Radost ze svobody, kterou dává Bůh
„Jehovova radost je vaše pevnost.“ — NEHEMJÁŠ 8:10.
1. Co je radost a proč ji mohou pociťovat ti, kteří jsou oddáni Bohu?
JEHOVA naplňuje srdce svého lidu radostí. Tento stav velkého štěstí nebo jásání vyplývá ze získání nebo očekávání něčeho dobrého. Lidé oddaní Bohu mohou prožívat takový cit, protože radost je ovoce jeho svatého ducha neboli činné síly. (Galaťanům 5:22, 23) I když nás tedy postihnou skličující zkoušky, můžeme být radostní jako Jehovovi služebníci, kteří jsou vedeni jeho duchem.
2. Proč se Židé radovali při jedné zvláštní příležitosti v době Ezrově?
2 Při jedné zvláštní příležitosti v pátém století př. n. l. využili Židé Bohem dané svobody k tomu, aby v Jeruzalémě slavili radostný svátek chýší. Když jim Ezra a jiní Levité přečetli a vysvětlili Boží zákon, „lid. . . odešel jíst a pít a posílat podíly a věnovat se velkému radování, neboť porozuměli slovům, jež jim byla dána na vědomí“. — Nehemjáš 8:5–12.
Jehovova radost je naše pevnost
3. Za jakých okolností může být „Jehovova radost“ naší pevností?
3 Při tomto svátku si Židé uvědomili, jak pravdivá jsou slova: „Jehovova radost je vaše pevnost.“ (Nehemjáš 8:10) Tato radost je i naší pevností, jestliže stojíme pevně ve svobodě od Boha jako oddaní, pokřtění svědkové Jehovovi. Jen nemnozí z nás zažili pomazání svatým duchem a přijetí do Boží rodiny jako nebeští spoludědicové s Kristem. (Římanům 8:15–23) Velká většina z nás dnes má naději na pozemský ráj. (Lukáš 23:43) Jak by nás to mělo naplňovat radostí!
4. Proč mohou křesťané vydržet utrpení a pronásledování?
4 Ačkoli máme podivuhodné vyhlídky, není snadné vytrvat v utrpení a pronásledování. Je to však pro nás možné, protože nám Bůh dává svého svatého ducha. S ním máme radost a přesvědčení, že nás nic nemůže oloupit o naši naději nebo o Boží lásku. Můžeme si být také jisti, že pokud budeme Jehovu milovat celým srdcem, duší, silou a myslí, bude naší pevností. — Lukáš 10:27.
5. Kde můžeme najít důvody k radosti?
5 Jehovův lid se těší z bohatých požehnání a má mnoho důvodů k radosti. Některé důvody k radosti uvádí Pavel ve svém dopise Galaťanům. O dalších jsou v Písmech zmínky na jiných místech. Zamysleme se nad takovými projevy obšťastňujícího požehnání a naše duševní rozpoložení se tím pozvedne.
Važme si svobody, kterou nám Bůh dal
6. Proč Pavel nabádal galatské křesťany, aby stáli pevně?
6 Jako křesťané máme obšťastňující požehnání v podobě příznivého postavení před Bohem. Kristus osvobodil své následovníky od mojžíšského Zákona, a proto byli Galaťané nabádáni, aby stáli pevně a nebyli zapřaženi do tohoto „jha otroctví“. A co my? Kdybychom usilovali o to, abychom byli prohlášeni za spravedlivé dodržováním Zákona, byli bychom odděleni od Krista. S pomocí Božího ducha však očekáváme tu vytouženou spravedlnost, která pramení z víry působící prostřednictvím lásky, a ne z tělesné obřízky nebo jiných skutků Zákona. — Galaťanům 5:1–6.
7. Zač bychom měli považovat svatou službu pro Jehovu?
7 Je požehnáním, využíváme-li Bohem dané svobody k tomu, abychom ‚sloužili Jehovovi s radováním‘. (Žalm 100:2) Je opravdu neocenitelnou výsadou přinášet svatou službu ‚Jehovovi Bohu, Všemohoucímu‘, samotnému „Králi věčnosti“! (Zjevení 15:3) Jestliže tě někdy přemáhají pocity méněcennosti, snad ti pomůže, uvědomíš-li si, že tě Bůh k sobě přitáhl prostřednictvím Ježíše Krista a daroval ti možnost účastnit se ‚svatého díla Boží dobré zprávy‘. (Římanům 15:16; Jan 6:44; 14:6) To je přece důvod, aby ses radoval a byl Bohu vděčný!
8. Jaký má Boží lid důvod k radosti, pokud jde o Velký Babylón?
8 Dále se můžeme radovat z toho, že nás Bůh osvobodil z Velkého Babylóna, světové říše falešného náboženství. (Zjevení 18:2, 4, 5) Ačkoli tato náboženská nevěstka obrazně „sedí na mnohých vodách“, jež znamenají „lidi a zástupy a národy a jazyky“, nesedí na Jehovových služebnících, to znamená, že je v náboženském ohledu neovlivňuje a neovládá. (Zjevení 17:1, 15) Radujeme se z Božího podivuhodného světla, zatímco podporovatelé Velkého Babylóna jsou v duchovní tmě. (1. Petra 2:9) Ano, porozumět některým ‚hlubokým Božím věcem‘ může být obtížné. (1. Korinťanům 2:10) Ale modlitby o moudrost a pomoc působením svatého ducha nám pomáhají porozumět biblické pravdě, která přináší těm, kdo ji přijali, duchovní osvobození. — Jan 8:31, 32; Jakub 1:5–8.
9. Co musíme dělat, máme-li se trvale těšit z požehnání v podobě osvobození od náboženských omylů?
9 Těšíme se z požehnání v podobě trvalého osvobození od náboženských omylů, ale abychom si tuto svobodu zachovali, musíme odmítat odpadlictví. Galaťané kdysi běželi křesťanský závod dobře, ale někteří lidé jim bránili, aby neprojevovali poslušnost vůči pravdě. Takové ničemné přesvědčování nepocházelo od Boha a bylo zapotřebí mu odporovat. Jako trochu kvasu zkvasí celé těsto, tak mohou falešní učitelé nebo sklon k odpadlictví pokazit celý sbor. Pavel si přál, aby se zastánci obřízky, kteří se snažili podlomit víru Galaťanů, dali nejen obřezat, ale v sexuálním ohledu zmrzačit. To jsou skutečně silná slova. My však musíme se stejnou rozhodností odmítat odpadlictví, chceme-li si zachovat Bohem danou svobodu, která nás zbavila náboženských omylů. — Galaťanům 5:7–12.
V lásce služme jeden druhému jako otroci
10. Jakou máme odpovědnost, když patříme ke křesťanskému bratrství?
10 Svoboda, kterou nám dal Bůh, nás uvedla do společenství v láskyplném bratrství; musíme ovšem projevovat lásku. Galaťané neměli využívat své svobody „jako popudu pro tělo“ nebo jako omluvy pro sobectví, v němž není láska. Z lásky měli sloužit jeden druhému jako otroci. (3. Mojžíšova 19:18; Jan 13:35) Musíme se také vyvarovat pomlouvání a nenávisti, jež by mohly vést k tomu, že bychom se navzájem zničili. To se ovšem nestane, jestliže prokazujeme bratrskou lásku. — Galaťanům 5:13–15.
11. Jak můžeme být požehnáním pro druhé a jak nám snad budou žehnat?
11 Využíváme-li svobody, kterou nám dal Bůh, v souladu s vedením, které nám poskytuje svatý duch, budeme projevovat lásku a budeme pro druhé požehnáním. Měli bychom mít ve zvyku nechat se ovládat a vést svatým duchem. Pak nebudeme mít sklon bez lásky uspokojovat své hříšné tělo, které „je ve své žádosti proti duchu“. Jsme-li vedeni Božím duchem, budeme jednat láskyplně, ale ne proto, že pravidla vyžadují poslušnost a provinilcům ukládají tresty. Například k tomu, abychom nikoho nepomlouvali, nás povede láska, a ne jen nějaký zákon. (3. Mojžíšova 19:16) Láska nás přiměje, abychom mluvili a jednali laskavě. Budeme-li projevovat lásku jako ovoce Božího ducha, budou nám druzí žehnat neboli budou o nás dobře mluvit. (Přísloví 10:6) A společenství s námi bude pro ně navíc požehnáním. — Galaťanům 5:16–18.
Rozdílné druhy ovoce
12. Co patří k požehnání, jež souvisí s tím, že se vyvarujeme hříšných „skutků těla“?
12 Mnohá požehnání spojená se svobodou, kterou nám dal Bůh, vyplývají z toho, že se vyhýbáme hříšným „skutkům těla“. Jako Boží lid se zpravidla vyvarujeme mnoha mučivých úzkostí, protože nepěstujeme smilstvo, nečistotu ani volné chování. Vyhýbáme se modlářství, a máme proto radost, jež vyplývá z toho, že se v tomto směru líbíme Jehovovi. (1. Jana 5:21) Nepěstujeme spiritismus, a proto nejsme ovládáni démony. Naše křesťanské bratrství není poškozováno nepřátelstvím, rozepřemi, žárlivostí, výbuchy hněvu, sváry, rozdělením, sektami ani projevy závisti. A naše radost se nepromarní v pitkách a hýření. Pavel varoval, že ti, kteří provádějí skutky těla, nezdědí Boží království. My však dbáme jeho slov, a proto se můžeme pevně držet radostné naděje na Království. — Galaťanům 5:19–21.
13. Jaké ovoce přináší Jehovův svatý duch?
13 Bohem daná svoboda nám přináší radost, protože křesťané projevují ovoce Jehovova ducha. Z Pavlových slov Galaťanům můžeme snadno vidět, že skutky hříšného těla jsou jako trní, na rozdíl od nádherného ovoce ducha v podobě lásky, radosti, pokoje, shovívavosti, laskavosti, dobroty, víry, mírnosti a sebeovládání, jež jsou vštípeny do zbožných srdcí. Jsme rozhodnuti žít jinak než podle žádostí hříšného těla, a proto chceme být vedeni Božím duchem a žít podle něj. Duch nás činí pokornými a pokojnými, takže ‚neprosazujeme sami sebe, nepopuzujeme jeden druhého k soutěživosti a jeden druhému nezávidíme‘. Není tedy divu, že je radostné být ve společenství těch, kteří projevují ovoce ducha! — Galaťanům 5:22–26.
Další důvody k radosti
14. Jakou výzbroj potřebujeme ve svém boji proti ničemným duchovním silám?
14 S duchovní svobodou, kterou nám dal Bůh, je spojeno požehnání, že jsme chráněni před Satanem a démony. Máme-li mít úspěch ve svém zápase proti ničemným duchovním silám, musíme mít oblečenou „úplnou výzbroj od Boha“. Potřebujeme pás pravdy a pancíř spravedlnosti. Nohy musíme mít obuté výzbrojí dobré zprávy pokoje. Nutný je také velký štít víry, kterým můžeme uhasit ohnivé střely toho ničemného. Musíme mít oblečenou přilbu záchrany a mávat „mečem ducha“, Božím slovem. Také se ‚při každé příležitosti v duchu stále modleme‘. (Efezanům 6:11–18) Máme-li oblečenou duchovní výzbroj a zavrhujeme démonismus, můžeme být nebojácní a radostní. — Srovnej Skutky 19:18–20.
15. Jaké radostné požehnání můžeme prožívat, protože se chováme v souladu s Božím slovem?
15 Máme radost proto, že naše chování odpovídá Božímu slovu a nemáme pocit viny, který trápí mnohé provinilce. ‚Trvale se cvičíme, abychom měli vědomí, že jsme se nedopustili žádné urážky vůči Bohu ani vůči lidem.‘ (Skutky 24:16) Proto se nemusíme bát božské odplaty, která má postihnout svévolné nekajícné hříšníky. (Matouš 12:22–32; Hebrejcům 10:26–31) Uplatňujeme rady z Přísloví 3:21–26, a proto jasně chápeme, jak se splňují tato slova: „Bedlivě střež praktickou moudrost a schopnost přemýšlet, a prokáží se jako život pro tvou duši a půvab pro tvé hrdlo. V tom případě půjdeš v bezpečí svou cestou, a ani tvá noha se o nic neuhodí. Kdykoli ulehneš, nepocítíš děs; a jistě ulehneš a tvůj spánek bude příjemný. Nebudeš se muset bát nějaké nenadálé děsivé věci ani bouře nad ničemnými, protože přichází. Sám Jehova se totiž účinně prokáže jako tvá důvěra a jistě zachová tvou nohu před zajetím.“
16. Proč je modlitba důvodem k radosti a jakou úlohu má v tom směru Jehovův duch?
16 Další příčinou radosti je Bohem daná svoboda předstupovat před Jehovu v modlitbě, a to s ujištěním, že nás uslyší. Ano, naše modlitby jsou vyslýchány, protože máme uctivou „bázeň před Jehovou“. (Přísloví 1:7) Dostáváme také pomoc, abychom se zachovávali v Boží lásce, když ‚se modlíme se svatým duchem‘. (Juda 20, 21) Činíme to tím, že projevujeme stav srdce, který je přijatelný Jehovovi. Rovněž se modlíme pod vlivem ducha za věci, které odpovídají jeho vůli a jeho Slovu, jež nám ukazuje, jak se máme modlit a oč máme v modlitbě prosit. (1. Jana 5:13–15) Jsme-li těžce zkoušeni a nevíme, oč se máme modlit, ‚duch se připojuje s pomocí naší slabosti a naléhavě za nás prosí s nevyslovenými steny‘. Bůh takové modlitby vyslýchá. (Římanům 8:26, 27) Modleme se o svatého ducha a dovolme, aby v nás vyvolal právě to ze svého ovoce, které v dané zkoušce potřebujeme. (Lukáš 11:13) Svou radost zvětšíme také tím, že budeme na modlitbách a s pílí studovat duchem inspirované Boží slovo, a též křesťanské publikace, jejichž příprava byla vedena duchem.
Požehnání v podobě stálé pomoci
17. Jak je z Mojžíšových zážitků a z Davidových slov vidět, že Jehova je se svým lidem?
17 Své svobody, kterou jsme dostali od Boha, využíváme správně, a proto máme radost z vědomí, že Jehova je s námi. Když Mojžíše přiměly nepříznivé okolnosti, aby opustil Egypt, vírou „zůstal stálý, jako by viděl Toho, kdo je neviditelný“. (Hebrejcům 11:27) Mojžíš nechodil sám; věděl, že Jehova je s ním. Podobně zpívali i synové Korachovi: „Bůh je pro nás útočištěm a silou, pomocí, která se pohotově najde v tísních. Proto se nebudeme bát, i když země podstoupí změnu a i když se hory odpotácejí do srdce ohromného moře; i když se jeho vody budou bouřit, překypovat pěnou, i když se hory rozkymácejí při jeho bouření.“ (Žalm 46:1–3) Máš-li takovou víru v Boha, on tě nikdy neopustí. David řekl: „Kdyby mě opravdu opustil můj vlastní otec a má vlastní matka, dokonce sám Jehova by se mě ujal.“ (Žalm 27:10) Jaká je to radost, když víme, že se Bůh tak velice stará o své služebníky! — 1. Petra 5:6, 7.
18. Proč jsou ti, kteří mají Jehovovu radost, Bohem osvobozeni od zdrcující úzkosti?
18 Máme Jehovovu radost, a tak nás Bohem daná svoboda zbavuje zdrcující úzkosti. „O nic nebuďte úzkostliví,“ řekl Pavel, „ale ve všem dávejte své prosebné žádosti na vědomí Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním, a Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše.“ (Filipanům 4:6, 7) Boží pokoj je klid, který nelze s ničím srovnat a který je možné zachovat i za těch nejobtížnějších okolností. Máme-li jej, naše srdce zůstane klidné — což je pro nás dobré duchovně, citově i tělesně. (Přísloví 14:30) Pomáhá nám také zachovat si duševní rovnováhu, protože víme, že nic z toho, co Bůh připouští, nám nemůže natrvalo ublížit. (Matouš 10:28) Tento pokoj, který vzniká z důvěrného vztahu k Bohu prostřednictvím Kristovým, máme proto, že jsme oddáni Jehovovi a podřizujeme se vedení, které poskytuje jeho duch. To pak přináší ovoce, jako je radost a pokoj.
19. K čemu máme upírat své srdce a jak nám to pomůže, abychom byli radostní?
19 Budeme-li stále upírat své srdce na svobodu, kterou máme od Boha, a na naději na Království, pomůže nám to k radostnému rozpoložení. Například na špatném zdraví se někdy sotva dá něco změnit, ale můžeme se modlit o moudrost a o sílu, abychom mohli svou situaci zvládnout, a útěchou nám může být vědomí, že se nyní těšíme z duchovního zdraví a k tělesnému uzdravení že dojde pod panstvím Království. (Žalm 41:1–3; Izajáš 33:24) Dnes sice možná musíme snášet v různých ohledech nedostatek, ale v pozemském ráji, který je tak blízko, nebude nedostatek v ničem, co lidé potřebují k životu. (Žalm 72:14, 16; Izajáš 65:21–23) Ano, náš nebeský Otec nás bude nyní podporovat a nakonec naši radost dovrší. — Žalm 145:14–21.
Pečlivě opatrujme svobodu, kterou máme od Boha
20. Jak bychom měli předstupovat před Jehovu podle Žalmu 100:1–5?
20 Jako Jehovův lid bychom jistě měli pečlivě opatrovat svobodu, kterou nám Bůh dal a která nám přinesla radost a tolik požehnání. Není divu, že nás Žalm 100:1–5 vybízí, abychom přišli do Boží přítomnosti „s radostným voláním“. Jsme Jehovovým vlastnictvím a on se o nás stará jako milující pastýř. Ano, „jsme jeho lid a ovce jeho pastvy“. Jeho postavení Stvořitele a jeho nádherné vlastnosti nás podněcují, abychom vcházeli do nádvoří jeho svatyně s chválou a díkůvzdáním. Chceme ‚žehnat jeho jménu‘, mluvit o Jehovovi Bohu dobře. A můžeme se stále spoléhat na to, že k nám pociťuje milující laskavost neboli soucitný ohled. „Generaci za generací“ je Jehova věrný a neochvějně projevuje lásku těm, kteří činí jeho vůli.
21. Jaké povzbuzení bylo obsaženo v prvním čísle tohoto časopisu a co bychom měli dělat, pokud jde o svobodu, kterou dává Bůh?
21 Jako nedokonalí lidé nyní nemůžeme uniknout všem zkouškám. S Boží pomocí však můžeme být odvážnými a radostnými Jehovovými svědky. Pozoruhodná jsou v tomto směru slova vyjádřená v prvním čísle tohoto časopisu (z července 1879): „Odvahu. . . , můj křesťanský bratře nebo má křesťanská sestro, vy, kteří se snažíte unaveně běžet po úzké cestě. Nedbejte na to, že cesta je hrbolatá; celá se stala posvátnou a posvěcenou požehnanými kroky Pánovými. Každý trn považujte za květinu; každý ostrý kámen za milník pohánějící vás kupředu, k cíli. . . Upírejte stále svůj zrak na cenu.“ Milióny lidí, kteří nyní slouží Jehovovi, upírají oči na cenu a mají mnoho důvodů k odvaze i radosti. Společně s nimi stůj pevně ve svobodě, kterou nám dává Bůh. Neztrácej ze zřetele její účel, a ať je Jehovova radost stále tvou pevností.
Jak bys odpověděl?
◻ Jak může být „Jehovova radost“ naší pevností?
◻ Jaká požehnání v náboženském směru může Jehovovu lidu přinést svoboda, kterou dává Bůh?
◻ Proč si v lásce navzájem sloužíme jako otroci?
◻ Například co patří k požehnání, jež je spojeno se svobodou, kterou dává Bůh?
◻ Jak může Boží lid zůstat radostný?
[Obrázek na straně 23]
„Každý trn považujte za květinu; každý ostrý kámen za milník pohánějící vás kupředu, k cíli“