První křesťané a mojžíšský Zákon

„Zákon se ... stal naším vychovatelem vedoucím ke Kristu.“ (GALAŤANŮM 3:24)

1, 2. Například jaký prospěch přinášel mojžíšský Zákon Izraelitům, kteří jej bedlivě dodržovali?

ROKU 1513 př. n. l. dal Jehova Izraelitům soubor zákonů. Řekl jim, že pokud budou poslouchat jeho hlas, bude jim žehnat a oni budou žít šťastně a spokojeně. (2. Mojžíšova 19:5, 6)

² Tento zákoník, kterému se říká mojžíšský Zákon nebo jednoduše „Zákon“, byl ‚svatý a spravedlivý a dobrý‘. (Římanům 7:12) Podporoval v lidech takové vynikající vlastnosti, jako je laskavost, poctivost a mravnost, a vedl je k dobrým sousedským vztahům. (2. Mojžíšova 23:4, 5; 3. Mojžíšova 19:14; 5. Mojžíšova 15:13–15; 22:10, 22) Zákon také Židy povzbuzoval k tomu, aby milovali jeden druhého. (3. Mojžíšova 19:18) Navíc se neměli stýkat s pohany, kteří Zákonu nebyli podřízeni, a neměli s nimi uzavírat manželské svazky. (5. Mojžíšova 7:3, 4) Mojžíšský Zákon sloužil jako ‚mezistěna‘ — odděloval Židy od ostatních národů a chránil Boží lid, aby se neznečistil pohanským smýšlením a zvyky. (Efezanům 2:14, 15; Jan 18:28)

3. K čemu vedlo to, že nikdo nedokázal dodržovat Zákon dokonale?

³ Avšak ani ti nejsvědomitější Židé nedokázali Boží Zákon dodržovat dokonale. Očekával snad od nich Jehova příliš? Ne. Jedním z důvodů, proč byl Izraeli dán Zákon, bylo to, aby „učinil zjevnými přestupky“. (Galaťanům 3:19) Zákon upřímným Židům pomáhal, aby si uvědomovali, že nutně potřebují Výplatce. Když Výplatce přišel, věrní Židé se radovali. Jejich vysvobození z kletby hříchu a smrti bylo na dosah. (Jan 1:29)

4. Co to znamená, že Zákon byl „vychovatelem vedoucím ke Kristu“?

⁴ Mojžíšský Zákon měl být opatřením pouze dočasným. Apoštol Pavel svým spolukřesťanům napsal, že Zákon byl „vychovatelem vedoucím ke Kristu“. (Galaťanům 3:24) Ve starověku měl vychovatel vodit děti do školy a ze školy. Obvykle sám nebyl učitelem, ale pouze děti k učiteli vodil. Podobně měl mojžíšský Zákon vést bohabojné Židy ke Kristu. Ježíš svým následovníkům slíbil, že s nimi bude „po všechny dny až do závěru systému věcí“. (Matouš 28:20) Jakmile byl vytvořen křesťanský sbor, byl tedy účel mojžíšského Zákona neboli ‚vychovatele‘ splněn. (Římanům 10:4; Galaťanům 3:25) Pro některé židovské křesťany však bylo obtížné tuto důležitou pravdu pochopit. I po Ježíšově vzkříšení se proto dále řídili určitými požadavky Zákona. Jiní ovšem své smýšlení upravili, a tak se nám stali znamenitým příkladem. Ukážeme si, v jakém směru.

Pozoruhodný vývoj křesťanského učení

5. Jaké pokyny Petr dostal ve vidění a proč byl otřesen?

⁵ Roku 36 n. l. měl křesťanský apoštol Petr pozoruhodné vidění. Hlas z nebe mu tehdy přikázal, aby zabíjel a jedl ptáky a zvířata, která byla podle Zákona považována za nečistá. Petr byl otřesen. Nikdy totiž „nejedl nic poskvrněného a nečistého“. Hlas mu však řekl: „Přestaň nazývat poskvrněným to, co Bůh očistil.“ (Skutky 10:9–15) Místo aby Petr strnule lpěl na Zákonu, nakonec svůj názor upravil. To jej potom vedlo k úžasnému odhalení, jež se týkalo Božích záměrů.

6, 7. Díky čemu Petr usoudil, že nyní může kázat Nežidům, a jaké další závěry z toho nepochybně vyvodil?

⁶ Stalo se toto: Do domu, kde Petr tehdy bydlel, přišli tři muži a požádali Petra, aby s nimi navštívil bohabojného neobřezaného muže, který se jmenoval Kornélius a nebyl Žid. Petr ty tři muže pozval dovnitř a pohostil je. Pochopil význam vidění, jež předtím dostal, a proto s těmi muži příští den šel do Kornéliova domu. Tam vydal důkladné svědectví o Ježíši Kristu. Tehdy řekl: „S určitostí si uvědomuji, že Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost.“ Nejen Kornélius, ale i jeho příbuzní a blízcí přátelé uvěřili v Ježíše a „svatý duch padl na všechny, kdo slyšeli to slovo“. Petr poznal, že tyto události řídil Jehova, a proto „přikázal, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista“. (Skutky 10:17–48)

⁷ Petr pochopil, že Nežidé, kteří se předtím neřídili mojžíšským Zákonem, se nyní mohou stát následovníky Ježíše Krista. Co mu umožnilo dospět k tomuto závěru? Byla to duchovní rozlišovací schopnost. Bůh vylil na neobřezané Nežidy svého svatého ducha, a tím dal najevo, že mají jeho schválení. Díky tomu tedy Petr pochopil, že tito lidé jsou způsobilí ke křtu. Tehdy si Petr nepochybně také uvědomil, že nežidovští křesťané mohou být pokřtěni, aniž od nich Bůh očekává dodržování mojžíšského Zákona. Kdybyste žili v té době, upravili byste své smýšlení stejně pohotově jako Petr?

Někteří dále následovali ‚vychovatele‘

8. Jaký názor na obřízku zastávali na rozdíl od Petra někteří jeruzalémští křesťané a proč?

⁸ Z Kornéliova domu odešel Petr do Jeruzaléma. Zpráva, že neobřezaní Nežidé „přijali Boží slovo“, se dostala do jeruzalémského sboru a mnozí židovští učedníci tím byli rozrušeni. (Skutky 11:1–3) „Zastánci obřízky“ sice uznávali, že Nežidé se mohou stát Ježíšovými následovníky, ale současně trvali na tom, že tito lidé z nežidovských národů budou zachráněni jedině tehdy, budou-li dodržovat Zákon. Naproti tomu v územích, kde převládalo nežidovské obyvatelstvo a kde bylo jen málo křesťanů židovského původu, nemusela být otázka obřízky předmětem sporu. Tyto dva názory přetrvávaly asi po třináct let. (1. Korinťanům 1:10) Pro první křesťany — především pro ty, kteří byli nežidovského původu a žili v územích, kde většinu obyvatel tvořili Židé — to jistě musela být velká zkouška.

9. Proč bylo nezbytně nutné, aby byl spor ohledně obřízky vyřešen?

⁹ Spor nakonec vyvrcholil roku 49 n. l., když do syrské Antiochie, kde kázal Pavel, přišli křesťané z Jeruzaléma. Ti začali učit, že lidé nežidovského původu, kteří přijali křesťanství, se v souladu se Zákonem musí nechat obřezat. Mezi zastánci obřízky na jedné straně a Pavlem a Barnabášem na straně druhé došlo k nemalému rozkolu a sporům. Pokud by se spor nevyřešil, někteří křesťané, jak židovského, tak i nežidovského původu, by jistě byli přivedeni ke klopýtání. Bylo tedy rozhodnuto, že Pavel a další bratři půjdou do Jeruzaléma a požádají křesťanský vedoucí sbor, aby v tomto sporu jednou provždy rozhodl. (Skutky 15:1, 2, 24)

Po otevřené výměně názorů nastává jednota

10. Co vzal vedoucí sbor v úvahu, než rozhodl o postavení Nežidů?

¹⁰ Bylo svoláno zvláštní shromáždění. Někteří přítomní se otevřeně zastávali obřízky, ale jiní předkládali opačný názor. City však nepřevládly. Došlo sice k mnoha sporům, ale pak apoštolové Petr a Pavel začali popisovat znamení, která Jehova provedl mezi neobřezanými. Poukázali na to, že na neobřezané Nežidy již Bůh vylil svatého ducha. V podstatě tedy položili otázku: ‚Může křesťanský sbor oprávněně zavrhnout lidi, které Bůh přijal?‘ Učedník Jakub potom přečetl úsek z Písma, který všem přítomným pomohl, aby viděli, jaká je v té věci Boží vůle. (Skutky 15:4–17)

11. Jaká okolnost nehrála při rozhodování v otázce obřízky žádnou úlohu a z čeho je patrné, že konečné rozhodnutí mělo Jehovovo požehnání?

¹¹ Oči všech se nyní upíraly na vedoucí sbor. Nechají se jeho členové ovlivnit svým židovským původem a rozhodnou ve prospěch obřízky? To se nestalo. Tito věrní muži byli odhodláni řídit se Písmem a vedením Božího svatého ducha. Vyslechli si všechna svědectví, jež s touto otázkou souvisela, a pak jednomyslně rozhodli, že není zapotřebí, aby se křesťané nežidovského původu dávali obřezat a podřizovali se mojžíšskému Zákonu. Když se o tomto rozhodnutí dozvěděli bratři ve sborech, radovali se a sbory začaly ‚den ze dne početně vzrůstat‘. Pro ty křesťany, kteří se jasnému teokratickému vedení podřídili, byla jednoznačná biblická odpověď požehnáním. (Skutky 15:19–23, 28, 29; 16:1–5) Jedna důležitá otázka však zůstala nezodpovězena.

A co židovští křesťané?

12. Která otázka zodpovězena nebyla?

¹² Vedoucí sbor tehdy jasně ukázal, že není zapotřebí, aby se křesťané nežidovského původu dávali obřezat. Ale co křesťané židovského původu? Rozhodnutí vedoucího sboru tuto otázku konkrétně neřešilo.

13. Proč bylo nesprávné tvrdit, že k záchraně je nutné dodržovat mojžíšský Zákon?

¹³ Někteří křesťané židovského původu, kteří byli „horliví pro Zákon“, dále své syny obřezávali a dodržovali určité požadavky Zákona. (Skutky 21:20) Jiní však šli ještě dál, a dokonce trvali na tom, že židovští křesťané nebudou zachráněni, pokud Zákon nebudou dodržovat. V tom se velmi mýlili. Mohlo by křesťana vůbec napadnout, že mu budou odpuštěny hříchy, když předloží zvířecí oběť? Díky Kristově oběti už byly takové obětní dary zbytečné. A co požadavek Zákona, že se Židé mají vyhýbat úzkým vztahům s lidmi z národů? Pro horlivé křesťanské kazatele by bylo velmi obtížné toto omezení dodržovat a přitom podle Ježíšova příkazu vyučovat lidi z národů všemu, co Ježíš učil. (Matouš 28:19, 20; Skutky 1:8; 10:28)a Nic nenasvědčuje tomu, že by tato záležitost byla objasněna na nějakém zasedání vedoucího sboru. Křesťané však nebyli ponecháni bez pomoci.

14. Jaké vysvětlení ohledně Zákona obsahují Pavlovy inspirované dopisy?

¹⁴ Vedení nepřišlo v podobě dopisu od vedoucího sboru, ale v podobě inspirovaných dopisů napsaných apoštoly. Například apoštol Pavel poslal důrazné poselství židovským i nežidovským křesťanům žijícím v Římě. Ve svém dopise vysvětlil, že skutečným Židem „je ten, kdo je jím uvnitř, a jeho obřízka je obřízka srdce duchem“. (Římanům 2:28, 29) V témž dopise Pavel použil znázornění, aby dokázal, že křesťané již nejsou pod Zákonem. Poukázal na to, že žádná žena nemůže být manželkou dvou mužů současně. Jestliže však její manžel zemře, žena se může znovu provdat. Na základě tohoto znázornění pak Pavel vysvětlil, že pomazaní křesťané nemohou být podřízeni mojžíšskému Zákonu a současně patřit Kristu. K tomu, aby mohli být spojeni s Kristem, nejdříve museli být „umrtveni vůči Zákonu“. (Římanům 7:1–5)

Dlouho nechápali, že nejsou pod Zákonem

15, 16. Proč někteří židovští křesťané nepochopili, že už není nutné držet se Zákona, a jaké poučení o duchovní bdělosti z toho vyplývá?

¹⁵ Pavlovy argumenty týkající se Zákona byly nezpochybnitelné. Proč tedy někteří křesťané židovského původu nepochopili, že nejsou pod Zákonem? Jedním z důvodů bylo to, že neměli duchovní rozlišovací schopnost. Například zanedbávali přijímání hutného duchovního pokrmu. (Hebrejcům 5:11–14) A také nechodili pravidelně na křesťanská shromáždění. (Hebrejcům 10:23–25) Další důvod, proč někteří nepochopili, jak se věci mají, možná souvisel s charakterem Zákona jako takového. Zákon se totiž soustřeďoval kolem věcí, které byly vidět a kterých se dalo dotknout, jako byl chrám a kněžstvo. Pro člověka, který nesmýšlel duchovně, bylo jednodušší přijmout Zákon než přijmout hlubší principy křesťanství, které se soustřeďovaly kolem skutečností, jež nebyly vidět. (2. Korinťanům 4:18)

¹⁶ Ve svém dopise Galaťanům uvedl Pavel ještě další důvod, proč někteří z těch, kdo se hlásili ke křesťanství, horlivě dodržovali Zákon. Vysvětlil zde, že tito muži se chtěli těšit vážnosti, jakožto příslušníci hlavního náboženství. Od lidí ve svém okolí se nechtěli odlišovat, a proto byli ochotni přistoupit téměř na jakýkoli kompromis. Více jim záleželo na schválení od lidí než na schválení od Boha. (Galaťanům 6:12)

17. Kdy se jednoznačně ukázalo, jaký je správný názor na dodržování Zákona?

¹⁷ Ti křesťané, kteří měli rozlišovací schopnost a pozorně studovali inspirované dopisy, jež napsal Pavel a jiní Boží služebníci, dospěli ke správným závěrům ohledně Zákona. Avšak to, jaký názor na mojžíšský Zákon je správný, bylo všem židovským křesťanům naprosto jasné teprve v roce 70 n. l. Tehdy totiž Bůh dovolil, aby byl zničen Jeruzalém, chrám i rodové záznamy týkající se kněžstva. A tak už nikdo nemohl dodržovat všechna ustanovení Zákona.

Poučení pro nás

18, 19. (a) Jaké postoje bychom měli mít, a jakých se naopak musíme vyvarovat, abychom zůstali duchovně zdraví? (b) Co se z Pavlova příkladu učíme o tom, jak reagovat, když dostáváme pokyny od zodpovědných bratrů? (Viz rámeček na straně 24.)

¹⁸ Když jsme si teď probrali tyto dávné události, možná nás napadne: ‚Kdybych žil v té době, jak bych reagoval, když byla postupně zjevována Boží vůle? Zkostnatěle bych se držel tradičních názorů? Nebo bych trpělivě čekal, až se objasní správné porozumění? A až by bylo objasněno, přijal bych je celým srdcem?‘

¹⁹ Samozřejmě nemůžeme s jistotou vědět, jak bychom reagovali, kdybychom v té době žili. Můžeme si ovšem položit otázky: ‚Jak reaguji dnes, když jsou přesněji objasňovány určité biblické myšlenky? (Matouš 24:45) Když přijde nějaký pokyn založený na Písmu, snažím se jej uplatnit a dodržuji přitom nejen tak říkajíc literu zákona, ale i jeho ducha? (1. Korinťanům 14:20) Čekám trpělivě na Jehovu, když se zdá, že stále nepřicházejí odpovědi na některé dosud nezodpovězené otázky?‘ Je nesmírně důležité, abychom duchovní pokrm, který dnes máme, dobře využívali. Potom ‚nikdy nebudeme zavlečeni pryč‘. (Hebrejcům 2:1) Když Jehova poskytuje vedení prostřednictvím svého Slova, svého ducha a své pozemské organizace, pozorně naslouchejme. Pokud to budeme dělat, Jehova nám dá požehnání v podobě nekonečného života, který bude šťastný a uspokojující.

[Poznámka pod čarou]

Jak bys odpověděl?

• Co to znamená, že mojžíšský Zákon byl „vychovatelem vedoucím ke Kristu“?

• Jak si vysvětluješ to, že na úpravy v porozumění pravdě reagoval Petr jinak než „zastánci obřízky“?

• Co ses dozvěděl o tom, jak Jehova zjevuje pravdu dnes?

[Rámeček a obrázek na straně 24]

Pavlova pokorná reakce

Po úspěšné misionářské cestě přišel Pavel roku 56 n. l. do Jeruzaléma. Tam ho čekala zkouška. Do jeruzalémského sboru přišla zpráva o tom, co Pavel učí o Zákonu — že Zákon byl odstraněn. Starší muži se obávali, že židovští věřící, kteří křesťanství přijali teprve nedávno, by kvůli Pavlovým otevřeným výrokům o Zákonu mohli klopýtnout a dospět k závěru, že křesťané nemají úctu k Jehovovým opatřením. Ve sboru byli čtyři křesťané židovského původu, kteří na sebe předtím vzali slib, možná slib nazirejský. Aby splnili vše, co tento slib obnášel, museli jít do chrámu.

Starší muži Pavla požádali, aby ty čtyři muže doprovodil do chrámu a aby se postaral o jejich výlohy. Do té doby již Pavel napsal nejméně dva inspirované dopisy, v nichž dokazoval, že dodržování Zákona není požadavkem pro záchranu. Pavel však bral ohled na svědomí druhých. Již dříve napsal: „Těm pod zákonem jsem se stal jako pod zákonem, ... abych získal ty pod zákonem.“ (1. Korinťanům 9:20–23) V klíčových biblických zásadách se Pavel nikdy nedopustil kompromisu, ale v tomto případě dospěl k závěru, že návrhu starších může vyhovět. (Skutky 21:15–26) Nepovažoval to za nesprávné. Na slavnostních slibech nebylo nic nebiblického, a chrám sloužil k čistému uctívání, ne k modloslužbě. Aby tedy Pavel nezavdal příčinu ke klopýtání, udělal to, oč byl požádán. (1. Korinťanům 8:13) To od něj bezpochyby vyžadovalo značnou dávku pokory, a díky tomu k němu máme ještě větší úctu.

[Obrázek na straně 22 a 23]

Po řadu let zastávali křesťané rozdílné názory na mojžíšský Zákon