Nemá být tyranem

Jak by měl manžel uplatňovat svou autoritu? Jednáním podle znamenitého příkladu Božího Syna. Bible říká: „Manžel je hlavou své manželky, jako i Kristus je hlavou sboru, neboť je zachránce tohoto těla. Manželé, milujte stále své manželky, právě jako i Kristus miloval sbor a vydal se za něj.“ (Efezanům 5:23, 25) Pro sbor bylo požehnáním, že Ježíš Kristus uplatňoval postavení hlavy. Nebyl žádným tyranem. Nejednal tak, že by se jeho učedníci cítili nějak omezováni nebo utlačováni. Získal si naopak úctu všech tím, že s nimi zacházel láskyplně a soucitně. Dal opravdu znamenitý příklad, podle něhož by měli manželé zacházet se svými manželkami.

Někteří manželé se však tímto znamenitým příkladem neřídí. Postavení hlavy, které jim dal Bůh, využívají sobecky, a ne k dobru své manželky. Tyransky panují nad svou manželkou, vyžadují od ní absolutní podřízenost a často jí nedovolí vůbec žádné vlastní rozhodování. Je pochopitelné, že manželky takových manželů jsou často velice nešťastné. A takový manžel trpí rovněž, protože se mu nepodaří získat manželčinu láskyplnou úctu.

Je pravda, že Bůh vyžaduje, aby manželka respektovala postavení, které zastává její manžel jako hlava rodiny. Jestliže však chce manžel dosáhnout toho, aby ho měla jako osobu upřímně v úctě, musí si to zasloužit, a nejlépe toho dosáhne tehdy, jestliže bude jednat odpovědně a jako hlava domácnosti bude pěstovat znamenité, zbožné vlastnosti.

Podřízenost je relativní

Autorita manžela nad manželkou není absolutní. V některých směrech může být podřízenost manželky přirovnána k podřízenosti křesťana vůči světskému panovníkovi. Bůh určuje, že se křesťan musí ‚podřizovat nadřazeným autoritám‘. (Římanům 13:1) Taková podřízenost však musí být vždy v rovnováze s tím, co dlužíme Bohu. Ježíš řekl: „Splácejte césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu.“ (Marek 12:17) Jestliže césar (světská vláda) vyžaduje, abychom mu dávali to, co patří Bohu, vzpomeneme si na to, co řekl apoštol Petr: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ — Skutky 5:29.

Manžel si zachová lásku a úctu své manželky, bude-li zrcadlit bohulibé vlastnosti své hlavy, Ježíše Krista, který přikázal svým následovníkům, aby se navzájem milovali. (Jan 13:34) Manžel je sice chybující a nedokonalý, ale pokud uplatňuje svou autoritu v souladu s nadřazeným vedením Kristovým, je pro manželku snadnější, aby ho s radostí uznávala za svou hlavu. (1. Korinťanům 11:3) A jestliže manželka pěstuje křesťanské vlastnosti pokory a milující laskavosti, není pro ni obtížné podřizovat se manželovi.

Takový postoj by se měl pěstovat ve sboru. A zejména by se měl pěstovat mezi manželem a manželkou v křesťanské domácnosti. Manžel může dokázat svou něžnou náklonnost a mírnost tím, že naslouchá návrhům své manželky. Než učiní nějaké rozhodnutí, které se týká rodiny, měl by vzít v úvahu názor své manželky. Křesťanské manželky nejsou nemyslící. Často mohou dát svým manželům cenné návrhy, jako je dala Sára svému manželovi, Abrahamovi. (2. Mojžíšova 21:12) Křesťanská manželka naproti tomu nebude vůči svému manželovi nerozumně náročná. Svou laskavost a pokoru mysli prokáže tím, že se bude řídit jeho vedením a bude podporovat jeho rozhodnutí, i kdyby ona sama dala přednost něčemu jinému.

Rozumný manžel, podobně jako rozumný starší, je přístupný a laskavý. A milující manželka reaguje soucitností a shovívavostí a uznává úsilí, s nímž se manžel snaží plnit své úkoly i přes svou nedokonalost a přes problémy, které přináší život. Jestliže manžel i manželka pěstují takové smýšlení, není podřízenost v manželství problémem. Je naopak zdrojem radosti, bezpečí a trvalé spokojenosti.