„Prokažte se jako vděční“
„Ať vskutku vládne ve vašem srdci Kristův pokoj. . . A prokažte se jako vděční.“ — KOLOSANŮM 3:15.
1. Proti čemu se musí křesťané střežit v tomto nevděčném světě?
TOTO nepokojné dvacáté století dospělo do stádia, kdy se mnozí lidé odnaučili být vděční. Slůvka ocenění „prosím“ a „děkuji“ jsou rok od roku slyšet stále méně. Nevděk se stal součástí „vzduchu“, sobeckého ducha, který panuje nad lidmi tohoto světa. (Efezanům 2:1, 2) Přestože křesťané nejsou „částí světa“, musí v něm žít, dokud trvá přítomný systém věcí. (Jan 17:11, 16) Proto musí dávat pozor, aby se na ně nepřenesl tento nevděčný duch a nezpůsobil, že jejich vděčnost poklesne.
2. a) Uveď některé způsoby, jimiž mohou projevovat Jehovovi vděčnost jeho služebníci. b) Co ještě je nutné kromě slovního vyjádření díků?
2 Ocenění pro Boží dobrotu se často ozývá v rozhovorech se spoluvěřícími. Většina oddaných křesťanů asi děkuje svému nebeskému Otci Jehovovi za jeho dobrotu několikrát za den v osobní modlitbě. Vděčnost se vyjadřuje i ve sborových modlitbách a při zpěvu písní království na křesťanských shromážděních. Vyjadřovat vděčnost slovy je ovšem poměrně snadné. Apoštol Pavel však povzbuzoval své bratry, aby nejen říkali, že jsou vděční, ale aby také projevovali nebo prokazovali vděčnost ve svém každodenním životě. Napsal: „Ať také vládne ve vašem srdci Kristův pokoj, neboť jste k tomu vskutku byli povoláni v jednom těle. A prokažte se jako vděční.“ — Kolosanům 3:15.
Hojné důvody k vděčnosti
3. Proč bychom všichni měli být vděční Bohu?
3 Každý, kdo žije, má hojné důvody k vděčnosti. Nejprvnějším důvodem je to, že se vůbec těšíme ze života, protože všechno, co máme nebo co plánujeme, náhle ztratí hodnotu, jestliže o život přijdeme. Žalmista David vybízel všechny lidi, aby měli na paměti, že „u tebe [Jehovo Bože] je zdroj života“. (Žalm 36:9; 36:10, KB) A touž věčnou pravdu připomněl apoštol Pavel Athéňanům, když mluvil na Areopagu. (Skutky apoštolů 17:28) Ano, samotný život je mocným důvodem k vděčnosti. A naše ocenění se prohlubuje, když vzpomeneme na to, jaké smyslové schopnosti nám Bůh dal — chuť, hmat, čich, zrak a sluch, — takže se můžeme těšit ze života a krás stvoření kolem nás.
4. Co nás bude chránit, abychom nebrali požehnání života jako samozřejmost?
4 Mnozí berou však tyto věci jako samozřejmost. Teprve když některý smysl ztratí, například zrak nebo sluch, uvědomí si mnozí lidé, jaké požehnání neoceňovali, dokud byli zdraví. Oddaní křesťané potřebují neustále dávat pozor na to, aby se nedali svést k podobnému nedostatku ocenění. Musí tvrdě pracovat, aby si udržovali stejný vděčný postoj, jakým se vyznačoval žalmista, když řekl: „Sám jsi udělal mnoho věcí, Jehovo, můj Bože, dokonce svá podivuhodná díla a své myšlenky vůči nám; nikdo se k tobě nemůže přirovnat. Kdyby se mi zachtělo o nich vyprávět a mluvit, staly se početnějšími, než mohu vyčíst.“ — Žalm 40:5; 40:6, KB.
5. Jak hanebně se chovali Izraelité, přestože od Jehovy dostávali zvláštní požehnání?
5 Žalm 106 básnicky shrnuje mocné skutky, které vykonal Jehova pro svůj lid, Izrael. To, jak s nimi Bůh jednal, bylo něco navíc ke všemu dobrému a k normálním požehnáním života, jež udílí lidstvu všeobecně. Jak ukazuje žalmista, Izraelité však navzdory těmto výhodám neprojevovali trvalé ocenění pro svá jedinečná požehnání. Verš 13 říká: „Rychle zapomněli na jeho díla, nečekali na jeho radu.“ Jejich vděčnost se nezmenšovala postupně, jak plynul čas, takže by si již po desetiletích nepamatovali, co pro ně Bůh udělal. Naopak, zapomněli rychle — za pár týdnů po tom, co pro ně Jehova učinil vynikající zázraky u Rudého moře. (2. Mojžíšova 16:1–3) Budoucí události naneštěstí ukázaly, že nevděk se stal stálým rysem jejich života.
Jak projevovat vděčnost
6. Proč nebyl požadavek desátků žádným příkořím?
6 Jehova podrobně rozvedl tři způsoby, jimiž měli Izraelité projevovat opravdové ocenění za jeho dobrotu. Prvním projevem ocenění mělo být, že budou dodržovat požadované desátky a dávat Jehovovi desetinu všeho výnosu a hospodářských zvířat. (3. Mojžíšova 27:30–32) To nebylo žádné příkoří, protože Bůh byl odpovědný za sluneční svit, úrodnou půdu, déšť, za zázrak růstu. Dávat desetinu kněžím u Jehovovy svatyně bylo tedy praktickým výrazem vděčnosti samotnému Jehovovi.
7. a) Jaký byl hlavní rozdíl mezi desátky a příspěvky Jehovovi? b) Co tak mohli o sobě Izraelité zjevit?
7 Jiným požadavkem bylo dávat Bohu příspěvky, kde o množství rozhodoval postoj srdce jednotlivého Izraelity. Nebylo sice stanoveno žádné pevné množství, ale příspěvky měly být z prvního ovoce — z prvního zrní, vína a vlny stád. (4. Mojžíšova 15:17–21; 5. Mojžíšova 18:4) Jehova navíc požadoval, aby jeho lid ‚nedával váhavě‘, a měli dávat „nejlepší z prvních zralých plodů“. (2. Mojžíšova 22:29; 23:19) Tak měli Izraelité příležitost hmatatelně ukázat Jehovovi svou vděčnost. Hloubku své vděčnosti mohli projevit velikostí příspěvků. Přispějí jen jedním hroznem vína? Nebo je štědré srdce pohne k tomu, aby dali celý koš? Tak mohl každý člověk nebo rodina projevit vděčnost bez nucení.
8. a) Jaká dvě dobrodiní s sebou neslo opatření o paběrkování? b) Jak mohli všichni, jichž se týkalo opatření o paběrkování, projevit štědrost a vděčnost?
8 Třetí zvláštní způsob projevů vděčnosti souvisel s Božím opatřením o paběrkování. O žních měly být ponechány nesklizené části pro lidi v nouzi. To nejen učilo soucitu a ohledu na chudé, ale zajišťovalo to také, že chudí nebudou spoléhat na demoralizující milodary, které z jejich strany nevyžadují žádné úsilí. (3. Mojžíšova 19:9, 10) Nebylo uvedeno, kolik se má pro lidi v nouzi nechat. Jestliže však izraelští rolníci projevovali štědrého ducha tím, že při kraji svých polí nechávali hodně, a tak projevovali přízeň chudým, oslavovali Boha. (Přísloví 14:31) Bylo na nich, zda nechají nesklizený úzký, nebo široký pruh. Bůh však důrazně vedl k štědrosti pokynem, aby jakékoli snopy přehlédnuté na poli a jakékoli ovoce, které zůstalo na stromě nebo na révě, byly ponechány pro paběrkující. (5. Mojžíšova 24:19–22) Paběrkující zase mohli prokázat svou vděčnost Jehovovi tím, že přispěli desetinou svých paběrků na jeho místě uctívání.
Štědrost srdce
9. Proč ti, kteří projevovali sobecký postoj, škodili vlastně sami sobě?
9 Pokud dávali Izraelité štědré příspěvky, spočívalo na jejich domech Jehovovo požehnání. (Srovnej Ezekiela 44:30; Malachiáše 3:10.) Přestože však měli hojnou úrodu, často příspěvky nedávali. Potom Bůh prostřednictvím připomínek králů nebo proroků znovu probouzel jejich vděčnost. Vždyť škodu z toho měli sami sobečtí Izraelité, protože Jehova nemohl žehnat těm, kteří zadržovali příspěvky, jež patřily jeho uctívání nebo chudým.
10. a) Jaké šťastné výsledky měly připomínky krále Ezechjáše ohledně vděčnosti? b) Trvaly dlouho tyto poměry?
10 Připomínky krále Ezechjáše při jedné příležitosti vedly k radostné čtrnáctidenní oslavě v Jeruzalémě. Lidé duchovně ožili. Nejdříve zničili všechny náležitosti modlářského uctívání a pak „dávali hromady na hromady . . . Když přišel Ezechjáš a knížata a viděli ty hromady, přistoupili k žehnání Jehovy a jeho lidu Izraele.“ (2. Paralipomenon 30:1, 21–23; 31:1, 6–8) Je smutné, že po takových periodických oživeních upadal lid opět do nevděčnosti. Nakonec Bohu došla trpělivost a dovolil, aby byl jeho lid odveden do zajetí do Babylóna. Jejich město a krásný chrám byly zničeny. (2. Paralipomenon 36:17–21) Později, po návratu, začaly být poměry opět tak vážné, že Jehova přirovnal lakotu Židů k tomu, že ho okrádají, olupují. — Malachiáš 3:8.
11. Jaké poučení z dějin Izraele může prospět dnes žijícím křesťanům?
11 Čemu se můžeme naučit z neklidné historie Izraelitů? Poznali jsme, že dokud v jejich srdci zůstávala silná vděčnost, radostně to dokazovali tím, že dávali Jehovovi „hromady na hromady“. Ale když se na vděčnost zapomnělo nebo když poklesla, radostné hmotné dávání prakticky ustalo. Mohli by dnes takový špatný postoj projevovat oddaní křesťané? Ano, protože nás dosud neopustila lidská nedokonalost. Jsme velmi šťastní, že Bůh zaznamenal své jednání s Izraelem, abychom se z něho my, kteří žijeme na konci tohoto systému věcí, mohli poučit a mít z něho prospěch. — Římanům 15:4; 1. Korinťanům 10:11.
12. a) Jak je dnes Jehovův lid v podobné situaci jako Izraelité? b) Jaké otázky musíme klást?
12 Jehovův lid má dnes stejně jako Izraelité mnoho důvodů k vděčnosti. I my přijímáme více požehnání, než z kolika se těší lidé kolem nás. Víme o Jehovových předsevzetích mnohem více než izraelský lid. Dozvěděli jsme se, jak Bůh ochotně obětoval svého Syna, a uvědomujeme si, jaká požehnání to přinese těm, kteří budou mít božské schválení. A dnes máme přednost žít v duchovním ráji, neboť od roku 1919 vytvořil Jehova velkolepou duchovní říši pro svůj lid. Ano, svědkové Jehovovi mají mnohé důvody k vděčnosti navíc. Je tedy třeba se ptát: Jak hluboká je naše vděčnost Bohu? A jak můžeme tuto vděčnost v našem 20. století projevovat?
Moderní obdoby
13, 14. Je možné najít obdobu zákona o desátcích, přestože křesťané nejsou pod mojžíšským Zákonem?
13 Křesťané nejsou pod mojžíšským Zákonem, který napovídal, jak se má dokazovat vděčnost Bohu. (Galaťanům 3:24, 25) Naše „oběť“ chvály Jehovovi je „ovoce rtů, které se veřejně hlásí k jeho jménu“. (Hebrejcům 13:15) To je tedy základní způsob, jímž mohou oddaní křesťané projevovat vděčnost Bohu. Ze zákonů o desátcích, příspěvcích a paběrkování lze však vyvodit zajímavé obdoby.
14 Desátky, to znamenalo dávat určitou částku, jednu desetinu — a nebylo na vybranou. Podobně i dnes jsou všichni Jehovovi služebníci pod určitými příkazy, a není na vybranou. Máme se pravidelně scházet a musíme veřejně kázat dobré poselství o Jehovově království a pomáhat jiným, aby se stali Kristovými učedníky. — Hebrejcům 10:24, 25; Matouš 24:14; 28:19, 20.
15. Jaké projevy štědrosti srdce jsou moderní obdobou příspěvků a paběrkování ve starověkém Izraeli?
15 Vzpomeň si také na příspěvky a na paběrkování. Nebylo stanoveno žádné určité množství. Podobně nestanoví Písmo žádné určité množství času, které má každý svědek Jehovův trávit ve svaté službě. Množství času věnovaného studiu Božího slova a kázání druhým je ponecháno na pohnutkách štědrého, nesobeckého srdce. Podobně zůstává otázkou srdce každého jednotlivce rozsah jeho hmotných příspěvků na podporu zájmů království. Hloubka vděčnosti rozhodne o tom, zda někdo z dnešních Božích služebníků bude přinášet „hromady na hromady“, nebo jen tolik, aby to stačilo. (2. Paralipomenon 31:6) Ale čím větší vděčnost někdo projevuje, tím štědřejší požehnání obdrží od Boha, stejně jako to bylo v případě Izraele.
Způsoby projevování vděčnosti
16–18. Jakými zvláštními způsoby mohou projevit vděčnost oddaní křesťané?
16 Jeden z nejbezprostřednějších způsobů, jak dokazovat vděčnost Jehovovi, je sloužit plným časem. Je tvá vděčnost dost velká na to, aby po tom tvé srdce toužilo? Bylo správně řečeno, že úspěšný průkopník potřebuje nejprve touhu sloužit a potom správné podmínky. Když je vděčnost silná, ze srdce, které je plné ocenění, vyvěrá mocná touha sloužit Bohu ještě více. Cítíš to také tak? Ale i když ti tvé současné podmínky brání sloužit plným časem, nemusí to uhasit průkopnického ducha. Můžeš průkopníky z celého srdce podporovat a povzbuzovat.
17 Nemůžeš-li být průkopníkem nyní, nemohl bys být čas od času pomocným průkopníkem? Každoročně jsou zvláštní období, kdy křesťanský sbor povzbuzuje k více než obvyklému úsilí v kazatelském díle. Pro mnohé jsou například ideální letní měsíce, a v říjnu je tu navíc činnost ve spojitosti s předplatným na časopisy. Pokud jde o větší množství času pro svatou službu, platí zásada, že vděčnost vede k štědrému dávání.
18 Jiný zvláštní způsob projevu vděčnosti je podpora teokratického stavebního programu, který probíhá po celé zemi. V mnoha zemích se stavějí nové sály království a existující sály již nestačí a zvětšují se. Stavějí se nové sjezdové sály a rozšiřují se domovy bétel a tiskárny. Jak praktický způsob projevit vděčnost Jehovovi je přispívat prací nebo penězi na tyto stavební projekty!
Znamenitý příklad nuzné vdovy
19. Co na tebe nejvíc působí, pokud jde o nuznou vdovu v chrámu?
19 Dobře známý biblický příklad projevu vděčnosti štědrým hmotným dáváním je příklad vdovy, o níž mluvil Ježíš. (Lukáš 21:1–4) Jistě si uvědomovala, že její dvě mince tak nepatrné hodnoty neznamenají mnoho pro hmotné blaho chrámu a těch, kteří v něm slouží. Nehleděla však na chrám a na kněze, kteří tam sloužili, a nemyslela si: ‚Vede se jim daleko lépe než mně a mají lepší budovu, než je můj skromný domov.‘ Chrám byl opravdu mnohem přepychovější a krásnější. Byl „ozdoben znamenitými kameny a věnovanými věcmi“. (Lukáš 21:5) To však vdovu neodradilo od příspěvku. Chtěla projevit vděčnost Jehovovi, ne mužům, kteří sloužili v chrámu.
20. Jak můžeme projevit stejně obdivuhodný postoj jako chudá vdova?
20 Jehovův lid se dnes učí z tohoto příkladu. Ví jako ta nuzná vdova, že malé i velké příspěvky jsou dávány Bohu. A uklidňuje ho vědomí, že Jehovova pozemská organizace je vybudována tak, že žádný jednotlivec nemůže mít finanční zisk. Budovy Společnosti se staví a slouží k tomu, aby pilní pracovníci dosáhli co největších výsledků při kvalitní výrobě Biblí a biblických pomůcek a při službě zájmům království. Nápadně to kontrastuje se skandálním zneužíváním darovaných peněz, jež bylo nedávno zveřejněno ve spojitosti s některými televizními evangelisty.
Připomínky ohledně vděčnosti jsou blahodárné
21, 22. Jak by měly na srdce, jež je plné ocenění, zapůsobit laskavé připomínky, abychom se prokázali jako vděční?
21 Izraelité potřebovali stále připomínat svou povinnost vůči Jehovovi, zejména potřebu dokazovat vděčného ducha. Když byli na tyto věci upozorněni, zpravidla se v jejich srdci znovu roznítila vděčnost, která se neomezila jen na slova, jimiž by vyjadřovali vděčné ocenění. Byli ochotni dávat Jehovovi „hromady na hromady“ ze svého výnosu, aby se používaly v jeho domě uctívání.
22 Kéž tedy novodobý „Boží izrael“ a „velký zástup“ jeho společníků vždy cítí také tak. (Galaťanům 6:16; Zjevení 7:9) Kéž je jejich vděčné srdce pohne, aby dávali „hromady na hromady“ chvály Jehovovi. Potom mohou opravdu říci: „Prokazujeme se jako vděční našemu štědrému a milujícímu Bohu Jehovovi.“
Vzpomínáš si?
◼ Proč je třeba, aby křesťané stále sledovali hloubku své vděčnosti?
◼ Proč měl vždy Jehovův lid zvláštní důvod k vděčnosti?
◼ Jakými zvláštními způsoby mohli Izraelité projevovat vděčnost Jehovovi?
◼ Co zvláštního můžeme dělat, abychom jako Izraelité projevovali vděčnost?
◼ Co se můžeme naučit od nuzné vdovy v chrámu?
[Obrázek na straně 7]
Izraelité projevovali vděčnost tím, že dávali desátky a první ovoce a činili opatření, aby chudí paběrkovali na jejich polích
[Obrázek na straně 8]
Žalmista děkoval Jehovovi za jeho podivuhodné skutky a myšlenky vzhledem k jeho lidu
[Obrázky na straně 10]
Svědkové Jehovovi dnes projevují vděčnost tím, že se podílejí na kazatelské službě a teokratických stavebních projektech, i tím, že dávají hmotné dary