Konec domácího násilí

„Předejít domácímu násilí a omezit násilí v rodině vyžaduje závažné změny ve struktuře jak společnosti, tak rodiny.“ — Behind Closed Doors (Za zavřenými dveřmi).

PRVNÍ vražda v dějinách lidstva se týkala bratrů. (1. Mojžíšova 4:8) V průběhu tisíciletí, která od té doby uplynula, snášel člověk různé formy domácího násilí. Nabízela se mnohá řešení, mají však řadu nedostatků.

Kupříkladu, napravit se mohou jen ti přestupníci, kteří si svůj problém uvědomují. Jeden muž, který týral svou manželku, a změnil se, si posteskl: „Na každého z nás [který se napravil] připadají tři muži, kteří prohlašují, že ‚člověk musí držet tu svoji zkrátka‘.“ Je tedy důležité, aby si tyran uvědomil svou situaci. Proč se stal tyranem? Jestliže bude ochoten přijmout pomoc, aby napravil své chyby, může nastoupit na takovou cestu, která vede k uzdravení.

Pro sociální programy je však nedostatek pracovníků. Odhaduje se, že ve Spojených státech byla v devadesáti procentech případů zabití dítěte hlášena nebezpečná rodinná situace dříve, než k tomu došlo. Z toho plyne, že sociální programy a bezpečnostní orgány mohou působit jen v omezené míře. Je tedy životně důležité něco jiného.

‚Nová osobnost‘

„To, co je zapotřebí změnit, jsou vzájemné vztahy mezi členy rodiny,“ je názor jednoho výzkumného týmu. Problém domácího násilí není pouze v pěstech; je především v mysli. Původ je v tom, jak se členové rodiny — manželský partner, dítě, rodič, sourozenec — dívají jeden na druhého. Změnit tyto vztahy znamená obléci to, co Bible nazývá ‚novou osobností‘. — Efezanům 4:22–24; Kolosanům 3:8–10.

Prozkoumejme některé biblicky podložené zásady týkající se rodiny. Pomohou nám oblékat novou křesťanskou osobnost, která může působit zlepšení ve vztazích mezi členy rodiny. — Viz Matouše 11:28–30.

Náhled na děti: Být rodičem znamená víc než jen dát dítěti život. Je smutné, že se mnozí lidé dnes dívají na své děti jako na břemeno, a chybí jim proto pocit odpovědnosti, která vyplývá z jejich úlohy rodičů. U takových lidí je možné, že budou s dětmi zle nakládat.

Bible nazývá děti ‚dědictvím od Jehovy‘ a ‚odměnou‘. (Žalm 127:3) Rodiče jsou odpovědni Stvořiteli za to, jak se o toto dědictví starají. Ti, kteří se dívají na děti jako na břemeno, si v tomto ohledu musí vytvořit novou osobnost.a

Co můžeme rozumně očekávat od dětí: Při jedné studii se zjistilo, že mnohé matky, které týrají děti, očekávají, že děti budou schopny rozlišit, co je správné a co nesprávné, ve věku jednoho roku. Jedna třetina žen v této studii uvedla věk šest měsíců.

Bible ukazuje, že každý se narodí nedokonalý. (Žalm 51:5; Římanům 5:12) Netvrdí, že rozlišovací schopnost se získá při narození. Říká naopak, že „používáním“ jsou myšlenkové schopnosti člověka ‚cvičeny. . ., aby rozlišoval mezi správným a nesprávným‘. (Hebrejcům 5:14) Dále Bible mluví o ‚rysech nemluvněte‘, o ‚pošetilosti‘ chlapeckého věku a o tom, že mládí je „marnost“. (1. Korinťanům 13:11; Přísloví 22:15; Kazatel 11:10) Rodiče musí chápat tato omezení a neočekávat více, než odpovídá věku dítěte a jeho schopnostem.

Uplatňování kázně u dětí: V Bibli řecké slovo překládané jako „ukázňovat“ znamená „vychovávat“. Hlavním cílem ukázňování není působit bolest, ale školit. Mnohého lze dosáhnout, aniž dítěti naplácáme, ačkoli i to bývá někdy nutné. (Přísloví 13:24) Bible říká: „Naslouchejte kázni a zmoudřete.“ (Přísloví 8:33) Pavel navíc napsal, že bychom se měli „ovládat za zlých okolností“ tím, že budeme kárat se „shovívavostí“. (2. Timoteovi 2:24; 4:2) To vylučuje hněvivé výbuchy a používání nepřiměřené síly, když je zapotřebí dítěti naplácat.

Vzhledem k těmto biblickým zásadám se zeptejte sami sebe: ‚Školím své dítě ukázňováním, nebo mě poslouchá jen proto, že je zraňuji? Vede moje kázeň k vštěpování správných zásad, nebo pouze ke strachu?‘

Hranice jednání dospělých: Jeden tyran prohlásil, že pouze „ztratil sebeovládání“ a ztloukl svou ženu. Poradce se ho zeptal, zda by někdy svou ženu bodl nožem. „To bych nikdy neudělal!“ odpověděl muž. Tento člověk dostal pomoc, aby si uvědomil, že jednal v rámci jistých hranic. Problém byl v tom, že jeho hranice nebyly správné.

Jaké hranice máte vy? Zastavíte se dříve, než nedorozumění přejde do nějaké formy týrání? Anebo vybuchnete a začnete křičet, urážet, strkat se, házet věcmi nebo tlouct?

Nová osobnost má pevné hranice, které jsou hodně vzdáleny duševnímu týrání nebo tělesnému násilí. „Ať z vašich úst nevychází žádné zkažené slovo,“ říká Efezanům 4:29. Verš 31 dodává: „Ať je od vás odňata všechna zlomyslná hořkost a hněv a zloba a jekot a utrhačná řeč spolu se vší špatností.“ Řecké slovo pro „zlobu“ znamená „impulzívní povahu“. Je zajímavé, že kniha Toxic Parents (Jedovatí rodiče) si všímá, že běžným charakteristickým znakem těch, kteří týrají děti, je „zjevný nedostatek v ovládání impulzívního jednání“. Obléci novou osobnost znamená stanovit si pro své impulzívní jednání pevné hranice, a to v oblasti slovní i tělesné.

Samozřejmě, novou osobnost by měla oblékat jak manželka, tak i manžel. Žena by neměla svému manželovi vzdorovat, ale měla by oceňovat jeho snahu pečovat o rodinu a spolupracovat s ním. A žádný z nich by neměl očekávat od druhého to, co žádný z nich nemůže poskytnout — dokonalost. Místo toho by se oba měli snažit uplatňovat slova z 1. Petra 4:8: „Především mějte jeden k druhému vřelou lásku, protože láska přikrývá množství hříchů.“

Úcta ke starším: „Projevuj úctu starým lidem a cti je,“ říká 3. Mojžíšova 19:32. (Today’s English Version) To může být náročné, když je zestárlý rodič nemocný a má snad nepřiměřené požadavky. První dopis Timoteovi 5:3, 4 mluví o tom, že bychom měli ‚ctít‘ své rodiče a „splácet [jim] patřičnou náhradu“. To by mohlo zahrnovat finanční zajištění stejně jako úctu. Když si uvědomíme, co pro nás naši rodiče udělali v době, kdy jsme byli bezmocnými dětmi, měli bychom jim prokazovat stejnou pozornost, jestliže je to potřeba.

Potlačit soupeření mezi sourozenci: Než Kainovo nepřátelství vyústilo v zabití jeho bratra Ábela, dostal radu: „Hřích se krčí u tvých dveří. Chtěl by nad tebou panovat, ty jej však můžeš ovládnout.“ (1. Mojžíšova 4:7, TEV) City lze ovládat. Učte se mít trpělivost jeden s druhým, „velkoryse berte na sebe ohled, protože se milujete“. — Efezanům 4:2, Phillips.

Učte se sdílnosti

Mnohé oběti domácího násilí mlčky trpí. Dr. John Wright však zdůrazňuje: „Ženy, se kterými se špatně zachází, by měly hledat citovou a tělesnou ochranu u nějaké vhodné třetí osoby.“ Totéž platí pro každého týraného člena rodiny.

Někdy je pro takovou oběť těžké svěřovat se jinému člověku. Vždyť to byla právě důvěra uvnitř nejtěsnější společenské jednotky — rodiny —, která vedla k bolesti. Nicméně „existuje přítel, který přilne těsněji než bratr,“ říká Přísloví 18:24. Najít takového přítele a naučit se důvěrně se mu svěřovat je cenný krok ve snaze získat potřebnou pomoc. Samozřejmě, tyran potřebuje pomoc také.

Každý rok se stávají svědky Jehovovými statisíce lidí. Přijímají požadavek oblékat novou osobnost. Jsou mezi nimi ti, kteří se dříve dopouštěli násilí v rodině. Aby zabránili jakémukoli sklonu vrátit se k tomuto jednání, musí na sebe neustále nechávat působit Bibli, která je ‚prospěšná k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti‘. — 2. Timoteovi 3:16.

Pro tyto nové svědky je oblékání nové osobnosti nepřetržitým procesem, neboť v Kolosanům 3:10 je řečeno, že tato osobnost „se obnovuje“. Je proto zapotřebí stálého úsilí. Jehovovi svědkové mají díky Bohu podporu mnoha duchovních „bratrů a sester a matek a dětí“. — Marek 10:29, 30; viz také Hebrejcům 10:24, 25.

Kromě toho jsou v téměř 70 000 sborech svědků Jehovových všude po celém světě milující dozorci, kteří jsou jako „úkryt před větrem a jako skrýš před bouří“. Jejich „oči a uši budou otevřeny k potřebám lidí“. (Izajáš 32:2, 3, TEV) A tak noví svědkové Jehovovi, stejně jako ti zkušenější, mají v křesťanském sboru nádherný zdroj pomoci při snaze oblékat novou osobnost.

Soucitní dozorci

Ve sborech svědků Jehovových přicházejí lidé pro radu ke křesťanským dozorcům, kteří se učí nestranně naslouchat všem. Tito muži jsou povzbuzováni, aby prokazovali všem, zvláště obětem těžkého týrání, velký soucit a pochopení. — Kolosanům 3:12; 1. Tesaloničanům 5:14.

Týraná žena by mohla být například brutálně zraněna. V mnoha zemích je dnes situace taková, že kdyby byl takto zbit někdo mimo rodinu, pak by útočník skončil ve vězení. S obětí je tedy třeba zacházet s mimořádnou laskavostí, stejně jako s oběťmi všech ostatních typů týrání, včetně pohlavního zneužití.

Dále, ti, kteří hrubě porušují Boží zákony, musí být voláni k odpovědnosti. Tímto způsobem je sbor udržován čistý a ostatní nevinné osoby jsou chráněny. A velmi důležité je, že se nekladou překážky působení svatého ducha. — 1. Korinťanům 5:1–7; Galaťanům 5:9.

Boží názor na manželství

Lidé, kteří se stanou svědky Jehovovými, souhlasí s tím, že budou jednat ve svém životě podle křesťanských zásad založených na Božím slově. Učí se, že muž je určen za hlavu rodiny a že má rodinu vést v pravém uctívání. (Efezanům 5:22) Ale vedení prostřednictvím hlavy nikoho neopravňuje k tomu, aby zacházel se svou manželkou hrubě, ničil její osobnost nebo přehlížel její přání.

Naopak, Boží slovo zřetelně vyjadřuje výzvu manželům: „Milujte stále své manželky, právě jako i Kristus miloval sbor a vydal se za něj. . . Takto by měli manželé milovat své manželky jako svá vlastní těla. Kdo miluje svou manželku, miluje sebe, neboť nikdo nikdy neměl v nenávisti své vlastní tělo; ale živí je a něžně je chová.“ (Efezanům 5:25, 28, 29) Boží slovo tedy jasně říká, že ženám má být prokazována „čest“. — 1. Petra 3:7; viz také Římanům 12:3, 10; Filipanům 2:3, 4.

Žádný křesťanský manžel by jistě nemohl pravdivě tvrdit, že skutečně miluje svou manželku a prokazuje jí čest, kdyby ji týral, ať už slovně, nebo tělesně. To by bylo pokrytectví, protože Boží slovo říká: „Manželé, neustále milujte své manželky a nebuďte na ně hořce rozhněvaní.“ (Kolosanům 3:19) Krátce řečeno, když bude vykonán v Armagedonu Boží rozsudek nad tímto zlým systémem věcí, postihne pokrytce stejný osud jako ty, kteří se staví proti Boží vládě. — Matouš 24:51.

Bohabojný manžel má milovat manželku jako své vlastní tělo. Copak by tloukl do svého vlastního těla, uhodil by se do obličeje nebo by zlobně tahal sebe za vlasy? Snižoval by sám sebe pohrdavým a sarkastickým způsobem před ostatními? Člověka, který by dělal takové věci, bychom pokládali přinejmenším za duševně nevyrovnaného.

Jestliže křesťanský muž bije svou ženu, z Božího pohledu tím znehodnocuje všechny své ostatní křesťanské skutky. Pamatujte, že „rváč“ nemůže mít přednosti v křesťanském sboru. (1. Timoteovi 3:3; 1. Korinťanům 13:1–3) Samozřejmě, také každá žena, která se podobným způsobem chová ke svému manželovi, porušuje Boží zákon.

Text v Galaťanům 5:19–21 uvádí mezi skutky, které Bůh odsuzuje, „nepřátelství, rozepře. . ., výbuchy hněvu“ a říká, že „ti, kteří provádějí takové věci, nezdědí Boží království“. To znamená, že surově napadat manželského partnera nebo děti není nikdy omluvitelné. Je to obvykle proti zákonům země a zcela jistě to je proti Božímu zákonu.

Časopis Strážná věž, který vydávají svědkové Jehovovi, poskytl biblický pohled na tuto otázku. Říká o těch, kteří tvrdí, že jsou křesťany, a přitom někoho bijí: „Tak je možno, aby byla odňata pospolitost tomu, kdo předstírá, že je křesťan, a dá se opětovně [a bez pokání] strhnout k násilným výbuchům hněvu.“ — Číslo 4, 1976, strana 79; srovnej 2. Jana 9, 10.

Co Boží zákon připouští

Nakonec je to Bůh, kdo bude soudit ty, kteří porušují jeho zákony. Co však může podle Božího slova dělat křesťanský manželský partner, který je týrán, jestliže ten, kdo mu ubližuje, se nemění, ale naopak pokračuje ve svém jednání? Jsou nevinné oběti povinny dále vystavovat nebezpečí svoje tělesné, duševní a duchovní zdraví, a možná i svůj život?

Strážná věž v komentáři k násilí v rodině uvedla, co Boží slovo připouští. Bylo tam napsáno: „Apoštol Pavel radí: ‚Manželka by neměla odejít od svého manžela; ale kdyby skutečně odešla, ať zůstane nevdaná nebo ať se opět smíří se svým manželem; a manžel by neměl opustit svou manželku.‘“ Článek dále říká: „Pokud se špatné zacházení stane nesnesitelným, nebo je snad ohrožen samotný život, může se manželský druh rozhodnout, že ‚odejde‘. Ale měla by zde být snaha ‚opět se smířit‘ v patřičném čase. (1. Korinťanům 7:10–16) Jestliže však někdo ‚odejde‘, neposkytuje to samo o sobě biblický důvod pro rozvod nebo nové manželství; ovšem zákonný rozvod nebo zákonná rozluka může poskytnout určitou míru ochrany před dalším špatným zacházením.“ — Číslo 17, 1983, strana 18, viz také číslo 8, 1989, strana 26–27.

Co udělá postižená osoba za těchto okolností, je věcí jejího osobního rozhodnutí. „Každý totiž ponese svůj vlastní náklad.“ (Galaťanům 6:5) Nikdo jiný nemůže za ni udělat takové rozhodnutí. A nikdo by ji neměl nutit, aby se vrátila k manželovi, který s ní špatně zachází, u něhož je ohrožováno její tělesné a duchovní zdraví a život. Musí to být vlastní rozhodnutí této osoby, které vyplývá z její svobodné vůle, a ne z toho, že by ji druzí nutili. — Viz Filemonovi 14.

Konec domácího násilí

Svědkové Jehovovi pochopili, že domácí násilí je příznačné pro to, co Bible předpověděla pro tyto poslední dny, kdy lidé budou „krutí“, bez „přirozené náklonnosti“ a „hrubí“. (2. Timoteovi 3:2, 3, The New English Bible) Bůh slibuje, že až skončí tyto poslední dny, přivodí pokojný nový svět, kde lidé „skutečně budou bydlet v bezpečí a nikdo jim nezpůsobí chvění“. — Ezekiel 34:28.

V tomto nádherném novém světě bude domácí násilí už navždy věcí minulosti. „Mírní, ti budou vlastnit zemi a vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje.“ — Žalm 37:11.

Vybízíme vás, abyste se lépe seznámili s biblickými sliby do budoucnosti. Můžete mít již nyní užitek z toho, že budete uplatňovat biblické zásady ve své rodině.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 10]

Biblické zásady pomáhají řešit rodinné konflikty

[Obrázek na straně 13]

Postižení potřebují mít schopného přítele, kterému se svěří