STRÁŽ

Podstatné jméno „stráž“ v předkřesťanských Písmech je odvozeno od hebrejského slovesa ša·marʹ, které znamená „střežit; dodržovat; zachovat; bdít“. (1Mo 3:24; 17:9; 37:11; 1Sa 26:15) Dělníci, kteří pod Nehemjášovým vedením pracovali na obnově jeruzalémských hradeb, v noci sloužili také jako stráž. (Ne 4:22, 23) Králové měli běžce, kteří jako stráž doprovázeli jejich dvoukolý vůz; měli je Absalom i Adonijáš, když se snažili uchvátit izraelský trůn. (2Sa 15:1; 1Kr 1:5) Za krále Jeroboama sloužili běžci jako strážní u vchodu do paláce a hlídali cenné měděné štíty. (1Kr 14:27, 28) Velekněz Jehojada použil v chrámu běžce a karijskou tělesnou stráž k tomu, aby ochránil mladého krále Jehoaše a aby popravil Atalju. (2Kr 11:4–21; viz hesla BĚŽCI; KARIJSKÁ TĚLESNÁ STRÁŽ.)

Hebrejské slovo tab·bachʹ, které je v 1. Samuelově 9:23 přeloženo jako „kuchař“, v podstatě znamená „porážeč“ a získalo význam „popravčí; vykonavatel rozsudku“; jinde je použito na tělesnou stráž egyptského faraóna a babylónského krále Nebukadnecara. (1Mo 37:36; 2Kr 25:8, 11, 20; Da 2:14) Hebrejské slovo miš·maʹʽath, které v podstatě znamená „posluchači“ a je u Izajáše 11:14 přeloženo jako ‚poddaní‘, je použito na Davidovu tělesnou stráž (2Sa 23:23; 1Pa 11:25) a na Saulovu tělesnou stráž, nad níž byl David velitelem. (1Sa 22:14)

V římských vězeních bylo zvykem, že vězeň byl připoután k hlídajícímu vojákovi nebo pro nejvyšší možnou bezpečnost ke dvěma strážím, jako to bylo v případě Petra. (Sk 12:4, 6) Apoštolu Pavlovi byla během jeho prvního věznění v Římě projevena úcta tím, že mohl bydlet ve svém vlastním pronajatém domě, kde ho hlídal jeden voják. (Sk 28:16, 30) Během jeho druhého věznění byly podmínky nepochybně přísnější.

Přední kněží se snažili lidem zabránit, aby se nedověděli o Ježíšově vzkříšení, a proto podplatili římskou stráž, aby rozšířila lež, že učedníci ukradli Ježíšovo tělo. (Mt 27:62–66; 28:11–15; viz heslo VOJÁK.)

Římskou pretoriánskou gardu zorganizoval v roce 13 př. n. l. Caesar Augustus a měla sloužit jako císařská tělesná stráž. (Fil 1:12, 13) Císař Tiberius tuto gardu trvale umístil blízko římských hradeb a pomocí ní potlačoval jakékoli nepokoje mezi lidem. Velitel gardy, kterou tvořilo asi 10 000 mužů, tudíž získal významné postavení. Pretoriánská garda se časem stala tak mocnou, že mohla jak císaře do úřadu dosadit, tak ho z něj i sesadit.

Kněží a Levité byli zorganizováni pod vedením velitelů, aby střežili jeruzalémský chrám. (Viz heslo CHRÁMOVÝ VELITEL.)