Přilba. Vojenská pokrývka hlavy určená k tomu, aby bojovníka během bitvy chránila. Byla to nejzákladnější část obranné zbroje. Hebrejské slovo pro „přilbu“ je kó·vaʽʹ (nebo qó·vaʽʹ), kdežto řecký výraz je pe·ri·ke·fa·laiʹa a doslova znamená „kolem hlavy“. (1Sa 17:5, 38; Ef 6:17)

Stejně jako přilba chrání vojákovi hlavu, ‚přilba záchrany‘ chrání myšlenkové síly křesťana před bezbožnými vlivy. (Ef 6:17) Mít „jako přilbu naději na záchranu“ znamená dívat se „upřeně . . . vstříc vyplacení odměny“, jak to dělal Mojžíš. (1Te 5:8; Heb 11:26)

„Meč ducha, to je Boží slovo,“ je pro křesťana nepostradatelný, když má odrazit falešné nauky a tradice lidí, když vyučuje pravdě a když ‚vyvrací silně zakořeněné věci‘. (Ef 6:17; 2Ko 10:4, 5)