Máte „volnost řeči“?

VÍCE než šest milionů lidí ve 235 zemích se těší z toho, co Bible nazývá „volnost řeči“. Tento výraz se celkem šestnáctkrát objevuje v textu Křesťanských řeckých písem ve Svatém Písmu — Překladu nového světa. (Filipanům 1:20; 1. Timoteovi 3:13; Hebrejcům 3:6; 1. Jana 3:21) Co znamená „volnost řeči“? Co nám pomáhá ji získat? V jakých oblastech komunikace nám umožňuje, abychom se vyjadřovali bez zábran?

Jeden výkladový slovník uvádí, že význam původního řeckého slova je „volnost řeči, otevřenost v mluveném projevu, . . . nepřítomnost strachu projevená smělou řečí; tedy jistota, odvaha spojená s radostí, smělost, aniž to nutně musí souviset s mluvením.“ (Vine’s Expository Dictionary of Old and New Testament Words) Takovou otevřenost si však nesmíme plést s neomaleností nebo hrubostí. „Ať je váš výrok vždy s milostivostí,“ píše se v Bibli. (Kolosanům 4:6) Mít volnost řeči sice znamená nepřipustit, aby nám tísnivé okolnosti nebo strach z člověka bránily mluvit, ale zároveň chceme být vždy taktní.

Je volnost řeči naším přirozeným právem? Zamysleme se nad tím, co apoštol Pavel napsal křesťanům do Efezu. Pavel uvedl: „Mně, menšímu než nejmenší ze všech svatých, byla dána tato nezasloužená laskavost, abych oznamoval národům dobrou zprávu o Kristově nevystižitelném bohatství.“ Jak dodal, je to prostřednictvím Ježíše Krista, že „máme tuto volnost řeči a přístup s důvěrou pro svou víru v něho“. (Efezanům 3:8–12) Volnost řeči tedy není výsada, na kterou máme přirozeně právo. Máme ji díky našemu vztahu k Jehovovi — vztahu založenému na víře v Ježíše Krista. Podívejme se teď, co nám může pomáhat, abychom tuto volnost získali, a jak se dá projevovat, když kážeme, když vyučujeme a když se modlíme.

Co nám pomáhá kázat se smělostí?

Nejlepším příkladem v projevování volnosti řeči je Ježíš Kristus. Horlivě využíval příležitosti ke kázání, které se mu naskytly. Ať odpočíval, jedl u někoho na návštěvě nebo šel po cestě, nepromarnil jedinou příležitost mluvit o Božím Království. Ani posměch, ani otevřený odpor nemohly Ježíše zastrašit a umlčet. Ježíš naopak se smělostí otevřeně odsuzoval tehdejší falešné náboženské vůdce. (Matouš 23:13–36) Mluvil směle dokonce i tehdy, když byl zatčen a postaven před soud. (Jan 18:6, 19, 20, 37)

Mluvit s otevřeností začali i Ježíšovi apoštolové. O Letnicích roku 33 n. l. Petr mluvil s volností řeči před zástupem více než 3 000 osob. Je přitom zajímavé, že nedlouho předtím Petra přemohl strach, když ho rozpoznala jedna služka. (Marek 14:66–71; Skutky 2:14, 29, 41) Petr a Jan se neroztřásli strachem, ani když byli postaveni před náboženské vůdce. Bez váhání směle vydali svědectví o vzkříšeném Ježíši Kristu. Právě podle otevřenosti, s níž Petr a Jan mluvili, náboženští vůdci poznali, že tito muži bývali s Ježíšem. (Skutky 4:5–13) Díky čemu dokázali tak směle mluvit?

Ježíš svým apoštolům slíbil: „Když vás . . . vydají, nepociťujte úzkost, jak nebo co máte mluvit, neboť v tu hodinu vám bude dáno, co máte mluvit; vždyť to nejste jen vy, kdo mluví, ale je to duch vašeho Otce, který mluví vaším prostřednictvím.“ (Matouš 10:19, 20) Právě svatý duch Petrovi a ostatním pomohl, aby nepodlehli ostýchavosti ani strachu, které by jim svazovaly jazyk. Působení této mocné síly může pomáhat i nám.

Navíc tím, kdo dal křesťanům pověření činit učedníky, byl Ježíš. Mohl to udělat, protože jemu byla dána „všechna autorita v nebi a na zemi“. A Ježíš ‚je s nimi‘. (Matouš 28:18–20) Ježíšovi první učedníci o jeho podpoře věděli, a to jim dodávalo odvahu, když čelili odporu ze strany autorit, které chtěly jejich kázání stůj co stůj zabránit. (Skutky 4:18–20; 5:28, 29) Když budeme mít totéž na mysli i my, může nám to také pomáhat.

Na další důvod, proč mluvit otevřeně, poukázal Pavel, když dal „velkou volnost řeči“ do souvislosti s nadějí. (2. Korinťanům 3:12; Filipanům 1:20) Poselství o naději bylo natolik cenné, že si je křesťané nemohli nechat pro sebe a museli o něm říkat druhým. Ano, naše naděje nám bezesporu dává důvod pro to, abychom projevovali volnost řeči. (Hebrejcům 3:6)

Kažme směle

Jak můžeme kázat se smělostí, i když se ocitneme v situaci, která by nás mohla odvahy zbavovat? Zamysleme se nad příkladem apoštola Pavla. Když byl vězněn v Římě, prosil své spoluvěřící, aby se za něj modlili, ‚aby mu, když otevře ústa, byla dána schopnost mluvit, aby mluvil se smělostí tak, jak má mluvit‘. (Efezanům 6:19, 20) Byly tyto modlitby vyslyšeny? Ano. Pavel ve vězení dále „kázal . . . Boží království . . . s největší volností řeči, bez zábrany“. (Skutky 28:30, 31)

To, jakou máme volnost řeči, se může ukázat, když máme příležitost vydat svědectví v práci, ve škole nebo při cestování. Možná nám v tom brání ostýchavost, obavy z toho, jaká bude reakce osloveného, nebo to, že nemáme důvěru ve své schopnosti. Tady nám jako dobrý příklad opět poslouží apoštol Pavel. „Sebrali jsme prostřednictvím našeho Boha smělost, abychom k vám o Boží dobré zprávě mluvili s velkým bojem,“ napsal. (1. Tesaloničanům 2:2) Pavel zvládl to, co by z vlastní síly nedokázal, jen díky důvěře v Jehovu.

K neformálnímu vydávání svědectví dokázala díky modlitbě sebrat smělost žena jménem Sherry. Jednoho dne právě čekala na svého manžela, který se měl vrátit z jakési schůzky, když si všimla jiné čekající ženy. „Měla jsem úplně sevřené hrdlo,“ vypráví Sherry, „ale pomodlila jsem se k Jehovovi o odvahu.“ Když Sherry k ženě přistoupila, přijel baptistický kazatel. Sherry neočekávala, že se střetne s duchovním. Ale znovu se pomodlila a dokázala vydat svědectví. Věnovala ženě literaturu a domluvila si s ní opětovnou návštěvu. Když budeme využívat příležitosti k vydávání svědectví, můžeme si být jisti, že důvěra v Jehovu nám pomůže a my budeme schopni mluvit se smělostí.

Když vyučujeme

Volnost řeči také úzce souvisí s vyučováním. O mužích, kteří ve sboru „slouží znamenitým způsobem“, Bible říká: „Získávají si . . . znamenité postavení a velkou volnost řeči ve víře ve spojitosti s Kristem Ježíšem.“ (1. Timoteovi 3:13) Volnost řeči získávají tak, že sami uplatňují to, co vyučují druhé. Pro sbor to znamená ochranu a posilu.

Máme-li v tomto ohledu volnost řeči, naše rady jsou účinnější a je pravděpodobnější, že se jimi druzí budou řídit. Špatný příklad by na ně působil rušivě. Když naopak vidí, že to, čemu jsou vyučováni, je uplatňováno v praxi, dodává jim to povzbuzení. Volnost řeči umožní těm, kdo jsou duchovně způsobilí, aby ‚usměrnili svého bratra‘ dříve, než se určitý problém vyhrotí. (Galaťanům 6:1) Naopak ten, kdo sám dává špatný příklad, se možná bude zdráhat důrazně promluvit, protože cítí, že nemá právo radu udělit. Když se s udělením potřebné rady otálí, může to mít katastrofální následky.

Mluvit se smělostí neznamená být kritický, neústupný nebo umíněný. Pavel vybízel Filemona „na základě lásky“. (Filemonovi 8, 9) A apoštolova slova se patrně setkala s příznivou odezvou. Pokud tedy starší udílí radu, vždy by měla být jeho pohnutkou láska.

Volnost řeči jistě hraje při dávání rad významnou roli. Je důležitá také při jiných příležitostech. Pavel napsal sboru v Korintu toto: „Mám vůči vám velkou volnost řeči. Vzhledem k vám se velmi chlubím.“ (2. Korinťanům 7:4) Když to bylo na místě, Pavel neváhal své bratry a sestry pochválit. Věděl sice, že jeho spoluvěřící mají také nedostatky, ale láska jej podněcovala k tomu, aby se zaměřoval na jejich pěkné vlastnosti. I dnes je to pro dobro křesťanského sboru, když starší neváhají své bratry a sestry chválit a povzbuzovat.

Působivě vyučovat chtějí všichni křesťané, a proto všichni potřebují volnost řeči. Sherry, o které již byla zmínka, chtěla své děti vybízet k tomu, aby vydávaly svědectví ve škole. „Byla jsem sice vychovávána v pravdě,“ připouští Sherry, „ale ve škole jsem o své víře skoro nikdy nemluvila. I dnes vydávám neformální svědectví jen málokdy. Ptala jsem se sama sebe: ‚Jaký příklad dávám svým dětem?‘“ To byl pro Sherry podnět k tomu, aby se více snažila neformálně kázat.

Ano, druzí nás pozorují a všimnou si, když sami nejednáme podle toho, co vyučujeme. Usilujme tedy o volnost řeči tím, že se budeme snažit svá slova podporovat skutky.

Když se modlíme

Volnost řeči je zvlášť důležitá tehdy, když se modlíme k Jehovovi. Jemu se můžeme bez zábran se vším svěřit a důvěřovat, že naše modlitby slyší a odpoví na ně. Díky tomu můžeme mít s naším nebeským Otcem vřelý a důvěrný vztah. Nikdy bychom si neměli myslet, že jsme příliš nevýznamní, než abychom se mohli na Jehovu obracet. Co když máme pocit viny z nějakého selhání nebo hříchu a brání nám to se procítěně modlit? Znamená to, že v takové situaci není možné se na Svrchovaného Panovníka vesmíru obracet s volností řeči?

To, co nám dodává důvěru, že pro Jehovu jsou naše modlitby přijatelné, je Ježíšovo vyvýšené postavení Velekněze. V Hebrejcům 4:15, 16 čteme: „Jako velekněze . . . nemáme někoho, kdo nemůže projevovat účast s našimi slabostmi, ale toho, kdo byl zkoušen ve všech ohledech jako my, ale bez hříchu. Přibližujme se tedy s volností řeči k trůnu nezasloužené laskavosti, abychom obdrželi milosrdenství a nalezli nezaslouženou laskavost jako pomoc v pravý čas.“ Ježíšova smrt a jeho úloha Velekněze pro nás mají opravdu nesmírnou cenu.

Jestliže se s opravdovostí snažíme Jehovu poslouchat, máme všechny důvody věřit tomu, že nás vyslyší. Apoštol Jan napsal: „Milovaní, jestliže nás naše srdce neodsuzuje, máme volnost řeči k Bohu; a o cokoli prosíme, to od něho přijímáme, protože zachováváme jeho přikázání a činíme to, co se líbí jeho očím.“ (1. Jana 3:21, 22)

To, že se můžeme s volností přibližovat k Jehovovi v modlitbě, znamená, že mu můžeme říci cokoli. Se všemi obavami a starostmi, se vším, co nám působí úzkost, se můžeme Jehovovi svěřit a mít jistotu, že k našim upřímným modlitbám nikdy nebude hluchý. I když se dopustíme vážného hříchu, ale upřímně se kajeme, pocit viny nám nemusí bránit vyjadřovat se v modlitbě volně.

Volnost řeči je nezasloužený dar, který má skutečně neocenitelnou hodnotu. Díky tomuto daru můžeme oslavovat Boha, když kážeme a když vyučujeme, a také se k němu můžeme přibližovat, když se modlíme. ‚Neodhazujme proto svou volnost řeči, jíž má být vyplacena velká odměna‘ — odměna v podobě věčného života. (Hebrejcům 10:35)

[Obrázek na straně 13]

Apoštol Pavel mluvil se smělostí

[Obrázky na straně 15]

Volnost řeči je zapotřebí k působivému vyučování

[Obrázek na straně 16]

Nezbytné je mít volnost řeči v modlitbě