Zbožná poslušnost v nábožensky rozdělené rodině

„BOLÍ to mnohem víc než jakákoli rána . . . Cítím se, jako bych byla celá potlučená, a přece to nikdo nevidí.“ „Někdy to chci vzdát . . . nebo odejít a nikdy se nevrátit.“ „Někdy je těžké jasně myslet.“

Taková dojímavá slova odhalují zoufalství a osamělost. Pocházejí od lidí, kteří byli od manželského druha a členů rodiny slovně napadáni, zažili od nich vyhrůžky, ponižující nadávky, mlčenlivé opovržení, nebo dokonce týrání. Proč se s takovými lidmi tak špatně zachází? Prostě proto, že se odlišují svými náboženskými názory. Panují-li v nábožensky rozdělené rodině takové podmínky, uctívat Jehovu je skutečně náročný úkol. Přesto mnozí takto postižení křesťané zdárně projevují zbožnou poslušnost.

Naštěstí ne v každém nábožensky rozděleném domově panuje taková trýzeň a napětí. Nicméně někde se objeví. Platí to také o vaší rodině? Pak se vám snad zdá těžké udržet si ke svému partnerovi či rodičům úctu. Jak můžete v nábožensky rozděleném domově úspěšně projevit zbožnou poslušnost, jste-li v takové situaci manželkou, nebo jste-li v takovém prostředí dětmi? Jak vás mohou podporovat druzí lidé? A jak se na tuto záležitost dívá Bůh?

Proč je tak těžké projevovat poslušnost?

Sobeckost a nevděčnost tohoto světa spolu s vašimi vlastními nedokonalými sklony činí ze zbožné poslušnosti stálý boj. Satan to ví, a chce vaše odhodlání zlomit. Často k tomu používá ty členy rodiny, kteří mají malé ocenění pro Boží měřítka a úctu k nim nebo kteří si těchto věcí vůbec necení. Vaše vysoké duchovní a morální hodnoty jsou často zcela odlišné od hodnot, které uznává vaše nevěřící rodina. Proto máte tak odlišné názory na způsob jednání a na různé činnosti. (1. Petra 4:4) Může být na vás vyvíjen mimořádný tlak, abyste se vzdali křesťanských měřítek. Vy se však řídíte tímto příkazem: „Přestaňte se s nimi podílet na neplodných skutcích, které patří tmě.“ (Efezanům 5:11) Nic z toho, co děláte, již není v jejich očích dost dobré. A to všechno kvůli vašemu náboženství. Jedna matka, která pečovala o nemocné dítě, požádala svého manžela o pomoc a dostala kousavou odpověď: „Na své náboženství čas máš, tak nepotřebuješ pomoc.“ Takové výroky dělají z poslušnosti ještě náročnější úkol.

Také se občas stává, že nesouhlasíte s něčím, co není přímým přestoupením biblických zásad. Přesto si uvědomujete, že jste částí rodiny a že z toho vyplývají jisté povinnosti. „Jsem citově rozrušená, když myslím na to, jak s námi otec jedná, protože si uvědomuji, že se cítí osamělý,“ říká Connie. „Musím si často připomínat, že bych otci neměla zazlívat, že je v odporu. Musím si říkat, že je tady vážná příčina, proč tak jedná a proč odmítá naše názory. Panovníkem tohoto systému věcí je totiž Satan.“ Susan, která má nevěřícího manžela, se svěřuje: „Zpočátku jsem od svého manžela často chtěla odejít — ale teď už nechci. Věděla jsem, že ho Satan používá, aby mě zkoušel.“

Může se zdát, že se vás Satan téměř neustále snaží přimět, abyste se cítili bezcenní. Mohou míjet dny, a partner s vámi ani nepromluví. Snad je váš život naplněn samotou. To nahlodává sebedůvěru a sebeúctu a je to zkouška vaší zbožné poslušnosti. Také děti cítí citovou a tělesnou vyčerpanost. Jistí tři mladí Boží služebníci věrně navštěvovali křesťanská shromáždění, přestože jejich rodiče proti tomu měli námitky. Jedna dívka z této trojice je nyní celodobou služebnicí a potvrdila: „Cítili jsme se otupělí a vyčerpaní; nemohli jsme spát; byli jsme z toho velmi smutní.“

Co od vás Bůh očekává?

Prvořadé je vždy poslouchat Boha, a proto musí manželka svou relativní poslušnost manžela jako hlavy projevovat způsobem, který stanoví Jehova. (Skutky 5:29) To může být obtížné, nicméně je to uskutečnitelné. Stále hledejte Boží pomoc. On chce, abyste ho ‚uctívali duchem a pravdou‘ a abyste naslouchali jeho vedení a podřizovali se mu. (Jan 4:24) Když poznání Božího slova naplní srdce, stane se to podnětem k ochotné poslušnosti. Vaše osobní situace se sice může měnit, ale Jehova ani jeho slovo se nemění. (Malachiáš 3:6; Jakub 1:17) Vedení prostřednictvím hlavy svěřil Jehova manželům. To platí bez ohledu na to, zda manžel přijímá Krista jako hlavu, nebo ne. (1. Korinťanům 11:3) Jestliže vám stále nadává nebo vás ponižuje, je jistě těžké podle této zásady žít, ale učedník Jakub přesto říká: „Moudrost shora je . . . připravená uposlechnout.“ (Jakub 3:17) Máte-li toto vedení prostřednictvím hlavy jednoznačně uznat a přijmout, potřebujete Božího ducha, a zvlášť lásku, která je jeho ovocem. (Galaťanům 5:22, 23)

Když někoho milujete, je snazší projevovat mu jako ustanovené autoritě zbožnou podřízenost. V Efezanům 5:33 nacházíme radu: „Ať každý z vás osobně miluje svou manželku jako sám sebe; naproti tomu manželka by měla mít ke svému manželovi hlubokou úctu.“

Uvažujme o Ježíšovi. Byl slovně a tělesně napadán, a přesto nikdy nikomu nespílal. Zachoval si dokonalou pověst. (1. Petra 2:22, 23) Aby mohl vydržet takovou potupu, potřeboval nesmírnou odvahu a nezlomnou lásku ke svému Otci, Jehovovi. Vždyť láska „ve všem vytrvává“. (1. Korinťanům 13:4–8)

Pavel připomínal svému spolupracovníku Timoteovi a připomíná i nám dnes: „Bůh nám nedal ducha zbabělosti, ale ducha síly a lásky a zdravé mysli.“ (2. Timoteovi 1:7) Hluboká láska k Jehovovi a k Ježíši Kristu vás mohou přimět ke zbožné poslušnosti v situacích, kdy se zdá nemožné zůstat poslušný. Zdravá mysl vám pomůže, abyste si na to udrželi vyrovnaný názor a abyste zůstali zaměření na svůj vztah k Jehovovi a Ježíši Kristu. (Srovnej Filipanům 3:8–11.)

Manželští partneři, kteří dokázali projevovat zbožnou poslušnost

Někdy musíte na to, abyste viděli, jak se Jehova stará o vaše problémy, čekat dlouhou dobu. Přesto Jehovova ruka není nikdy zkrácená. Jedna žena, které se daří projevovat zbožnou poslušnost, radí: „Vždy dělejte věci, které vám Jehova dal jako právo a výsadu — uctívejte ho na shromážděních a na sjezdech, studujte, choďte do služby a modlete se.“ Jehova nežehná pouze výsledkům, žehná hlavně vašemu úsilí. Ve 2. Korinťanům 4:17 apoštol Pavel řekl, že ‚soužení je chvilkové, ale působí nám slávu, která je věčná‘. Rozjímejte o tom. Pomůže vám to k vyrovnanosti. Jedna manželka dosvědčuje: „Můj rodinný život se nezlepšuje, a někdy uvažuji o tom, zda Jehovovi dělám radost. Za jeho požehnání ale považuji to, že ze všech nepříjemností vycházím lépe než můj manžel. Vědomí, že děláme Jehovovi radost, vyváží každé trápení.“

Jehova slibuje, že nedopustí, abyste se dostali do situací, které byste nemohli snést. Důvěřujte mu. Zná víc než vy, a dokonce vás samotné zná lépe, než se znáte vy sami. (Římanům 8:35–39; 11:33; 1. Korinťanům 10:13) V obtížných situacích pomáhá modlitba k Jehovovi. Modlete se o jeho ducha, aby vás vedl, zvláště když nevíte, jak jednat nebo jak zvládnout situaci. (Přísloví 3:5; 1. Petra 3:12) Stále se úpěnlivě modlete o trpělivost, sebeovládání a pokoru, které potřebujete k tomu, abyste ve svém životě poslouchali autoritu. Žalmista řekl: „Jehova je můj skalní útes a má pevnost, Ten, kdo mi opatřuje únik.“ (Žalm 18:2) Když si to ti, kdo žijí v nábožensky rozdělených rodinách, připomínají, je to pro ně posilou.

Především vynaložte největší možné úsilí, aby vaše manželství bylo šťastné. Ježíš opravdu předpověděl, že náboženství bude působit rozdělení. Modlete se tedy, aby rozdělení nebylo důsledkem vašeho postoje nebo chování. (Matouš 10:35, 36) Manželských problémů ubude, když budete spolupracovat. Jestliže projevíte tento správný postoj, můžete předejít vyhrocení mnoha problémů, které by jinak mohly způsobit krajní napětí a neshody. Velmi důležitá je trpělivost a láska. Buďte ‚jemní a ovládejte se za zlých okolností‘. (2. Timoteovi 2:24)

Apoštol Pavel se ‚lidem všeho druhu stal vším‘. (1. Korinťanům 9:22) Podobně i vy, ačkoli neděláte ústupky na úkor křesťanských povinností, budete někdy muset přizpůsobit svůj časový rozvrh, abyste mohli se svou rodinou a partnerem trávit více času. Věnujte svému partnerovi, s kterým jste se rozhodli sdílet svůj život, tolik času, kolik je jen možné. Projevujte křesťanskou ohleduplnost. To jsou projevy zbožné poslušnosti.

Pro bohabojnou manželku, která je zvyklá se podřizovat, je poddajná a příjemná, pro tu je snazší projevovat zbožnou poslušnost. (Efezanům 5:22, 23) Předejít případným konfliktním situacím se dá za pomoci líbezných slov ‚okořeněných solí‘. (Kolosanům 4:6; Přísloví 15:1)

Zbožná moudrost vás nabádá, abyste rychle urovnávali neshody, abyste budujícími slovy obnovovali pokoj a abyste nikdy nešli spát s „podrážděnou náladou“. (Efezanům 4:26, 29, 31) K tomu je třeba pokory. Spolehněte se na Jehovu, že vám jistě dá sílu. Jedna křesťanská manželka pokorně připustila: „Po vroucí modlitbě jsem cítila, jak mi Jehovův duch pomohl, abych svého manžela objala.“ Boží slovo radí: „Nikomu neodplácejte zlé zlým . . . Neustále přemáhej zlo dobrem.“ (Římanům 12:17–21) To je moudrá rada, a také je to způsob, jak projevit zbožnou poslušnost.

Děti, které projevují zbožnou poslušnost

Dětem, které žijí v nábožensky rozdělených rodinách, dává Jehova tuto radu: „Poslouchejte své rodiče ve všem, neboť je to příjemné v Pánu.“ (Kolosanům 3:20) Povšimněte si, že se zde mluví o Pánu Ježíši Kristu. Děti tedy nejsou povinny poslouchat rodiče absolutně. Rada ve Skutcích 5:29, že máme „poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi“, se v určitém smyslu týká i mladých křesťanů. Můžete se ocitnout v situacích, kdy se budete muset rozhodnout k určitému jednání podle toho, o čem víte, že je to podle Písma správné. Odmítnete-li se podílet na nějakém jednání, které je spojeno s falešným uctíváním, možná budete nějak potrestáni. I když je to nepříjemná vyhlídka, můžete najít útěchu, a dokonce mít radost, protože trpíte kvůli tomu, co je správné v Božích očích. (1. Petra 2:19, 20)

Vaše myšlenky jsou vedeny biblickými zásadami, a proto můžete mít na některé věci jiný názor než vaši rodiče. To z nich nedělá vaše nepřátele. I když nejsou zasvěcenými Jehovovými služebníky, zaslouží si náležitou úctu. (Efezanům 6:2) Šalomoun řekl: „Naslouchej svému otci, který způsobil tvé narození, a nepohrdej svou matkou.“ (Přísloví 23:22) Snažte se pochopit, že rodičům působí bolest, když se řídíte vírou, která se jim zdá podivná. Snažte se s nimi mluvit a „ať se vaše rozumnost stane známou“. (Filipanům 4:5) Říkejte jim, jak se cítíte a co vás zajímá. V dodržování zbožných zásad buďte neústupní, ale „je-li to možné, pokud to závisí na vás, buďte pokojní vůči všem lidem“. (Římanům 12:18) Jestliže nyní posloucháte rodiče v tom, jak vás vedou, dáváte Jehovovi najevo, že chcete být i nadále poslušní jako poddaní Království.

Jak mohou pomoci jiní

Křesťané, kteří žijí v nábožensky rozdělené rodině, potřebují podporu a porozumění od svých spoluctitelů. To je patrné ze slov jedné ženy, která řekla: „Cítím se úplně beznadějně a bezmocně, protože není nic, co by někdo mohl udělat, a není způsob, jak bych to mohla změnit. Spoléhám se na Jehovu, že způsobí, aby se v naší rodině děla jeho vůle, ať už je jakákoli.“

Útočištěm je to, že jsme ve společnosti duchovních bratrů a sester na křesťanských shromážděních. Zmíněná žena řekla, že její život se skládá „jakoby ze dvou odlišných světů. V jednom být musím, a v druhém jsem ráda.“ Láska a společnost bratrů těmto sužovaným lidem umožňují, aby vytrvali a sloužili za všech okolností. Zahrňte je do svých modliteb. (Efezanům 1:16) Pravidelně při každé příležitosti s nimi mluvte povzbuzujícím, pozitivním a utěšujícím způsobem. (1. Tesaloničanům 5:14) Jestliže je to praktické a vhodné, počítejte s nimi při své teokratické a společenské činnosti.

Požehnání a užitek ze zbožné poslušnosti

Denně rozjímejte o tom, jaký užitek a jaké požehnání vám v nábožensky rozděleném domově přinese projevování zbožné poslušnosti. Stále se snažte projevovat poslušnost. ‚Neochabněte.‘ (Galaťanům 6:9) Vytrvávat přes nepříznivé podmínky a křivdy kvůli „svědomí vůči Bohu . . . je něco příjemného“ pro Boha. (1. Petra 2:19, 20) Buďte poslušní do té míry, abyste nedělali ústupky od Jehovových spravedlivých zásad a zákonů. Tím projevíte věrnou oddanost Jehovovu uspořádání. Vaše zbožné chování může dokonce zachránit život vašemu partnerovi, dětem nebo rodičům. (1. Korinťanům 7:16; 1. Petra 3:1)

Když se snažíte vyhovět požadavkům a očekáváním své nábožensky rozdělené rodiny, pamatujte, že je důležité zachovat věrnost Jehovovi Bohu a Ježíši Kristu. Můžete ustoupit v mnoha věcech, ale jde-li o věrnost, pak ustoupit znamená vzdát se všeho, včetně života. Apoštol Pavel řekl: „Bůh . . . mluvil k nám na konci těchto dnů prostřednictvím Syna, kterého ustanovil dědicem všeho a skrze něhož učinil systémy věcí.“ Uvědomíte-li si tuto „záchranu tak velkou“, posílí vás to, abyste byli poslušní. (Hebrejcům 1:1, 2; 2:3)

Vaše neochvějná poslušnost a věrnost správným mravním hodnotám a zásadám je pro vás i pro vašeho nevěřícího partnera zdravou ochranou. Věrnost buduje silná rodinná pouta. Přísloví 31:11 říkají o schopné a věrné manželce: „V ni vkládá důvěru srdce jejího majitele.“ Vaše cudné chování a hluboká úcta mohou nevěřícímu manželovi otevřít oči. Mohou ho přimět, aby přijal pravdu.

Zbožná poslušnost je opravdu drahocenná a zachraňuje život. Modlete se, aby byla součástí života vaší rodiny. Vám to přinese pokoj mysli a Jehovovi chválu.