„Žijte v lásce“

 1.–3. K čemu vede to, když napodobujeme Jehovův příklad v projevování lásky?

„DÁVAT přináší víc štěstí než dostávat.“ (Skutky 20:35) Tato Ježíšova slova podtrhují důležitou skutečnost: Nesobecká láska nezůstává bez odměny. I když dostávat lásku přináší mnoho štěstí, ještě víc štěstí plyne z dávání neboli projevování lásky druhým.

² Nikdo to neví lépe než náš nebeský Otec. Jak jsme viděli v předchozích kapitolách tohoto oddílu, Jehova je největším příkladem lásky. Nikdo neprojevoval lásku ve větší míře ani delší dobu. Není proto divu, že se o Jehovovi mluví jako o šťastném Bohu. (1. Timoteovi 1:11)

³ Náš láskyplný Bůh si přeje, abychom se snažili být jako on, a to zejména v projevování lásky. Dopis Efezanům 5:1, 2 nám říká: „Napodobujte… Boha jako milované děti a žijte v lásce.“ Jestliže napodobujeme Jehovův příklad v projevování lásky, zažíváme ono větší štěstí, které plyne z dávání. Také máme radost z vědomí, že se Jehovovi líbíme, protože jeho Slovo nás vybízí, abychom měli mezi sebou lásku. (Římanům 13:8) Existují však ještě další důvody, proč bychom měli žít v lásce.

 4., 5. Proč je důležité projevovat spoluvěřícím obětavou lásku?

⁴ Proč je důležité, abychom svým spoluvěřícím projevovali lásku? Jednoduše řečeno, láska je samotnou podstatou pravého křesťanství. Bez lásky bychom si ke spolukřesťanům nemohli vytvořit důvěrný vztah, a co je ještě důležitější, v Jehovových očích bychom neměli žádnou hodnotu. Zamysleme se, co o tom říká Boží Slovo.

⁵ Poslední večer svého života na zemi Ježíš řekl svým následovníkům: „Dávám vám nové přikázání, abyste jeden druhého milovali. Jako jsem miloval já vás, tak i vy milujte jeden druhého. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci – když budete mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:34, 35) „Jako jsem miloval já vás“ – ano, Ježíš nám přikázal, abychom projevovali stejný druh lásky, jaký projevoval on sám. Ve 29. kapitole jsme si uvedli, že Ježíš dal vynikající příklad v projevování obětavé lásky tím, že dával potřeby a zájmy druhých před své vlastní. I my máme projevovat nesobeckou lásku, a to tak zřetelně, aby byla zjevná i lidem mimo křesťanský sbor. Obětavá bratrská láska je znakem, podle kterého se pozná, že jsme pravými Kristovými následovníky.

 6., 7. a) Jak víme, že Jehovovo Slovo klade na projevování lásky velký důraz? b) Na kterou stránku lásky se zaměřují Pavlova slova zaznamenaná v 1. Korinťanům 13:4–8?

⁶ Co když nám láska chybí? Apoštol Pavel uvádí: „Kdybych … neměl lásku, byl bych jako dunící kov nebo řinčící činel.“ (1. Korinťanům 13:1) Řinčící činel ani dunící kov nevydávají zrovna příjemný zvuk. Toto přirovnání je proto opravdu výstižné. Člověk, který postrádá lásku, je jako hudební nástroj vydávající hlasitý, nepříjemný zvuk, který nepřitahuje, ale odpuzuje. Jak by se takový člověk mohl těšit z blízkého vztahu s druhými? Pavel také řekl: „Kdybych měl tolik víry, že bych dokázal přemisťovat hory, ale neměl lásku, nebyl bych nic.“ (1. Korinťanům 13:2) Jen si to představme! Člověk bez lásky je „neužitečná nula“, bez ohledu na to, co všechno možná dělá. (The Amplified Bible) Není snad zřejmé, že Jehovovo Slovo klade na projevování lásky velký důraz?

⁷ Jak ale můžeme tuto vlastnost projevovat při jednání s druhými? Odpověď nacházíme v Pavlových slovech z 1. Korinťanům 13:4–8. V těchto verších se nezdůrazňuje Boží láska k nám ani naše láska k Bohu. Pavel se zde totiž zaměřil na to, jak bychom měli projevovat lásku jeden druhému. Popsal, jaká láska je a jaká není.

 8. Jak nám může trpělivost pomoci při jednání s druhými?

⁸ „Láska je trpělivá.“ Mít lásku tedy znamená trpělivě snášet druhé. (Kolosanům 3:13) Určitě souhlasíme s tím, že takovou trpělivost potřebujeme. Vzhledem k tomu, že jsme nedokonalí a sloužíme bok po boku, musíme počítat s tím, že nás čas od času naši křesťanští bratři rozzlobí a my zase je. Ale trpělivost a snášenlivost nám pomohou, abychom se vyrovnali s drobnými škrábanci a rankami, které utržíme při jednání s druhými, a přitom nenarušili pokoj ve sboru.

 9. Jakými způsoby můžeme druhým projevovat laskavost?

⁹ „Láska je … laskavá.“ Laskavost projevujeme tím, že druhým pomáháme a mluvíme s nimi ohleduplně. Láska nás podněcuje, abychom vyhlíželi po příležitostech projevit laskavost, zejména těm, kdo to potřebují nejvíce. Například někdo ze starších spolukřesťanů je možná osamělý a potřebuje povzbuzující návštěvu. Svobodná matka nebo sestra žijící v nábožensky rozdělené domácnosti může potřebovat nějakou praktickou pomoc. Křesťan, který je nemocný nebo ho tíží problémy, snad potřebuje, aby ho věrný přítel potěšil laskavým slovem. (Přísloví 12:25; 17:17) Pokud budeme takovými způsoby laskavost iniciativně projevovat, potvrdíme tak opravdovost své lásky. (2. Korinťanům 8:8)

10. Jak nám láska pomáhá zastávat se pravdy a říkat pravdu, i když to není snadné?

¹⁰ Láska se „raduje … z pravdy“. Jiný překlad uvádí: „Láska … jde radostně ruku v ruce s pravdou.“ Láska nás motivuje, abychom se pravdy zastávali a říkali „jeden druhému pravdu“. (Zecharjáš 8:16) Jestliže se například někdo z našich blízkých dopustil vážného hříchu, láska k Jehovovi – a k přestupníkovi – nám pomůže držet se Božích měřítek, a ne se snažit provinění zakrývat, omlouvat, nebo o něm dokonce lhát. Je pravda, že může být obtížné přijmout vzniklou situaci jako skutečnost. Pokud ale máme na mysli, co je v nejlepším zájmu takového člověka, bude nám záležet na tom, aby přijal Boží láskyplné ukáznění a reagoval na něj. (Přísloví 3:11, 12) Jako milující křesťané se také snažíme „ve všem chovat poctivě“. (Hebrejcům 13:18)

11. Vzhledem k tomu, že láska „všechno snáší“, oč bychom se měli snažit v souvislosti s chybami našich spoluvěřících?

¹¹ Láska „všechno snáší“. Toto vyjádření doslova znamená „všechno přikrývá“. (Kingdom Interlinear) První Petra 4:8 uvádí: „Láska přikrývá množství hříchů.“ Pokud máme svoje bratry a sestry opravdu rádi, nebudeme upozorňovat na všechny jejich nedostatky. V mnoha případech jsou chyby a omyly našich spoluvěřících zanedbatelné a my je můžeme přikrýt láskou. (Přísloví 10:12; 17:9)

12. Jakým způsobem apoštol Pavel ukázal, že má o Filemonovi to nejlepší mínění, a co se z Pavlova příkladu můžeme naučit?

¹² Láska „všemu věří“. Moffattův překlad říká, že láska je „vždy ochotná věřit v to nejlepší“. Nejsme tedy ke spoluvěřícím přehnaně podezíraví ani nezpochybňujeme každou jejich pohnutku. Láska nám pomáhá, abychom v souvislosti s našimi bratry věřili „v to nejlepší“ a důvěřovali jim.a Všimněme si jednoho příkladu v Pavlově dopisu Filemonovi. Pavel tento dopis napsal s cílem vybídnout Filemona, aby laskavě přijal nazpět uprchlého otroka Onesima, který se mezitím stal křesťanem. Pavel se nepokoušel Filemona nutit, ale dovolával se jeho lásky. Svou důvěru, že Filemon bude jednat dobře, vyjádřil slovy: „Jsem přesvědčený, že mi vyhovíš. A vím, že uděláš ještě víc, než o co prosím.“ (Verš 21) Jestliže nás láska podněcuje k tomu, abychom vyjadřovali takovou důvěru v naše bratry, pomáháme jim, aby se mohli projevit z té nejlepší stránky.

13. Jak se projeví to, když doufáme, že se našim bratrům povede dobře?

¹³ Láska „ve vše doufá“. Láska velmi úzce souvisí nejen s důvěrou, ale také s nadějí. Pokud máme své spoluvěřící rádi, doufáme, že se jim povede dobře. Například pokud se nějaký bratr „nevědomky vydá špatným směrem“, doufáme, že bude naslouchat těm, kdo se mu s láskou budou snažit pomoci, aby se změnil. (Galaťanům 6:1) Doufáme také, že se zotaví ti, kdo jsou slabí ve víře. Máme s takovými lidmi trpělivost a co nejvíce se jim snažíme pomoci získat pevnou víru. (Římanům 15:1; 1. Tesaloničanům 5:14) I když na scestí sejde někdo z našich blízkých, nevzdáváme se naděje, že se jednou vzpamatuje a vrátí se k Jehovovi, jako se to stalo v případě marnotratného syna v Ježíšově podobenství. (Lukáš 15:17, 18)

14. Které situace ve sboru mohou být zkouškou naší vytrvalosti a jak budeme reagovat, pokud máme lásku?

¹⁴ Láska „ve všem vytrvává“. Díky vytrvalosti dokážeme zůstat pevní navzdory zklamáním či těžkostem. Zkoušky vytrvalosti nepřicházejí jen od lidí mimo křesťanský sbor. Někdy může zkouška vycházet přímo z křesťanského sboru. Bratři nás mohou kvůli své nedokonalosti občas zklamat. Bezmyšlenkovitě pronesená poznámka nás může citově zranit. (Přísloví 12:18) Určitá sborová záležitost se snad neprojednává tak, jak by se podle nás projednávat měla. Některý z uznávaných bratrů možná svým jednáním vzbuzuje pohoršení, takže si říkáme: Jak může křesťan dělat něco takového? Když se něco takového stane, odtáhneme se od sboru a přestaneme Jehovovi sloužit? Určitě ne, pokud máme lásku. Láska nám pomůže, abychom se nenechali zaslepit selháním nějakého bratra, takže bychom na něm nebo na sboru již neviděli ani špetku dobrého. Pomůže nám zůstat věrní Bohu a podporovat sbor bez ohledu na to, co říká nebo dělá nějaký nedokonalý člověk. (Žalm 119:165)

15. Proč je závist destruktivní emoce a jak nám ji láska pomáhá potlačovat?

¹⁵ „Láska nezávidí.“ Neměli bychom druhým závidět to, co mají, ať už je to majetek, požehnání, nebo schopnosti. Závist je sobecká, destruktivní emoce, která – pokud není pod kontrolou – může narušit pokoj ve sboru. Co nám pomůže odolat sklonu k závisti? (Jakub 4:5) Jedním slovem: láska. Tato drahocenná vlastnost nám umožní radovat se s těmi, kdo snad mají v životě určité výhody, které my sami nemáme. (Římanům 12:15) Když se tedy někomu dostane chvály za nějakou výjimečnou schopnost nebo za výborný výsledek, láska nám pomáhá, abychom to nevnímali jako osobní urážku.

16. Proč se nebudeme vychloubat tím, co děláme ve službě pro Jehovu, pokud opravdu milujeme své bratry?

¹⁶ Láska se „nechlubí, nepovyšuje se“. Láska nám brání, abychom nedávali okázale najevo své vlohy či úspěchy. Pokud své bratry opravdu milujeme, jak bychom se mohli neustále vychloubat svými výsledky ve službě nebo úkoly ve sboru? Takové vychloubání by mohlo druhé skličovat, mohli by se cítit méněcenní. Láska nám nedovoluje chlubit se tím, co nás Bůh nechává dělat ve službě pro něho. (1. Korinťanům 3:5–9) Vždyť láska se „nepovyšuje“, nebo jak uvádí The New Testament in Modern English, „nechová přehnané představy o vlastní důležitosti“. Láska nám pomáhá, abychom si o sobě nemysleli příliš. (Římanům 12:3)

17. Jak se budeme k druhým chovat a jak se k nim naopak chovat nebudeme, pokud je máme opravdu rádi?

¹⁷ Láska se „nechová … neslušně“. Člověk, který se chová neslušně, jedná nepřístojně nebo neomaleně. Takové jednání není projevem lásky, protože se v něm zračí naprostá lhostejnost k citům a blahu druhých. Naproti tomu když máme druhé rádi, jsme k nim laskaví a dáváme jim najevo, že nám na nich záleží. Jsme také slušní a zdvořilí, chováme se tak, jak se to Jehovovi líbí, a svým spoluvěřícím projevujeme úctu. Láska nám nedovolí, abychom se chovali ostudně, tedy abychom dělali to, co by naše křesťanské bratry šokovalo nebo pohoršovalo. (Efezanům 5:3, 4)

18. Proč milující člověk nevyžaduje, aby bylo vždycky po jeho?

¹⁸ Láska „není sobecká“. V překladu Revised Standard Version na tomto místě čteme: „Láska netrvá na svém.“ Milující člověk nevyžaduje, aby bylo vždycky po jeho, jako by jeho názory byly vždy správné. Nemanipuluje druhými ani se nesnaží svými přesvědčovacími schopnostmi udolat ty, kdo mají jiný názor. Taková neústupnost by prozrazovala určitou míru pýchy a Bible říká, že „pýcha předchází pád“. (Přísloví 16:18) Pokud bratry opravdu milujeme, budeme respektovat jejich názory, a bude-li to možné, dáme najevo ochotu podřídit se. To je v souladu s Pavlovými slovy: „Ať nikomu nejde o vlastní prospěch, ale o to, co je dobré pro druhé.“ (1. Korinťanům 10:24)

19. Jak na základě lásky reagujeme, když nám druzí něco provedou?

¹⁹ Láska se „nedá … vyprovokovat, nepočítá urážky“. Láska se nedá jen tak vyprovokovat tím, co druzí řeknou nebo udělají. Je zcela přirozené, že se nás dotkne, když nám druzí něco provedou. Ale i když se rozčílíme právem, láska nedopustí, abychom v takovém rozpoložení zůstali. (Efezanům 4:26, 27) Nebudeme si udržovat přehled o slovech či skutcích, které se nás dotkly, jako kdybychom si je psali do účetní knihy, abychom na ně nezapomněli. Láska nás naopak podněcuje, abychom napodobovali našeho milujícího Boha. Jak jsme viděli ve 26. kapitole, když pro to existuje rozumný důvod, Jehova odpouští. A když odpustí, tak zapomene – to znamená, že si naše hříchy neschovává, aby je mohl proti nám v budoucnu použít. Nejsme snad vděční, že Jehova nepočítá urážky?

20. Jak bychom měli reagovat, jestliže náš spoluvěřící zhřeší a v důsledku toho se mu nevede dobře?

²⁰ Láska se „neraduje … ze špatných věcí“. Překlad The New English Bible zde uvádí: „Láska … nemá škodolibou radost z hříchů jiných lidí.“ Moffattův překlad říká: „Láska není nikdy ráda, když druzí jednají špatně.“ Když máme lásku, nepřináší nám špatné jednání žádné potěšení, a proto nepřimhuřujeme oči nad nemravností v jakékoli podobě. Jak reagujeme, když spoluvěřící podlehne hříchu a pak trpí důsledky svého jednání? Láska nám nedovolí, abychom se radovali a říkali si: Tak je to správně. Však si to zaslouží. (Přísloví 17:5) Radujeme se však, když bratr, který zhřešil, udělá rozhodné kroky pro to, aby se ze svého duchovního pádu zotavil.

21.–23. a) Co chtěl Pavel vyjádřit slovy, že „láska nikdy neselhává“? b) Čím se budeme zabývat v poslední kapitole?

²¹ „Láska nikdy neselhává.“ Co chtěl Pavel těmito slovy vyjádřit? Jak vidíme z kontextu, psal o darech ducha, které měli první křesťané. Tyto dary sloužily jako znamení, že nově vzniklý sbor má Boží přízeň. Ovšem uzdravovat, prorokovat nebo mluvit jazyky nemohli všichni křesťané. To však nevadilo, protože zázračné dary měly stejně nakonec zaniknout. Mělo ale zůstat něco, co mohl rozvíjet každý křesťan. Bylo to něco lepšího a trvalejšího než jakýkoli zázračný dar. Pavel to dokonce označil jako „cestu, která všechno převyšuje“. (1. Korinťanům 12:31) Co bylo touto cestou? Byla to cesta lásky.

²² Křesťanská láska, kterou Pavel popisoval, „nikdy neselhává“, tedy nikdy nepřestane existovat. Obětavá bratrská láska je až dodnes charakteristickým znakem pravých Ježíšových následovníků. Nevidíme snad jasně, jak tato láska působí ve sborech Jehovových ctitelů na celé zemi? Tato láska bude trvat věčně, protože Jehova svým věrným služebníkům slíbil věčný život. (Žalm 37:9–11, 29) Co nejvíce se tedy snažme „žít v lásce“. Můžeme tak zažít větší štěstí, které plyne z dávání. A co víc, můžeme nadále žít – a nadále milovat – podle příkladu našeho láskyplného Boha Jehovy, a to po celou věčnost.

²³ V této kapitole, která uzavírá oddíl o lásce, jsme rozebírali, jak si lásku můžeme projevovat navzájem. Ale vzhledem k tomu, jaký ohromný prospěch máme z Jehovovy lásky – a také z jeho moci, spravedlnosti a moudrosti – je dobré, když si zároveň položíme otázku: Jak mohu Jehovovi ukázat, že ho opravdu miluji? Touto otázkou se budeme zabývat v poslední kapitole.