někdy měla jha místo popruhů rovné tyče, které visely dolů po stranách krku každého zvířete a byly kolem krku připevněny řemeny. Jho se zvířatům připevňovalo také na čelo, a to tak, že se jim přivazovalo k rohům. Jho, které lidé ve starověkém Egyptě používali k nošení vody a jiných břemen, měřilo asi 1 m a na obou koncích bylo opatřeno řemenem na přivázání nákladu.
Výrazy v původních jazycích. Řecký výraz (zy·gosʹ, zeuʹgos), který vyjadřuje myšlenku jha, je odvozen od slova zeuʹgny·mi, jež znamená „jho; pár; spojit; uvázat; dát dohromady“. Jhem byla většinou spojena dvě zvířata, a tak řecký výraz zeuʹgos může znamenat „pár“ nebo „jho“ zvířat, jako například „párek hrdliček“. (Lk 2:24; 14:19) S řeckým slovem zeuʹgos částečně souvisí hebrejský termín ceʹmedh a může označovat „pár“ (Sd 19:3, 10; 1Sa 11:7), „spřežení“ (1Kr 19:19, 21) nebo ‚akr‘, to je tolik, kolik může zorat spřežení býků za den. (1Sa 14:14; Iz 5:10) Avšak naprosto odlišné hebrejské slovo (ʽol nebo ʽól) poukazuje na nástroj používaný k zapřahání či ke spojování věcí dohromady. (4Mo 19:2) Se jhem (3Mo 26:13; Iz 58:6, 9; Jer 27:2; 28:10, 12, 13; Ez 30:18; 34:27) souvisí i jiný hebrejský termín (mó·tahʹ, tyč jha), a v 1. Paralipomenon 15:15 označuje tyče, na nichž byla nesena Truhla. Mimoto řecké zy·gosʹ může být uplatněno nejen na jho, ale i na různé předměty, kterými se spojují dvě nebo více věcí. Například rameno vah ‚spojuje jhem‘ dvě misky; a tak ve Zjevení 6:5 je slovo zy·gosʹ přeloženo jako „váhy“. A stejně jako hebrejské ʽol (1Mo 27:40; Iz 9:4), i zy·gosʹ může označovat tyč jha, na níž lidé nosili na ramenou náklad, který byl na obou koncích tyče rozdělený na dva stejné díly.
Obrazné použití. Otroci často nosili břemena (srovnej Joz 9:23; 1Ti 6:1), a proto jho vhodně znázorňuje otroctví nebo podřízenost jiné osobě, jako byl například Esau podřízen Jákobovi (1Mo 27:40), či podřízenost vládci nebo národu (1Kr 12:4–14; 2Pa 10:4–14; Ez 34:27); jho může stejně tak znázorňovat útlak či utrpení. (Iz 58:6–9) Železné jho představovalo těžší otroctví, než jaké bylo znázorněno dřevěným jhem. (5Mo 28:48; Jer 28:10–14) A odstranění nebo zlomení jha znamenalo osvobození od otroctví, útlaku a vykořisťování. (3Mo 26:13; Iz 10:27; 14:25; Jer 2:20; 28:2, 4; 30:8; Ez 30:18)
Když Jeruzalém padl do rukou krále Nebukadnecara, dostali se tak obyvatelé města pod velmi těžké jho babylónského područí. Snášet toto jho bylo obtížné zvláště pro starce, protože ti za svého mládí nic takového nezažili. (Srovnej Iz 47:6.) Je zřejmé, že Jeremjáš se o tom zmiňoval, když bědoval nad zničením Jeruzaléma a řekl: „Je dobré, aby zdatný muž za svého mládí nosil jho.“ Pokud se člověk naučí nosit jho utrpení v mládí, potom, až bude starší, pro něj bude nošení takového jha snadnější — a neztratí kvůli tomu naději. (Ná 3:25–30)
Jednotlivci a národy mnoho lidí utiskovali, ale Jehova Bůh na své věrné služebníky nikdy nevložil jho, které by bylo tíživé nebo by jim působilo bolest. Jehova své milosrdné jednání připomenul skrze proroka Ozeáše: „Provazy pozemského člověka jsem je táhl, šňůrami lásky, takže jsem se pro ně stal takovým jako ti, kdo zvedají jho na jejich čelisti, a jemně jsem každému přinášel jídlo.“ (Oz 11:4) Tak s Izraelity jednal jako ten, kdo zvířeti odejme jho nebo mu ho odsune dozadu, aby mohlo pohodlněji žrát. Jen v tom případě, že zlomili jho podřízenosti Bohu (Jer 5:5), se Izraelité dostali pod tíživé jho nepřátelských národů. (Srovnej 5Mo 28:48; Jer 5:6–19; 28:14.)
Zákon daný Izraeli byl pro tento národ jhem, protože tak měli k Jehovovi Bohu závazky a museli se mu zodpovídat. Zákon Izraelitům nezpůsoboval újmu, když vyžadoval, aby byli svatí, spravedliví a dobří. (Ří 7:12) Ale kvůli tomu, že byli nedokonalí a nedokázali Zákon dodržovat bezchybně, byl pro ně jako jho, které ‚nebyli schopni nést ani jejich praotcové, ani oni‘ (výsledkem totiž bylo, že byli pro porušování Zákona zavrženi). Tuto skutečnost připomněl Petr, když dokazoval, že není nutné nařizovat nežidovským křesťanům, aby zachovávali „Mojžíšův zákon“. (Sk 15:4–11) Zákon sám o sobě otroctví nezpůsoboval, ale hřích ano. (Ří 7:12, 14) A tak pro člověka, který by se snažil získat život tím, že by dokonale dodržoval mojžíšský Zákon, by to bylo nejen nemožné, ale znamenalo by to také, že se dal „opět zapřáhnout do jha otroctví“. Jako hříšník a otrok hříchu by byl odsouzen Zákonem, jenž neposkytoval skutečně účinnou oběť za hřích; tu totiž poskytovalo jen Kristovo výkupné. (Ga 5:1–6)
Když Ježíš sloužil na zemi, byli Židé pod jhem mojžíšského Zákona, a byli navíc obtíženi mnoha lidskými tradicemi. Ježíš o znalcích Zákona a farizeech řekl: „Svazují těžký náklad a dávají jej na ramena lidí, ale sami nejsou ochotni jím ani prstem pohnout.“ (Mt 23:4) A proto po duchovní stránce byli zejména obyčejní lidé „obtíženi“. Ježíš tedy mohl říci: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše. Vždyť mé jho je příjemné a můj náklad je lehký.“ (Mt 11:28–30) Pokud měl Ježíš na mysli jho, které na něho vložil jeho nebeský Otec, znamenalo to, že lidé mohou být pod jhem s ním a že jim bude pomáhat. Anebo Ježíš možná mluvil o jhu, jež na lidi dal on sám, a to by znamenalo, že se jako jeho učedníci mají podřizovat jeho autoritě a jeho vedení. Ve Filipanům 4:3 se apoštol Pavel pravděpodobně odvolává na určitého bratra z filipského sboru jako na ‚pravého druha pod jedním jhem‘ — na toho, kdo je pod Kristovým jhem.
Jelikož manželství spojuje muže a ženu, je to jako by byli pod jedním jhem. (Mt 19:6) Pokud by si tedy křesťan vzal nevěřícího člověka, vedlo by to k tomu, že by byl ‚nerovně spojen jhem‘ (2Ko 6:14), a bylo by velmi těžké, aby oba partneři smýšleli a jednali jednotně.