Pozoruhodné podmínky, které usnadnily šíření dobré zprávy

1.–3. Co stálo v cestě Ježíšovým učedníkům, kteří měli kázat dobrou zprávu „všem národům“?

ÚKOL, který dal Ježíš Kristus svým následovníkům, rozhodně nebyl malý. Řekl jim: „Jděte . . . a čiňte učedníky z lidí všech národů.“ Časem se měla „dobrá zpráva o království . . . kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům“. (Mat. 24:14; 28:19)

² Učedníci milovali Ježíše i dobrou zprávu, kterou měli kázat. Přesto si nejspíš lámali hlavu, jak by mohli takový úkol splnit. Vždyť jich bylo tak málo! Ježíš, o kterém říkali, že je Boží Syn, byl popraven. A o nich samotných si lidé mysleli, že jsou „nevzdělaní a obyčejní“. (Sk. 4:13) Na rozdíl od židovských náboženských vůdců nevystudovali žádné náboženské školy. A jejich poselství bylo v přímém rozporu s židovskými tradicemi, vyučovanými po celá staletí. Když si jich nevážil jejich vlastní národ, možná si říkali, jak by jim mohli naslouchat obyvatelé velkolepé Římské říše.

³ Ježíš navíc učedníky upozornil, že je budou druzí nenávidět a pronásledovat, a některé z nich dokonce zabijí. (Luk. 21:16, 17) Zradí je přátelé a členové vlastní rodiny. Budou se setkávat s učením falešných proroků. A budou kázat na místech, kde bují zločinnost a násilí. (Mat. 24:10–12) Ale i kdyby všichni na dobrou zprávu reagovali kladně, jak by se mohla dostat až „do nejvzdálenější části země“? (Sk. 1:8) Když o tom všem učedníci přemýšleli, muselo to v nich vzbuzovat obavy a pochybnosti.

 4. Jaké výsledky přineslo kázání křesťanů v prvním století?

⁴ I přes všechny obavy se učedníci pustili do kázání dobré zprávy v Jeruzalémě, Samaří a dalších místech tehdy známého světa. Setkávali se sice s různými problémy, ale už o 30 let později apoštol Pavel řekl, že se káže „v celém stvoření, jež je pod nebem“ a že dobrá zpráva „přináší ovoce a vzrůstá na celém světě“. (Kol. 1:6, 23) Když například Pavel kázal na Kypru, pravdu přijal římský prokonzul Sergius Paulus. „Stal se věřícím, neboť užasl nad Jehovovým učením.“ (Přečti Skutky 13:6–12.)

 5. a) Co Ježíš slíbil učedníkům? b) Co jedna historická kniha říká o podmínkách, které panovaly v prvním století?

⁵ Ježíšovým učedníkům bylo jasné, že jim na kázání dobré zprávy po celém světě nebudou stačit vlastní síly. Ale Ježíš jim slíbil, že bude s nimi a že jim bude pomáhat svatý duch. (Mat. 28:20) Mohly jim také pomoct příhodné podmínky, které v tehdejším světě panovaly. Jedna historická kniha říká: „Pro přijetí nově založené církve asi v historii světa neexistovalo vhodnější období než první století n. l. . . . Ve druhém století křesťané . . . začali prohlašovat, že Bůh události řídil a svět připravil na příchod křesťanství.“ (Evangelism in the Early Church)

 6. a) O čem je tento článek? b) O čem pojednává příští článek?

⁶ Do jaké míry Jehova řídil světové události, aby mohli první křesťané začít rozsáhlé kazatelské dílo? To se z Bible nedozvídáme. Ale jedna věc je jasná: Jehova chtěl, aby se kázalo, a Satan tomu nedokázal zabránit. V tomto článku budeme mluvit o několika faktorech, díky kterým se dobrá zpráva v prvním století šířila snadněji, než by tomu bylo v jiném období lidských dějin. V dalším článku si ukážeme, co pomáhá nám kázat dobrou zprávu po celém světě.

 7. Co je Pax Romana a čím byl výjimečný?

⁷ Jednou z věcí, které křesťanům v prvním století usnadnily kázání, byl Pax Romana neboli Římský mír. Římané potlačili každou vzpouru a dokázali v říši vytvořit stabilní situaci. Je pravda, že se občas objevily „války a zprávy o válkách“, jak to Ježíš předpověděl. (Mat. 24:6) Například v roce 70 n. l. zničila římská vojska Jeruzalém a v pohraničních oblastech říše probíhaly různé šarvátky. Ale na většině území byl klid. Toto období míru trvalo asi 200 let. Jedna odborná kniha uvádí: „Nikdy v lidských dějinách nenastalo tak dlouhé období klidu a už nikdy nebyl mír tak stabilní a mezi takovým množstvím lidí.“

 8. V čem bylo období míru pro křesťany výhodné?

⁸ Origenes, teolog ze třetího století, o tomto období míru napsal: „Kdyby byl svět rozdrobený do mnoha království, Ježíšovo učení by při šíření do celého světa naráželo na překážky . . ., protože by se všude od mužů vyžadovalo, aby narukovali a bránili svoji zemi. . . . Jak by se toto učení, které hlásá mír, a dokonce nedovoluje mstít se nepřátelům, mohlo úspěšně šířit, kdyby se mezinárodní situace nezměnila a při příchodu Ježíše Krista by nepanoval všeobecný klid?“ Křesťané sice byli v Římské říši pronásledovaní, ale sami se chovali pokojně a období míru využili tím nejlepším způsobem – ke kázání dobré zprávy. (Přečti Římanům 12:18–21.)

9., 10. Díky čemu mohli křesťané celkem pohodlně cestovat po Římské říši?

⁹ Křesťané také využívali síť cest v Římské říši. Řím měl silnou a dobře vycvičenou armádu, která měla zajišťovat pořádek a bránit území. Aby se mohly jednotky rychle pohybovat, dobré cesty byly nezbytné. A Římané byli v jejich stavění odborníci. Vybudovali přes 80 000 kilometrů cest, které spojovaly téměř všechny provincie. Vedly přes lesy, pouště i hory.

¹⁰ Římané ale necestovali jenom po souši. Využívali asi 27 000 kilometrů splavných řek a kanálů. Římské lodě se plavily po asi 900 námořních trasách, které spojovaly stovky přístavů. Tím pádem mohli křesťané cestovat po souši i po moři v celé Římské říši. Nebylo to úplně bezproblémové, ale apoštol Pavel a další nepotřebovali pasy ani víza. Neřešili problémy s imigračními ani celními kontrolami. Cestování po souši bylo poměrně bezpečné, protože se bandité báli trestu. A podobné to bylo s cestováním po moři. Římské námořnictvo totiž dávalo pozor, aby plavební trasy neohrožovali piráti. Pavel sice několikrát zažil ztroskotání lodi a na moři číhala i jiná nebezpečí, ale v Bibli se nepíše o tom, že by piráti někdy zaútočili na jeho loď. (2. Kor. 11:25, 26)

11. Proč křesťané používali řečtinu?

¹¹ Další pomocí pro křesťany byla řečtina. Usnadňovala sborům vzájemnou komunikaci a přispívala k jejich jednotě. Velké území Římské říše dobyl o staletí dřív řecký vládce Alexandr Veliký, a proto byla obecná řečtina, takzvaná koiné, hodně rozšířená. Křesťané se tak mohli domluvit s lidmi různých národností a dobrá zpráva se šířila snadněji. Dokonce měli v řečtině k dispozici Hebrejská písma. Tento překlad nazvaný Septuaginta, který přeložili Židé žijící v Egyptě, byl všeobecně známý a Ježíšovi následovníci z něj často citovali. Řečtina byla také použitá při psaní ostatních částí Bible. Byl to ideální jazyk, protože měl bohatou slovní zásobu a daly se jím dobře vysvětlit hluboké duchovní pravdy.

12. a) Co je kodex a v čem byl lepší než svitky? b) Kdy křesťané kodex už běžně používali?

¹² Když křesťané v prvním století vyučovali z Písma, nejdřív používali svitky. Jenomže ty byly velké a nepraktické. Vždycky když chtěli přečíst nějakou pasáž, museli svitek rozvinout a zase svinout. A text byl většinou jenom na jedné straně pergamenu. Třeba samotné Matoušovo evangelium zaplnilo celý jeden svitek. Ale potom přišel kodex – první forma knihy. Jeho stránky byly sešité dohromady, takže ho křesťané mohli otevřít a pohodlně najít konkrétní pasáž. Nevíme úplně přesně, kdy ho učedníci začali používat, ale jedna odborná publikace uvádí: „Ve druhém století používali křesťané kodex v takové míře, že k jeho zavedení muselo dojít dlouho před rokem 100 n. l.“

13., 14. a) Jak Pavel využil svého římského občanství? b) Jak křesťanům pomáhaly římské zákony?

¹³ Římské zákony platily v celé říši a římské občanství lidem poskytovalo různá práva a ochranu. Pavel těchto práv několikrát využil. Když ho například chtěli v Jeruzalémě zbičovat, zeptal se římského důstojníka: „Je zákonné, abyste mrskali člověka, který je Říman a není odsouzený?“ Zákonné to samozřejmě nebylo. Pavel upozornil, že má už od narození římské občanství, a to vyvolalo rychlou reakci. „Okamžitě od něho . . . ustoupili ti, kteří se ho chystali vyslýchat mučením; a vojenský velitel dostal strach, když zjistil, že je Říman a že ho spoutal.“ (Sk. 22:25–29)

¹⁴ Pavlovo římské občanství mělo vliv i na to, jak s ním zacházeli ve Filipech. (Sk. 16:35–40) V Efezu chtěl městský tajemník uklidnit rozzuřený dav, a tak mu připomněl římské zákony. (Sk. 19:35–41) V Cesareji se Pavel odvolal na svá práva, a to mu umožnilo obhajovat svoji víru před césarem. (Sk. 25:8–12) Křesťané využívali římské zákony při „obhajobě a zákonném prosazování dobré zprávy“. (Fil. 1:7)

15. Kde byly v prvním století židovské komunity?

¹⁵ Pro křesťany mohlo být kázání dobré zprávy jednodušší také proto, že po celé Římské říši byly židovské komunity. Kde se tam vzaly? O staletí dřív vyhnali Asyřané a později Babylóňané Židy z jejich vlasti. Už v pátém století př. n. l. byly židovské komunity ve 127 provinciích Perské říše. (Ester 9:30) V prvním století, když byl na zemi Ježíš, žili Židé v Egyptě a dalších částech severní Afriky, v Malé Asii, Mezopotámii a Řecku. Odhaduje se, že z 60 000 000 obyvatel Římské říše byl každý čtrnáctý Žid. A všude, kam Židé šli, s sebou brali své náboženství. (Mat. 23:15)

16., 17. a) Jaký užitek měli lidé z toho, že Židé žili na mnoha místech? b) Jaký model uctívání převzali od Židů křesťané v prvním století?

¹⁶ Díky tomu, že Židé žili na tolika místech, se s Hebrejskými písmy seznámilo mnoho lidí nežidovského původu. Zjistili, že existuje jenom jeden pravý Bůh a že ti, kdo mu slouží, musí dodržovat jeho morální zásady. Také se dozvěděli, že Hebrejská písma jsou inspirovaná Bohem a že je v nich spousta proroctví o Mesiášovi. (Luk. 24:44) Když potom křesťané kázali dobrou zprávu, Židé i lidé z národů už něco z toho znali. Pavel tak měl na čem stavět a mohl kázat těm, kdo měli správně nastavené srdce. Často chodil do židovských synagog a vysvětloval Písmo. (Přečti Skutky 17:1, 2.)

¹⁷ Židé zavedli určitý model uctívání. Pravidelně se scházeli v synagogách nebo pod širým nebem. Zpívali písně, modlili se a povídali si o Písmu. Tento model převzali křesťané v prvním století a řídíme se jím ve sborech i dnes.

18., 19. a) Co usnadnily podmínky v prvním století? b) Jak na tebe působí to, co ses z tohoto článku dozvěděl o Jehovovi?

¹⁸ První století bylo výjimečným obdobím v lidských dějinách. Pax Romana, relativně pohodlné cestování, společný jazyk, římské zákony a židovské komunity – to všechno učedníkům usnadňovalo vykonávat úkol, který dostali od Boha.

¹⁹ O čtyři sta let dřív řecký filozof Platón vložil do úst jedné ze svých literárních postav tato slova: „Byl by to těžký úkol najít tvůrce a otce našeho vesmíru. A i kdybychom ho našli, bylo by nemožné říci o něm každému.“ Jenomže Ježíš prohlásil: „Co je nemožné u lidí, je možné u Boha.“ (Luk. 18:27) Stvořitel vesmíru chce, aby ho lidé našli a dobře ho poznali. A tuto příležitost nemá dostat jen omezený počet lidí. Ježíš dal svým následovníkům úkol: „Čiňte učedníky z lidí všech národů.“ (Mat. 28:19) S Jehovovou pomocí je možné tento úkol splnit. V následujícím článku si ukážeme, jak kázání dobré zprávy probíhá v naší době.