Vdechovat „vzduch“ tohoto světa vede ke smrti

„Jste to vy, které Bůh oživil, ač jste byli mrtví ve svých přečinech a hříších, v nichž jste kdysi chodili. . . podle panovníka autority vzduchu.“ — EFEZSKÝM 2:1, 2.

1. Jak se stalo znečištění vzduchu pro lidi smrtonosným?

NADECHNOUT se čerstvého vzduchu! Jak je to osvěžující, když jsme předtím byli v nevětrané místnosti. Ale i v otevřených prostorách je dnes znečištění vzduchu závažným problémem. V mnoha zemích dosáhlo zamořování atmosféry jedovatými látkami znepokojivého rozsahu. Jedovaté výfukové plyny, radioaktivní spad, choroboplodné zárodky a různé viry — to vše se šíří vzduchem. Vzduch, na němž závisí život a který nám dává tak štědře k dispozici náš milující stvořitel, se stává následkem lidské chamtivosti a nedbalosti stále smrtonosnějším.

2. Který infikovaný „vzduch“ je ještě nebezpečnější než znečištěný vzduch, který snad dýcháme?

² Znečištění vzduchu je nebezpečné, ale existuje ještě smrtonosnější forma znečištěného „vzduchu“. Není to vzduch znečištěný jadernou katastrofou v Černobylu (SSSR) ani vzduch plný smogu v Los Angeles (čti: los endžilís) v Kalifornii (USA). Jsme v nebezpečí, že bychom mohli dýchat daleko smrtonosnější „vzduch“. Zmínil se o tom apoštol Pavel, když řekl spolukřesťanům: „Jste to vy, které Bůh oživil, ač jste byli mrtví ve svých přečinech a hříších, v nichž jste kdysi chodili podle systému věcí tohoto světa, podle panovníka autority vzduchu, ducha, který nyní působí v synech neposlušnosti.“ — Ef. 2:1, 2.

3, 4. a) Kdo je „panovník s autoritou nad vzduchem“? b) Proč „vzduch“ z Efezanům 2:1, 2 není příbytkem démonů?

³ Jaký je to „vzduch“? Pavel ukazuje, že má „autoritu“ neboli moc a že má nad sebou „panovníka“. O totožnosti tohoto panovníka nemusíme pochybovat. Je to satan, ďábel, kterého Ježíš Kristus označil jako „panovníka tohoto světa“. (Jan 12:31) V této souvislosti se někteří znalci Bible domnívají, že zde Pavel použil židovských nebo pohanských pramenů a mluvil o vzduchu jako o místu, kde přebývají démoni, které ovládá ďábel. Tento názor je patrný v mnoha překladech Bible. Ale tento „vzduch“ není totéž jako „nebeská místa“, v nichž přebývají „ničemné duchovní síly“. — Ef. 6:11, 12.

⁴ Když psal Pavel křesťanům v Efezu, byl satan a démoni stále ještě v nebi, ačkoli nebyli v Boží přízni. Měli být teprve svrženi do okolí země. (Zjev. 12:7–10) A vzduch má spíše význam pro lidi než pro duchovní tvory. Lidská společnost měla tedy pociťovat následky, když byla na „vzduch“ vylita poslední miska Božího hněvu. — Zjev. 16:17–21.

5. O jakém „vzduchu“ se zde mluví a jak působí na lidi?

⁵ Zdá se tedy, že Pavel užívá doslovného vzduchu neboli atmosféry ke znázornění všeobecného ducha neboli převládajícího postoje, který se vyznačuje sobectvím a neposlušností a kterého projevují lidé odcizení Bohu. Je to totéž, co „duch, který nyní působí v synech neposlušnosti,“ a jako „duch světa“. (Ef. 2:2; 1. Kor. 2:12) Doslovný vzduch je všude a může být vdechován, a právě tak je stále přítomen „duch světa“. Od nejútlejšího dětství až do hrobu tento duch všude proniká a ovlivňuje a utváří způsob myšlení a jednání lidí, což se projevuje v tom, jak se snaží splnit své touhy, naděje a svá ctižádostivá přání.

6. a) Jak sílí působnost „vzduchu“ světa a jak uplatňuje „autoritu“? b) Jak může vdechování tohoto „vzduchu“ člověka přimět, aby napodoboval ďáblův vzpurný způsob jednání?

⁶ Tento duch hříšnosti a vzpoury převládá v nedokonalé lidské společnosti. Zatímco je tento „vzduch“ vdechován, jeho smrtonosné účinky se zvyšují tlakem ze strany vrstevníků a stále rostoucí touhou po smyslových rozkoších. Má tedy nad lidmi výraznou „autoritu“. (Srovnej Římanům 6:12–14.) Původcem všeho, co je špatné, je ovšem ďábel. (Jan 8:44) Ovlivňuje tedy lidi, aby napodobovali jeho vlastní vzpurný způsob jednání, a tím inspiruje, utváří a ovládá ducha neboli „vzduch“ dnešní společnosti. Satan je „panovníkem“ nad touto zlověstnou mocí neboli „autoritou“, a proto jí užívá k ovládání lidského myšlení. Prvky, z nichž se tato autorita skládá, jsou takového druhu, že stále zaměstnávají lidi uspokojováním tělesných žádostí a sledováním světských zájmů, takže nemají čas ani nejsou nakloněni poznat Boha a podřídit se jeho svatému duchu, „duchu, který je životodárný“. (Jan 6:63) Z duchovního hlediska jsou mrtví.

7. a) Jak byli křesťané kdysi „dětmi zloby“? b) K jaké změně došlo, když jsme se stali křesťany?

⁷ I křesťané byli pod „autoritou“ neboli nadvládou tohoto zkaženého „vzduchu“ předtím, než poznali pravdu Božího slova a začali se přizpůsobovat jeho spravedlivým měřítkům. „Ano, mezi nimi [světskými lidmi] jsme se všichni kdysi chovali v souladu se žádostmi svého těla a dělali jsme to, co chtělo tělo a myšlenky, a byli jsme přirozeně dětmi zloby stejně jako ostatní.“ Když jsme se však stali křesťany, přestali jsme vdechovat smrtonosný „vzduch“ tohoto světa. ‚Odložili jsme starou osobnost, která odpovídala našemu dřívějšímu způsobu chování, a oblékli jsme novou osobnost, která byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti.‘ — Ef. 2:3; 4:22 až 24.

8. Jak jsme dnes v podobné situaci jako izraelský národ v pustině?

⁸ Nyní, když jsme unikli zkažené atmosféře tohoto světa, je nebezpečí, že bychom mohli být zlákáni, abychom se do něho vrátili. Jsme nyní již hluboko v „čase konce“ a přímo na prahu nového světa. (Dan. 12:4) Rozhodně nechceme prohrát tím, že bychom upadli do stejných léček jako kdysi Izraelité. Když byli zázračně vysvobozeni z Egypta a dostali se až na hranici Zaslíbené země, byly z nich tisíce ‚skoleny v pustině‘. Proč? Protože se někteří stali modláři, jiní se dopustili smilstva a další zkoušeli Jehovu tím, že reptali a naříkali si. Pavel nyní podává důrazné vysvětlení: „To se jim stávalo jako příklady, a ty byly zapsány jako výstraha pro nás, na které přišly konce systémů věcí.“ — 1. Kor. 10:1–11.

9. a) Jak můžeme být ve světě, a přece nebýt jeho částí? b) Co je nutné, abychom nebyli vtaženi zpět do smrtonosné atmosféry světa?

⁹ Ježíš se modlil za své učedníky: „Nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa. Neprosím tě, abys je vzal ze světa, ale abys nad nimi bděl kvůli tomu ničemnému.“ (Jan 17:14, 15) Jehova nás bude chránit, ale nestaví kolem nás žádný „plot“ ani nás zázračně nechrání před „vzduchem“ tohoto světa. (Job 1:9, 10) Stojíme tedy před náročným úkolem, že jsme v satanově světě, ale nemáme být jeho částí, jsme obklopeni jeho zkaženým „vzduchem“, ale nemáme jej vdechovat. Když čteme světské publikace, díváme se na televizi nebo jdeme do míst, kde se pěstuje zábava, budeme pravděpodobně vystaveni „vzduchu“ světa. Některé styky se světskými lidmi jsou nevyhnutelné v práci, ve škole a jinde, ale musíme být bdělí, abychom nebyli vtaženi zpět do smrtonosné atmosféry tohoto světa. — 1. Kor. 15:33, 34.

10, 11. a) Jak bychom mohli srovnat svou příslušnost k Jehovovu duchovnímu ráji s místem v „nekuřáckém“ oddělení? b) Co bychom měli podniknout, zjistíme-li, že k nám proniká závan „vzduchu“ tohoto světa?

¹⁰ Můžeme přirovnat své postavení k situaci, že bychom seděli v restauraci, v níž je oddělení pro „kuřáky“ a „nekuřáky“. Jako křesťané v Jehovově duchovním ráji jsme rozhodně v oddělení pro „nekuřáky“, daleko od ducha tohoto světa. Jistě bychom si dobrovolně nesedli do oddělení pro „kuřáky“. To by bylo pošetilé. Co se však často stane, jsme-li v „nekuřáckém“ oddělení restaurace? Zakouřený, nečistý vzduch proniká a zavane až k nám. Když k tomu dojde, pociťujeme snad takový znečištěný vzduch jako lákavý? Nebo z toho místa co nejrychleji odejdeme?

¹¹ Co však uděláš, když k tobě proniknou závany „vzduchu“ tohoto světa? Podnikneš okamžitě kroky, aby ses dostal z tohoto zkaženého vlivu? Jestliže tam zůstaneš a vdechuješ jej, zcela jistě to zapůsobí na tvé myšlení. Čím déle vdechuješ tento „vzduch“, tím méně ti bude vadit. Časem ti dokonce přestane být ten zápach odporným, ale stane se lákavým, opojným, žádoucím tělu. Může se tím zesílit nějak skrytá žádost, proti které jsi předtím bojoval.

12. Co je třeba, abychom se vyhnuli působení složek „vzduchu“ tohoto světa, které nelze snadno zpozorovat?

¹² Některé smrtonosné škodlivé látky ve „vzduchu“ tohoto světa jsou téměř nepozorovatelné, stejně jako jsou bez chuti a zápachu některé látky znečišťující doslovný vzduch, například kysličník uhelnatý. Jsme proto v nebezpečí, že ‚smrtonosné výpary‘ nezjistíme, dokud nás nezdolají. Musíme proto dávat pozor, abychom se pod vlivem nezdravě tolerantních názorů světa nebo pod vlivem jeho neposlušnosti vůči Božím měřítkům spravedlnosti nedostali do životu nebezpečné pasti. Pavel povzbuzoval spolukřesťany, aby se ‚každý den navzájem vybízeli. . . aby se nikdo z nich nezatvrdil podvodnou mocí hříchu‘. — Hebr. 3:13; Řím. 12:2.

Z ČEHO SE SKLÁDÁ „VZDUCH“ TOHOTO SVĚTA

13. a) Co patří k projevům „vzduchu“ tohoto světa, před nimiž bychom se měli chránit? b) Z čeho je zřejmé, že tento „vzduch“ zapůsobil na některé z Jehovova lidu?

¹³ Které všeobecně rozšířené názory bychom snad mohli začít nepozorovaně přijímat, když „vzduch“ tohoto světa má tak silný vliv? Jedním z nich je sklon zahrávat si s nemravností. Ze všech stran nás obklopují názory tohoto světa na sex a morálku. Mnozí říkají: ‚Smilstvo, rození nemanželských dětí a pěstování homosexuality — to všechno je docela v pořádku. Děláme věci docela normální a přirozené.‘ Zapůsobil tento „vzduch“ neboli světský duch na Jehovův lid? Je smutné, že během služebního roku 1986 muselo být z křesťanského sboru vyloučeno 37 426 osob, z nichž většina se dopouštěla sexuální nemravnosti. A v tom není zahrnut ještě větší počet těch, kteří byli za nemravnost pokáráni, ale nebyla jim odňata pospolitost, protože činili upřímné pokání. — Přísl. 28:13.

14. Proč se někteří křesťané dostali po morální stránce na scestí? Kterou biblickou radu přitom zavrhli?

¹⁴ Co se děje s těmi, kteří podléhají sexuální nemravnosti? Když věci vyjdou najevo, často se zjistí, že začali opět vdechovat smrtonosný „vzduch“ tohoto světa. Připustili, aby se snížila jejich měřítka působením světských názorů. Začnou se například dívat na filmy, kterým by se byli před lety vyhnuli. Ještě horší je, když se doma dívají na filmy z videokazet, které jsou naprosto nevhodné pro křesťana. Tak si zahrávají s nemravnými věcmi, což je v příkrém rozporu s výslovným biblickým příkazem: „Ať mezi vámi není ani zmínka o smilstvu a nečistotě žádného druhu nebo o chamtivosti, jak se sluší na svaté, ani hanebné chování či pošetilé řeči ani oplzlé žertování.“ — Ef. 5:3, 4.

15. V jakých běžných situacích může začínat pokušení zahrávat si se sexuální nemravností?

¹⁵ Je pravda, že snad rychle odmítneš jakýkoli přímý návrh dopustit se smilstva. Ale jak jednáš, když se s tebou pokouší flirtovat někdo v zaměstnání nebo ve škole, když s tebou jedná po tělesné stránce příliš důvěrně nebo tě pozve na schůzku? Tak k tobě pronikl závan „vzduchu“ tohoto světa. Připustíš, aby tě taková pozornost potěšila nebo ji dokonce povzbuzuješ? Soudě podle zpráv od starších, začíná nesprávné jednání často takovým nenápadným způsobem. Světský muž řekne například křesťanské ženě: „Vám to ale dnes sluší!“ To jí možná lichotí, zejména jestliže se cítí poněkud osamělá. Ještě vážnější věc je, že některé ženy nereagovaly správně na pokusy nevhodně se jich dotýkat. Daly sice najevo, že proti tomu mají námitky, ale učinily to tak nepřesvědčivě, že se světský člověk cítil povzbuzen k tomu, aby pokračoval. Co by měla křesťanská žena dělat, jestliže takové nemravné pokusy o sblížení pokračují jako intenzívní závany zkaženého vzduchu, které k ní pronikají? Měla by takovému muži rozhodně říci, že si jeho pozornosti nepřeje a že je nebude přijímat. Jestliže však dále vdechuje tento „vzduch“, její odpor se pravděpodobně zlomí. Může být svedena k nemravnosti nebo dokonce k nemoudrému sňatku. — Srovnej Přísloví 5:3–14; 1. Korinťanům 7:39.

16. Jak musíme jednat, abychom byli „příjemnou vůní Kristovou“?

¹⁶ Proto rychle odmítni nemravný, smrtonosný „vzduch“ tohoto světa. Místo aby ses podvolil jeho lákavé vůni a uvedl potupu na Jehovovo jméno a na jeho organizaci, staň se svým zbožným postojem a chováním příjemnou vůní pro Boha. Pavel o tom řekl: „Bohu jsme příjemnou vůní Kristovou mezi těmi, kteří jsou zachraňováni, a mezi těmi, kteří pomíjejí. Těm posledním vůní vycházející ze smrti k smrti, těm prvním vůní vycházející ze života k životu.“ (2. Kor. 2:15, 16) Co na tom záleží, jestliže mnozí ohrnují nos nad křesťanským způsobem jednání? (1. Petra 4:1–5) Ať si svět jde svou cestou a sklízí své špatné ovoce v podobě rozbitých rodin, nemanželských dětí, sexuálně přenášených nemocí, jako je AIDS, a v podobě mnoha jiných citových i tělesných škod. Ty budeš nejen ušetřen mnoha bolestí, ale budeš mít také Boží přízeň. A kromě toho si alespoň někteří povšimnou tvého dobrého chování a poselství o království, které kážeš, a budou tak přitahováni „vůní vycházející ze života k životu“.

„VZDUCH“ SVĚTSKÉ MÓDY

17. Jak může být ze způsobu oblékání a účesu patrné, že někoho ovlivnil duch tohoto světa?

¹⁷ Další charakteristický rys „vzduchu“ tohoto světa se týká módy v oblékání a v účesech. Mnozí lidé ve světě se oblékají tak, aby působili sexuálně vábivě. I děti před věkem dospívání chtějí vypadat starší a zdůrazňují přitom sex. Působí na tebe tento rozšířený „vzduch“ neboli postoj? Oblékáš se tak, abys dráždil, podněcoval nebo nevhodně vzrušoval zájem osob opačného pohlaví? Jestliže je to tak, hraješ si s ohněm. Budeš-li vdechovat tento „vzduch“, zadusí se tvůj duch skromnosti, tvé přání jednat cudně. (Mich. 6:8) Budou k tobě přitahováni lidé se světským duchem. Z tvého způsobu jednání vyrozumějí, že se k nim chceš připojit v nemravnosti. Ale proč se pouštět tímto směrem a nechat se svádět takovým „vzduchem“ k jednání, které je v Božích očích špatné?

18. Jak nám pomůže při výběru oblékání a účesu, budeme-li vždy pamatovat na to, že zastupujeme Jehovu?

¹⁸ Chceme-li být skromní, nemusíme nosit obnošené šaty a nepěkný účes. Povšimni si, jak se obléká a jaký účes nosí převážná většina svědků Jehovových. Vyhýbají se módním výstřelkům tohoto světa, ale oblékají se pěkně. Pamatují na to, že jako Boží služebníci zastupují Jehovu, svrchovaného panovníka vesmíru. Starý svět může klidně kritizovat jejich způsob oblékání a účesu. Ani je nenapadne, aby kvůli světu snížili svá křesťanská měřítka. Apoštol Pavel napsal: „Říkám a svědčím o tom v Pánu proto, abyste již dále nechodili tak, jako chodí i národy v neužitečnosti své mysli. . . Protože ztratili všechen mravní smysl, oddali se volnému chování, aby páchali nečistotu všeho druhu.“ (Ef. 4:17–19) Zralí křesťané se budou oblékat skromně a nebudou jednat, jako jednají národy. — 1. Tim. 2:9, 10.

19. Když jsme nyní rozebrali dva hlavní charakteristické rysy „vzduchu“ tohoto světa, co již můžeme říci o tom, jak je nebezpečné jej vdechovat?

¹⁹ Až dosud jsme uvažovali pouze o dvou projevech „vzduchu“ tohoto světa. Ale již jsme viděli, že tento „vzduch“ je pro duchovní zdraví velmi škodlivý. V dalším článku budeme rozebírat další charakteristické rysy tohoto smrtonosného „vzduchu“, který ďábel a jeho systém neustále zanášejí ke křesťanům v naději, že mu křesťané podlehnou. Je opravdu důležité takovému „vzduchu“ se vyhýbat, protože vdechování ducha tohoto světa je jako vdechování smrtonosných výparů.

Jak bys odpověděl?

◆ Co je „vzduch“ tohoto světa a kdo nad ním panuje?

◆ Jakou „autoritu“ nad lidmi má „vzduch“ světa?

◆ Proč lze říci, že jsou křesťané v „nekuřáckém oddělení“?

◆ Jak může „vzduch“ tohoto světa působit na Jehovův lid, pokud jde o zahrávání si s nemravností?

◆ Jak nám může skromnost pomoci, abychom se nedali ovlivnit „vzduchem“ světa, pokud jde o oblékání a účes?

[Obrázek na straně 10]

Odmítáš dýchat smrtonosný „vzduch“ tohoto světa?

[Obrázek na straně 13]

Co uděláš, když k tobě pronikne závan „vzduchu“ tohoto světa?