Problémy lidstva brzy skončí!

„JESTLIŽE humanitární pomoc není součástí rozsáhlejší strategie a nezapadá do takového politického rámce, jenž se zaměřuje na základní příčinu konfliktu, má pouze omezenou hodnotu. Zkušenosti znovu a znovu ukazují, že humanitární pomoc sama o sobě nemůže vyřešit problémy, které jsou v podstatě politické.“ (The State of the World’s Refugees 2000)

Ačkoli se organizují rozsáhlé humanitární akce, problémy lidstva neúprosně rostou. Jak dalece je pravděpodobné, že by se našlo nějaké trvalé politické řešení? Po pravdě řečeno, možnosti v tomto směru jsou nepatrné. Kde jinde však můžeme řešení hledat? Na začátku svého dopisu křesťanům v Efezu uvádí apoštol Pavel významnou pasáž, v níž vysvětluje, jak Bůh skoncuje se všemi problémy lidstva. Dokonce ukazuje, jaký nástroj k tomu Bůh použije. Je to nástroj, který se zaměří na základní příčiny všech problémů, jež nás dnes sužují. Co kdybychom se nad těmito Pavlovými slovy zamysleli? Tuto pasáž najdeme v Efezanům 1:3–10.

„Opět shromáždit všechny věci v Kristu“

Božím záměrem je, podle apoštolových slov, vytvořit „správu [neboli řízení záležitostí] na plné hranici ustanovených časů“. Co tím je míněno? Znamená to, že Bůh určil čas, kdy bude jednat takovým způsobem, aby ‚opět shromáždil všechny věci v Kristu, věci v nebesích a věci na zemi‘. (Efezanům 1:10) Ano, Bůh začal uplatňovat opatření, jež slouží k tomu, aby všechny věci v nebi i na zemi byly opět uvedeny do souladu pod jeho přímým řízením. K výrazu, který je zde přeložen slovy „opět shromáždit“, připojuje znalec Bible J. H. Thayer zajímavou poznámku: „Opět pro sebe přivést . . . všechny věci a bytosti (do té doby nejednotné následkem hříchu) do stavu, v němž budou všichni spojeni v jedno společenství v Kristu.“

Je tedy vidět, že tento postup považoval Bůh za nutný vzhledem k tomu, jak vůbec nejednota vznikla. Na začátku lidských dějin se naši prarodiče Adam a Eva připojili k Satanu Ďáblovi ve vzpouře proti Bohu. Přáli si nezávislost v tom směru, aby měli právo sami rozhodovat o tom, co je pro ně dobré a co špatné. (1. Mojžíšova 3:1–5) V souladu s Boží spravedlností byli vyloučeni z Boží rodiny a ztratili důvěrný vztah k němu. Lidské rodině přivodili nedokonalost se všemi hroznými důsledky, které dnes pociťujeme. (Římanům 5:12)

Zlo bylo připuštěno na přechodnou dobu

Někdo se možná zeptá: „Proč jim to Bůh dovolil? Proč jednoduše neuplatnil svou svrchovanou moc a nevnutil jim svou vůli? Bolesti a utrpení, které nyní prožíváme, by vůbec nevznikly.“ Taková úvaha se sama nabízí. Co by však Bůh ve skutečnosti dokázal, kdyby tímto způsobem použil svou absolutní moc? Cožpak obdivujeme nebo schvalujeme jednání někoho, kdo při prvním náznaku nesouhlasu všechny odpůrce zlikviduje, protože k tomu má moc? S tím bychom jistě nesouhlasili.

Tito vzbouřenci ve skutečnosti nezpochybňovali Boží všemohoucnost. Spíše zpochybnili to, že Boží způsob vlády je oprávněný a správný. Jehova má v úmyslu vyřešit základní sporné otázky jednou provždy, a proto dovolil, aby si jeho tvorové po určitou dobu sami řídili své záležitosti, aniž je on sám přímo ovlivňoval. (Kazatel 3:1; Lukáš 21:24) Až tento čas uplyne, Bůh zasáhne a znovu uplatní svou absolutní nadvládu nad zemí. Pak již bude naprosto jasné, že jedině jeho způsob vlády zaručí obyvatelům země trvalý mír, štěstí a blaho. Potom budou všichni, kdo utlačují druhé, navždy odstraněni. (Žalm 72:12–14; Daniel 2:44)

„Před založením světa“

Tento záměr Jehova pojal již dávno. Pavel se zmiňuje o době „před založením světa“. (Efezanům 1:4) To nebylo před stvořením země nebo před stvořením Adama a Evy. Svět, který existoval před vypuknutím vzpoury, byl ‚velmi dobrý‘. (1. Mojžíšova 1:31) Jaký ‚svět‘ tedy měl Pavel na mysli? Svět, který vznikl narozením Adamových dětí — hříšný, nedokonalý svět lidstva, jež mělo vyhlídku na vyplacení. Již před tím, než se vůbec nějaké děti narodily, Jehova věděl, jak věci zařídí, aby Adamovým potomkům, kteří mohou být vyplaceni, nabídl pomoc. (Římanům 8:20)

To ovšem neznamená, že Svrchovaný Panovník vesmíru musí postupovat stejně jako člověk. Když si lidé uvědomí, že by mohla nastat nějaká kritická situace, naplánují si podrobně různé strategie, aby ji bylo možné zvládnout. Všemohoucí Bůh naproti tomu pouze pojme určitý záměr, a ten potom splní. Pavel však přesto vysvětluje, jak mají podle Jehovova rozhodnutí události probíhat, aby lidstvo bylo navždy zbaveno své tíživé situace. Jak to Jehova zařídil?

Kdo opatří pomoc?

Pavel vysvětluje, že k tomu, aby byla odčiněna škoda, jež byla způsobena Adamovým hříchem, mají zvláštním způsobem přispět Kristovi duchem pomazaní učedníci. Jehova „nás vyvolil ve spojení s [Kristem],“ říká Pavel, a to k vládě spolu s Ježíšem v jeho nebeském Království. Tuto věc vysvětluje dále a říká, že Jehova „nás . . . [předem] stanovil pro sebe k přijetí za syny prostřednictvím Ježíše Krista“. (Efezanům 1:4, 5) Jehova je ovšem nevybral ani předem nestanovil jako jednotlivce. Předem však stanovil třídu věrných a oddaných lidí, aby se s Kristem podíleli na odčinění škody, kterou lidské rodině způsobil Satan Ďábel společně s Adamem a Evou. (Lukáš 12:32; Hebrejcům 2:14–18)

To je něco úžasného! Když Satan poprvé zpochybnil Boží svrchovanost, nepřímo tím dal najevo, že člověk jakožto Boží stvoření má nějakou vadu — že kdyby lidé byli dostatečně vystaveni tlaku nebo pokušení, všichni by se proti Boží vládě vzbouřili. (Job 1:7–12; 2:2–5) Jehova Bůh během doby pozoruhodným způsobem projevil svou ‚slavnou nezaslouženou laskavost‘, když některé členy Adamovy hříšné rodiny přijal za své duchovní děti, a tím dokázal, že svým pozemským tvorům důvěřuje. Členové této malé skupiny budou vzati, aby sloužili v nebi. Proč? (Efezanům 1:3–6; Jan 14:2, 3; 1. Tesaloničanům 4:15–17; 1. Petra 1:3, 4)

Apoštol Pavel říká, že tito přijatí Boží synové se stávají ‚spoludědici s Kristem‘ v jeho nebeském Království. (Římanům 8:14–17) Jako králové a kněží se budou podílet na osvobození lidské rodiny od bolesti a utrpení, které dnes lidé prožívají. (Zjevení 5:10) Je pravda, že „všechno tvorstvo nadále spolu sténá a je spolu v bolesti až dosud“. Tito zvlášť vybraní Boží synové však brzy pod vedením Ježíše Krista přistoupí k činu, a všichni poslušní lidé ‚budou osvobozeni ze zotročení porušeností‘ a opět ‚budou mít slavnou svobodu Božích dětí‘. (Římanům 8:18–22)

„Propuštění výkupným“

To všechno bylo umožněno díky tomu, co je jistě tím nejsilnějším a nejvznešenějším projevem Boží nezasloužené laskavosti prokázané tomuto světu lidí, které lze vyplatit — díky výkupní oběti Ježíše Krista. Pavel píše: „Prostřednictvím [Ježíše Krista] máme propuštění výkupným skrze krev onoho, ano, odpuštění svých přečinů, podle bohatství jeho nezasloužené laskavosti.“ (Efezanům 1:7)

Při uskutečňování Božího záměru má Ježíš Kristus tu nejdůležitější úlohu. (Hebrejcům 2:10) Jeho výkupní oběť je právním základem pro to, aby Jehova přijal některé z Adamových potomků do své nebeské rodiny a aby osvobodil lidstvo od následků Adamova hříchu. Při tom není podkopávána důvěra v Boží zákony a zásady. (Matouš 20:28; 1. Timoteovi 2:6) Jehova to vše uskutečnil tak, aby byla podpořena jeho spravedlnost a zároveň aby bylo učiněno zadost dokonalému právu. (Římanům 3:22–26)

Boží „posvátné tajemství“

Po tisíce let Bůh nezjevoval přesný způsob, jak svůj záměr se zemí splní. V prvním století n. l. „dal [křesťanům] na vědomí posvátné tajemství své vůle“. (Efezanům 1:9) Pavel a jeho pomazaní spolukřesťané jasně pochopili, jakou vznešenou úlohu při uskutečňování Božího záměru dostal Ježíš Kristus. Začali také chápat, jakou zvláštní úlohu mají oni sami jako spoludědicové s Kristem v jeho nebeském Království. (Efezanům 3:5, 6, 8–11) Ano, vláda Království v rukou Ježíše Krista a jeho spoluvládců je tím nástrojem, jímž Bůh nastolí trvalý pokoj nejen v nebesích, ale i na zemi. (Matouš 6:9, 10) Prostřednictvím tohoto Království Jehova obnoví na této zemi podmínky, které si zde původně přál mít. (Izajáš 45:18; 65:21–23; Skutky 3:21)

Jeho ustanovený čas pro přímou akci, jež ze země odstraní veškerý útlak a bezpráví, je blízko. Proces obnovy však již ve skutečnosti začal, a to o Letnicích roku 33 n. l. Jak? Tím, že Jehova tehdy začal shromažďovat „věci v nebesích“ — Kristovy spoluvládce, kteří s ním budou v nebesích. K těm patřili také efezští křesťané. (Efezanům 2:4–7) Později, totiž v naší době, začal Jehova shromažďovat „věci na zemi“. (Efezanům 1:10) Prostřednictvím celosvětového kazatelského díla oznamuje všem národům dobrou zprávu o vládě svého Království v čele s Ježíšem Kristem. Lidé, kteří reagují příznivě, jsou již dnes shromažďováni na místo, kde mají duchovní ochranu a kde se jim dostává duchovního uzdravení. (Jan 10:16) V ráji na očištěné zemi pak budou již brzy zcela osvobozeni od všeho bezpráví a utrpení. (2. Petra 3:13; Zjevení 11:18)

Je pravda, že v oblasti humanitární pomoci utlačovanému lidstvu bylo dosaženo „mnoha pozoruhodných pokroků“. (The State of the World’s Children 2000) Ale tím nejpozoruhodnějším krokem bude nadcházející zásah Krista Ježíše a jeho spoluvládců ve vládě nebeského Království. Ti úplně odstraní veškeré základní příčiny konfliktů a všech ostatních projevů zla, které nás sužují. Tak skoncují se všemi problémy lidstva. (Zjevení 21:1–4)

[Obrázky na straně 4]

Humanitární akce nevedou k vyřešení problémů lidstva

[Obrázek na straně 6]

Kristova výkupní oběť přinesla lidstvu osvobození od Adamova hříchu

[Obrázek na straně 7]

Duchovní ochrany a duchovního uzdravení lze dosáhnout již dnes

[Obrázek na straně 7]

Problémy budou již brzy zcela odstraněny prostřednictvím mesiášského Království