VYTRVALOST
Řecké sloveso hy·po·meʹno, které doslova znamená „zůstávat nebo setrvávat“, je u Lukáše 2:43 a ve Skutcích 17:14 přeloženo jako ‚zůstat‘. Dostalo také význam „zachovávat pevný postoj; setrvat; zůstat pevný“, a je tudíž překládáno jako ‚vytrvat‘. (Mt 24:13) Podstatné jméno hy·po·mo·neʹ obvykle označuje odvážnou, pevnou nebo trpělivou „vytrvalost“, která neztrácí naději navzdory překážkám, pronásledování, zkouškám či pokušení.
Proč je potřebná. K věcem, které musí křesťané snášet, patří lhostejnost ze strany druhých lidí, posměch, překrucování skutečnosti, silné nepřátelství, nenávist blízkých členů rodiny, špatné zacházení a věznění a někdy je postihne i smrt. (Mt 5:10–12; 10:16–22; 24:9, 10, 39; Mr 13:9, 12, 13; Zj 13:10) K tomu je zapotřebí vytrvalosti. Bez této základní vlastnosti člověk prostě nemůže získat věčný život. (Ří 2:7; Heb 10:36; Zj 14:12) Není totiž důležité, jak dobře někdo křesťanskou dráhu začal, ale důležité je, jak ji dokončí. Ježíš Kristus to vyjádřil: „Kdo vytrvá až do konce, ten bude zachráněn.“ (Mt 24:13) „Svou vytrvalostí získáte své duše.“ (Lk 21:19)
Někteří lidé přijmou „Boží slovo“ rychle, ale jen povrchně, bez vytrvalosti. Při soužení nebo pronásledování se brzy vzdávají a ztrácejí Boží schválení a požehnání. Avšak ti, kdo si vytvoří hluboké ocenění pro „Boží slovo“, pevně vytrvávají. „S vytrvalostí nesou ovoce“, věrně pokračují v hlásání Božího poselství navzdory těžkostem, trápení a zastrašování. (Lk 8:11, 13, 15)
Jak rozvíjet vytrvalost. Prožívá-li člověk utrpení, může být pro něho silným podnětem k rozvíjení vytrvalosti, když bude přemýšlet o vynikajících příkladech Božích služebníků — o předkřesťanských prorocích, o Jobovi, o apoštolu Pavlovi a Janovi a o mnoha dalších — a všímat si výsledku jejich věrné dráhy. (2Ko 6:3–10; 12:12; 2Te 1:4; 2Ti 3:10–12; Jk 5:10, 11; Zj 1:9) Zvláště bychom měli mít před očima dokonalou vytrvalost Ježíše Krista. (Heb 12:2, 3; 1Pe 2:19–24)
Je také důležité nikdy neztratit ze zřetele křesťanskou naději — věčný život v bezhříšném stavu. Tuto naději nemůže zničit ani smrt z rukou pronásledovatelů. (Ří 5:4, 5; 1Te 1:3; Zj 2:10) V porovnání se splněním této úžasné naděje je současné utrpení nevýznamné. (Ří 8:18–25) Jakékoli utrpení, byť v tu chvíli i velmi intenzívní, je v porovnání s věčností „chvilkové a lehké“. (2Ko 4:16–18) Pamatuje-li člověk na to, že zkoušky jsou dočasné, a pevně se drží své křesťanské naděje, může tím zabránit, aby nepropadl beznaději a nestal se Jehovovi Bohu nevěrným.
Vytrvalost na křesťanské cestě nezávisí na osobní síle člověka. Je to Nejvyšší, kdo své služebníky podporuje a upevňuje prostřednictvím svého ducha a útěchy z Písem. Těm, kdo na něj plně spoléhají, „poskytuje vytrvalost“, a křesťané se tudíž mohou oprávněně modlit o Boží pomoc včetně moudrosti potřebné k tomu, aby se s určitou zkouškou vyrovnali. (Ří 15:4, 5; Jk 1:5) Jehova nikdy nepřipustí, aby se člověk dostal do zkoušky, která by byla nad jeho síly. Jestliže se člověk obrací k Jehovovi o pomoc, neztrácí naději a plně na něj spoléhá, Všemohoucí poskytne východisko, aby křesťan mohl vytrvat. (1Ko 10:13; 2Ko 4:9)
Síla, kterou může křesťan prožívající utrpení získat, není ničím omezena. Apoštol Pavel se modlil za Kolosany, aby ‚byli posilováni vší silou podle míry Boží slavné moci, aby plně vytrvali a s radostí byli trpěliví‘. (Kol 1:11) Jedním příkladem působení této „slavné moci“ je vzkříšení Ježíše Krista ze smrti a jeho vyvýšení na místo po pravici jeho Otce. (Ef 1:19–21)
Jehova Bůh a jeho Syn si přejí, aby se každému podařilo vytrvat. Je to zřejmé z povzbuzení k vytrvalosti, které od Ježíše Krista dostali členové křesťanských sborů v Efezu, Smyrně, Pergamu, Thyatiře, Sardech, Filadelfii a Laodiceji. (Zj 2:1–3, 8–10, 12, 13, 18, 19; 3:4, 5, 7, 10, 11, 14, 19–21)
Správný názor na zkoušky. Křesťan ví, že jeho věčná budoucnost závisí na vytrvalosti a že si může být jistý pomocí shora, a proto by se neměl zkoušek a soužení děsit, neměl by být kvůli nim rozmrzelý nebo sklouznout ke stížnostem, sebelítosti či hořkosti. Apoštol Pavel vybízel: „Jásejme, i když jsme v souženích, protože víme, že soužení plodí vytrvalost.“ (Ří 5:3) Zkoušky, které křesťan s Boží pomocí trpělivě a pevně snáší, ukážou, že má tuto potřebnou vlastnost, vytrvalost — a to nebylo známo a neprojevilo se to navenek před tím, než soužení začalo.
Vytrvalosti by mělo být dovoleno, aby ‚dokončila své dílo‘ tím, že zkouška proběhne v plné míře, to znamená bez jakýchkoli pokusů použít nebiblické prostředky k jejímu rychlému ukončení. Tím je víra vyzkoušena a vytříbena a projeví se její životodárná síla. Ocitne-li se křesťan v určitých situacích, kde se odhalí jeho slabá místa, může vidět své nedostatky a udělat potřebné kroky ke zlepšení. Formující vliv zkoušek, v nichž člověk věrně vytrvá, může vést k tomu, že se svými bližními potom jedná trpělivěji, chápavěji, soucitněji, laskavěji a láskyplněji. Připustí-li tedy člověk, aby vytrvalost ‚dokončila své dílo‘, ‚nic mu nebude chybět‘, tedy nic z toho, co Jehova od svých schválených služebníků očekává. (Jk 1:2–4)