Vlídná slova přispívají k dobrým vztahům
„Vaše slova ať jsou vždy vlídná.“ (KOL. 4:6, Bible21)
1, 2. Jaké ovoce přineslo to, že jeden bratr mluvil vlídně?
JEDEN bratr vypráví: „Ve službě dům od domu jsem narazil na muže, který se tak rozčílil, že se mu chvěly rty a třásl se po celém těle. Snažil jsem se na jeho námitky reagovat klidně a na základě Bible, ale on zuřil čím dál víc. Když se do mě pustila i jeho manželka a děti, pochopil jsem, že nejlepší bude odejít. Ujistil jsem rodinu, že jsem za nimi přišel v pokoji a že si přeji také se pokojně rozloučit. Ukázal jsem jim Galaťanům 5:22 a 23, kde je zmínka o lásce, mírnosti, sebeovládání a pokoji, a pak jsem šel.
2 Když jsem později sloužil na druhé straně ulice, uviděl jsem tu rodinu sedět na schodech před domem. Zavolali na mě, ať jdu k nim. ‚Co bude teď?‘ říkal jsem si. Muž měl džbán s chladnou vodou a zeptal se mě, jestli se nechci napít. Omluvil se mi za svůj výstup a pochválil mě, že mám pevnou víru. Rozloučili jsme se v přátelském duchu.“
3. Proč bychom se neměli nechat vyprovokovat k hněvu?
3 Žijeme ve světě plném stresu, a proto se v kazatelské službě ani jinde nemůžeme hněvivým lidem úplně vyhnout. V takových situacích je nutné jednat „s mírností a hlubokou úctou“. (1. Petra 3:15) Kdyby se zmíněný bratr nechal nelaskavým jednáním majitele domu vyprovokovat k hněvu, ten muž by pravděpodobně svůj postoj nezměnil. Možná by se rozzlobil ještě víc. Protože však bratr zachoval klid a mluvil vlídně, rozešli se nakonec v dobrém.
Díky čemu je řeč vlídná
4. Proč je důležité mluvit vlídně?
4 V kontaktu s lidmi vně sboru, ale i se spoluvěřícími a členy rodiny je velmi důležité řídit se touto radou apoštola Pavla: „Vaše slova ať jsou vždy vlídná a ochucená solí.“ (Kol. 4:6, Bible21) Příjemná a ohleduplná slova jsou podstatou dobré komunikace a jsou nezbytná pro zachování pokoje.
5. Co neznamená dobře komunikovat? Uveďte příklad.
5 Dobře komunikovat neznamená mluvit způsobem „co na srdci, to na jazyku“, a to zvlášť když jsme podráždění. Bible říká, že nechat se unést hněvem není známkou síly, ale slabosti. (Přečti Přísloví 25:28; 29:11.) Mojžíš — „daleko nejmírnější“ ze všech svých současníků — se jednou nechal vzpurností izraelského národa vyvést z míry a nevzdal slávu Bohu. Tehdy sice otevřeně řekl, co měl na srdci, ale Jehovovi se to nelíbilo. A tak Mojžíš po 40 letech, kdy Izraelity vedl, s nimi nakonec nesměl vstoupit do Zaslíbené země. (4. Mojž. 12:3; 20:10, 12; Žalm 106:32)
6. Co znamená být v řeči rozvážný?
6 Bible chválí ty, kdo jsou v řeči zdrženliví a rozvážní. Říká: „V hojnosti slov nechybí přestupek, ale ten, kdo ovládá své rty, jedná rozvážně.“ (Přísl. 10:19; 17:27) To však neznamená, že se k ničemu nemáme vyjadřovat. Rozvaha se projevuje tak, že mluvíme vlídně — dáváme si pozor, abychom svým jazykem nikomu neubližovali, ale naopak druhé uzdravovali. (Přečti Přísloví 12:18; 18:21.)
„Čas být zticha a čas mluvit“
7. Na co bychom si měli dávat pozor a proč?
7 Vlídnost a sebeovládání jsou namístě nejen v kazatelské službě a v práci, ale také ve sboru a doma. Kdybychom bezmyšlenkovitě dávali průchod hněvu, mohli bychom jak sobě, tak druhým vážně ublížit, a to po duchovní, citové i tělesné stránce. (Přísl. 18:6, 7) Negativní pocity jsou projevem naší nedokonalosti a musíme je držet na uzdě. Utrhačná řeč, posměch, opovržení a nenávistná zloba jsou špatné. (Kol. 3:8; Jak. 1:20) Mohou zničit něco velmi hodnotného — naše vztahy s druhými lidmi i přátelství s Jehovou. Ježíš prohlásil: „Soudnímu dvoru [se bude zodpovídat] každý, kdo je stále rozzlobený na svého bratra; kdokoli však osloví svého bratra nevýslovným slovem opovržení, bude se zodpovídat Nejvyššímu soudu; zatímco ten, kdo říká: ‚Ty opovrženíhodný blázne!‘, podlehne ohnivé gehenně.“ (Mat. 5:22)
8. Kdy je nutné vyjádřit, co cítíme, ale jak bychom to měli udělat?
8 V některých situacích však můžeme usoudit, že by nebylo dobré mlčet. Někdo ze spoluvěřících možná řekne nebo udělá něco, co nás znepokojí natolik, že to nemůžeme jednoduše přejít. Nepřipusťme, aby v našem srdci doutnala nevraživost. (Přísl. 19:11) Pokud nás někdo rozhněvá, nejdříve ovládněme své emoce a potom podnikněme kroky potřebné k nápravě. Pavel napsal: „Ať slunce nezapadne nad vaší podrážděnou náladou.“ Jelikož nás problém nenechává klidnými, pokusme se ho ve vhodnou chvíli laskavě vyřešit. (Přečti Efezanům 4:26, 27, 31, 32.) S dotyčným si o věci otevřeně, ale přitom vlídně a ve smířlivém duchu promluvme. (3. Mojž. 19:17; Mat. 18:15)
9. Proč bychom neměli problémy řešit, zatímco jsme ještě rozčilení?
9 Pro takový rozhovor bychom si samozřejmě měli vybrat vhodnou dobu. Je totiž „čas být zticha a čas mluvit“. (Kaz. 3:1, 7) Kromě toho „srdce spravedlivého rozjímá, co odpovědět“. (Přísl. 15:28) To může znamenat, že se k problému vrátíme až po nějaké době. Kdybychom ho otevřeli, zatímco jsme ještě rozčilení, mohli bychom celou věc jen zhoršit. Není však moudré čekat příliš dlouho.
K dobrým vztahům přispívají laskavé skutky
10. Jak mohou laskavé skutky přispět ke zlepšení vztahů?
10 Vlídná slova a dobrá komunikace pomáhají vytvářet a udržovat pokojné vztahy. Zároveň platí, že čím lepší vztahy s druhými máme, tím kvalitnější je vzájemná komunikace. Měli bychom tedy být iniciativní a do vztahů investovat. Upřímné laskavé skutky — například to, že někomu ochotně pomůžeme, dáme mu nějaký dárek nebo mu projevíme pohostinnost — mohou přispět k otevřené komunikaci. Takovým jednáním můžeme dokonce ‚nakupit žhavé uhly na jeho hlavu‘, takže vyjdou na povrch jeho dobré vlastnosti a bude snazší řešit případné problémy. (Řím. 12:20, 21)
11. Jaký vstřícný krok udělal Jákob a jak to na Esaua zapůsobilo?
11 To, jak důležité jsou laskavé skutky, si uvědomoval i patriarcha Jákob. Jeho bratr Esau se na něj tak rozzlobil, že se Jákob bál o život a uprchl. Když se po mnoha letech vracel, dozvěděl se, že Esau k němu míří v doprovodu 400 mužů. Jákob prosil Jehovu o pomoc a pak svému bratrovi poslal velké množství hospodářských zvířat. Tento štědrý dar splnil svůj účel — Esaua obměkčil. Když se pak bratři setkali, Esau běžel k Jákobovi a objal ho. (1. Mojž. 27:41–44; 32:6, 11, 13–15; 33:4, 10)
Vlídnými slovy povzbuzujme druhé
12. Proč bychom se svými bratry a sestrami měli mluvit vlídně?
12 Křesťané slouží Bohu, a ne lidem. Každý však potřebuje cítit, že pro něj druzí mají určité uznání. Vlídnými slovy můžeme bratrům a sestrám ulehčovat jejich břemena. Nelaskavou kritikou bychom jim však mohli situaci ztěžovat, nebo v nich dokonce vyvolávat pochybnosti, zda vůbec mají Jehovovo schválení. Mluvme tedy s druhými povzbudivě. Ať je naše „každé slovo . . . dobré k budování podle potřeby, aby předalo posluchačům to, co je příznivé“. (Ef. 4:29)
13. Co by starší měli mít na paměti, když (a) někomu dávají radu? (b) píšou nějaký dopis?
13 Zejména starší by měli být ‚jemní‘ a zacházet se stádem něžně. (1. Tes. 2:7, 8) Pokud musí někomu dát radu, snaží se to udělat „s mírností“, i když se jedná o ty, kdo „nejsou příznivě nakloněni“. (2. Tim. 2:24, 25) Vlídná slova jsou namístě také v psaném projevu. Když starší píšou nějaký dopis jiné radě starších nebo odbočce, měli by se v něm vyjadřovat laskavě a taktně, v souladu s tím, co čteme u Matouše 7:12.
Vlídná slova v rodině
14. Co Pavel radil manželům a proč?
14 Naše slova, výraz obličeje a řeč těla mohou mít na druhé větší vliv, než si myslíme. Například někteří muži si možná plně neuvědomují, jak silně jejich slova působí na ženy. Jedna sestra říká: „Když na mě manžel rozčileně zvýší hlas, vyděsí mě to.“ Ženy bývají na příkrá slova citlivější než muži a pamatují si je ještě dlouhou dobu. (Luk. 2:19) Zejména to platí, když je pronese někdo, koho žena miluje a koho si chce vážit. Pavel manželům radil: „Neustále milujte své manželky a nebuďte na ně hořce rozhněvaní.“ (Kol. 3:19)
15. Proč by manžel měl se svou manželkou zacházet jemně? Znázorněte to.
15 Manžel by měl se svou manželkou zacházet jemně, jako se ‚slabší nádobou‘. Proč je to důležité, znázornil jeden zkušený manžel takto: „Když máte v ruce drahocennou a křehkou vázu, nesmíte ji stisknout příliš silně, aby nepraskla. I kdyby se ji pak podařilo opravit, prasklina by byla vidět. Když manžel mluví s manželkou příliš ostře, může ji zraňovat. V jejich vztahu tak mohou nadlouho vzniknout trhliny.“ (Přečti 1. Petra 3:7.)
16. Jak může k dobrým vztahům v rodině přispívat manželka?
16 Také na muže působí slova druhých, včetně jeho manželky. Mohou ho povzbudit, anebo naopak sklíčit. „Rozvážná manželka“, v kterou její manžel skutečně může ‚vkládat důvěru‘, bere na jeho pocity ohled. Vždyť právě to si ona přeje od něj. (Přísl. 19:14; 31:11) Manželka může mít na vztahy v rodině značný vliv, a to buď dobrý, nebo špatný. „Opravdu moudrá žena vybudovala svůj dům, ale pošetilá jej strhává svýma vlastníma rukama.“ (Přísl. 14:1)
17. (a) Jak by měly děti mluvit s rodiči? (b) Jak by měli dospělí mluvit s mladými lidmi a proč?
17 I děti by s rodiči měly mluvit vlídně. (Mat. 15:4) Na druhé straně dospělí by v rozhovoru s mladými lidmi měli být ohleduplní, aby je ‚nepopouzeli‘ ani ‚neprovokovali ke zlobě‘. (Kol. 3:21; Ef. 6:4, ppč.) I když je nutné nějakého mladého člověka ukáznit, měli by s ním rodiče a starší mluvit uctivě. Pak pro něj bude snazší změnit postoj a zachovat si vztah k Bohu. Takový přístup je mnohem lepší než dávat mladému člověku najevo, že v našich očích selhal. To by ho totiž mohlo vést k závěru, že už nemá cenu se snažit. Mladí lidé si možná nezapamatují všechny rady, které dostali, ale určitě si zapamatují, jakým způsobem s nimi druzí mluvili.
Vlídná slova vycházejí ze srdce
18. Jak se můžeme zbavit negativních myšlenek a pocitů?
18 Ovládnout hněv neznamená pouze nasadit klidný výraz. Neměli bychom zůstat u toho, že v sobě zlost potlačíme. Kdybychom se snažili navenek být klidní, ale uvnitř bychom vřeli, neúnosně by nás to zatěžovalo. Bylo by to jako dát pokličku na hrnec s vařící vodou. Tlak v hrnci způsobí, že voda přeteče. Není správné nechat v sobě hněv doutnat a explodovat později. Modleme se k Jehovovi, aby nám pomohl negativní pocity vykořenit ze srdce. Dovolme jeho duchu, aby formoval naše srdce a mysl v souladu s jeho vůlí. (Přečti Římanům 12:2; Efezanům 4:23, 24.)
19. Které kroky nám pomohou zvládat napjaté situace?
19 Když vznikne napjatá situace a cítíme, že to v nás začíná vřít, podnikněme konkrétní kroky. Možná bude nejlepší se na chvíli vzdálit a uklidnit se. (Přísl. 17:14) Pokud se na nás někdo začne rozčilovat, o to víc se snažme mluvit vlídně. Pamatujme, že „odpověď, když je mírná, odvrací vztek, ale slovo, které působí bolest, budí hněv“. (Přísl. 15:1) Jízlivou nebo provokativní poznámkou, i kdyby byla pronesena milým hlasem, bychom jen přilévali olej do ohně. (Přísl. 26:21) Když tedy hrozí, že ztratíme sebeovládání, buďme ‚pomalí k mluvení, pomalí k zlobě‘. Modleme se o Božího ducha, aby nám pomohl neříkat nic negativního, ale mluvit pozitivně. (Jak. 1:19)
Ze srdce odpouštějme
20, 21. Proč musíme druhým odpouštět a co nám při tom pomůže?
20 Nikdo z nás žel neovládá svůj jazyk dokonale. (Jak. 3:2) I když se členové rodiny a naši duchovní bratři a sestry opravdu snaží, občas možná neuváženě pronesou něco, čím se nás dotknou. Když se to stane, nejednejme ukvapeně. Místo abychom se urazili, přemýšlejme o tom, proč asi něco takového řekli. (Přečti Kazatele 7:8, 9.) Třeba byli ve stresu, něčeho se obávali nebo se jen necítili dobře. Je také možné, že právě řeší nějaký problém, o kterém nevíme.
21 Takové okolnosti samozřejmě neomlouvají to, že člověk řekl nebo udělal něco nevhodného. Když je však vezmeme v úvahu, pomůže nám to mít pro jeho jednání víc pochopení a ochotněji mu odpustit. Všichni jsme někdy řekli nebo udělali něco, čím jsme druhým ublížili, a doufáme, že nám velkoryse odpustí. (Kaz. 7:21, 22) Ježíš řekl, že chceme-li, aby nám Bůh odpouštěl, musíme my sami odpouštět druhým. (Mat. 6:14, 15; 18:21, 22, 35) Měli bychom tedy být pohotoví odpustit a pohotoví se omluvit. Pak se z našich vztahů v rodině a ve sboru nevytratí láska, která je „dokonalým poutem jednoty“. (Kol. 3:14)
22. Proč stojí za to snažit se mluvit vlídně?
22 Tento svět plný hněvu se chýlí ke konci a pravděpodobně bude stále obtížnější zachovat si radost a zůstat jednotní. Když budeme uplatňovat užitečné zásady z Bible, pomůže nám to vyvarovat se nelaskavých slov a mluvit vlídně. Díky tomu budeme mít ve sboru i v rodině pokojnější vztahy a navíc budeme svým příkladem vydávat pěkné svědectví o našem ‚šťastném Bohu‘ Jehovovi. (1. Tim. 1:11)
Jak byste to vysvětlili?
• Proč je důležité vybrat si pro rozhovor o problému vhodnou dobu?
• Proč by spolu členové rodiny měli vždy mluvit vlídně?
• Jak můžeme předejít tomu, že bychom svými slovy někoho zranili?
• Co nám pomůže ochotněji odpouštět?
[Obrázky na straně 21]
Počkejme, až se naše emoce zklidní, a pak najděme vhodnou příležitost k rozhovoru
[Obrázek na straně 23]
Manžel by měl s manželkou vždy mluvit jemně