S plnou důvěrou sloužit jako Jehovovi spolupracovníci

„Řekl ti, pozemský člověče, co je dobré. A co od tebe Jehova žádá zpět, než abys uplatňoval právo a miloval laskavost a byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“ — MICHEÁŠ 6:8.

1. Co je biblickým základem pro to, že mohou dnes být všichni služebníci Jehovy označeni jako jeho „spolupracovníci“?

KŘESŤANSKÝ apoštol Jan napsal: „Pohleďte, jakou lásku nám projevil Otec, abychom byli nazýváni Božími dětmi; a takovými jsme.“ (1. Jana 3:1) A apoštol Pavel řekl o sobě a o svém druhovi Apollovi: „Jsme . . . Boží spolupracovníci.“ (1. Korinťanům 3:9) Oba tyto výroky pronesli pomazaní následovníci Ježíše Krista a týkaly se jich. Ale v podstatě se vztahují na všechny pravé Boží služebníky. Mohly by být vyjádřeny jinými slovy: ‚Pohleďte, jakou lásku nám projevil Otec tím, že bychom měli být Jehovovými spolupracovníky.‘

2. Proč je možné, aby byli služebníci Jehovy jeho spolupracovníky?

² Jak je možné, aby slabí, nedokonalí lidé byli spolupracovníky velkého stvořitele, který má nekonečnou moc a moudrost, má dokonalý smysl pro právo a je zosobněním lásky? Je to možné proto, že byli naši prarodiče vytvořeni k obrazu a podle podoby stvořitele a jeho spolupracovníka, Slova neboli Logose. (1. Mojžíšova 1:26, 27; Jan 1:1) Naši prarodiče tedy dostali určitou míru moudrosti, smyslu pro právo, moci a lásky. Proto mohl Jehova říci prostřednictvím svého proroka svým pozemským služebníkům: „Řekl ti, pozemský člověče, co je dobré. A co od tebe Jehova žádá zpět, než abys uplatňoval právo a miloval laskavost a byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“ — Micheáš 6:8.

3. Co je naznačeno u Micheáše 6:8 a co je nutné, než se někdo může stát jedním z Jehovových spolupracovníků?

³ Slova „Co od tebe Jehova žádá zpět, než abys . . . ?“ zřejmě naznačují, že po nich následuje souhrn odpovědností, které má „pozemský člověk“ k Bohu a k ostatním lidem. Do jaké míry je to skutečně tak, to se ukáže v průběhu našeho rozboru. S Jehovou ovšem nemůže chodit každý. Tato výsada je vyhrazena těm, kteří si s ním takříkajíc ‚dali schůzku‘. (Amos 3:3) Jak? Tím, že se Jehovovi bezvýhradně oddali a symbolizovali to křtem ve vodě, jak ukázal prědcházející článek. Co tedy znamenají slova u Micheáše 6:8 pro takové osoby?

‚Uplatňovat právo‘

4. Co to v podstatě znamená „uplatňovat právo“?

⁴ Nejprve je zde požadavek ‚uplatňovat právo‘. Jako spolupracovníci Jehovy Boha musíme mít dobré svědomí. ‚Uplatňovat právo‘ v podstatě znamená dělat to, co je správné, co od nás Bůh požaduje. To znamená, že musíme plnit své povinnosti. Nejvyšší z nich je výlučná oddanost Jehovovi. (Nahum 1:2) Jehova netrpí žádné soupeření. Prostě nemůžeme sloužit dvěma pánům. — 1. Korinťanům 10:22; Matouš 6:24.

5. Jak Ježíš Kristus ukázal, že miluje spravedlnost a nenávidí ničemnost?

⁵ Abychom ‚uplatňovali právo‘, musíme ‚milovat spravedlnost a nenávidět ničemnost‘ jako Ježíš Kristus. Protože miloval spravedlnost, zůstal „bezelstný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků“. (Žalm 45:7; 45:8, KB; Hebrejcům 7:26) A protože Ježíš nenáviděl ničemnost, se spravedlivým rozhořčením ostře pokáral tehdejší pokrytecké a chamtivé náboženské vůdce. — Matouš 23:13–36; Jan 8:44.

6. Proč nestačí jen rozumově souhlasit s tím, že bychom se měli vyvarovat zakázaných věcí, protože jsou špatné?

⁶ Z Ježíšova příkladu můžeš vidět, že nestačí jen milovat spravedlnost. Musíme také nenávidět to, co je špatné — ano, musíme si to ošklivit, hnusit, musíme k tomu mít silný odpor. Naše sklony jsou od našeho mládí špatné a naše srdce je lstivé a zrádné, a proto nestačí jen rozumově souhlasit s tím, že je zakázáno činit to, co je špatné. (1. Mojžíšova 8:21; Jeremjáš 17:9) Pokud silně neodporujeme hříšným sklonům a pokušením, podlehneme jejich svodům. Musíme mít stejný odpor k tomu, co je špatné, jaký projevil Pinechas, když píkou probodl dvojici, která se spojila v nemravném uctívání Baala z Peoru. — 4. Mojžíšova 25:5–8.

7. Jaké máme svědectví, že Jehova nepoužívá jako svých spolupracovníků žádných ničemných lidí?

⁷ Jehova si nepřeje a nebude používat jako svých spolupracovníků žádných ničemných osob. To jasně ukazuje Žalm 50:16–18, kde čteme: „Ale ničemnému bude Bůh muset říci: ‚Jaké máš právo vypočítávat mé předpisy a nosit mou smlouvu ve svých ústech? Vždyť ty — ty jsi nenáviděl kázeň a má slova házíš za sebe. Kdykoliv jsi viděl zloděje, dokonce se ti líbil; a podílel ses s cizoložníky.‘“

8. Jaký případ ukazuje, že naše provinění může vést k velké pohaně?

⁸ Můžeme být stále velmi zaměstnáni v Jehovově službě a kázat dobré poselství o Božím království. Jestliže však nedáváme dobrý pozor a neprojevujeme sebeovládání, můžeme se dopustit přestupku následkem tělesné slabosti, a uvést tak potupu na Jehovovo jméno. Před několika lety se stalo, že se jeden starší dopustil cizoložství s duchovní sestrou, která měla nevěřícího manžela. V ten večer, kdy bylo oznámeno, že bývalému staršímu byla odňata pospolitost, vnikl rozzuřený manžel do sálu království s brokovnicí a začal střílet na oba provinilce. Nikdo sice nepřišel o život, ale příští den to tom byla zpráva na titulní stránce největších novin ve Spojených státech. Provinění skutečně přináší potupu. — Přísloví 6:32.

9. Co musíme chránit podle Přísloví 4:23 a proč?

⁹ Proto dostáváme přiléhavou radu: „Více než všechno ostatní, co má být střeženo, bedlivě střež své srdce, neboť z něho jsou zdroje života.“ (Přísloví 4:23) Ano, musíme se ukázňovat, pokud jde o to, čím se zabývá naše obrazné srdce. Televize, časopisy a jiné sdělovací prostředky uvádějí stále více nečistých věcí včetně pornografie. Proto si musíme velmi dobře vybírat, na co se díváme, čemu nasloucháme a co čteme. Je velice důležité dávat pozor na to, o čem sami přemýšlíme. Mohlo by se například snadno stát, že bychom si dovolili zabývat se v myšlenkách sexuálními představami, na jejichž naplnění bychom ve skutečném životě nikdy nepomysleli. (Matouš 5:28) Ale taková uvažování vedla často k špatným skutkům. Nezabývejme se v myšlenkách takovými věcmi, ale projevujme ovoce svatého ducha v podobě sebeovládání a uvažujme o věcech, které jsou vyjmenovány ve Filipanům 4:8. — Galaťanům 5:22, 23.

‚Miluj laskavost‘

10, 11. a) V čem je rozdíl mezi věrností a věrnou oddaností? b) Jak projevil Boží Syn věrnost a věrnou oddanost?

¹⁰ Druhým požadavkem uvedeným u Micheáše 6:8 je, abychom ‚milovali laskavost‘. New English Bible (angl.) říká „milovat věrnou oddanost“. Poznámka pod čarou v Překladu nového světa — Bible s odkazy ukazuje, že hebrejské slovo chesed překládané jako „laskavost“ může být také přeloženo výrazem „milující laskavost“ nebo „věrná láska“. Podle lexikografů znamená výraz „věrný“ (nebo „loajální“) „rozhodný odpor proti jakémukoli pokušení stát se odpadlíkem nebo zradit“. Výraz „loajální“ nebo „věrně oddaný“ dodává k výrazu věrný „myšlenku přání při někom stát a bojovat za tuto osobu nebo věc i proti sebevětší přesile“. Je zajímavé, že i v Bibli nacházíme jemný rozdíl v použití těchto slov. Například výrazu „věrná oddanost“ nebo „loajalita“ není nikdy použito na neživé věci. Ale slovo „věrný“ je v takovém smyslu používáno. Například Měsíc je označen jako „věrný svědek na obloze“. (Žalm 89:37; 89:38, KB) I o Božích slovech je řečeno, že jsou věrná, to znamená spolehlivá.a (Zjevení 21:5; 22:6) Věrná oddanost je však přisuzována vylučně Jehovovi Bohu a jeho schváleným služebníkům. V souladu s tím čteme o Jehovovi: „S někým věrně oddaným budeš jednat ve věrné oddanosti.“ — 2. Samuelova 22:26.

¹¹ Boží Syn byl věrný a věrně oddaný Jehovovi, když byl v nebi. Na zemi podstoupil zkoušky jako člověk Ježíš Kristus a svou poslušností dokázal, že byl věrný a věrně oddaný i jako člověk. To je ukázáno v Hebrejcům 5:7–9, kde čteme: „Ve dnech svého těla Kristus předkládal úpěnlivé prosby a také prosebné žádosti se silnými výkřiky a slzami tomu, který byl schopen ho zachránit ze smrti, a pro svou zbožnou bázeň byl příznivě vyslyšen. Ačkoli byl Syn, naučil se poslušnost z toho, co vytrpěl; a když byl učiněn dokonalým, stal se zodpovědným za věčnou záchranu všech těch, kteří ho poslouchají.“

Zkoušky věrné oddanosti

12. Co může být někdy zkouškou naší věrné oddanosti? Jak někteří reagovali v takových zkouškách?

¹² Věrná oddanost Jehovovi Bohu vyžaduje, abychom byli také věrně oddáni jeho služebníkům na zemi, svým spolukřesťanům. Apoštol Jan to objasňuje, když nám připomíná: „Kdo . . . nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl.“ (1. Jana 4:20) Nedokonalost druhých může být v tomto směru zkouškou naší věrné oddanosti. Někteří se například cítili něčím dotčeni a polevili ve své oddanosti Jehovově organizaci tím, že se přestali účastnit křesťanských shromáždění. Jiná zkouška věrné oddanosti našim bratrům vzniká tehdy, jestliže se ti, jichž Jehova používá k vedení, zmýlí ve svém úsudku. Občas někdo využije takových chyb jako výmluvy, aby projevil pohoršení a odloučil se od Jehovovy viditelné organizace. Je však možné takový způsob jednání ospravedlnit? Rozhodně ne!

13. Proč nelze ospravedlnit, jestliže se někdo odloučí od Jehovovy organizace? Jaké dvě možnosti mají takoví nevěrní lidé?

¹³ Proč to neospravedlňuje takové osoby, když opouštějí Boží organizaci? Protože nás Boží slovo ujišťuje: „Hojný pokoj patří těm, kteří milují [Jehovův] zákon, a není pro ně žádný kámen klopýtání.“ (Žalm 119:165) Dostali jsme také příkaz, abychom ‚měli jeden k druhému vřelou lásku, protože láska přikrývá množství hříchů‘. (1. Petra 4:8; Přísloví 10:12) Dejme tomu, že se někdo chce odloučit od Jehovova lidu. Kam půjde? Nestojí před stejným problémem jako kdysi Ježíšovi apoštolové, když se jich Ježíš ptal, zda ho chtějí také opustit? Apoštol Petr právem odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života.“ (Jan 6:68) Nelze odejít nikam jinam než do „Velkého Babylóna“, do světové říše falešného náboženství, nebo do spárů satanova politického „divokého zvířete“. (Zjevení 13:1; 18:1–5) Nevěrní, kteří opustili Jehovovu viditelnou organizaci, se většinou spojili s těmi, kteří jsou ve „Velkém Babylónu“ zneuctívajícím Boha.

‚Buď skromný, když chodíš se svým Bohem‘

14, 15. a) Jaké významy má české slovo „skromný“? b) Jaký význam slova „skromný“ nás zde zajímá a proč? c) Proč by měli křesťané „střízlivě hodnotit své vlastní schopnosti nebo svůj význam“?

¹⁴ České slovo „skromný“ má několik významů. Může se vztahovat na to, co je neokázalé, „nepatrné množstvím, malé nebo nevelké“. V Bibli má také význam cudnosti, pokud jde o vhodné oblékání a chování. (1. Timoteovi 2:9) Další význam slova „skromný“, který nás nejvíce zajímá, je „nemající o sobě přepjaté mínění“, to znamená „střízlivě ohodnotit své vlastní schopnosti nebo svůj význam“. Nikdy bychom nemohli být Jehovovými spolupracovníky, kdybychom o sobě měli příliš vysoké mínění a obraceli pozornost sami k sobě, místo abychom obraceli prvořadou pozornost k Jehovovi Bohu.

¹⁵ ‚Střízlivě hodnotit své vlastní schopnosti nebo svůj význam‘ — to je zřejmě smysl, který bychom měli přisuzovat hebrejskému slovu překládanému u Micheáše 6:8 výrazem „skromný“. Je to patrné ze způsobu, jak je tohoto slova použito na druhém ze dvou míst, kde se v Hebrejských písmech vyskytuje. V Přísloví 11:2 je použito nikoli jako opak sexuální nečistoty, ale jako opak opovážlivosti, která vyplývá z přepjatého mínění o vlastní osobě. Čteme zde: „Přišla opovážlivost? Přijde tedy zneuctění; ale moudrost je u skromných.“ Skromnost jde ruku v ruce s bázní před Jehovou, která je také spojena s moudrostí. (Žalm 111:10) Skromný člověk má bázeň před Jehovou, protože si uvědomuje, jak velký rozdíl je mezi ním a Bohem, mezi Jehovovou spravedlností a mocí a mezi jeho vlastní nedokonalostí a slabostí. Skromný člověk proto pracuje na své záchraně s bázní a chvěním. — Filipanům 2:12.

16. Které biblické texty například ukazují, proč by měli být křesťané skromní?

¹⁶ Je nekonečně mnoho důvodů, proč by měli být Jehovovi spolupracovníci skromní. Ať jsme jakkoli moudří, ať máme jakoukoli tělesnou sílu nebo jakékoli hmotné bohatství, nemáme žádný důvod k tomu, abychom se chlubili. (Jeremjáš 9:23) Proč ne? Protože platí zásada vyjádřená v 1. Korinťanům 4:7: „Kdo působí, že se odlišuješ od jiného? Máš vskutku něco, co jsi nepřijal? Jestliže jsi to skutečně přijal, proč se chlubíš, jako kdybys to nepřijal?“ Nemáme ani důvod, abychom se chlubili ovocem své služby. Co čteme v 1. Korinťanům 3:6, 7? Pavel zde říká: „Já jsem sázel, Apollo zaléval, ale Bůh dával vzrůst; takže ten, kdo sází, není nic, ani ten, kdo zalévá, ale Bůh, který dává vzrůst.“ Slova Ježíše u Lukáše 17:10 by nám také měla pomáhat, abychom zůstali skromní. Řekl totiž: „Když jste udělali všechno, čím jste byli pověřeni, řekněte: ‚Jsme neužiteční otroci. Co jsme udělali, to jsme měli udělat.‘“

17. Proč je skromnost skutečně příznakem moudrosti?

¹⁷ Skromnost je opravdu příznakem moudrosti. Skromnost nám pomáhá, abychom byli spokojení, bez ohledu na to, kde máme přednost sloužit. Jsme-li skromní, nebudeme se ctižádostivě snažit oslňovat, ale spokojíme se s tím, abychom se chovali jako „menší“. (Lukáš 9:48) Pak budeme mít stejný postoj jako žalmista, který prohlásil: „Den na tvých nádvořích je lepší než tisíc jinde. Zvolil jsem si stát u prahu v domě svého Boha spíše než pohybovat se ve stanech ničemnosti.“ (Žalm 84:10; 84:11, KB) Navíc, jsme-li skromní, budeme mít lásku, která nás bude podněcovat, abychom dávali příklad v projevování úcty k druhým. — Římanům 12:10.

Skromnost je vhodná pro mladé

18. a) Proč je skromnost vhodná zejména pro mladé? b) Ze které zprávy ohledně dnešní mládeže je patrné, jak je nutná skromnost?

¹⁸ Je vhodné, aby se zejména mladí křesťané zdobili rouchem skromnosti. Znamenitý příklad jim v tom dal Elihu. Ačkoli znal správné odpovědi, byl ochoten uctivě čekat, dokud nepromluvili starší muži. (Job 32:6, 7) Mladí mají často sklon k přílišné sebejistotě a neuvědomují si hranice svých možností. Mají tělesnou sílu a získali určité poznání, a proto mívají sklon dívat se svrchu na ty, kteří jsou starší. Ale poznání není totéž jako moudrost, jež znamená uplatňování poznatků. Typická je smutná bilance mládeže ve Spojených státech v poslední době. 63 procent zatčených, kteří se dopustili závažných zločinů, jsou mladí lidé do 24 let, přičemž 30 procent z nich je mladších 18 let. Zpráva také říká, že „působení alkoholu a drog na řízení vozidla je hlavní příčinou smrti mezi Američany ve věku mezi 15–24 lety“. V té zemi končí rozvodem stále více manželství, která uzavřeli mladiství, zatímco zpráva říká, že „manželství mají větší pravděpodobnost, že budou trvat, mají-li nevěsta a ženich za sebou o několik let více moudrosti, když předstupují před oltář“.

19. Kterou biblickou radu by si měli vzít mladí lidé k srdci?

¹⁹ Rada Božího slova je tedy nesmírně moudrá. Dává mladým poučení, aby ctili své otce a matky a aby je ve všem poslouchali. (Efezanům 6:1–3; Kolosanům 3:20) Především by si měli vzít mladí k srdci moudrou radu: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a neopírej se o své vlastní porozumění. Všímej si ho na všech svých cestách a sám napřímí tvé stezky.“ — Přísloví 3:5, 6.

20. Jakou odměnu mohou očekávat všechny Bohu oddané a pokřtěné osoby, dbají-li slov u Micheáše 6:8?

²⁰ Jakou odměnu můžeme všichni očekávat, jestliže jsme projevili důvěru v Jehovu tím, že jsme se mu oddali a dali se pokřtít ve vodě a potom ‚uplatňujeme právo, projevujeme věrnou lásku a jsme skromní, když chodíme se svým Bohem‘? Ze všeho nejdůležitější je, že budeme mít Jehovovo schválení, protože budeme plnit jeho požadavky, a tak budeme obšťastňovat jeho srdce tím, že se budeme podílet na ospravedlňování jeho velkého a bázeň vzbuzujícího jména. (Přísloví 27:11) Na vlastním žívotě si také ověříme pravdivost zásady, že „zbožná oddanost je prospěšná ke všemu, protože má zaslíbení života nynějšího a toho, který má přijít“. — 1. Timoteovi 4:8.

[Poznámka pod čarou]

Jak odpovíš?

◼ Co je podle Micheáše 6:8 požadováno, abychom ‚uplatňovali právo‘?

◼ Jak naše věrná oddanost Jehovovi ovlivní náš vztah ke spolukřesťanům?

◼ Proč bychom měli být ‚skromní, když chodíme se svým Bohem‘?

◼ Proč je skromnost vhodná především pro mladé křesťany?

[Obrázek na straně 17]

Chráníš své srdce tím, že si dobře vybíráš, nač se budeš dívat, čemu budeš naslouchat a co budeš číst?

[Obrázek na straně 18]

Petr věděl, že jinak není kam jinam jít, protože Ježíš má „slova věčného života“. Jsi také tak rozhodnut zůstat věrně oddán Jehovově organizaci?