Podřízenost je relativní

Autorita manžela nad manželkou není absolutní. V některých směrech může být podřízenost manželky přirovnána k podřízenosti křesťana vůči světskému panovníkovi. Bůh určuje, že se křesťan musí ‚podřizovat nadřazeným autoritám‘. (Římanům 13:1) Taková podřízenost však musí být vždy v rovnováze s tím, co dlužíme Bohu. Ježíš řekl: „Splácejte césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu.“ (Marek 12:17) Jestliže césar (světská vláda) vyžaduje, abychom mu dávali to, co patří Bohu, vzpomeneme si na to, co řekl apoštol Petr: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ — Skutky 5:29.

Poněkud podobná je situace křesťanky provdané za muže, který nerozumí křesťanským zásadám nebo je nerespektuje. Manželka se mu stejně musí podřizovat. Nemá se vzpírat proti tomuto uspořádání, které nařídil Bůh, ale naopak bude dobré, jestliže bude vůči němu jednat s láskou a taktně, a tím se pokusí získat jeho důvěru. Takové znamenité chování snad přiměje jejího manžela, aby se změnil, nebo ho snad dokonce získá pro pravdu. (1. Petra 3:1, 2) Jestliže jí manžel přikáže udělat něco, co Bůh zakazuje, je nutné, aby pamatovala na to, že jejím hlavním panovníkem je Bůh. Jestliže na ní manžel například vyžaduje, aby se účastnila nemravných sexuálních praktik, jako je vzájemná výměna manželek, její povinností je, aby se nepodřídila. (1. Korinťanům 6:9, 10) Podřízenost manželovi se řídí jejím svědomím a tím, že je v první řadě podřízena Bohu.

Abigail v době Davidově byla provdána za Nabala, muže, který nerespektoval zásady, jež se líbí Bohu, a jednal drsně a nelaskavě s Davidem a jeho muži. Ti kdysi ochránili tisíce ovcí a koz patřících Nabalovi, ale když David požadoval, aby mu Nabal přispěl potravinami, ten mu nechtěl nic dát.

Když se Abigail dověděla, že lakotné jednání jejího manžela přivede na jejich domácnost katastrofu, sama se rozhodla, že přinese Davidovi jídlo. „Abigail hned chvatně vzala dvě stě chlebů a dva velké džbány vína a pět upravených ovcí a pět měr sea praženého zrní a sto koláčů rozinek a dvě stě koláčů lisovaných fíků a naložila je na osly. Potom řekla svým mladým mužům: ‚Jděte napřed. Pohleďte, přicházím za vámi.‘ Svému manželovi Nabalovi však nepověděla nic.“ — 1. Samuelova 25:18, 19.

Udělala Abigail chybu, když jednala proti vůli svého manžela? V tomto případě ne. Podřízenost neznamenala, že by Abigail měla být stejně necitelná jako její manžel, zejména když Nabalovo nemoudré jednání mohlo ohrozit celou její domácnost. David jí proto řekl: „Požehnaný buď Jehova, Bůh Izraele, který mi tě poslal tohoto dne vstříc! A požehnaná buď tvá rozumnost.“ (1. Samuelova 25:32, 33) Ani dnešní křesťanské manželky by se neměly vzpírat a bouřit proti vedení, které mají jejich manželé, ale jestliže manželé zaujmou nějaký nekřesťanský postoj, není povinností manželek, aby je v tom následovaly.

Je pravda, že Pavel ve svém dopise Efezanům říká: „Jako se sbor podřizuje Kristu, tak ať se i manželky podřizují svým manželům ve všem.“ (Efezanům 5:24) Skutečnost, že zde apoštol použil výrazu „ve všem“, neznamená, že podřízenost manželky je bezmezná. Z Pavlových slov „jako se sbor podřizuje Kristu“ je patrné, co měl na mysli. Všechno, co Kristus vyžaduje od svého sboru, je spravedlivé, v souladu s Boží vůlí. Sbor se mu proto může snadno a radostně podřizovat ve všem. Podobně se bude i manželka s radostí ve všem podřizovat křesťanskému manželovi, který se opravdově snaží řídit se Ježíšovým příkladem. Manželka ví, že mu skutečně leží na srdci její blaho a že od ní nebude nikdy vědomě vyžadovat, aby dělala věci, které neodpovídají Boží vůli.

Manžel si zachová lásku a úctu své manželky, bude-li zrcadlit bohulibé vlastnosti své hlavy, Ježíše Krista, který přikázal svým následovníkům, aby se navzájem milovali. (Jan 13:34) Manžel je sice chybující a nedokonalý, ale pokud uplatňuje svou autoritu v souladu s nadřazeným vedením Kristovým, je pro manželku snadnější, aby ho s radostí uznávala za svou hlavu. (1. Korinťanům 11:3) A jestliže manželka pěstuje křesťanské vlastnosti pokory a milující laskavosti, není pro ni obtížné podřizovat se manželovi.

Takový postoj by se měl pěstovat ve sboru. A zejména by se měl pěstovat mezi manželem a manželkou v křesťanské domácnosti. Manžel může dokázat svou něžnou náklonnost a mírnost tím, že naslouchá návrhům své manželky. Než učiní nějaké rozhodnutí, které se týká rodiny, měl by vzít v úvahu názor své manželky. Křesťanské manželky nejsou nemyslící. Často mohou dát svým manželům cenné návrhy, jako je dala Sára svému manželovi, Abrahamovi. (2. Mojžíšova 21:12) Křesťanská manželka naproti tomu nebude vůči svému manželovi nerozumně náročná. Svou laskavost a pokoru mysli prokáže tím, že se bude řídit jeho vedením a bude podporovat jeho rozhodnutí, i kdyby ona sama dala přednost něčemu jinému.

Rozumný manžel, podobně jako rozumný starší, je přístupný a laskavý. A milující manželka reaguje soucitností a shovívavostí a uznává úsilí, s nímž se manžel snaží plnit své úkoly i přes svou nedokonalost a přes problémy, které přináší život. Jestliže manžel i manželka pěstují takové smýšlení, není podřízenost v manželství problémem. Je naopak zdrojem radosti, bezpečí a trvalé spokojenosti.