Smlouvy, jež souvisejí s Božím věčným předsevzetím
„Jehova . . . Pamatoval na svou smlouvu až do neurčitého času, na slovo, které přikázal, do tisíce generací.“ — ŽALM 105:7, 8.
1, 2. Proč můžeme říci, že na většinu z nás měla vliv smlouva?
JEDNA smlouva pravděpodobně na tebe vliv měla — na tvou minulost, přítomnost i budoucnost. ‚Jaká smlouva?‘ zeptáš se asi. V tomto případě manželská, protože většina nás pochází z manželství a mnozí jsou sami v manželství. I ti, kdo ještě v manželství nejsou, mohou uvažovat o požehnáních šťastného manželství v budoucnosti.
2 Před staletími psal hebrejský prorok Malachiáš o „manželce tvého mládí“, „partnerce a manželce tvé smlouvy“. (Malachiáš 2:14–16) Mohl nazvat manželství smlouvou, protože je to úmluva čili formální dohoda, uspořádání mezi dvěma stranami pro nějakou společnou činnost. Manželská úmluva je dvojstranná smlouva, v níž se dva účastníci dohodnou, že se stanou manželem a manželkou, přijmou vůči sobě navzájem závazky a těší se na trvalý prospěch.
3. Proč na nás mají větší vliv jiné smlouvy než manželství?
3 Zdálo by se, že manželství je smlouva, která se nás nejvíc osobně týká, ale Bible hovoří o smlouvách mnohem dalekosáhlejšího významu. Jedna encyklopedie proti sobě staví biblické smlouvy a smlouvy nebiblického náboženství a říká, že jen v Bibli „se toto uspořádání vztahu mezi Bohem a jeho lidem stává úplnou soustavou s dosahem vlastně univerzálním“. Ano, v těchto smlouvách jde o věčné předsevzetí našeho milujícího stvořitele. Jak uvidíš, s těmito smlouvami jsou svázána nesčíslná požehnání, která můžeš obdržet. ‚Ale jak?‘ Máš důvod se ptát.
4. Jaká počáteční smlouva poukazuje na Boží věčné předsevzetí?
4 Dobře víme, jak tragické následky mělo to, že Adam s Evou zavrhli Boží autoritu. Zdědili jsme od nich nedokonalost a ta je příčinou nemocí, jimiž trpíme, a vede k smrti. (1. Mojžíšova 3:1–6, 14–19) Můžeme však být vděční, že jejich hřích nemohl překazit Boží předsevzetí, aby byla Země naplněna pravými ctiteli, kteří se budou těšit z trvalého zdraví a štěstí. Ve spojitosti s tím uzavřel Bůh smlouvu zaznamenanou v 1. Mojžíšově 3:15: „A položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. On ti zhmoždí hlavu a ty mu zhmoždíš patu.“ Stručnost a symbolický jazyk tohoto prohlášení však ponechaly mnoho otázek nezodpověděných. Jak splní Jehova tento smluvní slib?
5, 6. a) Jaký prostředek se rozhodl Bůh použít při uskutečňování svého předsevzetí? b) Proč by nás mělo zajímat, jak to Bůh učiní?
5 Bůh se dále rozhodl uzavřít určitou sérii božských smluv, kterých je dohromady s edenskou sedm. Každý z nás, kdo doufá, že se bude těšit z věčných požehnání, by měl těmto smlouvám rozumět. Měl by vědět, kdy a jak byly uzavřeny, koho se týkaly, jaký měly účel nebo jaké podmínky a jaký mají navzájem vztah v Božím předsevzetí požehnat poslušnému lidstvu věčným životem. Je vhodný čas připomenout si tyto smlouvy, protože 22. března 1989 se sbory křesťanů sešly, aby si připomněly Pánovu večeři, jež se přímo dotýká těchto smluv.
6 Některým z nás může samozřejmě myšlenka smlouvy připadat suchá, právnická záležitost, pro lidi nepříliš zajímavá. Zamysli se však nad tím, co říká Theological Dictionary of the Old Testament (Teologický slovník Starého zákona): „Pojmy pro ‚smlouvu‘ na starověkém Blízkém východě i v řeckém a římském světě . . . jsou rozprostřeny ve dvou sémantických polích: na jedné straně přísaha a závazek, na druhé straně láska a přátelství.“ Uvidíme, že obě hlediska — přísaha i přátelství — jsou úhelným kamenem Jehovových smluv.
Abrahamovská smlouva — základ pro věčná požehnání
7, 8. Jakou smlouvu uzavřel Jehova s Abrahamem? (1. Paralipomenon 16:15, 16)
7 Patriarcha Abraham „otec všech těch, kteří mají víru“, byl „Jehovovým přítelem“. (Římanům 4:11; Jakub 2:21–23) Bůh přísahal a uzavřel s ním smlouvu, která je základem pro to, abychom obdrželi věčná požehnání. — Hebrejcům 6:13–18.
8 Když byl Abraham v Ur, Jehova mu řekl, aby se přestěhoval do jiné země. Ukázalo se, že je to Kanaán. Tehdy slíbil Jehova Abrahamovi: „Učiním z tebe velký národ a požehnám ti a chci učinit tvé jméno velkým . . . A všechny rodiny zemské půdy si budou jistě žehnat tvým prostřednictvím.“a (1. Mojžíšova 12:1–3) Potom Bůh postupně dodával podrobnosti k tomu, o čem právem mluvíme jako o abrahamovské smlouvě: Abrahamovo semeno neboli dědic zdědí Zaslíbenou zemi; z jeho semene vzejde nesčíslné potomstvo; z Abrahama a Sáry vyjdou králové. — 1. Mojžíšova 13:14–17; 15:4–6; 17:1–8, 16; Žalm 105:8–10.
9. Jak víme, že se nás abrahamovská smlouva může týkat?
9 Bůh řekl, že vloží „svou smlouvu mezi sebe a tebe [Abrahama]“. (1. Mojžíšova 17:2) Měli bychom však jistě cítit, že se to týká našeho života, protože Bůh později smlouvu rozšířil prohlášením: „Jistě ti požehnám a jistě rozmnožím tvé semeno jako nebeské hvězdy a jako zrnka písku, která jsou na mořském břehu; a tvé semeno si vezme do vlastnictví bránu svých nepřátel. A prostřednictvím tvého semene si budou určitě žehnat všechny národy země.“ (1. Mojžíšova 22:17, 18) Patříme k těmto národům; může nás čekat požehnání.
10. Jaké hlubší pochopení získáme ze smlouvy s Abrahamem?
10 Zamysleme se nad tím, čemu se můžeme naučit z abrahamovské smlouvy. Stejně jako edenská smlouva před ní, poukazuje na přicházející „semeno“ a tak naznačuje, že semeno bude mít lidský rodokmen. (1. Mojžíšova 3:15) Bude z Šemovy rodové linie vedoucí k Abrahamovi a přes jeho syna Izáka. Tato linie bude mít co činit s královstvím a jakýmsi způsobem umožní požehnání nejen pro jednu rodinu, ale pro lidi ze všech zemí. Jak se ta smlouva splnila?
11. Jak došlo k doslovnému splnění abrahamovské smlouvy?
11 Abrahamovi potomci skrze Jákoba neboli Izraele se množili, až se stali velkým národem. Jako nespočetné doslovné Abrahamovo semeno byli oddáni čistému uctívání Boha Abrahamova, Izákova a Jákobova. (1. Mojžíšova 28:13; 2. Mojžíšova 3:6, 15; 6:3; Skutky apoštolů 3:13) Izraelité se často odvraceli od čistého uctívání, a přesto „Jehova jim . . . projevil přízeň a smiloval se nad nimi . . . kvůli své smlouvě s Abrahamem, Izákem a Jákobem; a nechtěl je zničit“. (2. Královská 13:23; 2. Mojžíšova 2:24; 3. Mojžíšova 26:42–45) I poté, co Bůh přijal za svůj lid křesťanský sbor, po nějaký čas dále projevoval zvláštní přízeň Izraelitům jako lidu, který byl doslovným Abrahamovým semenem. — Daniel 9:27.
Duchovní Abrahamovo semeno
12, 13. Jak se Ježíš prokázal jako prvotní část semene v duchovním splnění abrahamovské smlouvy?
12 Abrahamovská smlouva měla i jiné, duchovní splnění. Toto větší splnění nebylo zřejmé, dokud nepřišel Ježíš, ale můžeme být šťastní, že v naší době je nám jasné. Vysvětlení máme v Božím slově. Pavel píše: „Zaslíbení byla vyslovena Abrahamovi a jeho semenu. Neříká: ‚Semenům‘, jako v případě mnoha takových, ale jako v případě jednoho: ‚A tvému semenu‘, jímž je Kristus.“ — Galaťanům 3:16.
13 Ano, semeno přijde skrze jednu jedinou linii neboli rodinu. To platilo o Ježíšovi, který se narodil jako přirozený Žid, doslovný Abrahamův potomek. (Matouš 1:1–16; Lukáš 3:23–34) K tomu byl členem rodiny Většího Abrahama v nebi. Vzpomeň si, že patriarcha Abraham byl s hlubokou vírou ochoten obětovat svého syna Izáka, kdyby si to Bůh přál. (1. Mojžíšova 22:1–18; Hebrejcům 11:17–19) Podobně poslal Jehova svého jednozplozeného Syna na zem, aby se stal výkupní obětí pro věřící lidstvo. (Římanům 5:8; 8:32) Je tedy pochopitelné, proč Pavel ztotožnil Ježíše Krista s hlavní částí Abrahamova semene podle této smlouvy.
14. Co je druhotnou částí Abrahamova semene a k jakému dalšímu zkoumání to vede?
14 Pavel dále naznačil, že Bůh ‚rozmnoží Abrahamovo semeno‘ v duchovním splnění. Napsal: „Jestliže nadto patříte Kristu, jste skutečně Abrahamovým semenem, dědici vzhledem k zaslíbení.“ (1. Mojžíšova 22:17; Galaťanům 3:29) To se vztahuje na 144 000 duchem pomazaných křesťanů, kteří tvoří druhotnou část Abrahamova semene. Nejsou v odporu proti prvotní části semene, ale „patří Kristu“. (1. Korinťanům 1:2; 15:23) Víme, že mnozí z nich nemohou sledovat své předky k Abrahamovi, protože jsou z nežidovských národů. V duchovním splnění je však podstatnější to, že nejsou přirozenou částí rodiny Většího Abrahama, Jehovy; pocházejí naopak z nedokonalé rodiny hříšníka Adama. Z pozdějších smluv tedy budeme muset zjistit, jak dosáhli způsobilosti stát se částí „Abrahamova semene“.
Dočasně připojená smlouva zákona
15–17. a) Proč byla smlouva Zákona přidána k abrahamovské smlouvě? b) Jak Zákon dosáhl těchto cílů?
15 Když Bůh uzavřel abrahamovskou smlouvu jako základní krok ke splnění svého předsevzetí, jak bude linie semene nadále chráněna před poskvrněním nebo vyhlazením, dokud nepřijde čas, kdy se zjeví? Jak poznají praví ctitelé semeno, až přijde? Pavel na takové otázky odpovídá poukazem na to, že Bůh ve své moudrosti dočasně připojil smlouvu Zákona. Apoštol píše:
16 „Proč potom Zákon? Byl připojen, aby zjevil přestupky, dokud by nepřišlo semeno, jemuž bylo dáno zaslíbení; a byl předán skrze anděly rukou prostředníka . . . Zákon se tedy stal naším vychovatelem vedoucím ke Kristu, abychom byli prohlášeni za spravedlivé z víry.“ — Galaťanům 3:19, 24.
17 Na hoře Sinaj uzavřel Jehova jedinečnou národní smlouvu mezi sebou a Izraelem — smlouvu Zákona s Mojžíšem jako jejím prostředníkem.b (Galaťanům 4:24, 25) Lidé souhlasili se vstupem do této smlouvy a ta byla stvrzena krví býků a kozlů. (2. Mojžíšova 24:3–8; Hebrejcům 9:19, 20) Dala Izraeli teokratické zákony a návod pro spravedlivou vládu. Smlouva zakazovala manželství s pohany i podíl na nemravných a falešných náboženských zvyklostech. Tak Izraelity střežila a byla silou působící k zachování neposkvrněné linie semene. (2. Mojžíšova 20:4–6; 34:12–16) Protože však žádný nedokonalý Izraelita nemohl Zákon úplně dodržovat, Zákon zjevoval hříchy. (Galaťanům 3:19) Ukazoval také potřebu dokonalého, trvalého kněze a oběti, která nebude muset být každoročně opakována. Zákon byl jako vychovatel, který vedl dítě k potřebnému učiteli, jímž bude Mesiáš neboli Kristus. (Hebrejcům 7:26–28; 9:9, 16–22; 10:1–4, 11) Až smlouva Zákona splní svůj účel, skončí. — Galaťanům 3:24, 25; Římanům 7:6.
18. Jakou další vyhlídku s sebou nesla smlouva Zákona, ale proč tomu bylo obtížné porozumět?
18 Při uzavírání této dočasné smlouvy se Bůh také zmínil o tomto vzrušujícím záměru: „Jestliže teď budete přesně poslouchat můj hlas a skutečně budete dodržovat mou smlouvu, pak se jistě stanete mým zvláštním majetkem . . . A sami se mi stanete královstvím kněží a svatým národem.“ (2. Mojžíšova 19:5, 6) Skvělá vyhlídka! Národ králů-kněží. Jak by to ale bylo možné? Jak Zákon později upřesnil, panující kmen (Juda) a kněžský kmen (Levi) obdržely různé odpovědnosti. (1. Mojžíšova 49:10; 2. Mojžíšova 28:43; 4. Mojžíšova 3:5–13) Nikdo nemohl být současně světským panovníkem a knězem. Přesto dávala Boží slova v 2. Mojžíšově 19:5, 6 důvod k víře, že lidé ve smlouvě Zákona budou mít příležitost nějakým neodhaleným způsobem vytvořit členy „království kněží a svatého národa“.
Davidovská smlouva o Království
19. Jak bylo ve smlouvách poukázáno na království?
19 Jehova časem připojil ještě jednu smlouvu, která dále ujasnila, jak k našemu věčnému požehnání splní své předsevzetí. Viděli jsme, že abrahamovská smlouva ukazovala kupředu na královský úřad mezi doslovným Abrahamovým semenem. (1. Mojžíšova 17:6) Smlouva Zákona také předvídala krále v Božím lidu, neboť Mojžíš řekl Izraeli: „Až nakonec vejdeš do [Zaslíbené země] . . . a řekneš: ‚Ať si dosadím nad sebou krále jako všechny národy, které jsou kolem dokola mne‘, měl by sis nad sebou zcela jistě dosadit krále, kterého vyvolí Jehova, tvůj Bůh . . . Nebude ti dovoleno, aby sis nad sebou dosadil cizince.“ (5. Mojžíšova 17:14, 15) Jak se Bůh postará o takové království a jaký vliv to bude mít na abrahamovskou smlouvu?
20. Jak se do historického obrazu dostal David a jeho linie?
20 Přestože byl první izraelský král Saul z kmene Benjamin, následoval po něm odvážný a věrně oddaný David z Judy. (1. Samuelova 8:5; 9:1, 2; 10:1; 16:1, 13) Když již David nějaký čas vládl, Jehova se s ním rozhodl uzavřít smlouvu. Nejprve řekl: „Jistě po tobě vzbudím tvé semeno, které vyjde z tvého nitra; a vskutku pevně založím jeho království. Postaví dům pro mé jméno, a jistě založím trůn jeho království pevně na neurčitý čas.“ (2. Samuelova 7:12, 13) Jak je tu naznačeno, stal se příštím králem Davidův syn Šalomoun a byl použit, aby postavil Bohu v Jeruzalémě dům neboli chrám. Ale stalo se ještě něco.
21. Pro co učinila opatření davidovská smlouva o království?
21 Jehova pak s Davidem uzavřel tuto smlouvu: „Tvůj dům a tvé království budou jistě před tebou stále na neurčitý čas; tvůj trůn, ten se stane pevně založeným na neurčitý čas.“ (2. Samuelova 7:16) Bůh tedy očividně ustanovoval pro Izrael královskou dynastii v Davidově rodině. Neměl to být jen stálý sled davidovských králů. Nakonec měl v Davidově linii přijít někdo, kdo bude panovat „na neurčitý čas a jeho trůn [bude] jako Slunce přede mnou [Bohem]“. — Žalm 89:20, 29, 34–36; 89:21, 30, 35–37, KB; Izajáš 55:3, 4.
22. Jak se smlouva s Davidem vztahovala k linii semene a k čemu to vedlo?
22 Je tedy zřejmé, že davidovská smlouva dále zúžila linii semene. I Židé v prvním století si uvědomovali, že Mesiáš bude muset být Davidovým potomkem. (Jan 7:41, 42) Jak dosvědčil anděl, Ježíš Kristus, prvotní část semene abrahamovské smlouvy, byl způsobilý stát se trvalým dědicem tohoto davidovského království. (Lukáš 1:31–33) Tak Ježíš získal právo panovat nad Zaslíbenou zemí, pozemskou říší, nad níž panoval David. To by mělo zvýšit naši důvěru k Ježíšovi; nepanuje jako nezákonný usurpátor, ale prostřednictvím zákonného uspořádání, božské smlouvy.
23. Jaké otázky a záležitosti zbývá vyřešit?
23 Uvažovali jsme zatím jen o čtyřech božských smlouvách v souvislosti s tím, jak se Bůh staral o uskutečnění svého předsevzetí přinést lidstvu věčná požehnání. Pravděpodobně vidíš, že obraz není úplný. Zůstávají otázky: Když byli lidé stále nedokonalí, jaký kněz nebo jaká oběť to mohli trvale změnit? Jak získají lidé způsobilost stát se částí Abrahamova semene? Je důvod věřit, že se panovnické právo rozšíří tak, že obsáhne víc než jen nějakou pozemskou říši? Jak by mohlo Abrahamovo semeno, jeho prvotní i druhotná část, přinést požehnání „všem národům země“ včetně každého z nás? Uvidíme.
[Poznámky pod čarou]
a Je to jednostranná smlouva, protože jen jedna strana (Bůh) se zavazuje splnit její podmínky.
b „Myšlenka smlouvy byla zvláštním rysem izraelského náboženství, jediného, jež vyžadovalo výlučnou loajalitu a nepřipouštělo možnost dvojí či mnohostranné loajality, jak se připouštělo v jiných náboženstvích.“ — Theological Dictionary of the Old Testament (Teologický slovník Starého zákona), sv. II., s. 278.
Jak bys odpověděl?
◼ Jak byl přes abrahamovskou smlouvu položen základ pro to, abychom obdrželi věčná požehnání?
◼ Kdo byl doslova tělesným semenem Abrahama? Kdo je to symbolické semeno?
◼ Proč byla smlouva Zákona připojena k Abrahamově smlouvě?
◼ Jak sloužila smlouva o království s Davidem k uskutečnění Božího předsevzetí?
[Nákres na straně 13]
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
Edenská smlouva 1. Mojžíšova 3:15
Abrahamovská smlouva
Prvotní semeno
Druhotné semeno
Věčná požehnání
[Nákres na straně 14]
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
Edenská smlouva 1. Mojžíšova 3:15
Abrahamovská smlouva
Smlouva Zákona
Davidovská smlouva o království
Prvotní semeno
Druhotné semeno
Věčná požehnání
[Obrázek na straně 10]
K uskutečnění svého předsevzetí ve prospěch lidstva uzavřel Bůh smlouvu s věrným Abrahamem